Příspěvky uživatele

Myslím, že každý pes je originál a zaručený návod těžko hledat… 

S nynějším psem jsem používala metodu zašlapávání stopovačky, má to popsané Eva Štemberová ve své online poradně na facebooku (placená poradna). Tím se pes učil, aby nechodil moc daleko. S předchozím psem jsem to ale takhle nedělala, chyběl mi nějaký přesnější návod a pes měl takové impulzivní razantní reakce, že nebylo možné se spolehnout na to, že nějakých mých 50 kg na zastavení psa zašlápnutím šňůry postačí.

Stopovačku bych nechala na zemi a držela v ruce konec - samozřejmě tam, kde to jde, kde se vám do toho nebudou motat lidi. Pokud se vám povede opakovaně psa odvolat nebo zastavit u zvěře,  budete moci začít nechávat šňůru na zemi úplně. Až uvidíte, že to začíná opravdu fungovat a začínáte sobě a psovi věřit, že už se nebude konat zdrhnutí, můžete stopovačku postupně zkracovat. Vždy zkrátit o nějaký kus a s tím chodit nějakou dobu, klidně pár týdnů. A když to bude dobrý, zase zkrátit. Poslední fáze je třeba jen 1-2m dlouhá šňůra, než se to sundá úplně. 

Chce to neuspěchat. Nezoufejte! Je lepší se smířit s tím, že budete se stopovačkou fungovat delší dobu, než zbytečně riskovat a naučit si psa, že může zdrhat. 

Mohly by vám být užitečné koncepty od Kristýny Dostálkové.

Povel k zastavení s pomocí vodítka / stopovačky učím takhle: “stůj” - psa zastavím - označím, že to bylo dobře (třeba kliknutím, pokud používáte klikr, anebo nějakým potvrzovacím slovem) - odměna. Psa přiměju počkat na uvolňovací povel, aby bylo jasné, že z tohoto povelu se nemůže jen tak odejít. Klidně odměním znovu, než ho uvolním.  A pak to během procházky opakuju buď náhodně nebo tam, kde potřebuju zastavit, u silnice, když si chci utrhnout kytičku, když se mi rozváže tkanička, atd. Je zcela na vás, jestli budete vyžadovat striktní zastavení jakéhokoliv pohybu a vyčkání, až psa dojdete, nebo budete tolerovat, že se pes otočí a bude se vracet k vám. 

S předchozím psem jsme to řešili mnoho let. Moje ne-dovednost plus jeho povaha a problémy… stopovačku jsme začali odbourávat, až když mu bylo kolem 9 let, a bylo to jen díky tomu, že jsme se přestěhovali do lepšího prostředí. Myslím, že odbourávání stopovačky trvalo minimálně půl roku (postupné zkracování).

Se současným útulkáčem zrovna začínáme chodit na volno, po asi 7 měsících. Šlo by to i dříve (třeba někomu jinýmu než mně), i později. Jsem trochu perfekcionista a dlouho jsem váhala, kdy už to “nacvičování” nechat být. Odbourání stopovačky také proběhlo postupně, i když míň postupně než u minulýho psa - tento má daleko snazší povahu, ví velmi přesně, co se po něm chce, a snaží se poslouchat. 

100% přivolání bych neřekla, že máme, spíš tak 95%, a to mi přijde u nás dostatečný. Vím, že situace, kde by nezvládl přivolání, zvládneme prostě jinak, vodítkem, dávat pozor, co se kde děje, atd.

To mě mrzí ☹️

S minulým psem jsem jela určitou dobu bezpamlskově, on byl nežravec, tak to bylo i takový logický. Tehdy jsem taky věřila na to, že pamlsky jsou zbytečné a pes musí poslouchat prostě proto, atd. Jsem ráda, že jsem později změnila názor a pes se naučil pamlsky žrát a dokonce ke stáru i vyžadovat. Pro mě je to ulehčení, pro psa motivace a radost, prostě způsob, jak mu sdělit, že něco je správně.

U Finna mám dokonce pocit, že mi někdy tím vyžádáním pamlsku sděluje, že udělal něco fakt těžkýho, co se musí odměnit. 

Odlehčené téma ☀️

Znáte ty psí oči. Jak pes mrkne, že by prosím měl dostat pamlsek, když je tak hodný. A já vím, že i když jednou dvakrát odmítnu, na třetí nebo čtvrté kouknutí už odolat nedokážu a pamlsek poslušně vydávám. Takže proč to komplikovat, prostě se už většinou nesnažím odolávat ani napoprvé.

Kdo to máte podobně? Často si vzpomenu na něčí výrok z ifauny, že svému psovi nedokáže odmítnout, a utěšuje mě to, že jsem v pořádku 😀

A také - pes je v štíhlé kondici a stále ve fázi výchovně-výcvikové, takže mi přijde v pořádku podporovat jakýkoliv jeho příchod a snahu o kontakt. Až bude vychován a vycvičen, zůstane pro mě asi dostatečným argumentem to, že ho ty pamlsky prostě baví a má z nich radost 😄

Užitečné je zde ovšem i gesto “teď ti fakt nic nedám, jdi dopředu”, a to se pes naučil hodně brzy, ani nevím jak. To je taková nouzovka, aby se ze mě přeci jen nestal pouhý automat na dobroty.

