Příspěvky uživatele

My teda máme podobný problém…pesani povětšinou spí na holé dlažbě na chodbě…vše, co tam dám, tak Gina odhrabe pryč. Teď na zimu se tam chystám přilepit kus koberce. Tak doufám, že madam nebude úporná a nezlikviduje to.

hmn:

takže přikoupit nepromokavá prostěradla
starých přehozů, závěsů, prostěradel, povlečení i ručníků je dost
postavit kousek plotu, ať není u cesty (přičemž to musí být průchozí pro kočičáky)
koupit psa, ať hlídá neprostupnost toho kousku u cesty😄(takový jorkmut se protáhne i dírou kočičí)
na koberec, přemýšlím, jestli bude lepší role pojistné hydroizolace, vinylový koberec, role pvc či co
prostě těžká pohoda 😄😎

poznaly/i jste, že se blíží hárání, podle chování feny?

Na Gině teda ani omylem nic poznat nešlo…vlastně jsme to zjistili, až když přišel syn, že na chodbě na dlažbě je kapička krve…. 

Jo…psi s největší pravděpodobností vidí ve tmě líp než my lidi…teda než já určo. Ale na druhou stranu to, že ve tmě lépe vidí, neznamená, že se za tmy cítí komfortně. Jako noc není den. Stejně tak jako Gina začne za soumraku hlásit všem vlkům v okolí, že tady nebude jehněčí kýta zadarmo, tak naopak Mates si ve tmě teda není jistej v kramflecích a raději se drží blízko u mě.

Jo…psi s největší pravděpodobností vidí ve tmě líp než my lidi…teda než já určo. Ale na druhou stranu to, že ve tmě lépe vidí, neznamená, že se za tmy cítí komfortně. Jako noc není den. Stejně tak jako Gina začne za soumraku hlásit všem vlkům v okolí, že tady nebude jehněčí kýta zadarmo, tak naopak Mates si ve tmě teda není jistej v kramflecích a raději se drží blízko u mě.

KatyQ:

Pár fotek - venčení ráno v pravé podzimní mlze a souboj s větvičkou 😂.

Za poslední dva týdny se Connie vytáhla strašně do výšky a začíná vypadat jako zmenšená kolie. Předevčírem zjistila, že se po schodech dá chodit i dolů a pokud nedám bacha při zamykání, prostě zdrhne po schodišti do přízemí i s vodítkem. To stejné nahoru - vyběhne dvě patra jako nic a hospodaří sousedům v botách než se taky vyhrabu. Do jakého věku jste štěňata po schodech nosili? Chtěla jsem vydržet tak alespoň do šesti, ale občas mě převeze.

Já se teda teoreticky snažím štěňata po schodech nosit co nejdéle. Praxe bohužel pokulhává… u berberů to bylo do té doby, kdy  jsem zvládla nosit obě štěňata najednou, pak to vypadalo tak, že jsem snesla jedno štěně a jak jsem se vrátila pro druhé, tak to první vyhopkalo nahoru. Nakonec jsme to nošení vzdali poměrně brzy, jen jsme dali zábranu na schody do patra, aby tam přes den nelítala po schodech, ale těch 8 schodů co máme z chodby do zvýšenými přízemí chodila dle libosti.

No a pak Gina… tam nešlo zahradit schody kvůli našemu psímu důchodci, takže když jsem byla u toho, tak jsem jí snesla.. vynesla, když ne tak si stejně seběhla a vyběhla sama,

A teda když lítala po zahradě, my tam máme takovou kaskádu… prakticky dva schody, tak to bylo hop nahoru, hop dolů…

Prostě jsem to tak nějak přestala řešit…nebydlím ve čtvrtém patře bez výtahu, tak prostě jen omezím přístup do patra a těch 8 schodů se zatím na žádném z mých psů váhové kategorie 50+ nijak negativně nepodepsalo.

Kilian:

Zdravím, tak dneska moc příjemný závod na Všestranném psu Zbraslavi,v kategorii dle  IBGH2 máme pěkné druhé místo, o 1 bod méně než vítěz….celkově přišel o čtyři body, tři u chůze a jeden za aport….

Gratulace 👍

Tyhle fotečky miluju…Kelíšek na bedně s pracovními plemeny 😊

strapaty:

Panciernicek panda, prisavnik jednopruhy, razborky, kolizy krpate, endlerky…len taky nastrel.Ale opatrne s mnozstvom ryb.

Na ty otíky (prisavnik jednopruhy …česky krunýřovec jednopruhý…Otocinclus affinis) bacha. Většinou se jedná o importy a je tam dost velká úmrtnost. 

