Tak teda to jste pro mě připravila ten nej vánoční dárek a mám ohromnou radost…už jsem si objednala..👍
Shodou okolností jsem teď zrovínka nedávno přemýšlela o tom, že si vytiskám vaše články zde…a vaše kresbičky…vždycky mi to udělá tak nějak krásně na dušičce a pobaví. A říkala jsem si, že vy byste měla vydat knihu a juchůůů…je to tady.🤗
Beunko…nejsem “placičkový” člověk, ale tvoje panička mě naučila na tohle plémě nahlížet jinýma očima. Byla jsi z efiných placiček moje nejoblíbenější 💔 , tak ať je ti v psím nebíčku dobře…🌹🌹🌹
Efe..drže se …
Ach ach… je to trápení, když by člověk pejskovi tak rád pomohl a snaží se, ale už to holt úplně nejde.
Držte se a přeju, ať je těch lepších chvil co nejvíce.🌷
Thielli:Jdu se zase vybrečet.
Aby dámičky měly nějakou zajímavou změnu v misce, koupím jim toto:
https://eshop.easybarf.cz/mrazene-maso/holubi-maso-1-kg-wood-pigeon/
A výsledek? Pysky ohrnutý až k čelu, v jednom oku výčitka a ve druhém zvednutý prostředníček. S tím odešly znechuceně od misky. OK. Řekla jsem si, ze to ještě zkusím uvařit. Je půl jedenácté, už mají zavřená psí dvířka na lodžii. Vývar voní po celém bytě a hnědá stojí u těch dvířek a čumí na mě, ať to koukám hned otevřít, že má z toho ptáka v hrnci návaly…
🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈
No tak vítejte v klubu… v těchto situacích já ještě hudruju “víte, co by za to děti v Africe daly? Ale vy samou roztažeností nevíte, co byste do tý huby dali.” No a pak to teda dám do ledničky, jestli si to psi druhý den nerozmyslí, no a pak to hodím do popelnice.
hmn:dneska se nám povedlo…..
Výlet na Grůň, normálně krása a nádhera vpravo, krása a nádhera vlevo……dnes krávy a jejich exkrementy vpravo, hnůj všude jinde…..
no tohle jít se psem hovnožroutem bylo jako věnovat pyromanovi obr krabici zápalek….💣😎
Ta čupřina je fakty super…takovou Gina teda neměla.
No a k tomu obsahu papulky…soucítím s vámi, jednou jsem po Jackovi chtěla, aby vyplivnul klacík a on ho dát nechtěl, tak že mu ho vypáčim z tlamajzny a on to nebyl klacík, ale uschlý exkrement, jenže jak už ho držel déle v tlamě, tak ta čáct se tak nějak slinami stala ne tolik sušenou…no co budu povídat…chuťovčička…a přesně voda nikde, já neměla ani kapesník, takže jsem se to snažila utřít trávou a listím….brrr…fujky…fujky.
Gina teda naštěstí nikdy neměla tendence venku cokoliv brát do tlamy…nebo se nedejbože v něčem válet…a Jessinka vlastně taky nee….
Doron:Mě ten článek nijak zvlášť nepobuřuje.
Co mi teda přijde divný je trestat psa izolací, s tím nějak nesouzním . 😅
Ale i trest do výchovy patří, si myslím …, někdy i fyzický.
Doronek dostal přes papuli, když chtěl zabíjet slepice , Framík, chůdě malý, dostal předevčírem pleskanec přes čumu, když se chtěl pustit do kaktusů, který jsem už musela nastěhovat dovnitř, to jsem se moc lekla. 😅 On je teda velkej zahradníček..
No, a je klid, a náš vzájemnej vztah se tím nijak nenarušil .
A zákazový povel “fuj” teda taky používám, znamená to, že některý věci jsou tabu, třeba si brát jídlo ze stolu, nebo žrát venku lidský houna 🙂.
No já mám k fyzickým trestům…a to i když se jedná o nějaké neškodné plácnutí…averzi. U mě je to prostě tak, že co nechci, aby někdo dělal mně, tak nedělám jiným. A já bych fakty nechtěla, abych někdo za něco plácal mně, takže jsem neplácala ani svoje děti a ani svoje psy. Ani moje maminka mi nikdy nenaplácala. Čímž nijak nezpochybňuju rčení, že někdy jedna rána lepší než dlouhý vysvětlování….co se výsledného efektu týče.
Jako nejsem žádnej sluníčkovej pozitivkář a nebudu tady tvrdit, že jsem nikdy neokřikla svoje psy nebo že nedošlo nikdy na nějakou fyzickou korekci..např. odstrčení.
Mě na tom všem asi nejvíc vadí to…že někdo veřejně napíše, že vlastně když už dojdou argumenty, tak je plácnutí přes zadek a nebo přes tlamu ok.
