Na druhou stranu…naše Sára byla zlodějka a hledačka pokladů v odpadkových koších…a kurňa si dávala pozor, aby jí při tom nikdo nenačapal…..nó, tak to nás naučilo opravdu uklízet…dneska bych ten odpaďák mohla nechat otevřenej, na lince kilo kuřecích řízků a nikdo si toho nevšimne…
Když jsem hledala nový domov pro mojí kavkazandu bez PP ozvali se i lidi, kteří jí chtěli na chov…a kritérium?? Jestli prý je ostrá. Obecně myslím, že dost na tom, kolik psů …opravdu čistokrevných psů..se narodí jako nehoda, kdy má majitel psa a fenu a prostě to neuhlídal, ale cíleně chovat na psech bez PP…..navíc u německých ovčounů, kterých je všude plno s PP a nejsou to nejdražší psi na světě a i v těch s PP musí člověk vybírat……lidi vykašlete se na to…jestli chcete chovat, tak si prostě kupte štěně s PP, kde už budete vybírat s tím, že byste rádi jedince do chovu, uchovněte a pak teprve ta štěňátka…
Tak asi se shodneme na tom, že štěňátko nenecháme růst jako dříví v lese, ale že na něj defakto výchovně působíme hned, jak si ho přineseme domů. A není to jen o učení nějakých povelů…za mě je třeba naprosto nejjednodušší naučit štěně povel SEDNI. Povely samozřejmě učíme, takové učení by štěně mělo bavit, mělo by trvat přiměřeně dlouhou resp. krátkou dobu…prostě tak, abychom to učení ukončili ještě ve chvíli, kdy štěndo spolupracuje, kdy ho to ještě baví a ne až ve chvíli, kdy už ztratí zájem. Za mě snad ještě důležitější je, navyknout štěně na běžný režim…protože spousta věcí je dost o opakování určité situace…třeba..vyrážíme na prochajdu, tak mi nebudeš skákat po hlavě, ale hezky si hačneš, abych ti mohla nasadit oboječek…přijdeme z prochajdy, tak nikam nepoletíš, ale hačneš si, abych ti utřela paciny….prostě takové ty věci, které následně pes dělá automaticky bezpovelově…nemusím mu říkat sedni, když mu chci dát obojek…pes už letí na chodbu a tam si u věšáku dřepne a čeká.
Jelikož ví, že NESMÍ, tak nic nerozkouše.
Tak tady musím říct, že z mého pohledu to je asi štěně od štěněte…protože jsou prostě štěňata, která nejsou ničitelé a jsou štěňata, která když zůstanou bez dozoru a začnou se nudit, tak prostě klidně botu rozkoušou. Jako možná jsem prostě jen kynologickej hotentot, ale po sedmi štěňatech mi prostě přijde, že to není mým výchovným působením, když mám “hodné” štěňátko", co v mé nepřítomnosti nic nerozkouše, ale prostě jsem si koupila hodné štěňátko. V tomhle se teda shodnu se Sarah.
Třeba nejmladší Framík ví, že si nesmí brát boty z botníku, protože jsou naše a jenom naše a navíc jich máme málo 🙂). Takže i když je sám doma, botník je tabu.
Třeba náš Mates nevezme botu z botníku..a to je botník otevřenej policovej systém, ale běda mi, když si nechám pantofle ze zahrady před botníkem…
Matesovi budou v listopadu dva roky a myslím, že to není žádnej ničitel, ale třeba minule mi sebral a rozškubal knížku z nočního stolku a to přestože celou dobu, co ho máme, mám na nočním stolku knihu a nikdy si jí nevšimnul. Ovladače na televizi…v obýváku máme na konferenčním stolku 3 a nikdy si jich ani nevšimnul…v ložnici už mi rozkousal asi 4, prostě je musím uklízet, když z ložnice odcházím. V mojí přítomnosti si ale ovladače nevšimne.
Tchýně mi neustále nadává, že ji týrám. Prý je ještě malá na to, abych ji učila tyto povely a nebo jí říkala, že něco nesmí.
