Nemáte zkušenosti s obchodem papadon.cz? Měli by rozvážet i k nám. Mám pidi psa, tudíž pidi spotřebu a u většiny jiných obchodů bych musela nakoupit zbytečně velký objem. Tady by stačilo za cca 1200 Kč (což je i tak docela dost masa na naší spotřebu). Teď beru z Rak Brno, zasílají přes ppl. V zimě je to na pohodu, ale v létě se občas stane, že je maso povolené. Jinak jsem s nimi spokojená.
Nedávno na mě “vyskočil” inzerát na Bull xxl štěně za 50 klacků. No nekup to, tato “chovka” mívá štěňata tak třikrát, čtyřikrát do roka…. Tohle by jste mohli nazvat závisti, ale mě spíš vadí, že všem štěňatům kupírují uši a když na to někdo v komentářích upozorní tak na něj poměrně agresivně reagují a pak ho smažou. Takže na fcb jim zůstávají jen ty infantilní srdičkové komenty.
Třetí fotka je úplně nádherná….
Dnes jsem venčila z druhé strany domácího komína… na jedné straně máme les listnatý a na druhé smíšený. Bambule byla natěšená, před druhou hodinou už stepovala u dveří. Taky měla dnes výborné hodnoty cukru tak jsme vycházku trochu protáhli. 8 km jak malina, pomalým tempem. To moje marodění očividně prospívá nám oboum 😉
Jinak ještě jednou děkuji všem za milé slova, ale nemyslím, že si takovou velkou pochvalu zasloužím. Bambule to nevzdává a dokud se snaží ona, tak já za ní budu bojovat jako lvice😉 Jinak dnes jsem jí dělala játrovou paštiku do lizací podložky, jsem tak trochu magor😋
Dnes jsme vyrazili opět doma kolem komína. Procházka pěkná, doma za oknem se zdálo, že je venku fajné počasíčko, no venku už to tak fajné nebylo. Hodně foukalo a teplota taky nic moc. Opět jsem narazila na prasata. Při focení první fotky jsem chtěla Bambuli nastavit jak modelku, pořád poposedávala, nechtěla vydržet. Tak jsem se k ní sehla a najednou jak zafoukal větřík tak jsem ucítila hrozný zvířecí pach, v zápětí se ke mě doneslo povědomé “chro, chro". Naštěstí prase mělo rozum a nehodlalo se nám jit na cestu představit. Nahoře v liduprázdné oblasti jsem narazila na ohradu s koňmi, nemají přístřešek, ohrada je vlastně jenom ohradník, vydupaný pidi výběh. Kolem poházené palety, bordel jak na staré hůře. No byla jsem z toho takova rozhozená, k výběhu vede jen polní cesta, která je často nesjízdná. Jak tam budou po deštích dopravovat vodu je mi záhadou. Navíc kdokoliv tam může koním cokoliv naházet do výběhu, nebo jim můžou právě prasata ten výběh poničit. No docela mi to hlava nebrala.
Začínám povelem - čekej ( připravují stopu, ručník, čmuchací kobereček nebo hlavolam) pak přichází povel hledej. Po ukončení hledáni zavelím hotovo a pak samo velká pochvala. Já jsem přemýšlela nad tím, že se Bambule tak rychle srovnala s tou ztrátou zraku a možná je to právě i to tím čmucháním kterým se bavime. Prostě jen následuje svůj nos.
Děkuju
Už druhý den jsem na nemocenské, doktor byl tak laskavý, že mi po objasnění, proč je potřebuju, pouze s lehkým pousmáním napsal vycházky. Od zítřka nám má začít pršet, takže dnes jsme to vzali pěkně od lesa …Bambule ťapkala s nadšením dokonce, když jsem ji chtěla některými horšími úseky přenést, zdravě protestovala. Les byl ovšem úplně tichý, až na to občasné “sněžení ” listí, jakoby se už chystal ke zaslouženému spánku.
