Příspěvky uživatele

Já měla už předevčírem pocit, že se v tom remízku pohybuje něco většího, ale rychle jsme přešli, protože zrovna o pole dál sklízeli vojtěšku. Takže se hodně prášilo a byl tam větší pohyb strojů i lidí. Celý tenhle víkend jsem nějak vyděšená, první po příjezdu na chalupu mi soused sdělil, že v okolí viděli mladého medvěda (ví že chodím venčit kolem čtvrté ráno - soused! ne ten medvěd), pak jsem při procházce narazila na stezku převaděčů. Podle souseda zase začínají ve velkém převádět. Při ranním venčení mě vyděsili turisti, kteří přespávali v autobusové zastávce a teď doma prasata. 

Já měla dnes zážitek… Jdu si takhle s Bambulí jako obvykle, když je horko polní cestou, která je z jedné strany lemovaná krásným remízkem. Je tam příjemný chladivý stín, no z druhé je mega narostlá kukuřice. Je fakt hrozně vysoká, můj manžel má dva metry a jisto jistě by se v ní lehce ztratil. Takže si takhle vykračujeme, kocháme se a najednou slyším podivný zvuk. Kouknu na psa cože to z ní leze za pazvuky. Jenže fíha, ono se to ozývá znovu i když hledím na psa, který rozhodně takové zvuky nevyluzuje. Třetí hlasité a naprosto zřetelné “chro chro" mě donutilo rychle gestem přivolat psa. Hodit si ji pod paží a ustupovat zpátky odkud jsme přišli. Při ústupu mi úplně proběhl hlavou příběh Alušky a chudáka Idorka. Teď tama určitě nějakou dobu nepůjdu a rozhodně se budu místům s kukuřicí vyhýbat. 

Asi bych to jenom sledovala. Může to být jen zvykem. Znám to u sebe, v práci klonim hlavu na jednu stranu. Nákladním ji k levému rameni. Je to zlozvyk, sama si neuvědomuji, že to dělám. 

Žádný dotazník, původně jsem volala na jinou fenku. Paní mi řekla, že včera večer byla adoptovaná tak jsem chtěla poděkovat a položit telefon. Paní mě zadržela, že pokud bych ji o sobě něco malého řekla tak se určitě “ nějak domluvíme”. Milý rozhovor o tom co všechno pro mě pes znamená. Naše priority a požadavky. Paní mi řekla, že na v útulku čtyři pejsky, kteří ještě nejsou v ofic nabídce a kteří by mohli být to co hledám. Poslala mi fotky a povídání o nich na WhatsApp. Láska k Bambuli zahořela hned při prvním pohledu. Doma jsem “ ukecala" syna a společně manžela ( on chtěl totiž krátkosrstého psa) a pak už se jenom čekalo. Přidávali nám ji 23.12.  Cestou jsme nabrali zpoždění, nikdo se ani slovem nezmínil, že na nás  čekají nebo že jedeme pozdě. Smlouvu jsem podepsala, ústně mi paní při předání řekla, že nejezdí nikoho kontrolovat, jen chtějí cca 2x do roka fotku jak se fence daří a podmínku toho, že kdyby se u nás cokoliv změnilo budu informovat  útulek. Toť vše. Jo a ještě nás ještě jednou dopodrobna informovala o jejím zdravotním stavu, povaze atd. 

Nejvíc mě na tom všem naštvalo, že jim prostě nejde o to psa umístit, ale pěkně na něm rýžovat. Protože jestliže mám zájemce, kterému se ani neobtěžuju odepsat a pes potom zůstává dál v zařízení tak si to jinak vysvětlit nedokážu.  Ano u Bambule se projevil diabetes, takže komplikace, ale i tak jsem ráda že ta první adopce nevyšla. Náš veterinář si dělá srandu, že mi byla osudem přidělena, proto čekala jenom na mě (to když jsem mu říkala jak ji doma dělám dýňové pyré, játrové sušenky, vstávam o půl čtvrté, aby v pět ráno každý den dostala  po vycházce a žrádlu inzulín, večer žere v 17 hodin přes to nejede vlak atd.). I když je pravdou, že v tom útulku ještě nebyla ani v nabídce. Takže tam dlouho nebyla.

