Příspěvky uživatele

Taky na mě v ČSOB před pár lety koukali jak na mimozemšťana, když jsem vytáhla tlačítkovej mobil. Jelikož jsme mi chtěli zřídit přístup do účtu zaměstnavatele, byl to pro banku velkej povyk a po celý pobočce se sháněla ta paní, co to umí zařídit bez aplikace do telefonu. Musela jsem tam jít za pár dní znovu a podstoupit sáhodlouhý a složitý proces udělování nějaký elektronický potrzovací karty spolu s krabičkou, která se připojila k PC a dávala se do ní ta karta, pro přístup do bankovnictví. Zprovoznit to pak v kanceláři na PC trvalo už jen asi půl hodiny 😀 Jak by to bylo s platbami kartou, to nevím, to jsme nepotřebovali.

Chci tím říct, že možná v ČSOB by to uměli, ale zase by mě nepřekvapilo, kdyby to dnes už tak nebylo (a rozhodně to není uživatelsky příjemná banka).

Já pamlskovník nosím a sice teda nemám mastnou kapsu, ale vždycky mám od toho pamlskovníku flek na kalhotách. Tak mě to štve a říkám si, že bych si měla koupit nějakej lepší, kterej si tu mastnotu a špínu nechá pro sebe a nebude se o to dělit s mými kalhotami…

Odměňuju vším možným, většinou vezmu nějaké náhodné granule menší velikosti (popravdě moc neřeším kvalitu). A když jdeme mezi psy, na cvičení, nebo trénovat něco náročnějšího, přimíchám do toho směs “odměn vyšší hodnoty” - kostičky salámu, sýra, vařené maso, apod.

Psi jsou různí, mají různý styl komunikace a hry. Pro některý plemena je typický, že mají furt voteřenou hubu, “řvou”, cení zuby, okusujou se, a to celé je v pořádku. A když se setkají psi různých plemen, velikosti, stáří, povahy, tak je prostě vždycky otázka, jestli si právě tihle dva jedinci sednou a budou si rozumět. Obvykle se musí učit, jak hru uzpůsobit, zmírnit nebo zostřit, aby to bylo přijatelné a zábavné i pro druhýho psa. Hra se snadno zvrhne do ne-hry (z jednoho psa se stane lovná kořist, jeden pes druhýho šikanuje, atd). Člověk tam je od toho, aby to zastavil včas a psy usměrnil.

Jak svýho psa teprve poznávám, bylo mi podezřelý, jakou “hru” rozjíždí na jednoho našeho stálýho kámoše. Až po čase, když jsem totéž chování viděla v širším kontextu, mezi více psy a v delším čase, potvrdila jsem si, že už to skutečně spadá do kategorie ne-hra. Tak teď se učíme a vysvětlujeme, že toto fakt nebude dělat. Ale mám to jednoduchý, pes je “jedináček” a usměrnit potřebuje jen při náhodných setkáních s určitými psy. Mít to doma, bylo by to rozhodně víc práce.

Mít dva psy může být prostě vyšší dívčí.

Díky za potvrzení! U nás totiž před pár lety vznikla pobočka nějaké takové firmy na plazmu, a všude byly velké bilboardy, aby šel člověk darovat, a kolik si tím může dohromady vydělat. 

Jinak mám v okolí člověka, který zaměnil šedivku za muchomůrku tygrovanou, a je dnes bez následků, tehdy samozřejmě šlo o život...

Žila jsem v dojmu, že je rozdíl jít darovat do nemocnice, kde to poslouží na akutní a nutné případy, a kde je to asi často právě za snídani, stravenku, den volna, apod. … a jít darovat do nějaké farmaceutické firmy, která z toho pak vyrábí léky a prodává. Není v tom rozdíl, psychologicky, eticky? Pokud z toho někdo má zisk, pak je fér, že má zisk i dárce? Možná je to složitější a nelze to takhle říct… 🙂

Tak jsem se znovu zeptala na veterině na odhadovaný věk Finna, vetka se trochu bránila, ale přeci jen na něj koukla a řekla 3-4 roky 🙃 Asi budu brát těch útulkem zmiňovaných 6 let jako fakt.

Já kdysi nějakou dobu zkoušela chytání vody ze sprchy do kyblíku a poté jsme s tím splachovali, ale pak mě odradilo, jakej bordel kolem toho byl. Nebylo možný udržet nějak rozumně čistou koupelnu, protože ten kyblík se neustále zanášel, byl špinavej zevnitř i zvenčí. Nakonec mi přišlo, že kdybych chtěla mít čisto, vyplácám snad víc vody na neustálý mytí kyblíku a okolí, než té vody tím ušetřím.

Obecně mám pocit, že více všelijakých eko-bio postupů, co jsem zkoušela, mi nakonec přišlo jako o to větší plýtvání nejrůznějšími komoditami, kterými, jak jsem nakonec zjistila, plýtvat vlastně nechci… ať už jde o vodu nebo o moji energii.

Také jsme dali bravecto na jaře a na klíšťáky funguje i teď. Taky se mi ale nelíbí, že to nemá repelentní účinek a klíšťata jsou všude… ale zase by s tím neměl chytit blechy… no všechno má pro a proti a příští jaro budu zase obtížně zvažovat, do čeho půjdu tentokrát.

