Příspěvky uživatele

To je podle mě ideální, nikdo nemusí být smutný, že si ho pes neoblíbil  🙂 

Podle mě to každý pes má trochu jinak. Některá plemena inklinují k vazbě na jednoho člověka a s tím se pak těžko něco udělá. Některá zase dovedou akceptovat jako pána více lidí. 

U nás pes mírně preferuje toho, kdo se mu víc věnuje. Ale dovedl by se snadno přeorientovat, kdyby se to změnilo. Nejvíc se to u nás pozná asi na tom, když jsme všichni spolu, a jeden z lidí odejde pryč - tak chování psa v tu chvíli, jak moc to řeší, jestli se v nepřítomnosti toho člověka chová výrazně jinak nebo je úplně normální, apod. 

Předchozí pes byl velmi výrazně fixovaný na mě. 

Moje vetka říká, že prý  jen 20 % psích alergiků má alergii na potravu. Většina je alergická na něco z prostředí.

Fineček na lidi obvykle neštěká, ale když už, tak vrčí. A to velmi zle, zní to jako smrtelně myšlená výhružka zabitím. Je to spíš výjimečné, ale zatím tuším, že mu vadí upřený pohled, zírání. Je schopný takhle vrčet i na dítě. Jinak lidi ale neřeší, naopak, kamarádí se, loudí pamlsky… Tak se snažím dávat pozor a sledovat reakce psa. Jakmile mám pocit, že ztuhnul nebo začal na někoho zírat, odvádím pozornost.

Jo, koukám 😀 U nás to asi bylo nějak podobně, jen moc pěkně zabaleno do roztomilého výrazu, který zaručí, že psovi projde vše 😀 Naštěstí nemám teriéra, takže stačilo odhalit tenhle základní trik s roztomilostí (u všeho) a přestat mu na něj skákat 😛 

Jestli byla otázka na stopovačku na mě, tak pes šel poprvé na volno (tzn. úplně bez všeho i bez couračky) po 7 měsících od příjezdu z útulku. Od je ale dost spolupracující, tendence k poslušnosti je u něj vážně dost silná. “Tak dlouho” nám to trvalo hlavně kvůli určité vychcanosti, se kterou zase bojuje za to, aby si mohl dělat, co chce. 
Takže přivolání pobral velmi snadno, ale to, aby se držel v patřičné vzdálenosti, i když ho něco vepředu zajímá, to už bylo na delší práci. 

U něj skoro vždy, když jsem našla správný postup, najednou vše fungovalo klidně ze dne na den. Většinou mu trvalo dva tři dny zjistit, že mám nový postup, že s tím vlastně nesouhlasí, a jak proti tomu bude bojovat, a pak začal odboj 😀 

Obecně, pokud nejsou pokroky, asi to chce něco změnit. Natočit video, jaká je aktuální situace, poslat Evě, nechat si poradit, co je potřeba jinak… 

S oběma plemeny bude určitě super akční život, pokud vám nevadí se psovi každý den věnovat dle jeho potřeb, a především v prvních 2-3 letech investovat velké množství času a energie (a samozřejmě peněz) do výchovy a výcviku. 

Obnáší to například dlouhé měsíce (někdy roky) vodit psa na stopovačce v jakémkoliv počasí, protože se zatím nedá bezpečně pustit na volno. Zvládnout fyzicky 30-40 kg váhy, když pes ještě neumí netahat na vodítku. Tušit, jak a k čemu psa potřebuji vychovat. Vyrážet za kvalitními trenéry (často někam daleko) a nechat si radit, jak psa správně vést, socializovat. Umožnit psovi aktivity, ke kterým je plemeno šlechtěné …. atd.

Myslím, že takové psy by si měli pořizovat jen lidi, kteří se s plemenem dobře seznámí a jsou si jistí, že to je přesně to, co chtějí a jsou schopní zvládnout - ta nálož energie, rychlost a intenzita reakcí, sklony k určitým výchovným problémům, atd.

Na zimu, na hory a do deště mám pohorky od vivobarefoot. Sice se mi nelíbí jejich cena, ale děsně mi vyhovujou. Když páchám horskou turistiku v létě, tak z nich jen vyndám zateplovací vložku a jsou bezva.

https://www.vivobarefoot.cz/vivobarefoot-tracker-ii-fg-womens-bracken_z45050/?gad_source=1&gclid=Cj0KCQjwxsm3BhDrARIsAMtVz6MGzHO3Pe1ujT4TEPkFCl6XlFMT-KqxtCjkVTcevK0qygFpfP3lvVgaApIJEALw_wcB

První, co mě napadlo, jestli by nebyla možnost přeci jen zmenšit přepravku pro psa. Náš pes se ve své přepravce jen tak tak otočí, a je v ní děsně spokojený, což vůbec (vzhledem k jeho boji proti omezení osobní svobody) nechápu… 

Takže pak přepravka pro psa 19 kg zabere cca ⅓ kufru. 

