Příspěvky uživatele

Nechci se dotknout Sardulah a ostatních, ale podle mýho, když pes tahá už nějaký týden, není to věc trpělivosti, ale něco s ním prostě komunikujeme špatně.

Tak tohle nerozporuju. Já mám vždycky tendence to brát tak nějak podle sebe…těch psů už jsem měla vícero a ne na každýho fungovala stejná taktika. Tak si člověk řekne ..nefunguje tohle, zkusim to jinak. 

Ale v čem vám musím dát za pravdu, že ukázaná platí. Tady už se pak nebavíme o tom, jak naučit psa netahat, ale o tom, jak naučit páníčka, jak komunikovat se psem, jak psa něco něco učit.

A je fakt, jestli má zadavatelka fenečku od štěněte a žádnej výsledek, tak by asi bylo fakty nejlepší vyhledat odbornou pomoc…

keriton:

Nedávno jsme dostali plyšáka šmoulu, měl být vyhozen, a pejskovi překvapivě dlouho odolává 😁

Ten pohled…😍…je kouzelnej.

No chápu, že tohle člověku moc na klidu nepřidá, když někdo přiváže psa k lampě. Ale i to docela chápu, když jsme před časem měli potkat na úzké cyklostezce psa, který nás předtím předběhl (běžel vedle svého páníčka cyklisty) a vesele si na nás zablafal a bylo jasný, že se na konci cyklostezky otočí a budou se vracet, stejně jako já se otočím a půjdu zpět k autu, tak že se potkáme tváří v tvář. A teda pořád ještě běžící štěkající pes je vyšší dívčí. Tak jsem si tak říkala, že až je zmerčím, tak přivážu asi Ginu ke stromu, protože nevím, jak to ustojím. Nakonec jsme se střetli v místě, kde žádný strom nebyl, takže nezbylo nic jinýho, než jí drapnout za obojek a zavelet k noze a světe div se, žádný drama se nekonalo…nic se nekonalo. Ale tak nějak si pořád pamatuju to její šílený pubescentní období, tak jsem paranoidní a očekávám problém a jsem vlastně pořád překvapená, že se problém nekoná a pořád si ještě říkám, že je to prostě náhoda, že prostě byla nějaká dobrá konstalace hvězd a příště ve stejné nebo podobné situaci zase znejistím, jestli nebude divadlo a zas nic…ale ukolíbat se nenechám, znám tu mojí potvoru pasteveckou…ona dává pozor, jestli dávám pozor a když nebudu dávat pozor, tak bude dělat jakože nic a pak mi vykloubí rameno, takže “vždy ve střehu”.

Hele furt lepší, když toho psa přiváže, než kdyby ho držel a neudržel. Ono to nemusí být agresivní pes, může to být naopak hrrrrr psomil a co si budem, pokud je pes dostatečně velký a silný a páníček ho nemá zvládnutého, tak ho odtáhne, kam chce.

Fikovnice:

Jani, já zažila asi jedny z nejhorších prázdnin v životě. Strašně moc se toho pokakalo, včetně mojí práce… No a Fido a jeho nemoc…to je pro mě rána a hrůza, a vyčítám si, že on umí vycítit můj stres a bojím se, že jej na sebe přebírá. To už jsem tu psala vícekrát. Já nejsem ani trochu v pohodě a on to pozná.

