Já teda četla, že by se štěndo mělo asi týdn nechat na stravě, na kterou je zvyklé od chovatele. Jakože než si zvykne v novém domově, než se rozkouká, tak aby toho na něj nebylo moc. Já to u pyrenejky vydržela 3 dny a pak jsem přešla na maso. Vzhledem k tomu, že pyrenejka šla od chovatelky jako štěně čistě “granulové”, tak jsem začala postupně …nejdřív jen svalovinu, pak jsem začala přidávat opatrně i vnitřnosti. Kosti jsem zkraje dávala mleté a pak jsem začala krmit křídla, nejdřív jsem je raději pomlátila paličkou…už si nepamatuju přesně, ale určo během 14 dní už papala všechno.
U berňáka jsem to už neřešila vůbec…u chovatelky byl sice na granulích, ale štěnda už běžně dostávala kuřecí křídla nebo stehna, takže tam jsme přešli komplet na “maso” hned. Jen s vnitřnostma jsem zkraje opatrnější resp. přidávám do krmné dávky postupně od nějakého minimálního množství.
Jinak teda musím říct, že granule máme, psi je mají nasypané nonstop, ale teda že by to mělo nějakej úspěch?? Do misky nasypu tak 250g a dva psi ve váhové kategorii 50+ to jedí 2 dny. Vlastně je to takový moje “krytí”, když se pyrenejka rozhodne, že tu hovězí klišku k večeři jíst nebude a nebude a nebude, tak abych si nemusela dělat hlavu, že bude o hladu…jasně ona by hlady jeden den neumřela, ale já jsem zvyklá na žravý psy, tak mi to nedá a začnu vymejšlet, co jí dát, aby se navečeřela. S těma granclema řeknu “nechceš?? tak nejez”
Když se teď oprostíme od toho, jaký máme osobní názor na granule. Tak obecně si myslím, že spousta lidí krmí kombinovaně…třeba ráno granule, večer maso a pohoda. Přišlo by mi divný, kdybych do jedné misky nasypala granule a do toho přimíchala maso…ale vzhledem k tomu, že moji pesani spucnou masitou večeři a pak jdou sezobnout pár granulek, tak je to asi to samý, jako by to v jedné misce měli. Jako kdybych jim to maso posypala malou hrstičkou granclí, ale jako třeba půl na půl v jedné krmné dávce mi to nedává smysl.
Odchovat skalary není taková prča…nejsou to paví očka. Jako ve společenské nádrži neodchováte…nebo možná jsou vyjímky, kdy se rodičům pár jedinců povede uhlídat, ale osobně o nikom takovém nevím.
Takže si to shrňme. Sranda začíná po vykulení z jiker. Samozřejmě v nějaké menší nádržce, kde vzduchujeme a udržujeme žádoucí teplotu. No a někde vedle pěkně odchováváme artemie, abychom měli prcky čím krmit a pak zase opatrně hadičkou odsáváme bordelíček a to je takový nekonečný kolotoč. No a pak když nám prckové rostou, tak je potřeba další nádrž, alespoň 100 litrů, kde odchováme mladý a zase, krmíme a udržujeme v čistotě, aby ošklivé “dusíky” neupálily mláďatům ploutve, aby jsme je nepodrazily v růstu kvůli špatným podmínkám. A pak když se všechno to úsilí vyplatí, tak mladí dorostou do tzv. prodejní velikosti. No a takových obyčejných skalár je všude plno. Takže nějaký ekonomický efekt v podstatě žádný, kolikrát takový chovatel může být rád, když mu ryby vykoupí nějaká akvaristika.
Upřímně, pokud nemáte opravdové ambice chovat, tak se na to vybodněte. A pokud ano, tak nastudujte, pořiďte vybavení a s chutí do toho, hodně zdaru.
a teď se těším, až princezna vyroste, a ač nebude mít pindíka žádného, tak nějaký respekt snad budit bude, a člověk se nebude muset bát, že mu nějaký halama pocuchá to malinké neohrabané medvídě….
Jednou jsem zažila, když Gina opravdu zle zavrčela, ne nahlas, ale pomalu mi tuhla krev v žilách z toho zvuku, na dvě jakojackraslice, které sice fyzicky nenapadly, ale dělaly takové ty výpady, co malí pejsci umí, štěkaly fest po Matesovi, kterého vedla moje dcera, já s Ginou za nimi, protože úzká cesta. A to teda nebylo žádný štěkací divadýlko, jakože se ze sportu poštěkám se psem co kolem běží a štěká na mě, ale opravdu mi to přišlo jako smrtelně vážná výhružka. Naopak, zastavila se, hlavu lehce sklonila a pak z ní vyšel ten zvuk.