Já jsem nechala utratit psa ve fázi, kdy mu ještě téměř “nic nebylo”, na práškách fungoval skoro bez problémů, kolemjdoucí by nic nepoznali. Venku běhal, měl zájem. Jenže bylo naprosto jasný, že bude hůř a to klidně za minutu (nádor na slezině). Mohl tady být možná déle, ale blížilo se léto, horko, a já prostě nechtěla čekat, až mu bude zle a nebude moct. A k tomu každou chvíli přemýšlet, kdy to přijde a jestli zrovna bude možný jet na veterinu na akutní uspání. 
Je to pragmatický, pro někoho možná bezcitný, ale zpětně toho vůbec nelituju, podle mě to bylo správně. Zodpovědnost za to zvíře mám nakonec já, nikdo jiný.

“…tak si to kompenzuju na gauči 🙂”

Je fakt, že zpřístupnit psovi gauč (což jsme ani v nejmenším neměli v úmyslu) byl hodně dobrý krok. Společné lenošení na gauči si vážně užívám.

Aby se tu ozval i hlas tyrana, náš pes do ložnice vůbec nesmí. 

Popravdě, proto mám psa, že chci chodit ven i v hnusném počasí 🙂 tak jsem velice ráda, že jsem v prvním i druhém případě natrefila na psa, který to má stejně 🙂 

Ale kdyby byl pes, který se nemusí venčit přes zimu za tmy, to by mi vyhovovalo nejvíc 😀

U nás bez problémů, pes jde rád na procházku v jakémkoliv počasí. Plášť jsem mu dala jen dnes ráno, a jen proto, aby donesl v kožichu domů méně vody, jinak ho myslím ani nepotřebuje. Jen jsem litovala, že jsem si já k zimní bundě nevzala i šálu 🙂

“…tak jsem slovně tak nějak nadávala, oni věděli, že je problém, protože k tomu místu nikdy nechtěli úplně jít…”

Pes si nedokáže spojit časově nesouvisející události. Vaši psi chápou, že se zlobíte (nadávání, tón, výraz), nejspíše dají dohromady, že to souvisí s něčím, co tam nemá být (loužička), tak se vás snaží ukonejšit, jak jen to umí. Třeba se tváří smutně, nenápadně, laicky to vypadá jako “provinilý” výraz. 

Ale oni netuší, že se zlobíte proto, že před půl stoletím ( = třeba před hodinou) se tam vyčůrali. To byste je musela chytit přímo při činu, jak zvedají nohu.

Spíš bych si tipla, že mají respekt z mopu, proto na něj neznačkují, a po nějaké době na svůj zlozvyk pozapomněli.

O cestování s letadlem byl nedávno fajn podcast zde: https://www.pejskarium.cz/cestovani-se-psem-nejen-letadlem-katerina-kurkova/

Jj, na to, že jsme chtěli “malýho psa”, je to pořádnej cvalík 😀 A to držím štíhlou linii 😄

A stejně jako u prvního psa, on mi zprvu připadal docela malej. Akorát je velikostně víceméně nastejno s borderkou, no 😀 Má jen o 10 kg méně než ten předchozí.

efe:

Tak opět řeším oblečení… To, co jsem koupila na jaře podědí Eliška, Barča nám nějak narostla 🤭 A ať koukám, jak koukám, tak tenhle overal snad jediný splňuje rozměry. Já to nechápu, to jako fakt existují psi, co mají 30 cm  obvod krku a zároveň 40 cm hrudník?? Protože všechna konfekce je evidentně šitá na takovýhle hubeňoury bez hrudníku. 

Bára má krk 35 cm a hrudník 63 cm…

No zrovna jsem viděla psa, co je stejně vysoký jako náš, akorát třikrát užší…. a chrt to není, nějaký pinčoidní vořech 😀 

U nás teď také něco výrazného hárá a pes opět vyvádí, když je osamotě 🙄

Teď jen otázka, jestli s tím přestane sám nebo ne. 

Jestli to je dotaz na mě, tak ano, můj pes zpočátku nereagoval na můj hlas z kamery. Dnes už reaguje. O příčině lze spekulovat.

Není automatické, že pes bude reagovat na mluvení přes kameru. Finn na to nereagoval vůbec, museli jsme se k tomu dopracovat.

Samozřejmě, pokud na to pes reaguje od začátku sám od sebe, odpadá značná část práce.