A jinak moc děkuji za povzbuzení!💐

No přesně vím, o čem mluvíš. Já tohle období měla taky. Cítila jsem velkou úzkost, až ochromující strach z budoucnosti, nebojím se říct, že to až fyzicky bolelo, až jsem z toho někdy i popadala dech. A přesně, když mi tohle začalo, tak začaly ty problémy s Jessinkou. Takže do toho ještě stres doma kvůli holkám a reakcím manžela. Dodnes jsem přesvědčená, že to byl hlavní spouštěč. Jessinka na mě byla …jak to nazvat…empaticky napojená, stejně jako Sára, u ní jsem taky hodně musela kontrolovat moje psychické rozpoložení, protože každá moje nejistota, úlek, strach okamžitě přepnulo Sáru do bojového režimu a byla jak odjištěná zbraň připravena bránit mě před celým světem. Jsem o tom přesvědčená hlavně z toho důvodu, že když jsem se nakonec posbírala natolik, že jsem alespoň na zahradě, kde jsme nebyly “pod dozorem manžela”, byla v naprostém klidu a pohodě, tak během dvou dnů byl klid. Když jsem byla sama doma, tak jsem to taky dokázala a problém nebyl, holky byly v pohodě. Ale i když jsem si stokrát říkala, že se musím sebrat a fungovat takhle pořád, tak to prostě nešlo, hlavince jsem nedokázala poručit. Taky hlavně z toho důvodu jsem jessince našla nový domov, protože výhledově to nevypadalo, že to se mnou bude v krátkém časovém horizontu lepší a zavánělo to průšvihem. No a teď mám podobné období, ale naštěstí ani jeden ze psů to se mnou moc neprožívá. Gina moc velkej empatik není resp. tý bylo vždycky celkem buřt, co já mám v hlavě, ta si jede svojí a Mates, tak to je takovej rozesmátej troubelínek, toho člověk “opije rohlíkem”, u něj stačí pohodu předstírat.

Neříkám, že to nutně musí být i tvůj případ s kocourem, ale myslím, že u empatických zvířat se ten stres majitele na tom zvířeti projeví. O to víc ti držím palce nejenom s kocourkem, ale aby se ti ten život nějak porovnal a začal plynout v rámci možností na pohodu.❤️

keriton:

Ano, dá se to naučit i dospělý pes. Ale bez důsledné práce (a je to fakt docela protivná práce) to nebude.

Mně nejvíc pomohla ukázka trenérky, jakože mi to ukázala přímo na mým psovi. A to jsem si myslela, že to dělám dobře a že zhruba vím, jak na to. Bez toho ukázání bysme se to mohli učit třeba roky, takhle mám “vyřešeno”, stačí psa jednou dvakrát upozornit a už vzorně ťapká. 

No, a tak si myslím, že se můžete zkusit řídit nějakými postupy podle internetu, ale osobní ukázání šikovnýho trenéra by vám pomohlo nejvíc.

Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat. Kdykoliv mám nervy a sílu a chci to pocvičit, pes je na obojku a jedem fakt důsledně, že prostě vodítko nenapne a basta. I kdybysme měli ujít jen 50 metrů a pak jít zpátky na postroj.

Jinak jsem koukala i na on-line kurz netahání podle Kristýny Dostálkový, tam je fajn, že cvičíte podle videí několik týdnů a je to čistě a pouze pozitivní, takže tím jakoby nic nezkazíte a třeba fakt něco zpracujete a naučíte se.

Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat.

Mě to rozlišování “postroj=tahání” a “obojek=netahání” přijde praktický v tom, že ne vždycky je na to učení čas. Navíc známe to asi všichni…natěšený pes, jen co vytáhne nos z baráku, tak už jde do tahu. A co teď…potřebujete třeba psa rychle jen vyvenčit a v tu chvíli fakty není čas pohybovat se rychlostí 30 metrů za 30 minut nebo je potřeba se přesunout do lokality, kde můžu nechat psa minimálně upustit páru, abych s ním mohla nějak rozumně pracovat…no a pak jde celá důslednost stranou. Jako my lidi si můžeme říct "tak dneska nemám čas, náladu a pod, tak to tahání přežiju nebo na tu louku holt dojdeme s taháním, ale jaký signál to dává tomu psu.  No a s tím postrojem tohle dám bez problémů, bez toho, abych psu sdělila, že se na obojku někdy tahat může a někdy nee. Ale tak možná na to má někdo jinej názor, nejsem žádnej kovanej kynolog, spíš pocitovej vychovávatel.

Já jsem strašně nedůslednej člověk, dle toho to asi s mojí výchovou vypadá, ale pokud už je něco, kde u mě přes to nejede vlak, tak to prostě nesmím dovolit NIKDY. Jako jasně, když už je pes vychovaný, tak se dá přihmouřit očko a občas nějakou malichernost neřešit, ale hlavně v počátečním stádiu, si myslím, že by měl člověk fakty zatnout zubiska a nedělat vyjímky.

Fikovnice:

Je to možné. Je i možné, že jsem z jeho stavu už paranoidní - včera jsem měla pocit, že při sedu se mu zadní nohy rozjíždějí, to bylo teda na kluzké podlaze. Možná jej příliš pozoruji. Z toho se přijde pomazlit, když ležím, v pohodě vyskočí, přede a mazlí se a mazlí. Nevypadá, že by mu subjektivně bylo jakkoli zle…ale stejně cítím, že to dobré asi není.