Já na jeden takový dotazník odpověděla je to cca rok a půl zpátky. No na odpověď čekám doteď. A to si myslím, že jsme skoro ideální majitelé. Dítě odrostlé, aktivní panička, psa bereme všude sebou. Není problém odběhnout z práce psa vyvenčit nebo zkontrolovat. Ale i tak jsme jim nebyli dost dobří. Nejhorší na tom bylo, že náš vyhlédnutý pes v tom zařízení hnil ještě skoro rok.  My máme Bambuli z Čtyřlístku pro hafany. Jeden telefonický rozhovor, komunikace přes WhatsApp a bylo to. Žádné kecy a omáčka okolo. A to jsem původně poptávala úplně jiného pejska. 

Jasné, je lepší problémy řešit hned než je zbytečně odkládat. Naštěstí u nás se problém s ledvinami nepotvrdil. Jen člověk má pocit, že se proti němu spikl celý svět a že “ na posraného  i hajzlik spadne”. 

To je pořád něco, že? Když ráno nežere tak izulin nedám. Má ten 24 hodinový a když bych ji ho podala třeba v poledne tak příští den musím taky v poledne, což není úplně ideální, když jsme přes týden v práci. Takže ho nedostala vůbec. Poprvé od doby co má diagnostikovanou cukrovku. Naštěstí žrala i teď večer tak snad už je to na dobré cestě. A zhubla, za těch pět dní cca 300 g což je u pěti kilového psa docela šupa. 

S tím průjmem je to zvláštní. Člověk tak v podstatě ani nemá možnost vysledovat příčinu. O návštěvě veterin nebudu ani psát, protože je když začal doktor o tom, že by to mohli být ledviny v háji tak se mi udělalo úplně zle. 

Já to prostě zařekla, jak nám to náramně funguje…. Bych si nejraději dala jednu mezi uši. V sobotu ráno “poblión”.  Bambule poblitá. No děs. Dostala jsem do ní stříkačkou  3x Tasectan ( ten pro deti s probiotiky). Náš “ domácí” veterinář na dovolené. Naštěstí v neděli ráno hlásil příjezd, takže otevřel ordinaci. Bambule dostala sérii injekcí, léky na uklidnění žaludku. V pondělí ve městě sono břicha, to naštěstí vyšlo dobře, nic v žaludku ani ve střevech. Bambule sice už neblila, byla ale hodně skleslá , nechtěla se ani moc hýbat a ke všemu jsem ji nemohla rozežrat, což u diabetiků rozhodně není dobré. Taky v pondělí nedostala inzulín, protože prostě nesežrala skoro nic.  Takže všechno rozmixovat a krmit pěkně stříkačkou do tlamičky. Včera opět kontrola, sice už byla lepší, ale stále bez chuti ke žrádlu, takže další série injekci a prášku. Naštěstí dnes ráno se madam rozhodla, že už ji krmení stříkačkou fakt nebaví a slupla misku králíka s batáty. Vařené maso si prý můžu strčit tam kde slunce nesvítí, ona chce syrové, ale to řešit nebudu hlavně, že se jí vrátila chuť si nacpat břicho. Tak snad ji to vydrží a já si z toho vezmu ponaučení, že přespříliš optimismu se nevyplácí 🙈

Odkaz sem dávali už Zrzavci, ale vložím znovu. Případ je dva roky starý. Doporučuji přečíst si pod fotkou popis v jakém zvířata přijímal útulek. 

Škoda, že ve článku nejsou fotky z odebrání. Pak by jste možná mluvil jinak. Dogy byly naprosto vyhublé.