Myslím, že jsem nejvíc rozmazlovací panička na světě nebo minimálně patřím do TOP desítky a doma máme hodně volnej režim. Ale tcháni vzkazuji, že štěňátka prostě potřebují laskavou a láskyplnou výchovu hned, jak se nám doma po příjezdu od chovatele trošinku rozkoukají. Kdyby pro nic jiného, tak může přijít velmi “veselá” puberta a když člověk nemá nějakej základ, nenaučí pejska spolupracovat, nenastaví nějaká pravidla a mantinely, tak to může být ještě větší legranda, než bez té výchovy. A jako vidím to i v praxi u pyrenejky…jako štěně naprosto nespolupracující samostatná jednotka ve stylu “já tu ženskou na druhý straně vodítka vůbec neznám”, mohla jsem se stavět na hlavu, ale venku jsem z ní žádnou komunikaci nevykřesala, takže jsme opravdu začaly až někdy v osmi měsících, kdy ze strany pastevecké madam přišel vzdor, umíněnost, tvrdohlavost, trucovitost…byl to děs, ale s tím už se dalo pracovat. Už to byla z její strany nějaká komunikace.
Takhle teoreticky bych řekla, že nejhůř jsou na tom majitelé miniaturních psů, psích důchodců nebo nemocných pejsků. Ale ono ani když máte psího radikála, která by se s tím nepáral, psího radikála, který má k šedesáti kilům živé váhy a je velká pravděpodobnost, že by byl ve většině případných napadení nakonec vítězem, tak stejně nechcete, aby k nějaké fyzické konfrontaci došlo. Už jsem zažila pár “rvaček”, ale nikdy to nebylo napadení cizím, přiběhnuvším psem. Spíš to byl spoluvenčitel…všechno v klidu a nejednou psi v sobě…občas se mi to stalo u ovčandy, když byl pes z jejího pohledu drzej a ovčanda mu prostě vysvětlovala, že k princeznám se nečuchá…ve své podstatě to vypadalo asi strašidelně, ale bylo to jen hodně rámusu, vrčení, cenění zubů, ale psi si fyzicky neublížili. Taky jsme z toho nedělali kovbojku…prostě každý drapnul svýho psa a bylo…
Nikdy se mi nestalo, za celých více jak 30 let, že by na nás vyběhnul nějaký agresor a pustil by se mi do psa. Jasně takové ti otravové, co sice přiběhnou a blafou, ale do fyzického kontaktu nejdou, takových se pár našlo, ale buď stačilo, že čuby zablafaly a naznačily pohyb směrem ke psu a nebo stašilo, když já jsem na psa houkla a on utekl…
Ale přestože mám štěstí a opravdu jsme nikdy nebyli napadeni cizím psem, tak ale nikdy neříkej nikdy. A ten paralyzér je z mého pohledu jako prevence tak nějak nejpraktičtější.
Tý brďo, to jsem netušila, že se dá míza dostat dolů sádlem…tak jsem zase o něco chytřejší.
Nevím co bych napsala, myslím, že vše podstatné, poděkování adminům za jejich přístup a podobně, už bylo napsáno. O dárečky si nenapíšu, protože už se vidím, jak jdu někam něco vyzvedávat, i na balíky si připlácím, aby mi je přivezli až pod nos, ale shledávám to velmi milým gestem 😊
hmn:“Určitě najdete rady, že štěňátko resp. psa máme učit co má dělat a ne co dělat nemá….tak já za sebe nebudu říkat, že je to v některých případech v kousacím období nemožné, ale ne vždy se mi to povedlo…prostě to asi neumím.”
spáš sardullah neví, že to dělá…..😄😉
No holka tak u Sáry mohu opravdu říct, že jsme to období tak nějak se zatnutými zuby vydrželi a snažili se to přežít s co nejmenší ztrátou krve. Vše, co jsem vymyslela a zkusila u ní vyvolalo ještě větší zuřivost a ještě vzteklejší reakci.
Jako ona byla moje Osudová fena… to nej, co mě mohlo potkat, ale když byla štěně, tak byla ďábel, ale opravdickej…a to si myslím, že i ten ďábel by se snažil zachránit výskokem na gauč 😓😛 To co byla ona jsem ještě nezažila. Gina byla taky “agresivní a kousací vztekloun”, ale pořád to její útočení vyvolávalo takovej ten úsměv, i při tom byla vlastně roztomilá…nevím jak to popsat . Sára u toho vypadala smrtelně vážně, ne jako štěně, ale jako radikální dospělej pes, který vyrazil zlikvidovat narušitele. Nevím jak to jinak popsat. Upřímně jsem ráda, že nebyla mým prvním štěnětem, to bych asi čuměla.