Např. dnes už mu zas vypadávaly úplné trsy chlupů, jen při pohlazení.

Jani doufám, že to brzy vychytáte a že se kočičák pak už bude cítit dobře. Drž se, musí to být psychicky náročné.

A jestli teda moc neotravuju s mýma připomínkama, tak bych tady zmínila zkušenosti s mým irským setrem. Nebyl teda lovecky veden, dala jsem mu jen nějaký základní výcvik..sedni, lehni, chůze u nohy, zůstaň, čekej a přivolání…to mi v běžném provozu stačí, ale ten pes nejraději prováděl v terénu…nevím, jestli se tomu tak říká i u loveckých psů…revír. Byl vypuštěn, dostal povel a začal prohledávat terén, pokud našel třeba zajíce v křoví, tak zůstal štronzo a nebo si sednul…za to byl pochválen, odměněn, další fáze jako je vyhnání zvířete se tedy nekonala, to fakt s hobby psem na procházce je kravina a pokračujeme…revír. Pracoval neskutečně, nevšímal si při tom lidí, psů, prostě nekoukal napravo nalevo, ale makal. Zaměstnal se u toho nejen pohybově, ale i tu hlavinku. Akorát to nejde provozovat úplně všude, protože při tomto má setr dost velký rádius pohybu…třeba 50-100 metrů od páníčka žádný problém. Tahle vzdálenost se samozřejmě dá korigovat povelem, ale tam kde je větší pohyb lidí a psů a tak, tak to prostě nejde, protože ne každý je nadšen, když vidí pobíhat velkého psa na volno a páníček daleko za ním. A je jedno, že ten pes si dotyčných nevšímá. Je prostě potřeba brát ohled a vybírat na toto vhodné lokality.

Neumím si představit, že bych mu tohle minimum neumožnila, protože pozorovat, jak to má pes v sobě, aniž by ho to někdo učil, jak je to pro něj přirozenost takhle pracovat. To je prostě radost. 

Navíc si myslím, že setři obecně jsou hodně inteligentní psi, kteří pracují rádi a spolupracují se svým “vedoucím” ochotně, tak s takovým psem je ta práce pak samo domo jednodušší.

Ještě bych jen dodala můj čistě laický pohled na věc. Lépe se to nacvičuje s vylítaným (unaveným) psem. Zkuste třeba postroj na tahání (nějakej sedák), ve kterém bude mít fena dovoleno vás tahat, nebo-li tahání bude žádoucí a ať si holka zatahá, ať se někde proběhne na volno, vyřádí, pocvičte, zaměstnejte hlavinku, no a domů pak připnout vodítko na obojek a prostě půjdeš na povoleném vodítku a nebo budeš stát.  

Stará určitě není…mohla bych se zde sáhodlouze rozepisovat, ale ve své podstatě jde jen o to, aby byl člověk OPRAVDU důsledný, já bych klidně řekla, že člověk musí být paličatější než pes. Prostě budeš tahat, tak se nikam nedostaneš, budeme stát na místě. Z vlastní zkušenosti musím říct, že je to vopruz, minimálně ze začátku toho člověk víc prostojí než prochodí, ale nakonec to půjde…ale opravdu to nemusí být otázka týdne. Já vám klidně za sebe řeknu, že s pubertální pyrenejkou jsem tahání resp. netahání na vodítku řešila měsíce…to byl souboj vůlí, no a taky se nakonec naučila, resp. zjistila, že v tomhle jsem paličatější  než ona. Že já nemusím nikam chodit, že klidně budu stát a stát. A to moje pyrenejská psice je to nejtrucovitější, nejvzdorovitější, nejpaličatější psí stvoření, které jsem měla. 

Další metoda, co mi pomáhala je tzv. “opilá chůze”, rychlé změny směru…deset kroků v pravo, deset vlevo, deset zpátky, deset směr severo-severo východ…fena se mi po chvíli začala soustředit a spolupracovat.

https://www.chovzvirat.cz/clanek/987-chuze-na-voditku-v-tali-podani/ 

zkuste si ten článek přečíst, Zrzavci to moc hezky popsala.