Jako vždycky si tak říkám, že Gina je nekonfliktní pes…sice provokatér, hlavně chronický čučič do očí, ale to je jiná kapitola…no že si vůbec neumím představit, že by se bránila nějak účinně. Pořád je to taková jemňoučká bytůstka, anděl ale opravdickej, není radikál, není zabiják draků…a pak si vzpomenu na to zavrčení a říkám si, že kdyby došlo na lámání chleba, tak by to byl asi masakr.
PS: nej pindíka měla široko daleko naše Sára…moji psí kluci jsou spíš takoví bezpidíci troubíci
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 13.09.2023, 08:31:08
Ono těch receptů na “burčák” je vícero…resp. jasně pořád je to cukr, kvasnice a vlažná voda, někdo používá klasický droždí, někdo sušený…někdo sušený, ale pouze od Dr. Oetkera….no prostě dle chuti každého soudruha 😉
Tak, víme všichni, ono jde hlavně o režim štěňátka. Co si budem, dospělej pes po odchodu páníčků zalehne a jeho pracovní dobu více méně prochrápe.
Štěně je jiná záležitost…tam se ty doby klidu a aktivity střídají rychleji. Myslím, že určitě někteří z nás zažili, že jim štěndo odpadlo uprostřed obýváku…pak tam spinká hoďku-dvě…všichni se doma snažíme nehýbat, nedýchat, prostě jen neprobudit tu malou piraňu…no a za hoďku se štěndo probudí a hrrr na ně, kousíky, kousíky. Prostě si chvíli odpočine a je zase připravené si hrát. Navíc štěňátko musíme i krmit vícekrát denně než dospělého psa.
Já si za sebe neumím představit, že bych si pořídila štěně a po “mateřské dovolené” bych začala chodit do práce a štěně by bylo samo doma 8-9-10 hodin.
Ale s páníčkem, který si může z práce odskočit …tak to je jiná…😇
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 12.09.2023, 16:27:03
Pokud si přítel může z práce odskočit, tak si myslím, že by to šlo. Přijde, nakrmí, vyvenčí, pomazlí, pohraje, zkontroluje psí mimčo. Tak by to myslím šlo.
EDIT: samozřejmě po dobu vaší dovolené polehoučku, postupně zvykat štěndo na samotu.
Odpověď na příspěvek uživatele Odberryho z 12.09.2023, 14:58:08
No, klobouk dolu, co jste s tím pejsem dokázala….jen mám teda obavu, že až si ho páníčci převezmu, tak ta práce přijde za chvíli všechna vniveč…a nebo se možná chytnou za nos a uvidí, co jste dokázala a třeba budou pokračovat…
S dovolenim si sem jdu vice mene ulevit, postezovat.
Loni jsme si s muzem koupili nova kola, protoze nas jizda na kole moc bavi. Jenze Hachi s tema jeho odoperovanyma prednima, vyssi vahou a hunatym kozichem neni uplne uzpusobeny na delsi kolisticke vylety. Jezdime jen tak 5-6 km, kdy se Hachiho snazim dost brzdit (beha na volno a snazim se, aby sel klusem, protoze ma tendence letet jako sileny), vse v lese/polnich cestach atd, a dost vybiram i pocasi, aby nebylo teplo (nad 15 stupnu nebo slunicko uz je na nej moc). Tim padem toho ale bohuzel moc nenajezdime ☹️
Jenze bez psa se mi take jezdit nechce. Citim se spatne jen z pocitu, ze bychom meli byt venku a pes zase sam doma ☹️ Mate to nekdo podobne?
Tak já nejezdím na kole, ani neběhám, ale určitě vím, že bych se cítila stejně. Mě úplně stačilo, když manžel navrhnul, že bychom mohli jet na houby a že bychom tentokrát mohli nechat psy doma…nevím, asi měl pocit, že bez psů toho víc najdeme. A to už mě přišlo na palici, jakože půjdu trajdat do přírody a nechám doma psy???😲
Chtěla bych se zeptat, zda by nebylo možné vyhledávání v diskuzích nejen “vyhledávání témat diskuze”, ale i obecně přímo v příspěvcích, nevím, zda to dobře pojmenuji… full text . Nevím teda jak je to technicky složité a nechci prudit, ale občas se stane, že dle témat člověk hledanou věc nenajde, ale když by zadal plácnu “vypadávání srsti” tak mu vyjedou příspěvky s tímto textem, přestože žádné téma takhle pojmenované nebude. Nevím, zda to tady můžu zmínit, ale takhle to mají na “rybicky.net” a můžu říct, že mi to už několikrát dost pomohlo, abych se dobrala k informaci, kterou potřebuju najít. A věřím, že časem těch informací tady bude moc moc moc, ale najít je pak může být problém.