Jo mám taky poznámky typu: dnes jí to nebaví ( jakože na procházce byla otrávená), lehký průjem, dlouhá procházka ráno - večer krátká,   atd. Kontrolně jsem ji doma i vážila, takže poznámky o váze. Pak poznámky typu poprvé  hovězí maso s chrupavkou, králík, yogies vařená strava, Brit Diabetes - hrozně prdí…. 

Jsem ráda, že je to tak jak to je. Říkala jsem doktorce, že o kdyby tu s námi byla jen chvíli tak aspoň pro ni udělám maximum co je v mých silách.

Včera jsem byla s Bambulí na kontrole na klinice. Paní doktorka nadšená, spokojená, dostala jsem velkou, ale fakt velkou pochvalu. Moc se smála, když jsem ji vyprávěla jak doma dělám dýňové pyré pro psa (páč panička si  načetla jak je dýně pro diabetiky přínosná) a peču spešl játrové sušenky. Dělám podrobné zápisky, krmíme přesně v 5 ráno a pak v 17.00 odpoledne. Krmnou dávku stále přesně odvažuju. Jsem prostě pošuk🙈. Také mluvila o tom, že diabetičti pacienti jsou fakt nepředvídatelní, protože 98% úspěšnosti léčby závisí na majitelích. Spousta majitelů prostě nejsou tak důslední, aby diabetes zvládli a nakonec to skončí uspáním zvířete.

 Píšu to schválně, protože je nás tu několik se zkušeností s diabetiky a tak je to pochvala i pro Vás ostatní!!!!

 Takže pokud se nic nepokazí, máme kontrolu zase až za tři měsíce. 

Proto chodím do města venčit ve čtyři ráno. Kromě ježků, kačen a pár aut …. naprostý klid. Jo a taky tu jedni mají na zahradě páva a ten mě teda po ránu hezky vylekal☺️  odpoledne se snažím městu vyhnout co to jen jde. 

Ona je opravdu paní domácí. Nebojí se nás. Třeba tuhle fotku jsem udělala s hrnkem kafe v ruce. Protože takhle si sedím pod pergolou a najednou hadice☺️ posledně se svlékla celá celičká na schodech a my přitom byli celá rodina i se psem hned za dveřmi. Manžel šel do kůlny a říká: Kdo tam vyhodil tu starou hadici! Jenom bordel tu nechávate!! A já na to: Ona je to fakt hadice, ale asi ne taková jakou si představuješ! Jinak na Žitkové, kde máme chalupu se říká, že had u domu znamená štěstí. Nikdo mu nesmí ublížit a hospodyňky si ho předcházeli miskou s mlékem. Důvody byli jasné - kde je had tam nebudou myši a podobná havěť.

Vybrala jsem špatnou fotku, není tam tak krásně vidět. Délku vám psát nebudu…. Protože je to taková malá anakonda☺️

Vcucnu se do vašeho vlákna, to je naše" paní domácí". Užovka stromová. 

Tak to je úžasné, každá dobrá zpráva se počítá ☺️ 

Já miluju velké knírače, jsou naprosto úžasní. A měla jsem obrovské štěstí, že můj první pan pes byl právě velký černý knírač. Možná štěstí, že jsou nedocenění, jinak by plemeno šlo do kopru jako mnoho jiných “populárních” plemen. Manžel by chtěl malého, teď ale bohužel není vhodná doba. Bambule má zjištěnou cukrovku takže jeden pes a starosti nad hlavu. Moje naděje, ale pořád žije, že snad jednou ještě nějaký knírač bude. Miluju teda černé. 

Každý tady přispívá nějakou radou tak i já se přidám, tohle mám vyzkoušené na sobě i na psech. Čistí rány, nesvědí, zanechává jakýsi ochranný film na ráně. Krásně to u fenky odstranilo špínu z chlupů kolem vulvy, bez toho že bych ji musela chodit máčet do vany.  Stačilo postříkat a očistit vatou.

https://www.ozonidy.cz/rigenoma-cistici-roztok-bez-oplachovani-750ml/