Většinou se minimální velikost nádrže uvádí těch 80 litrů s délkou 80 cm. A nezapomenout, že je to hejnová rybka, takže 6 a více kousků a taky je to plachá rybka, tak ideálně nechovat s velkými rybami.

Anonymní:

Ajaj, to jste mě příliš nepotěšili. Ale už do toho musíme jít, slíbili jsme to “jedné fence”. Jenom doufám že nezačne zdrhat za fenami.

Ale už do toho musíme jít

Ne nemusíte…máte nějakou smlouvu s nějakými případnými sankcemi, když nenakryjete??

Navíc, jak psala Kilian…z vašeho příspěvku je patrné, že se nejedná o plánované krytí dvou chovných jedinců, ale spíš zase nějakej chytrák má doma tu nejúžasnější fenku na světě a nutně jí tedy musí rozmnožit….vyprdněte se na to a ideálně to rozmluvte i majitelům feny.

hmn:

““Lumbíku, už jsou 2 hodiny odpolko a ty ses ještě nebyl ani vyčůrat…vím, že prší, ale prostě musíš”…Takže vylezl vééélmi neochotně z domu, počůral první křovíčko asi metr od vchodových dveří a tradá zpátky na gaučík.”

už ve 14:00?
Aribo si to při stejné příležitosti natáhl až do páté odpolední, kdy se mi ho podařilo dostat z bezvědomí ( a to byl v mladém dospělém věku), kdy už asi půl hoďky nepršelo 😄

Lumbík měl 25 kilo i s chlupama…toho jsem prostě ven vytáhla. Jako možná jsem Herodes, ale když se jde pes naposled vyčůrat večer cca 21h, tak do těch 14h druhého dne je to 17 hodin, pokud dobře počítám a to už mi přišlo jako brutus. Ale asi takhle, kdyby nastale stejná situace s Ginou, tak jsem bez šance…jejích 55 kilíček, které se rozhodly, že nepůjdou nikam a ne a ne a ne a které si při té příležitosti ještě lehnou na záda s výrazem “no a teď mi předveď, jak mě zvedneš ty Coperfielde”…to nemám šanci. Takhle se někdy rozleží venku na dvoře a já už si fakt jít spát a potřebuju, aby šla dom a madam prej “a just ne, mě je tady dobře”….jak se k ní přiblížím, tak hned hodí záda, abych jí náhodou nechtěla pomoci se zvedáním. To pak člověku nezbude nic jiného, než mít v ruce silný argument…a tak běžím domů, do ledničky a vytahuji šunčičku, páreček a podobně a pak jí slaďoučkým hláskem přemlouvám.."Ginuško, když půjdeš domů, tak dostaneš šunčičku…a zamávám jí šunkou před čenichem" no a tak chvilku dělá ofuky…záleží, jakej ten argument mám a pak jde.

Ale je to zlatý, moc dobře si pamatuju její první zimu…Gina ve dvě v noci “hola hola paničko, potřebuju ven" a tak honem honem, já v pantoflích, v županu, venku mrzne až praští, slečna si nejdřív tak 20 minutek poleží na dvoře…pak se teda jde vyčůrat…a pak…no a pak domů nepudu a nepudu…jó ty jdeš ke mně?? Tak to já ti teda uteču. Ale tak zase já nejsem blbka, vím, že psa nemám honit, že bude lepší, když začnu utíkat a ”hopí hopí, Ginuš, utíkáme", aby běžel pes za mnou…ale Ginuš není blbka, tak za mnou fakt utíkat nebude, takže stojí a čučí, co vyvádím. Po dalších 20ti minutách mi teda dojde trpělivost a řeknu “tak si tady zmrzni ty kanimůro jedna, já jdu do hajan”…po dalších 30 minutách v posteli…no tak přeci jí tam nemůžu nechat, je holomráz, my nejsme vybaveni nějakým venkovním ležením pro psy a holka není venkovní pes, ta nebude mít tak kvalitně nasrstěno a aby papulka malá nenastydla a už si to venku užila a bude ráda, že pro ní jdu…jó prdlajs a začínáme hru “jak co nejvíc vytočit paničku” nanovo. A tak jsme si zaběhaly, protože jsem se rozhodla, že jí prostě chytnu a fertig…no zlatý voči. A to se přiznám, že už jsem vztek měla, že jsem si pod “fousy” brblala “ty bestie jedna” a nahlas “Gindulko…pojď domů, zlatíčko…nejdeš, tak mě už je to fakt jedno, si buď tady do rána, klidně si zmrzni, já jdu dom, protože už mám na nohách omrzliny"…no a za dalších půl hodiny, které jsem strávila v posteli posloucháním, jestli už nekňourá, že chce dom….přeci jí tam nenechám, takovej mráz, aby mi nenastydla a šup do pantoflí a tradá zase ven……ráno já naprosto nepoužitelná a madam, ta ani nevylezla z postele, musela si to dospinkat a určitě se jí zdálo, jak má super paničku, co si s ní v noci hraje na honěnou.