Dájo, já vám neporadím…ale umím si představit, jak náročné to pro vás je, jak je potom člověk vyčerpaný, jak fyzicky z nevyspání, tak psychicky a klobouk dolu…držte se.

Já hledala cíleně chovku- zaměřenou na zdraví resp. délka dožití psů" - jen u berňáka, protože berňuškové jsou obecně tím kratším životem a zdravíčkem profláklí. Našla.."zapsala" jsem se do pořadníku na ještě nenarozené pejsky…bohužel jsem nebyla první na psího kluka a kluk se narodil jen jeden (klasika, když sháním fenu, tak všichni mají volné kluky a když chci kluka, tak se narodí skoro samé holky)…byla jsem rozhodnutá, že počkám na další vrh, ale zase jsem se dala ukecat od manžela, který nechtěl čekat, až začne nějaká fena hárat, až zabřezne, až porodí, až budou štěňata k odběru …paní Sojková (od které jsem chtěla štěně brát) mi poradila, že jedna chovatelka má ještě volného posledního chlapečka po feně z jejího chovu, ale ten byl ihned k odběru a mě v práci jsem si takhle na rychlo nemohla vzít dovču a přes to u mě vlak nejede. Takže se vybíralo z docela velké nabídky štěňat, která byla k odběru tak za 2-4 týdny. Já seděla, studovala rodokmeny, všechny příbuzný, co jsem dohledala, odchovy….můj manžel rozklikával fotky a říkal "ten je krásnej, ten je roztomilej, koukej jakej má tenhle kukuč….když si podle fotky vybral Matese…tedy pardon C-Pointa, tak já zase dohledávala kde co ohledně zdraví a můj manžel pořád říkal, jestli už jsem štěndo zarezervovala…ne? a co ti na tom tak trvá.

Jestli jsem spokojená s Matesovo rodokmenem?? Takhle…nemůžu říct, že je to nějakej průšvih, ale úplná hitparáda zdravých jedinců, kteří odešli do psího nebe v požehnaném věku..plácnu 9 a více let, to taky není. Viděla jsem maminku, viděla jsem i Matesovu babičku, která již byla v seniorském věku…zdravá, vitální…

Takže uvidíme, Matějovi budou v listopadu 2 roky…prostě je možné, že mi Matěj spokojeně dožije třeba i těch 10 a více let, je možné, že za 2-3 roky přijde nějaká ošklivá nemoc, která mi ho vezme. Takže to dělám jako psi…žijeme spolu teď a nemyslíme na to, co bude zítra, je zbytečný se nervovat předem, stejně to neovlivníme.

 U pyrenejky Giny, tak to bylo v době, kdy jsem zběsila sháněla psí holčičku, takže tam jsem jen hledala informace o chovce, aby to nebyl nějakej průšvih…

A u afgána?? V době neinternetové? Prostě inzerát v časopise Pes, přítel člověka…a bylo to. 

Obecně bych řekla (teda nechci to s ohledem na vlastnictví BSP zakřiknout), že jsem na psy měla docela štěstí a to přestože povětšinou na mě buď zbyli, že jsem si nemohla štěně vybrat a nebo prostě to byla náhodička.

Jak venčíte když je brzo tma?

1. venčení po tmě a nebo za velkého šera v terénu nebo na nezpevněných cestách už pro mě teda není…minule jsem si málem vyvrkla kotník za ještě dobré viditelnosti na zrušeném fotbalovém, posekaném hřišti…byl tam nějaký ďolík, no tak jsem si do něj pěkně šlápla…takže za snížené viditelnosti pro mě už přicházejí v úvahu jen vyasfaltované chodníky (o dlažbě nemluvím, pokud je na chodníku dlažba, tak zakopnutí je u mě věc běžná), no a je potřeba, aby okolo těch asfaltových cestiček byla nějaká ta příroda, prostě abych já šla pohodlně a pesani mohli po travičce.