Jo ještě mě tak napadlo, nevím zda to někdo nezmiňoval, pokud je štěně lovec, tak super je za sebou tahat něco na provázku… my měli plyšáka a to je pak taky bžunda, když s tím člověk utíká nebo tahá okolo sebe, kličkuje a tak… štěně nakonec “kořist” uloví a my se s ním o to můžeme ještě přetahovat…
Jo to se dá taky použít… u pyrenejky bohužel následoval zákus do lýtka a to jsem teda nedávala 🤪
Raketa:Zdravím mám na vás prosbu. Máme doma 4 měsíce šteňouše welsh teriéra. O zábavu má postaráno, pořád se mu někdo věnuje ale má takový nešvar, kouše nás do rukou i oblečení. Na povel nesmíš sice reaguje ale pak jde a z ničeho nic hryzne do ruky. Sice to nebolí ale vadí nám to. Je to mladistvá nerozvážnost co pomine? Jako víc pozornosti z naší strany už dostat nemůže. Děkuji.
Nebudu tady zmiňnovat moje štěňata hodňouše a nebudu zmiňovat ani ta kousací “normální”, zmíním pouze opravdové piraně.
Asi takhle, není nic nenormálního, když štěně kouše a není nic nenormálního, že v období přezubování to může být intenzivnější. Není ani neobvyklé, že až přezubí, tak to pomine…prostě že z toho štěně vyroste popř. ze štěněte vyroste pubescent, který plynule přejde z kousání na štípání…joj, to je paráda, když vás pubescentní psí tele štípne do zadele a ještě se potutelně usmívá, jaká je to bžunda, když panička vypískne a začne hartusit….
Určitě najdete spoustu rad o tom, že kousací štěně je nejlépe převést na hru s hračkou (samozřejmě interaktivní - hračka musí “bojovat”, takže to musí být hra s páníčkem a hračkou)….hodně se mi osvědčil takový plyšový krokodýl, který byl zároveň “maňásek” dala se do něj strčit ruka a ta mohla pak hýbat s čelistmi…..myslím, že v období přezubování je dobrý dát štěněti něco, co může kousat…já mám pouze velké psy, tak u mě to je vždycky obrovská hovězí kost i s klouby. Určitě najdete rady, že štěňátko resp. psa máme učit co má dělat a ne co dělat nemá….tak já za sebe nebudu říkat, že je to v některých případech v kousacím období nemožné, ale ne vždy se mi to povedlo…prostě to asi neumím.
No já mám teda zkušenost i se štěňaty, které mi na hračku převést nešla…resp. když se dostala do kousacího módu, tak to bylo opravdu do ruky a nějaké mávání plyšákem, uzlíkem a podobně je vůbec netankovalo. Nabídka jiné hry, třeba přetahování, se nesetkala se zájmem.
První taková expertka byla Sára…kříženka berňáka a BSP…jedním slovem děs a běs, který na nás útočil s výrazem “roztrhám tě na cucky”…opravdu na tom nebylo nic roztomile štěněcího….tak tam teda nepomáhalo nic…stačil oční kontakt a čubulka hned startovala….doma jsme měli takový popěvek “chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Sára kousne”…a podotýkám, že pravdivý. Byla opravdu hrozná. Jediné, kdy šlo kousání stranou bylo, když jí samotnou něco zaujalo, třeba vraždění plyšáka, když spala a nebo když jsme šli ven. Takže z mého pohledu u takového štěněte je důležité ho “utahat”…a když tedy nemá zájem o hru doma a jen by kousalo, tak ho vzít ven…utahat ho (přiměřeně věku, plemeni, temperamentu) fyzicky, ale i tu hlavinku třeba taky formou hry pocvičit..nějaký aportíček, hra na honěnou, trénování odložení …ono je totiž pro štěndo kolikrát těžší zůstat na místě byť jenom chvíli a třeba jen metr od páníčka…hrát na honěnou, na schovku, přetahovanou….a samozřejmě psí kamarádi jsou super. V tomto případě platí o to víc, že unavené štěně = hodné štěně. Vyrostla z ní ta nejmazlivější a nejněžnější psí bytost na světě. Ve své podstatě bych neřekla, že to byla nějaká výchovná zásluha.