Video od sardullah: změna směru, taky dobrá metoda.
Nechat viset vodítko na zápěstí, nevím, esi se smát, nebo brečet. Můj pes by mi zlomil ruku jedním zátahem… a granule samozřejmě vysypu, drahé granule.
A pak tady, bez oslovení psa, bez ničeho, zatáhne psa, aby ho měl blíž, v záběru nebo proč? Proč ho nezavolá? Běžně na psa mluvíme, povelujeme, šišláme… ale jde se učit chůze bez tahání a děláme tohle? Proč u učení dalšího chování nevyužít to, co už pes umí?
Ještě jedna věc… bez vodítka jde můj pes tak, že kopíruje můj krok. Netuším, čím se to naučila, možná to naše dlouhé plížení se loukou a polem, když jsme řešily zvěř, to měla nařízené takto být, ale měla vodítko. Psi jdou často bez vodítka lépe než s vodítkem. Buď za páníčkem, za jídlem, za legračním hlasem, hračkou, aby se páníček/pes neztratil, co já vím…
No tak já si metodu upravila k obrazu svému resp. k obrazu mojí bílé potvory, defakto z toho zbylo jen ta změna směru po pár krocích…😊
No, já nevěděla co mám dělat neb vodítko bylo povolené, ale pes až na konci a ani se nehnul. To přivolání se mi moc nechtělo, takže nakonec jsem volila tu změnu směru.
Úspěch není úplně stoprocentní, ale skoro a to mi stačí.
Já nepřivolávala, stála jsem tam tak dlouho, až to čubu přestalo bavit a s otráveným výrazem se přišla zeptat, co se děje, proč zase stojíme, pak teda dostala povel k noze, aby se srovnala na mojí úroveň a pak povel jdeme a vyrazily jsme.
Myslím, že problém u zastavování je, že když už pes něco fixuje, že má konkrétní cíl, kam se chce dostat, tak často dochází k tomu, že po povolení vodítka a opětovném pokračování v chůzi, jde pes zase do tahu. Jako jasně, pokud má vytrvalého a důsledného páníčka, tak se k objektu své touhy dostane za dlouho, ale nakonec dostane.
Já třeba v případě nejtěžší situace…pes proti nám, prostě udělala třeba raději včelem vzad a nechala toho psa nás předejít…abychom nešli tváří v tvář a když nás předešel, tak jsme zase udělaly včelem vzad a pokračovaly v našem směru.
Ve své podstatě jsem nabyla dojmu, že je lepší kombinovat několik metod s ohledem na situaci.
No když jsem tahání řešila jen zastavením, tak pes se brzo naučil, že se při napnutém vodítku postavil bokem a pak vodítko povolil jen hnutím krku, sám se ani nehnul. Bylo to takové kontraproduktivní. 😀
Něco podobnýho jsem měla s Ginou, při zastavení sice vodítko povolila, jo taky si stoupla lehce bokem, ale tak to by asi nevadilo…úkol zněl jasně, povolit vodítko…nicméně jakmile jsme udělaly krok, tak už byla zase v tahu. Takže jsem trvala na tom, že musí přijít ke mně…resp. k noze a obrat ne u nohy, ale že mě obejde. Tak to jsem taky nedomyslela, protože teď kdykoliv zastavím…resp. kdykoliv ona napne vodítko do tahu, tak automaticky otáčí a jde, obejde mě a přiřadí se k noze…s druhým psem na druhém vodítku, už to vyžaduje trochu cviku, aby jsem se nezamotala. Tak se tak snažím přeučit na obrat u nohy, ale…to bych se musela soustředit a vyžadovat to vždy a to se mi nevede, protože stejně jako ona to dělá automaticky, tak já automaticky provedu abraka dabra s vodítky a jde se dál.
Ono u toho zastavování je myslím dost důležité, aby pes nejen zastavil, nejen povolil vodítko, ale se třeba podíval na psovoda, co se děje. Jakože Gina třeba i to vodítko povolila, ale pohledem si fixovala místo, kam se chtěla dostat, proto taky, jakmile jsme se opět rozešly, tak šla znovu do tahu.
a já učím štěnítkovou pomalu prostým vedením za pamlskem aby se mi z prudkého kopce neřítila jak odjištěná dělová koule
😄😄😄…jako nesměju se tobě, jen jsem si te´d představila Ginu, jak jsem jí venku těmi pamlsky prudila a prej “tvl už pochop, že venku ti na ten pamlsek sejřím”
No upřímně bledá závist a zároveň gratulace, že je ta tvoje princezna na ty pamlsky motivovatelná.