2. myslela jsem si o sobě, že jsem udatná slovanská žena, nebojácná…procházkovat po tmě?? Žádný problém, klidně “o půlnoci na hřbitově”, koho, čeho bych se bála?? No jasně koho a čeho bych se bála, když mám po boku Sáru, která mě střeží jako oko v hlavě a každýmu Bubulákovi by na potkání ukousla palici. Ano já se kouknu večer pod postel, jestli tam není bubák, bubák se koukal večer pod postel, jestli tam není Sára. Sáru už nemám a ještě tak dva roky po jejím odchodu dobíhala ta moje nebojácnost. Pak stačil jeden optickej klam za šera, kdy můj mozek identifikoval dřevěné zábradlí mostku jako černě oděnou postavu, která tam tojí a zírá na nás. Jo mít Sáru, tak by moje reakce byla taková, že bych čubu vzala nakrátko k noze, abychom na postavu náhodou neudělaly bububu, až půjdem okolo, ale po boku s mladinkou Ginou a štěnětem Jessinkou mě najednou přepadl panický strach a vypěstovala jsem si velmi nepříjemnou úzkost a panické stavy strachové. Ne nebála jsem se, že na mě někde skočí masový vrah, ale že kouknu třeba do lesa mezi stromy a tam někdo bude stát a koukat na mě. Kolikrát, když jsme procházkovali na opuštěných cestách, tak jsem musela otočit i za bílého dne, když mě tenhle iracionální strach přepadl…nebyla jsem schopná hlavě poručit. Dnes je Gina dospělá, tak ve dne už to dávám beze strachu, ale přiznám se, že za většího šera, mě ta nejistota přepadá pořád. K tomu se dost bojím divočáků, takže za soumraku do přírody ani omylem….

Takže ve večerních hodinách jezdíme procházkovat do parku, neboť se nechci courat po ulicích kolem baráků. Já mám ty “bezpečné cesty”, je tam veřejné osvětlení, Matýska nechám proběhnout na bývalém fotbalovém hřišti, se kterým park sousedí.

A navíc v tom vidím i pár pozitiv. 

Vzhledem k tomu, že “v sezóně” procházkujeme na málo frekventovaných a opuštěných místech, kde třeba zcela vyjímečně potkáme psa…díky tomu, že je to tak zřídka, tak si pak ani nejsem jistá případnou reakcí Giny, při míjení se. A Matýsek se jeví jako poslušný pes, ale když nejsou rušivé elementy, tak těžko říct, jak na tom jsme se spolehlivostí.

Takže..Gina je v parku spokojená, neboť je to pro ní zajímavá čuchací lokalita, navíc pejsci, dětičky, lidi obecně…na rozdíl třeba od lesa, tam se vysloveně nudí….no a Mates teď chodí na flexině (couračka je do parku z mého pohledu nepraktická) a tam tedy zkouším tu ovladatelnost, když někoho míjíme a nebo třeba i vidí blízko psa…jasně, flexi pořád vytváří mírný tah, takže pes ví, že je přivázanej, na druhou stranu mám radost, že Matěj reaguje suprově na povely, ať už ke mně a nebo čekej, k noze a chůzi u nohy, aniž bych musela používat na flexině brzdu a nebo že by ho zastavilo doběhnutí na konec flexi. Takže se přes zimu pěkně zcivilizujeme, no a až se zase začne den prodlužovat, tak přesídlíme do “divočiny”.

hmn:

pelíšek……mimo jiné mi v noci chodí do postele, na peřinu, pomazlit se, člověka ohlodat
na gauče
v obýváku koberec

Gina hárala poprvé ve 14ti měsících…všude mám koberce, chodí do postele-tam mám teda přehoz, protože se se mnou pesani válej v posteli furt a to by ta postel za krátkou dobu vypadala, na gaučích to samé. Gina je čistotná holka, takže vzácně sem tam kapička za zemi, jinak nic.

Varaxi:

Verze a) Pán s batohem v černém, co jde ode mě.

Verze b) Černý pudl ve víru vášní, asi čelem ke mně.

Na první dobrou jsem viděla verzi A, jako zdál se mi ten chlap nějakej divnej a oproti těm psům, no asi hra s perspektivou a to jsem se fakty snažila tam něco vykoukat…po přečtení vašeho příspěvku juknu znovu…a jako vopravdu je tam pudl….já jsem prostě na ty optický věci nějaká prvoplánovitá.

Zrzavci:

Jdu si ulevit, jedu tramvaji   a z okýnka pohled na obřího výměra na Flexi a haltině. Pes vždy dorazí na oonec hodí mu to hlavou, baba čůza co celou dobu čumí do tlf.   s ním skubne pes se kus vrátí a jde hned dopředu, mrkněte mu to zase hlavou, baba čumí do tlf….. achjo  

😢

Thielli:

Tak v tom případě přikládám, co mám v práci já. Aby kolegové, než na mě promluví, zjistili můj stav a tím páderm své šance se mnou něco probrat.