Dublinbarzoj:

A proto jsem asi skončila u chrtů, jak psala Sardullah výše, umí sice z tvrdého spánku - doslova chrápou na hrbu, v setině sekundy vyskočit na všechny čtyři.(Dodnes jsem nevypozorovala jak se tak rychle přetočí 🙈), ale stačí jim jedná procházka denně a zajímavý výhled a jsou blažení. Běda, pokud bych chtěla chodit ven častěji, nedej bože mooooc daleko. Je to opravdu podobné pastevci - měli jsme doma 13 let středoasiatku i jiné, takže můžu srovnávat. Jen těm chrtům stačí, většinou monitorovat okolí a pastevci k monitoringu i přidávají strážní službu. Jak naše asijská princezna, dovnitř pustila kohokoliv, ale ven jen pánečkem schválené kusy😁. Stejně je úžasné, že ti naši chlupatci umí být tak skvělí a dokonalí, ať už to znamená cokoliv.

Hele za mě je chrt nejméně náročné plémě. Jak časově na pohybové aktivity…stačí vyjít do prostoru a vypustit…já měla afgána naučenýho na sprinty…letěl na jednu stranu, otočil se a tryskem kolem mě zpět, jen za mého povzbuzování a ukázání rukou ať pokračuje na druhou stranu. Takže řekněme takových 50 metrů…tam-zpět-tam-zpět-tam…no a mám splněno a můžem se jít domů válet. Doma nevyžaduje žádné vymýšlení zábavy, nejlépe zalehnu na vyvýšené měkké místo (gauč) a jsem spokojenej, že jsem z rodinou a když mi panička k tomu ještě zapne v telce animal planet a ještě je i nějaký pořad o psech…..no a když je venku náhodou hnusně, tak je spíš problém dostat psa ven, aby se vůbec vyčůral “Lumbíku, už jsou 2 hodiny odpolko a ty ses ještě nebyl ani vyčůrat…vím, že prší, ale prostě musíš”…Takže vylezl vééélmi neochotně z domu, počůral první křovíčko asi metr od vchodových dveří a tradá zpátky na gaučík.

Jakože nejsem závistivý člověk, ale ty barzoje vám závidím omega.😍

hmn:

“to to jsi někde spadla z jahody na znak, to bych nestihla všechno důkladně očuchat, pokoukat, takže zklidni hormon a pěkně pomaloučku, tady se zastavíme, tady pokoukáme….”

takže tohle není přechodná štěněčí fáze a je to na doživotí? 😄

Aribo byl ideální procházkář, v mladších letech to byly hubnoucí rychlotůry jedna za druhou. Čuch jen sem tam a hezky rovnoměrným tempem kupředu za nosem.

No Gina jako štěndo docela šlapala, i dost pobíhala, no a jak rostla a “stárla” a zase když už jdu na prochajdu kvůli ní a navíc ještě ani nemohu pouštět na volno, tak prostě přizpůsobím vše, aby jí to bavilo.

Ono už když jsme si pořídili Jessinku…to bylo Gině lehce přes rok a Jessinka teda byla torpédo, ta toho nalítala, ta zase třeba nečuchala vůbec a Gina..ta teda jištěná dvacetimetrovou šňůrou čmuchala a čmuchala ani na nějaký výzvy k běhu nebo ke hře od Jess nezabraly, spíš jí to otravovalo…a to se holky po zahradě honily, lítaly a hrály si furt. Tak bych i ráda řekla, že je to věkem, ale Gina je prostě asi taková. I jako štěndo nebyla venku žádný torpédo…když už tak lehkej klus. 

