Příspěvky uživatele

No protože ji máme z útulku tak předpokládám že nemá víc jak 5 - 6 let. Počítám s tím, že je to důsledek cukrovky. My jsme docela zvyklý, předešlý pes oslepl cca 3 roky před svou smrtí, takže víme co nás čeká a právě proto z toho nemám strach. Zvířata to prostě vnímají jinak, náš předešlý pes se v klidu pohyboval i v terénu. Vodítko byla pupeční šňůra, kterou jsem mu vlastně pomáhala zvládat nástrahy procházek. A to ještě ke všemu i ohluchl, ale i přes to by to na něm nikdo neznalý nepoznal. Jen mě mrzí, že si to Bambule vyžírá všechno. Od útulku, cukrovky, slepoty….

Bohužel já nemůžu napsat nic až tak pozitivního. Bambule během pár dnů oslepla, není slepá úplně, záleží na světelných podmínkách, ale tak z 60 % určitě. Proběhlo to celé během cca týdne. Hlavně ze začátku byla těžce nervózní a vystrašená. Teď se mi zdá víc klidná, uvolněná. Hledá si mě podle hlasu a zvuků. A protože na operaci ani nepomyšlím začínám ji učit nové povely, aby mohla nějak v klidu fungovat. Takže Pozor! znamená postupuj pomalu vpřed před tebou je překážka, Stůj!je prostě musíš na centimetrů zastavit apod. Naštěstí je učenlivá a za kousek sušeného králičího masa jde učení jako po másle. Naše klinika před dvěma měsíci zavřela, takže jsme momentálně bez endokrinologa. I když mám soukromý kontakt na předešlou doktorku takže konzultace budou snad probíhat s ní. No uvidíme co přinese čas. Jinak u nás je neskutečné horko, nepršelo už tak víc jak 14 dní. Všechno je úplně vyprahlé a vyschlé. Zahrádku musím zalévat vodou z řádu, protože už není voda ani ve studni ☹️. 

Hele Bambule to má taky tak, ráno sežere snídani a už čeká na svém místě na aplikaci inzulínu a samozřejmě nejlepší játrové sušenky, které dostává jenom právě po aplikaci. Prostě je to rutina a tak je to správné, tak to má být 😋

Já ty Vaše fotky opravdu “žeru”. Jsou tak krásné. 

Jinak já dnes venčila ráno po čtvrté hodině, jako obvykle a takhle si vykračujeme s Bambulí jednou temnější uličkou, když se ze tmy vynořilo cosi tmavého (netopýr, velikánská můra?) otřelo se mi to lehoučce o tvář a bylo to pryč. No měla jsem záchvat sundávání ze sebe něčeho co na mě nebylo i košili jsem si napůl sundala v tom amoku, že to po mě leze. Třepala jsem vlasy ( mám je dlouhé skoro do pasu) protože jsem měla pocit, že to mám zamotané v nich.  Tipla bych si netopýra, dotyk byl lehoučký, žádné naráz a třepetání křídel. Ani vlastně nevím, kterým směrem to odletělo. Můj muž prohlásil, že buď dostanu netopýři vzteklinu, nebo se budu po nocích proměňovat v Batmana 😋

Takže včera jsem pro jistotu volala našemu bývalému vetovi, jakpak se to vlastně dělalo s těmi selaty. A pokud byla varlata viditelně sestouplá vyřezal se spolu s jinými kanečky do 48 hodin po narození. Pokud byla jakákoliv pochybnost nechal se na kastraci s kryptorchydy. Taky mi říkal, že se průměrně narodilo 1 takovéto sele na cca 300 porodů. Takže poměrně zanedbatelné procento. Ale pravdou je, že u nás probíhala poměrně tvrdá a pečlivá brakace prasnic. 

No cca 10 dní před odstavem. Při kastraci a aplikaci železa zbylých konečků se kotec označil, aby se lépe hledalo. Pak se k nim vracelo. Vím,  že je uspávali, protože kdysi se stalo, že tam byla nějaká komplikace a sele se muselo utratit takže se to pak dělalo v anestezii zároveň s kryptorchydy. Byl na to klid a čas. A ano i u nás se odstraňovalo čas ucha, aby se pak mohl znovu zkontrolovat. Jednou za uherský rok se dostal nějaký kaneček z porodny do odchovny selat. Pokud byl hezký tak se z něj nechal kanec prubíř. 

Jinak ostav byl v průměru ve 28 dnech. 

