Můj muž mi jednou vrtačkou provrtal prst. Takže od té doby věta “Tady mi to na chvíli přidrž!” dostala úplně jiný rozměr. Nejvíc ho dostalo, když jsem mu řekla, po tom co jsem si prst jen omotala kapesníčkem,že ten regál snad doděláme, než pojedeme k doktorovi! Nakonec jsme k doktorovi ani nejeli. Ono to sice vypadalo že začátku hrozně, po umytí a zaschnutí to nebylo tak hrozné, akorát se mi tam ještě nějakou dobu po zhojení dělala píštěl 🤢🤔
Včera jsem venčila u nás na cyklostezce, není určena jen pro cyklisty, označena je i pro chodce takže docela větší pohyb lidí a pejskařu. V půlce jsem si sedl na lavku, Bambuli na klín a kochala jsem se výhledem. Koukám jede pan na kole, vedle něj kluše hasky. Slyším pana něco nadávat tak čekám, az přijedou blíž a normálně jsem se musela začít nenápadně smát. Pan totiž:" Jsem ti to říkal už víckrát, ochcavej keře, stromy, trávu, sloupy, patníky ale prosím tě neochacavej ty baráky…. Šak jsem málem hodil držku, vypadal jsem jak debil a ty sa tvaříš, že sa ťa to vůbec netýká!!!" Výraz haskyho když běžel při kole, jazyk na vestě a naprosto blažený výraz ve tváři napovídal, že mu je úplně šumak, že páníček si málem rozbil ciferník a ještě u toho vypadal jak debil. Tak šťastný výraz jsem u psa, už dlouho neviděla.
Hele nemůžete to popisovat tak vtipně, místo toho abych se děsila, jsem si představila tu čekárnu potácejících se a omdlevajících lidí a přišlo mi to vtipné a do toho Váš manžel s ledovým klidem říká: Tak já tu botu teda sundám!!!"
No a teď vážně, snad bude hojení rychlé a bez komplikací.
Sekačka na trávu nebo motorová pila? Vypadá to děsivě. Snad to není nic vážného.
Jo tam chodím - práce za rohem, přehledná aplikace. No snad něco pořeším. Postavila jsem rodinu před hotovou věc, prostě změním práci a basta.
Mám úplně naprd práci…. Dnes jsem rozeslala nějaké životopisy, ale v mém okolí je pro ženu jen velmi málo pracovních nabídek☹️
Minulý pes miloval manžela až do morku kostí, ale nikdy ho neposlechl. Mě poslouchal, já ho krmila, venčila, koupala, ale jeho láska byl právě můj muž. To Bambule neodejde na vycházku s jiným členem rodiny dokud ji vysloveně nepřikážu aby šla a to ještě stále točí k domovu. Po příchodu domů se mi běží nahlásit, že už je teda v pořádku doma a že mě pořád miluje. Za nikým jiným se nechodí poňuchat, lehavá u mého křesla, následuje mě když odcházím z místnosti. Manželovi to až tak moc nevadí, není vyloženě pejskař, ale synovi to vadí moc, dlouho z toho byl špatný, že ho ignoruje, nevyhledává.
Jo jinak abych si nehrála na úplně dokonalou, tak před pár dny jsem si úplně náhodou uvědomila, že ji píchám inzulín úplně špatně. Špatně ve smyslu do špatného místa, nevím proč posunula jsem se s aplikací příliš vysoko nad lopatky vlastně až na krk. Nechápu proč, člověk to dělá úplně automaticky a náhodou jsem na Pinterestu narazila na obrázek o správné aplikaci a při tom mi došlo, že jí to nějaký čas píchám špatně. No takže jsem z toho měla takový hodně špatný pocit, ale snad se nestalo nic tak hrozného. Už zase aplikuju za lopatky. Musím si na to dávat pozor.
Jinak nám se ten diabetes taky pořád nějak tak vyvíjí, i když máme pořád stejný denní rozvrh, krmíme pořád stejně apod. Vstávam každý den ve čtyři ráno, procházka, krmení, inzulín odchod do práce. Odpo procházka, krmení, odpočinek, večerní procházka…. Každý den stejný a stejně nám to nějak tak divné skáče. Asi podle toho jak se milostivá vyspí 😋😋
Dnes jsem objevila novou polňačku, úplně jsem z ní byla nadšená. Tu naši oblíbenou nám před časem nějaký poděšený zemědělec komplet zaoral a packujte se slepým psem po oraništi. No ale co nově nalezena cesta je úžasná, akorát jsem zapomněla zapnout sledování trasy, abych věděla kolik nám to dává, ať Bambuli zbytečně nepřetahuju. Na zimní rychle stmívání úžasné.