Vlastě to bylo velice rychlé, v řádu snad 14 dní. První dny byli hodně divoké, byla zmatená a panikařila. Rychle jsme začali učit pokyny jako dolů - hop, nahoru-hop ( to je jeden hop, většinou obrubník), schody ( více hop za sebou), pozor ( postupuj pomalu před tebou je možná překážka), stůj!( Zastav na místě a ani se nehni) pozor pes (upozornění že někde blízko vidím psa a budeme se zřejmě míjet) atd. Jinak se jí daří dobře, většina lidí mi nevěří, že nevidí. Ze začátku jsem si na procházkách broukala nebo jsem si potichu zpívala, aby přesně věděla kde jsem. Teď stačí když slyší mé kroky. Když ji potřebuji navést na určité místo nebo když například sedím tak luskam prsty aby mě našla. Ona je fakt šikovná a myslím, že to zvládla skvěle. Já měla opět pocit vlastního selhání ( proto tak chápu pocity efe) ale i to se srovnalo. Já totiž když už jsem se srovnala s cukrovkou a přestala jsem se trápit myšlenkami, že jsem za to zodpovědná, tak přišla slepota. To byla pro mě další velká rána. Ale člověk bere dny jak jdou a i to se prostě srovná. Spousta lidí mi radilo ji nechat uspat ale já vím, že tohle pro nás není žádná překážka a že i tohle spolu zvládneme.
Cukrovka ji vzala zrak.
Já začínám s rovnou stopou, pak postupně přidávám na obtížnosti, obloučky kolem stromů, křížení a tak. Ale s Bambulí stopujeme jen pro zábavu nic složitého jen pro radost. Ji to hodně baví, akorát teď musím hledat úseky poměrně rovné bez překážek, aby si slepátor nenabil nos.
Hlavně mě děvčata nestrašte, při poslední gastritidě byla Bambule úplně ko. Jezdilo se ob den k našemu vetovi na injekce a týden jsem ji krmila stříkačkou, protože odmítala chodit, žrát a vůbec fungovat…. A to pár dní ani nedostala inzulín, protože prostě nesežrala nebo v sobě neudržela dost krmiva na dávku. Jsem oboum naším vetům říkala, že pokud by nás mělo potkat něco podobného znovu tak to asi nedá….. 😥
Edit: A rozkrmit ji na normální žraní mi trvalo cca 3 týdny ☹️
Používám starší ručníky, takové ty hnusné seprané. Udělám roládu, a ještě uzel. Pak je také hodím vyprat, protože ocintané je to děsně. Efe hlavu vzhůru, lidi se nerodí jako supermani a je úplně přirozené, že vidíte věci v negativním světle. Dokonce je to vědecky dokázané, že lidé jsou přirozeně naprogramování tak, že vnímají věci spíše z té negativní strany.
Stačí smotaná deka s dobrotami, to ji dá hodně zabrat, tím jak je malá. Pak používám i obyč.krabice. Jinak mám pár obyčejných z obchodu, ale přijde mi, že jak jednou dojde na ten systém tak pak už k nim přichází s tím: jé to znám to je brnkačka.
Hlavolamy, Bambule je miluje vždycky po jejich vyluštění vypadá naprosto spokojená a také unavená😉
Na první fotce mi připomíná nějakého teenagera s přeskakujícím hlasem, nevím proč možná i ten pohled. Ale ta druhá fotka je nádherná. On i pod tím kožíškem je vidět jak je svalnatý a fotka v běhu je prostě krásná.
Úplně Vám závidím, jak jsem psala v posledním příspěvku, jsem prostě tulák. Bohužel nás limituje Bambulino onemocnění, takže dodržujeme délku vycházky max. 6km. Pro ni akorát, pro mě málo. Ale co bych pro ni neudělala 🥰.
Včera jsem znovu obešla tu novou trasu, kterou jsem našla a s potěšením jsem zjistila, že nám dělá něco přes krásných 6 km. Takže pro nás značka ideál. Bambule narozdíl od minulých dní nastávkovala, nejdu, nemůžu, chci jít domů, takže jsem si to krásně užila. Jenomže taky jsem si ke konci připadala jako Nasťa z Mrazíka. Ona prosila sluníčko ať nevychází já ho naopak prosila ať nezapadá páč baterka nám samo zůstala doma a já blbec neodhadla čas, kdy už je teď tma tak jsem docela hnala, abych byla do tmy z polí pryč. Doma poprask, kde jsme, kde se toulame, že už měli strach. No jsem si myslela, že si za ty roky zvykli, že jsem tulák😉
Sarah držte se!!! Moc na Vás myslím, ať je všechno ok. Také si moc vážím Vás i Vašich názorů. Je mi líto, že odtud odcházíte. Hlavně ať jste co nejrychleji v pořádku.