Ano, občas byla vulvička lehce deformovaná. Varlata se odstranila při celkové anestezii a selátko se po probuzení vrátilo zpět k prasnici. Měli jsme systém na porodně, kdy se operovali i kryptorchydi. Ono ve stádě čítající 1000 prasnic základního stáda se prostě čas od času něco takového objeví. Jinak tahle selata se označovala takže i po odstavu byla lehce dohledatelná. 

Hermafrodit? Setkávala jsem se s tím čas od času v chovu prasat. Odstranila se varlata, prasnici ( matce) se to napsalo do karty. Pokud se u ní opakovalo tak se vyřadila. Selata většinou bez problémů dorostli do jatečné hmotnosti. Zvláštní u psa to vidím poprvé. 

Nádhera, to je úplný balzám pro oči. 

Bambuli se kupodivu po kastraci a potažmo adopci srst velmi zlepšila. Zvýraznila se barva, lesk jako blesk. Také srst rychleji dorůstá ( upravuji jen tlapky). Přidám fotky po adopci a rok poté. V zimním kabátku.

Oooo bože, jako bych v tomhle viděla sama sebe. Jedinou výjimkou je moje nejlepší kamarádka a její malý chlapeček. Ale to beru nějak jinak, kamarádka je mi opravdu velmi blízká a nemá žádnou sestru takže jsem taková chovací teta☺️. Cizí děti mě nezajímají, nemám potřebu je chovat ani nakukovat do kočárku. Jinak já teda ani moc nehladím cizí hafany, páč Bambule být hodně žárlivá, majetnická a nesnáší když smrdím jiným psem 😬 

Co je Vám vnucováno, je mi úplně ukradené, já mám vlastní rozum a vlastní názor. Nemusíte se mnou souhlasit, to Vás, ale neopravňuje mě urážet! Jestli nechcete přebírat zodpovědnost za jiné je taky Vaše věc. Ne každý to má takhle nastavené. 

Jistě máte na mysli očkování proti lidskému papilomavirusu. Budete se divit, ale já nechala naočkovat syna. ( Ve 13 letech, očkování hradí stát). Muži mohou být přenašeči. Kamarádka měla v dospívání rakovinu děložního čípku (překonala ji ovšem s doživotními následky) a nechtěla bych, aby tím můj syn mohl někoho ohrozil. Jistě pro vás nepodstatné, pro mě důležité. 

Tomu se říká "zlaté polomáčené"🙃

Myslím, že husa by si zasloužila nějaké echt krásné jméno. Třeba Mařenka. Páč když člověka naštve může po ní řvát : Mařeno neser!!!☺️

Podle některých informací to byl člověk ze záchranné stanice. Obyvatelé toho domů chtěli netopýra odchytit. Člověk byl znalý a zkušený, prý ihned vyhledal odbornou pomoc, kdyby se náhodou vyskytl problem. Takže žádné náhodné pokousání.

Před časem jste hledala nezamotávací vodítko. Narazila jsem na tohle. Vypadá to mnohem líp než ta flexi https://www.cmuchacikoberecky.cz/voditka-pro-2-psy-2/nezamotavaci-voditko-s-poutkem-na-ruku-pafdog-pro-2-psy--7-delek--vyber-barev/

Dá se tam přikoupit upevnění k pasu aby měl člověk volné ruce.

Ta fotka u katedrály je moc povedená, vypadá tam tak majestátně. 

Pár dní jsme strávili na chatě. Minimální signál, žádná WiFi. Kvůli připojení dat jsme jednou denně s manželem seběhli k autobusové zastávce, tam mávali rukama jako profesionální exorcisti, zkontrolovat maily, zprávy od příbuzných a pak pěkně zpátky do lesa digitalizací nepolíbeného. Čas plynul jinak, pomaleji, rána tolik klidná a tichá mi budou zase moc chybět. Každý den jsem chodila s Bambulí nad potok, posedět, koukat kolem. Stát se aspoň na chvíli malou a bezvýznamnou součástí toho všeho okolo. 

Jinak houba na fotce je dřevěná, oni totiž žádné jiné v lese zatím nerostou 🙃 je moc sucho.

Ono mu to prostě jednou dojde, že není potřeba dělat ramena 😀 třeba Bambuli tento týden po roku a půl!! konečně došlo, že není potřeba dělat mi při vycházkách stín, táhnout se mi za patami, ale že klidně může poodběhnout kousek dopředu. Prostě ji to najednou docvaklo a nevím, která z nás z toho měla větší radost. Věřím tomu, že časem si začne i hrát s psími hračkami a naučí se projevovat radost. Zatím to moc neumí.