No na obranu sester mají na starosti 3-4 klienty o které se komplet starají ( krmení, přetáčení, přebalování, umývání apod) nemůžou mít oči všude, proto se může stát, že některý klient prostě vezme kramle. U bytů v horních patrech je to jiné, jsou to soukromé byty, tam sestry nechodí. Klienti by se o sebe měli postarat sami. Záleží na posouzení rodiny a ošetřujícího lékaře. Proto když se stane něco v těch bytech tak tam sestry nechodí, zavolají záchranku, policajty, hasiče. Ony od těch bytu prý nemají ani klíče. U toho pána co sprostě nadával, ale prý na tom balkoně i obnažoval, rodina zasáhla, až když údajně začal z vrchu házet nějaké věci dolů po lidech. Jinak na noční je tam jedna sestra na celý domov.
Tak ke skladování, já mám inzulín v malé vysouvací přihrádce v lednici, nic neohřívám, vytáhnu, natáhnu do stříkačky a opět ukládám do lednice. V lednici mám teploměr, aspoň jednou denně při návštěvě ledničky na něj kouknu. Mám Prozinc takže ideál teplota mezi 8 - 2 stupni. Udržujeme 6 stupňů. Stříkačky máme Braun omnican 40 natahuji 5 jednotek jednou denně, bublinu v nich určitě nemám. Víc neporadím, my dávku před měsícem také zvedali o 1 jednotku. Ranní hodnoty nám pořád skáčou včera 12,5, dnes 21. Ale beru to tak nějak v klidu (před třemi měsíci bych šílela), prostě dělám co je v mých silách a víc toho asi neovlivním.
To ano máme babičku a dědečka, ale jak bych to řekla…. To je rodina a tam to člověk jinak bere, tohle jsou cizí lidé…. Já jsem jen nabídla svůj pohled na věc. Máme duchoďák cca 200 metrů od základní školy, v klidné části města. Charita má první patro s nemohoucími lidmi další patra jsou soukromé byty.
https://www.drevostavitel.cz/clanek/domov-pro-seniory-horni-lidec
Tohle jsem před nedávnem četla na netu a docela to změnilo pohled na celou věc. Sama bydlím naproti domova důchodců a upřímně jsem si na některé věci musela hodně zvykat. Noční příjezdy sanitek, coronera, hasičů, občas některá babička uteče a sestry ji tu nahánějí a násilím tlačí zpět, babičky se brání, křičí, nedávno nějaká zmatená paní volala z balkonu o půlnoci, že ji ubližují. Není to tak dlouho co nějaká paní neustále i během dne volala o pomoc, starý pán co z okna všem sprostě nedával. Stáří není nic co by nepatřilo k životu, ale jak píšu víš, na některé věci jsem si prostě musela časem zvyknout a otupět vůdči nim.
Krásné a také nesmírně poučné. Jinak celý můj manžel😋. Já si zase s Bambulí musela zvykat na opačný problém, totiž až na přílišnou oddanost a závislost na mě. Nikdy předtím jsem to se žádným psem nezažila, naprostou bezpodmínečnou oddanost, ochotu mě následovat až do horoucích pekel….
Já občas dávám Amarant, protože je vhodný pro diabetiky. Jinak zeleninu maskuji do formy pyré, protože když je jen nasekaná tak ji Bambule s precizností mozkového chirurga z misky vypreparuje. Jediné co sežere nevařene je najemno nastrouhaná mrkev.( Tu nevařím, vařením se totiž zvyšuje její glykemicky index). Většinou má teda v misce maso a nějaké zeleninové pyré, plus nějaké doplňky. Jinak batatové pyré dostane občas také.
https://liberecka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/37357-neobycejni-vubec-jsem-tomu-nemohl-uverit-jako-nejmladsi-v-historii-tomas-se-psem-corrym-ziskal-liberecky-pohar.html#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Klobouk dolů před klukem.
Po sebevraždě tatínka jeho byt vyklidil manžel…. Vytřídili věci a co mohl přivezl k nám. Těch věcí jsem nebyla schopna se sedm let dotknout. Nakonec jsem je trochu protřídila, ale nějaké mi ještě leží v krabici na verandě a čekají tam na mě. A to už je to letos deset let. Nemyslím oblečení spíš osobní věci, drobnosti, fotky, prostě vzpomínky.
Posledních pár dní je u nás venčení divoké, opravují hlavní cestu, takže vedlejší dříve klidné ulice teď slouží jako objízdné trasy. Docela opruz, předevčírem pršelo, hodně, ale opravdu hodně jsem zmokla, ale byla jsem aspoň v ulicích skoro sama. Dnes jsme se vydali za město, čekala jsem liduprázdno ( byli u nás tři větší kulturní akce) ale kde ty věci. Všude moc lidí, řvoucích dětiček, pokřikující mládeže, pro mě introverta docela nepříjemné. Dál do polí se nedá jít, často a vydatně pršelo, takže budu muset najít nějaké náhradní trasy.
Jakýkoliv stres způsobuje zvýšení nebo rozhození glykémie. Takže klidně to může být i jeho případ. U nás to bylo divoké když Bambule začala rychle slepnout, glykémie se jí rozhodila ale posledních cca 14 dní jsme zpátky na svém. Bambule si navykla na svůj stav, naučila se orientovat pomocí sluchu a čichu. Takže ano stres má na tohle obrovský vliv. A také rozhození denního režimu, to také může hrát svou roli. Diabetici potřebují pevný denní režim.