Nojo, to máte pravdu, ale já jsem v tomhle sobec. Mám to nastavené tak, že od toho zvířete očekávám nějakej přínos a “službu” do mýho života, jinak bych si to zvíře, v dnešní době “nadbytečný luxus”, nepořizovala. Můžu a dokážu tomu dát hodně, ale nějaké požadavky mám, a tím je dáno i to, co a odkud jsem ochotná vzít 🙂 A že nejsem ochotná spolu-zachraňovat různé případy, co jsou dnes běžné a spoustě lidem to asi přijde normální… tak mně ne. 

Nejsem znalec kočičích útulků, ale přijde mi, že tam jde taky o to množství koček, co mívají pospolu. Desítky jedinců, to se ty nemoce předávají, si myslím. Chápu, že lze zřídit karanténní místnost, místnost pro ty, co jsou pozitivní na to či ono, místnost pro ty, co jsou negativní… ale stejně vlastně nevím, jestli bych chtěla kočku z takového zařízení. Kde mají třeba 50 a víc koček, což je asi hned. Kdyby sem napsal někdo, kdo má zkušenost, mohlo by to být zajímavé 🙂

Naši si brali kočku z útulku psího, kde bylo neoficiálně také pár koček, no celkem třeba 15 ve dvou místnostech. Kočka byla zpočátku několik týdnů na antibiotikách, měla nějaké nachlazení, kterého se nemohla zbavit. Jinak je to ale perfektní kočka. 

Kdybych sháněla kočku pro sebe, asi bych se první mrkla po inzerátech, na bazoš… a pak až po útulcích…

Myslím, že mezi "místními odborníky na krmení” Brit neprojde, ale já tomu moc nerozumím 🙂 

Poslední větší diskuzi o granulích, která se tu vedla, najdete zde: https://www.chovzvirat.cz/diskuze/tema/16527-opravdu-kvalitni-granule-pro-stene-nemeckeho-ovcaka/ Jen ty granule, co se v ní zmiňují, jsou obvykle mnohem dražší 🙂 

Posoudit a odsoudit něco, o čem prakticky nic nevím, je ta nejjednodušší věc na světě 😉

Právě si vzpomínám, že Laře to pomohlo. 
Nebarfuju, chvíli jsem to zkoušela, ale jen chvíli, krmím granulema.

Minulej útulkáč s tím problémy neměl. 

Máte tu někdo zkušenosti s glandexem? Zajímaly by mě zkušenosti, jak dlouho nebo jak často to pes bral, aby to mělo efekt. Vím, že na ifauně se o tom psalo a vycházelo to docela dobře, že to fakt může zabrat. 

Docházím k závěru, že pes má skutečně problémy se žlázkami. Zatím se mi nikdy nepovedlo vymáčknout je doma, nevím, jestli jsem jen moc nešikovná nebo co …. Popravdě mě moc nenadchává představa, že bysme s tím museli furt chodit na veterinu. Posledně mi přišlo i divný, jak rychle s tím byla doktorka hotová, a po dvou týdnech mi přijde, že už je má pes zase plné. No tak si říkám, jaké jsou možnosti.

Příbram je správně, máte dobrý oko na krajinu! 👍 😊

To je hezké, že to patří k plemeni. Knírač v něm určite bude, to už beru jako jisté 🙂 A k tomu něco teriéra a něco loveckého, taková akurátní směska pro mě.

Dnes bylo krásné ráno.

Když jsem byla malá, vždy jsme mívali polo-venkovní kočku a vždy jsme bydleli ve městě, dokonce dlouhé roky u frekventované silnice. Auto nepřejelo žádnou, kočka přirozeně mířila od silnice pryč na druhou stranu pozemku.

Rodiče mají polo-venkovní kočku v domečkové části města, tam je kočka snad v každém druhém baráku. Kočka se vezme domů ráno a odpoledne, jinak je venku. Když je hezky, chce být venku víc, když je hnusně, ráda se zašije doma. V mrazech má povolený pobyt doma nonstop, má na to připravený pelech a záchod v jedné místnosti. 

U nás na sídlišti vídám jednu či dvě kočky na vodítku, jednu dokonce "venčenou" na volno. V jednom paneláku stranou od velkých silnich mají v přízemním bytě velkou smečku (minimálně 10 ks) a mají pro ně udělané schůdky do okna, takže se jen otevře okno a kočky si chodí sem a tam.

Mně se líbí tento polo-venkovní režim, a pokud bych na to měla podmínky, hned bych si kočičku pořídila. Má to sice větší rizika - auta, rvačky, přenosné kočičí nemoci, … ale zase mi přijde, že má tak kočka víc kočičí šelmovský život.

Já měla předtím nemazliče, ten měl přístup “dej vědět, až budeš zase normální, já počkám radši opodál”. Mazlit se naučil s věkem, ale na péči o psovoda to nebylo. U Finna už jsem si toho všimla nejen u bolení fyzickýho, ale i když je nějaká větší psychická nepohoda. Prostě to jde řešit po svém, a podle něj mazlení nikdy není dost (přinejhorším u toho usne) a rozhodně to nemůže uškodit. Tak si to užívám.