Takhle …Ginuš jako štěndo netahala, takže tam nebylo co řešit, ale možná, kdybych nějakou motivaci na cokoliv objevila, tak třeba dneska mohla chodit i někde na volno, kanimůra jedna. Ne že by se potřebovala vyběhat, ona by si stejně jela to svoje čuchací, nemyslím si, že má s tím, že je na vodítku nějaký problém, ale já bych nemusela mít pořád v ruce vodítko a lozit i tam, kam se mi nechce, jen proto, abych jí umožnila prozkoumat vše, co by prozkoumat mohla, kdyby byla na volno.
Gina byla k cizím lidem, až na dvě výjimky naprosto nekontaktní, kdy se opravdu pošmajchlovala s cizí paní, nevím podle jakýho klíče si je vybrala, nicméně měly stejný nadšený a šišlavý projev, jako mám já, tak třeba proto a já byla tááák pyšná…jakože to je správnej pastevec, s cizíma se nebaví, super. A obzvlášť když pak chovatelka psala, že je z holek jediná s takovou povahou, že její dvě sestřičky jsou naopak omega kontaktní…tak jsem si říkala, že jsem s ní vyhrála v loterii na tu “nej pasteveckou čubu”, zpětně si říkám, že to zas až taková výhra nebyla, že s kontaktním a motivovatelným štěndem by bylo podstatně lehčí pořízení , hlavně pak v tý pubertě a potažmo v dospělosti, protože bychom měly ten vybudovanej ten základ.
Jestli už do toho šla, tak příště půjde zase, to by ji asi ten zvuk paralyzéru nezastavil? A musela byste být připravená a odhodlaná to do tý mrchy fakt poslat natěsno. U toho pepřáku gelovýho, zase umět zamířit. Tam mi to asi přijde - u toho pepřáku - když dobře člověk zamíří, lepší v tom, že ona nestihne ani k Vaší fence dojít. Kdežto paralyzér - pokud agresorku nezastaví zvuk, přijde si kousnout a vy musíte ji mít v dosahu.
Tohle je hrozně pitomý, fakt, člověk aby kvůli debilitě jiných se učil žít v polovojenským režimu.
Pitomý to je, protože pak jeden idiot s agresivním magorem dosáhne toho, že já “slušňák” to raději otočím a vyklidím pole, než bych riskovala incident. Jako ono se nemusí nic stát nebo se stane a agresora zaženu, než dojde k fyzickému kontaktu, ale třeba u pyrenejky bych vůbec nechtěla něco takového riskovat, protože bych se bála, aby mi pak nezačala haprovat ve vztahu k ostatním psům.
Takže pak ten neomalenec si defakto chodí kde chce, jak chce, kdy chce a člověk, aby ho obcházel.
Odpověď na příspěvek uživatele kalypes z 11.09.2023, 11:44:03
V panice a spěchu…..to je těžký, jak člověk začne panikařit, tak povětšinou začne zmatkovat a vlastně v tu chvíli neví co a potom, pokud chce vytáhnout a použít cokoliv, tak to může trvat…než rozepnete kapsu, kde máte pepřák a nebo paralyzer např….takže je opravdu nutné mít to NĚCO při ruce a nebo si to připravit zavčasu, ještě předtím, než se něco semele.
Co jsem slyšela, tak někteří psi reagují už na to jiskření, zvuk paralyzeru a teoreticky to jde použít jako prevence, můžete s tím zkusit odradit psa, ještě než se vrhne na toho vašeho.
Vůbec bych se nebála toho, pokud zmerčím dotyčnou agresorku, zavolat na jejího páníčka, ať si jí připne na vodítko, že pokud se přiblíží k vaší čubině, tak ten paralyzer použijete. Nebo, že jí nakopnete, nebo…no prostě cokoliv, výhružka někdy zafunguje.
Hele já psy miluju, ale pokud by se k mojí čubě jen přiblížila fena, která už jí předtím potrhala, tak by dostala takovej kopanec, že by si to za rámeček nedala…hlavně bych už po ní pořádně zařvala, když by si to začala štrádovat k nám a klidně bych po ní mrskla i šutr, klacek…co by mi přišlo pod ruku, prostě zkusit jí odehnat dřív než by došlo na fyzický kontakt s mým psem.
A to potrhání vaší čubiny jste řešili…třeba s policií, chtěli jste po majiteli druhé feny uhradit veterinární ošetření??
Já pepřák měla, nevím teda jak kterej je na tom s účinností, ale přijde mi, že to je dost nepraktická záležitost na cizího psího agresora. Nevím, jestli už byl váš pes někdy napaden, ale pokud na to dojde, tak je to takovej fofr, že když už vytáhnete pepřák a použijete, tak to povětšinou odnese i váš pes…v případě, že zrovna fouká vítr, tak klidně i vy. Za mě je lepší volba paralyzer.