Na druhém místě je teda Gina…pyrenejský horský pes…ta teda nebyla tak “agresivní” jako Sára, ale byla omega kousací…u ní jsme popěvek neměli, ale jak jsme jí slyšeli, že se blíží a to slyšet bylo, protože dupala jako slon, vůbec nechápu, jak může malé štěně takhle dupat, tak hned někdo z nás hlásil “bacha bílá smrt jde”…pomuchlovat, pohladit, opusinkovat tu malou, nádhernou, nadýchanou, bílou kuličku bylo teda o tom, že bude zákus do ruky, v případě snahy o pusinku hrozilo, že budu mít amputovaný nos. U ní jsem si vyrobila improvizovaný kousací “rukáv”…no prostě jsem si obalila ruku osuškou a kousalo se na povel…musela si sednou a čekat na povel…pak kousala do toho “rukávu”…a když se mi osuška třeba uvolnila, tak zase povel, aby přestala, sedla si a čekala až zase přijde povel na kousání. Taky se dala přemluvit, že místo kousání budeme hrát na honěnou…tedy že já budu honit jí a tak jsme třeba běhaly v obýváku kolem stolečku.
S teriéry nemám zkušenost, ale co jsem tedy vychovala 7 štěňat, tak musím říct, že co štěně to originál a platí na něj trošku něco jiného a na to, na které neplatí nic, co jsem vymyslela?? Tak tam nezbývá nic jiného, než zvednout zadel a tradá ven, protože tam je toho většinou tolik na objevování, že má štěndo jiné starosti, než kousat páníčky.
Tak teď jsem se teda nasmála neskutečně 🤣🤣🤣
No to máte pravdu, to nevyvracím….ale když to třeba vezmu podle toho paneláku, kde bydlí moje máma, tak ta chodba už je v takovém počasí dávno pošlapaná od lidí, tak ta by se nějaká psí ťápota ztratila. Je fakt, že problém by mohl být výtah…to je malý prostor, tam bychom mohli zasvinit i stěny výtahu, ale tak to si zase říkám, že bych sebou měla nějaký přehoz …dečku, co bych přes psa hodila, abychom ty stěny neušpinili.
Jasně pokud je byt v nějaké bytovce o pár bytech, kde není taková fluktuace lidí, tak tam je asi potřeba se o tu chodbu následně postarat a samozřejmě je to zatěžující. Ono taky asi záleží, kde se člověk se psem courá. Když půjdu do parku, tak sice přijdu s mokrým, ale relativně čistým psem, protože všude jsou cestičky a tráva. Když vyrazím do přírody a vezmu to nějakou polňačkou, tak míra zaprasení bude podstatně větší.
Ale tak to se dá přistřihnout…😄…Mě se tohle u pudlů taky moc nelíbí, myslím, že částečně proto mají takovou pověst “fiflen” a lidi v tom nevidí toho sportovce.
Jasně, co se bordelu týče, tak to je věc jiná. Ono něco jinýho je přijít dom se zabláceným jorkšírem a nebo se zabláceným psem velikosti “telete”….to si myslím, že si hodně lidí, kteří psa ještě neměli, kolikrát neumí představit.
Na druhou stranu já sice bydlím v baráku, ale mám psy domácí. Když přijdou zaprasený nebo mokrý, tak prostě nesmí do obýváku a musí nejdřív uschnout na chodbě. Tady bych teda ráda řekla, že zaplať pánbůh, že je chodba obložená palubkami. A vstupní chodbičku mám malou…menší než v paneláku. Takže zase velký rozdíl v tom, jestli přijdu se špinavým mokrým psem do bytu a nebo konkrétně ke mně do baráku v tom nevidím.
Byl to pes, u kterýho nikdo nenašel ten vnitřní diamant. A ona ho měla velkej.
To je moc hezky a pravdivě napsáno…👍
To je o vkusu každého soudruha….😜 Třeba já za top nejkrásnějšího psa na světě považuju barzoje a mému manželovi vůbec…prej hrbatej pes… taky proto jsem nikdy barzoje neměla a mít nebudu, přestože po tomhle krasavci jsem toužila už jako holka. Ale holt musím dělat kompromisy. Taky bych nebyla ráda, kdyby si manžel vydupal čivavu, protože bych malého psa doma nechtěla.
Je spousta psů, kteří se mi nelíbí…třeba mopsové. V životě bych si takové zvíře nepořídila, když jsem ho někde viděla, tak fujky fujky…jak si tohle někdo může pořídit…ale smečka důchodců, co má efe, tak ta mě upřímně dostala a z “ošklivého” psa se tak nějak staly roztomilé sympatické placaté čumáčky. Kterým neustále držím palce, aby si co nejdéle užily důchod u Efe. Když teď nedávno odešla za duhový most Šťopinka, tak jsem měla slzy v očích a to přesto, že jí osobně vůbec neznám. Stále je to plemeno, které bych si nepořídila, ale tak nějak teď když potkám mopse, tak mi tohle zvířátko vyloudí úsměv na tváři.