Čuch jen sem tam a hezky rovnoměrným tempem kupředu za nosem

Tak zase abych Gině nekřivdila, tenhle režim má taky, když jdeme z domu pěšky na její oblíbenou “myší” louku…no, dojdeme tam a ….no a pak tu louku obejdeme jednou, když má madam dobrou náladu, tak ještě jednou a pak madam zavelí, že se jde domů. Jako i v téhle lokalitě jsou další louky, cesty, nemusíme chodit jak pitomci dokola, ale tak to je hned na ní vidět. To ona umí dobře dát na jevo, že je otrávená. A Matesovi je to jedno, ten lítá na volno a je mu šumák, jestli to je 2x dokola.

Abych se vrátila k loveckým psům…pro mě osobně jsou lovečtí psi, teď asi budu mluvit jen o setrech a některých ohařích, že to jsou opravdu velmi milí psi a velmi příjemní společníci. Navíc velcí fešáci. Jen je potřeba, aby si potenciální budoucí majitelé uvědomili, že je fér, aby měl pes režim odpovídající plemeni. Jako osobně si nemyslím, že musí jít nutně o nějaký lovecký výcvik, ale že je potřeba psa zaměstnat ať už je to pohyb a nebo hlavinka a že to není otázka dvou vyvenčení a hodinové odpolední procházce na vodítku kolem sídliště. Že je potřeba načerpat víc info než že je dané plemeno mírné, kamarádské a hravé, ale i to kolik třeba potřebuje pohybu a jestli jsem schopná mu toto poskytovat.

Upřímně smekám před všemi, co mají ohaře, jako když opravdu vzpomenu dob minulých, když jsme měli setra a to si myslím, že zdaleka není takový torpédo, tak to byly hodiny a hodiny venku, ale to jsem byla na mateřský, nechodila jsem do práce. Neumím si představit, jak bych něco takového provozovala dnes, když mám třeba několik dní za sebou desetihodinové šichty…a už jsem fakty pohodlná, takže procházka za každou cenu nehrozí…je venku hnusně? jsem utahaná? jsem nějak zdravotně indisponovaná?…no tak si prostě v obýváku poleháme společně na gauč a nic se neděje, svět se nezboří. Když udělám prochajdu, která trvá dýl než hodinu, tak už je ta moje pastevecká potvora otrávená…prostě už jí to nebaví….Když půjdu se psy na hodinku ráno, tak o nich celý den nevím a když je pak vytáhnu i večer, tak pak zase upadnou do bezvědomí…když jsem to takhle o dovolený praktikovala asi třetí den za sebou (normálně děláme jen jednu prochajdu), tak už kolem mě Gina ani radostně nehopsala, vlastně se zvedla až když jsem vylezla na dvůr s vodítkem…normálně asistuje už od chvíle, kdy pozná, že se jdu oblíkat na prochajdu. Se setrem?? Několikrát denně, žádný problém, půl dne venku, žádný problém, pořád mám radost, že se jde něco dělat, pořád mám temperament, pořád mám chuť pracovat…ne jako pastevecká potvora “prosim tě neotravuj, já si tady čuchám…cože, ty chceš, abych šla rychleji, že takhle nemáš správnou tepovku na hubnutí a že chceš spojit příjemné s užitečným a trochu zhubnout, když už chodíš se mnou…to to jsi někde spadla z jahody na znak, to bych nestihla všechno důkladně očuchat, pokoukat, takže zklidni hormon a pěkně pomaloučku, tady se zastavíme, tady pokoukáme….” a setr takový vysmátý zvíře neustále připravené na spolupráci…..

mastnacekk:

Pro nezasvedcene nebo pro min vnimave ci pomalejsi. Na faune bylo v sekci ovci a koz nekolik temat i mnou zalozenych. Zacali tam lozit posuci jako lupus4 a dalsi tlapicky…. Ifauna skoncila. Mam pokracovat? Ja znovu ty vlakna vytvaret nebudu. 

Jo tak to radši vlezete sem na diskuzi, která se vůbec netýkala problematiky chovu ovcí a všechny tady dokola budete urážet. 👍

Dovolím si vás ocitovat:

Coklari jsou z velky casti meshuge, nenormalni lidi, cokla stavi nade vsechno, casto i nad vlastni deti. A kdo to tak nema, je divnej, prece ty oci psiiii to je nej na svete. Omyl.