Tak teď jsem se neskutečně zasmála…no holt realita…🤣

papson:

Dobrý den,   po mnoha letech uvažuji o návratu k akvaristice.Pročítáním různých stránek zjišťuji,že asi bude problém udat přebytky z chovu.Můj dávný odběratel už bohužel nežije a tak nevím kde případné přebytky udat.Poradíte mi prosím?

Nebo normálně nabídnete přes inzerát lidem.  

Doron:

Ale vždyť jo ! Oni asi mají ty hry takový ritualizovaný, to je v pohodě, i když to vypadá drsně. Moji to taky tak dělaj . Vaši kluci to mají evidentně v hlavě srovnaný , ale štěňata zadavatelky asi ne..

A mohla byste dát nějakou fotku zápasících hrochů 🤣..

Už vidím tu situaci někde venku a s nezúčastněným obecenstvem…"podívej na tu ženskou, psi se jí rvou jak koně a ona místo, aby to šla řešit, tak si je fotí…"😄

assil:

Fotku musíte mít na tabletu nebo noťasu v životní velikosti a dát to ideálně proti bílý zdi.

Vím, že třeba iphony nejdou, ale jinak jsem to moc nezkoumala ostatní telefony.

Co jsem tak koukala na videa, tak půlka telefonů tak odemknout jde.

Mám iphone a i kdyby to šlo z fotky, tak jsem asi úplně v klidu…mě ten můj “pitomec - telefon” nepoznává ani reálně, natož z fotky…😄

Když to tady tak čtu, tak se jen modlím, abychom na nějakého agresora nenarazili…snad to už nějak doklepu bez ztráty kytičky.

Ono se to hezky teoretizuje, ale pak dojde na praxi a ….to si můžu stokrát říkat…udělala bych to a tamto, ale když vím, jakou mají velcí psi sílu a ještě když jsou v nějakém afektu, tak si říkám, že s mojí kondičkou (špatnou) a mojí sílou (malou), bych ve své podstatě nezmohla nic.

Míša Kral.:

Ahoj, co dáváte vašim pejskům za odměnu? Potřebovala bych sehnat nějakou supr konzervu nebo pamlsky, když se vrátím občas později z práce, abych si to u nich nějak kvalitně vyžehlila za to čekání :-D :-D Díky moc!

Tak ale to, co je pro pejska SUPER ODMĚNA neurčujete vy, neurčíme ani my, to si určuje pes.

Takže vy svého pejska znáte…co má nejraději, po čem se může tzv. utlouct….tak to potom zvolte, abyste si to u pejska vyžehlila. Naše čuba má za TOP pečený kuře a svíčkovou s knedlíkem. Když potřebuju, aby šla ze zahrady domů a ona zrovínka leží na dvoře, tak vím, že bez argumentu v ruce s ní nehnu, takže rovnou doma beru párek a jdu pro ní. Když jí potřebuju vyčesat, tak používám sušená střívka. Předchozí psi zase milovali konzervy od Sokol Falco…nynější psi říkali, že si tu konzervu můžu strčit do zadele a nebo když tááák voní a je tááák dobroučká, tak ať si jí laskavě spapám sama.

Když přicházím z nákupu, tak musím odevzdat rohlík…když přicházím z nákupu ze zveráče, kde kupuju maso pro psy, tak rovnou odevzdávám sušený vepřový ušiska.

Taky sušené plíce jsou u psů povětšinou oblíbenou záležitostí.

A taky ten TOP nemusí být jídlo…pro předchozího psa byl TOP pískací hračka, u nynějšího psa vede s velkým přehledem plyšové zvíře.

No a největší odměna za dlouhé čekání je potom samozřejmě pozornost a aktivita, kterou pejskovi věnujeme….😉

My si před lety přivezli malou Sárinku (kříženec BSP a bernardýna). Pak jsme se rozhodli, že si vezmeme i jejího brášku a za dva dny poté jsme si jeli i pro Jacka. Sára ho málem “sežrala”. Měli jsme ho asi 3 hodiny na gauči v košíku, než ho vzala na milost. A to to byli sourozenci, kteří se neviděli jen dva dny. A nepřejte si vidět, jak se tahle roztomilá štěňata dokázala “servat” kvůli prázdnému pytli od granulí.

Na druhou stranu to byla stejně stará a velikostně stejná štěňata.

Když jsme si přivezli k našemu psímu důchodci (viz výše Jack) malou pyrenejku, tak manžel neustále říkal…no podívej jak je agresivní…neustále útočila, kousala, skákala…museli jsme jí furt hlídat, aby měl náš psí důchodce pohodu.