A tak to je jasný, že asi ne vždy to jde. A upřímně, taky mi přes plot před lety někdo hodil postupně 2 koťata. No co uděláte s takovým tvorečkem, nevezmete ho a nevyhodíte za svojí zahradu, navíc ještě venku mrzne. Já měla to štěstí, že to byla koťátka kontaktní, takže péče o ně byla jednoduchá a samozřejmě se jim i následně docela snadno našel nový domov…přestože to byli obyčejní mourci.
Třeba kamarádka taky živí dvojici polodivokých koček….chtěli je nechat alespoň vykastrovat, neboť pravidelně řeší koťata…ta co se jí podaří odchytit, tak těm teda najde nové domovy….ale dospělé kočky se jim nepodařilo odchytit ani do sklopců…
bambule:Tohle taky úplně odpovídá….
Tak já teda nemám doma psa a kočku, ale mám psa a čubu pasteveckou a teda to foto s kočkou na ní sedí úplně přesně….nebo vlastně nee, ta to má tak v paži, že ani toho fakáče neudělá…😴
Na neonky se vykašlete….neonka je krásná rybka, ale je to o počtech…prostě neonek je potřeba několik desítek a akvárko delší…třeba od 120cm a více. Sama mám neonky v objemu 112 litrů…délka akva 80 litrů a je to na ně malé. Malé ve smyslu plavání. Mám ještě jedno akvo o délce 120 cm a změna chování neonek, přestěhovaných z toho menčí akva je neskutečná.
Ono to prostě není jen o nějakém “centimetru na litr” a podobně.
Neonka je čistotná ryba…třeba do 240 litrů bych se jich vůbec nebála dát 100-120 kousků…samozřejmě za předpokladu, že akvárko už je zaběhlé ..minimálně měsíc, hezky zarostlé, vše funguje a ryby přidávám postupně, třeba na 3x.
Pokud jste začátečníci, tak čím větší akva pořídíte, tím líp. Velká akvárka poberou nějaké ty chyby svého majitele.
Jestli chcete něco menšího, tak pod 60 litrů bych nešla…do toho pořiďte samečky pavích oček…tak 6, max 8 kousků. A děti budou mít na co koukat….10 neonek v malém akvárku bude nuda, věřte mi. Sama mám neonek 40 kousků a u těhle ryb je i tohle málo.
Jednoho dne se začátečník probudí a řekne si, že by bylo fajn mít třeba na pracovním stole akvárečko s rybičkami. Takže vymyslí nějaký pidiobjem a v lepčím případě se ještě před jeho pořízením přijde na nějakou diskuzi zeptat, které ryby má do toho pořídit…v horším případě vyrazí do akvaristiky a často do takové, kde není cílem opravdu poradit, ale hlavně prodat. A není se co divit…myslím, že třeba takové klišé jako jsou závojnatky v malém kulatém akváriu, to vídáme často i v televizi, ve filmech, může vyvolat dojem, že to prostě jde, že zlatá rybka a malé kulaté akvárko je v pořádku. Nebo když se koukneme, jaké objemy mají “akvária”, která se prodávají pod názvem betárium…začátečník se opět může domnívat, že když se to prodává, tak je to ok a beta bude spokojená. Další věcí je, že začátečníci si řasto myslí, že by velké akvárium nezvládli, ale malé že bude v pohodě…a všichni víme, že opak je pravdou, že miníčko je naopak vyšší dívčí.
Za mě je pro začátečníka ideální objem kolem 100 litrů. Tam už se dá něco vymyslet. Rozšíří se i výběr ryb vhodných pro tento objem a hlavně, pokud se budeme držet nějakých základních pouček…že začneme s velkým množstvím nenáročných rychlerostoucích rostlin a nebudeme flákat údržbu, tak je véééliká pravděpodobnost, že akvárko bude opravdu bez problémů fungovat a bude to radost.
Prostě škoda, že se začátečníci těch větších objemů bojí a raději zvolí třeba 20 litrů a pak se kupí problémy, protože každá chyba, která by se třeba v těch 100 litrech ztratila a nebo by to nebyl žádnej velkej průšvih, tak v tom maličkém akvárku to průšvih je.