No tak jsem tak nějak ráda, že mám toho čokla, protože ten pes je normální, na rozdíl od některých lidí.  

 Mě teda nejvíc děsí, když mi občas zaslechnu, jak nějaký novopečený majitel pastevce…co pastevce kavkazana..líčí, jak je jejich pes trdlo makový, že pustí kohokoliv, že se s každým přátelsky vítá, že kdyby přišel zloděj, tak mu snad bude i asistovat, že si teda u takovýho psa tohle nepředstavovali a řeč je samo domo o mladým psu a já si tak říkám “bože až se mladý pán jednoho dne probudí a v kebulce se mu rozsvítí, že je teda kavkazan, tak aby nebyl prů.ser” až si zase Franta přijde na kafčo a sám si otevře branku a vstoupí, až si bude hrát kavkazákova Anička se sousedovic Maruškou na písku a Maruška praští kavkazákovu chráněnku lopatičkou do hlavy a Anička spustí řev, až zase přijde na návštěvu Růžena a pověsí se kavkazákovi na krk, aby se pořádně pomuchlali, až Pepa od vedle dá páníčkovi ze srandy herdu do zad, až přijde na návštěvu Jarda a ze srandy se bude plížit za paní domu, aby na ní zezadu bafnul….jestli bude jejich kavkazák stejnej jako moje Jessinka, jestli taky bude absolutně postrádat smysl pro humor a začne vidět černobíle, tak potom teda potěš koště.

Lily:

Mně přijde, že každý člověk, co má nějaké plemeno doma, tak má pocit, že je mu nejlépe s páníčkem hezky po ruce. 

Jinak asi jo. Ti pastevci, ale ty podle mě do rukou běžným lidem nepatří… Plus většina rodin chce, aby tam mohli chodit cizí děti a lidi bez ohlášení a na to pastavec stvořený není a na zahradu dvakrát dva metry taky úplně ne. 

No já si snad doufám tvrdit, že budu částečně objektivní. Teď mám na mysli ten první odstavec. 

Psi mám v režimu bydlení doma s volným přístupem na zahradu. Akorát teda na noc jsou psi zavření v domě, aby v noci nerušili sousedy a vlastně i nás štěkotem. Od jara do podzimu, jak to počasí dovolí, tak máme dveře do baráku od rána do večera dokořán. V zimě děláme dveřníky. Psa nikdo nenutí, aby trávil čas v naší společnosti, může si dělat co chce a být kde chce. A přesto psi vyhledávají naší společnost. Výjimkou jsou dny, kdy je opravdu horko, to jsou potom přes den většinou zalezlí ve sklepě v prádelně, tam je příjemně i při tom největším hicu. Takže si tak říkám, že asi je jim v naší společnosti příjemně. Je pravda, že u některých mých psů…možná shodou okolností oba kluci, to jsou/byli takoví  mamánci. A u nich si teda neumím představit venkovní režim…jasně pes si zvykne na všechno, ale pokud je pes už od mala přílepka, tak mu asi nejvíc vyhovuje mít páníčka furt za zadelí.

No a u těch pastevců…nedávná zkušenost, kdy jsem hledala nový domov pro mojí kavkazandu mě utvrdila v tom, že spousta lidí si myslí, že to je prostě méďa, co miluje rodinu a spolehlivě hlídá a nemusí se cvičit. Naopak další skupina lidí má dojem, že strčí jednoho pastevce někam hlídat a on tam bude šťastně a spokojeně kralovat a stačí tam jednou za den zajet a dát mu žrádlo. Ale myslím, že mylné představy nejsou jen o plemenech pasteveckých. Možná bych řekla, že o všech nějak specifických plemenech, ale ve své podstatě zjišťuju, že lidi mají mylné představy i o tom, čemu budeme říkat “normální pes”. Jen holt u některých plemen to může být větší průšvih. 

mastnacekk:

Vsak.

No nechtěla bych za souseda člověka, co by střílel cokoliv kuší…

mastnacekk:

To je uplne jedno kde se plka, plky se vedou ale jednat je potreba potichu.

Potichu….no při tomhle slově mi naskočila zde zmiňovaná střelba kuší.