Zamezit jde - vodítko, psa zavírat. Nedat možnost proklouznout.

Pokud pes úchylačí příliš a i přes řádnou výchovu (ke které patří třeba i to, že mu nedovolím olizovat moč a značky od háravek) to nejde zvládnout, uvažovala bych i nad kastrací, ovšem otázkou je věk (to vám to dříve nevadilo?) a je nutno zvážit i možné negativní účinky kastrace. Které můžou být i dost závažné. Zároveň nikdo nezaručí, že se pes v této věci kastrací zklidní. 

Uf, to je hrůza, nejen to zažít, ale ještě mít toho psa v sousedství a muset ho potkávat znovu a znovu ☹️

Souhlasím s ostatními, že bych to řešila přes policii. Samozřejmě, také můžete zajít za paní (bez psa) a zkusit domluvit po dobrém, nabídnout pomoc se sháněním náhubku nebo nevím co … Po různých zkušenostech už si ale slibuju, že při dalším takovým zážitku budu rovnou volat policii s tím, že pes napadl mě (i kdyby bylo evidentní, že mi šel jen po psovi).

Tak jsem na základě této diskuze zkusila parkrát jít ráno i do tmy. Nejdřív to bylo v pohodě, ale už napodruhé jsem najednou začala vzpomínat na to, kolik bezdomovců v téhle oblasti bydlí a jak moc ráda je potkávám i za bílého dne, natož kdyby se vynořili za tmy…  😀 Asi budu raději chodit do města 😀 

No…. mít čtyřměsíční čsv s takovým projevem, už bych byla pečená vařená u někoho, kdo fakt ví a umí. Nejbližší ani druhý nejbližší cvičák by to určitě nebyl.

Vlastně jsem toho hodně podnikla a najezdila na různá cvičení a socializačky i s takřka bezproblémovým psem. Řekla bych, že některé podstatné věci nám to urychlilo třeba i o rok.

Krysa z IKEY u nás vydržela asi minutu 😛 Ale radost udělala, to jo 😀

To místo u rybníka vypadá jak z reklamního letáku cestovní agentury 🙂 

To rozhodně, navíc domácnost pouze o dvou lidech, takže proveditelné to je.

My bysme asi šli do granulí, které mi doporučil jeden odborný vet. Spíš je pakárna, že když už dieta, tak pořádně, takže dva měsíce  ani špetka ničeho navíc, žádný kelímek od jogurtu nebo šlupka od mrkve nebo co omylem upadne pejskařům, když na ně Fineček vytáhne panáčkvání… a venku by musel chodit s náhubkem. Aby bylo prokazatelný, jestli dieta pomohla.

Jako fakt těžko odhadovat…. třeba to budu vědět až s odstupem.

S tím drbáním budu muset něco udělat. Začala jsem odčervením a počkám pár dní. Když se to nezlepší, asi budeme muset začít přemýšlet o eliminační dietě. Veterináři na něm nic videtelně závadného, proč by se měl drbat, neshledali. 

Mám dva tipy, buď že předtím byly asi dva týdny, kdy byl doma sám trochu méně často nebo na kratší dobu, tak že by jako “odvyknul”. Anebo druhá možnost, teď se zase zhoršil s drbáním, tak že by byl neklidnej od toho. Teď je dva dny zase zticha, tak uvidím. Mezitím můžu opět řešit prozatím nekončící story na téma, proč se ten pes drbe 🐶

My teď měli “relaps”, pes se vrátil k občasnému vytí, když byl sám. Trvalo to cca týden a už je to zas pryč. Příčina mi není úplně jasná, zatím se jen domýšlím…

To je krásná zpráva!

Vousy stříhám jen v případě zanesení bodlákem a jiným marastem, co z toho nejde vyndat. Třeba moukou. Když si jednou rozdělal pytlík mouky 😀

Jinak mi to nepřijde nějak hrozný, smrdí tak nějak akorát jako pes. Máme teď kníračí kámošky a ty mají vousy mnohem hustší a delší. Tohle je decentní. Ovšem při příštím trimování to nechám zarovnat odborně spolu s ostatní srstí 🙂 

O víkendu jsme se psem pocvičili pózování na fotky a teď se tu u nich rozplývám a nevím, kterou sem nahrát.  Na pózování je rozhodně větší talent, než můj první pes, obecně odložení je pro něj přirozenej cvik a dokáže ho dokonce už i ve stoje. 

Ale přidávám i záběr, když se zrovna “lovila zvěř” a nějaké focení psa hrozně zdržovalo. Tak to ten postoj nebyl nic moc 😀 

Tak u nás je zase výhoda - včera jsem odčervovala, tak to jen vybalím tabletky, podám psovi, a on si je jen tak zbaští. Nechápu 😄