Možná je to i tím, že z mých psů by mi nějaký ten plácanec odpustila tak max ovčanda…to jsou..nebo alespo%n bývali psi, kteří prostě nějaké ty chyby odpustili. Ale když budu pokračovat dále…afgán…nepřichází v úvahu, vztah by šel do kopru, bojínek berber..nepřichází v úvahu, když potřebuju, aby mi pes stopro věřil, tak nemůžu, takový pes by se mně potom bál, radikálka berberka, tam bych se se zlou potázala…jo pravda, tu jsem ze zoufalství v jejím zuřivém štěněcím období plácla jednou a…měla jsem jí zakouslou v ruce, v dospělém věku by neměla problém se proti takovému zacházení ohradit a co potom, to člověk nechce, aby vzniknul otevřený konflikt, to bych jí pak asi musela dobít nebo nevim, jak potom z toho ven…tam jsem musela hodně vymejšlet, jak všechno udělat po dobrém a bez nátlaku, bez trestů, aby si mně nepřestala vážit a respektovala mně…pyrenejka Gina…no tak to si vůbec neumím představit, že bych na ní vztáhla ruku, jsem ráda, že jsme se dopracovaly se vztahem tam, kde jsme teď…berňák Matýsek…upřímně to je hodně podobné jako u berbera Jacka…vidím to opravdu, když z nutnosti okřiknu dceřina psa, jak si to bere osobně a jak potom ke mně přistupuje s velkou opatrností, třeba po tom vůbec nepřijde na zavolání, jak kdyby se bál…no a kavkazanda Jessinka..jsme zase u toho, ta brala všechno smrtelně vážně a pokud by jí to přišlo jako nespravedlnost, tak bych opět měla problém s její důvěrou
Prostě chci říct, že existují psi, kde takovým plácnutím přes tlamajznu může dojít ke ztrátě důvěry a nebo se pes proti takovému chování příště nekompromisně ohradí….
Prostě nelze paušálně říct…hele, prostě psa pláni a máš klid, já to taky tak udělala a funguje to…bohužel z mého pohledu ne vždycky.
No tady jsme zase o tý důslednosti…když budete na něčem důsledně trvat, že se to bude dělat tak a nejinak, tak časem se to prostě bude dělat po vašem. U mě je tohle sci-fi, neboť já jsem tvor nedůsledný..mimo teda netahání na vodítku, na tom si dlouhodobě trvám a neskákání na paničku…ale jinak je to děs a ve své podstatě mi stačí, když pes tak nějak funguje k mé spokojenosti.
Na druhou stranu…třeba Ginu venku nepoveluju skoro vůbec…mimo povelu “k noze” a to ani není povel, to je spíš pro ní info, že se teď půjde chvilku u nohy…a třeba “čekej”, když zastavím a potřebuju, aby taky zůstala stát. Toť vše… No ale když s ní přijdu k vetovi, tak nechci aby stála, takže tam přichází povel “sedni” ale zase…sice říkám sedni, ale je mi jedno, jestli si fena dřepne nebo ve finále lehne…hlavně že nestojí.
Prostě důslednost, no a přehlížet tu roztomilost….ale to je táááák těžkýýý…🤗
Orionka:Mám pocit, že Kramný už “sedí” 10 let. Jestli je nevinný, přišel o ženu, o dceru a ještě zavřený…..
Jako tenhle případ je pro mě neuvěřitelnej a to ať už je Kramný vrah a nebo ne…člověk ..tedy laik jako já…předpokládá, že se udělá pitva a z té bude jasné, jestli šlo o zabití elektrickým proudem, otravu nebo jinou příčinu a dle toho pak jestli to bylo cizím zaviněním….ten řípad byl celkově takovej nějakej prapodivnej.
Jako Kramný mi není vůbec sympatický…celkově na mě působí hodně nepříjemně, ale na druhou stranu opravdu nikomu nevinnému nepřeju, aby se dostal do takové situace. Ale zároveň, když si představím, že to skutečně udělal a chodil by si po svobodě…
Fikovnice:Horsano, moji přátelé ji zachránili jako starou psí důchodkyni. Žila u nich myslím si dobrý život.
Nejsem ani trochu šťastná z toho, že teď nedávají její fyzický/psychický stav…ale - jak píšu výše: Jediné, co můžu dělat, je apelovat na ně, aby šli k vetovi. Navíc manžel kamarádky je občas horká hlava. Já se včera zděsila, když jsem v telefonu slyšela ten psí nářek a on pak houkl i na mě.
Víš Jani, já jsem tady na to asi moc citlivka, neboť jsem měla psa bojínka, Jacka, navíc pomalého v přemýšlení a reakcích…nějaké okřiknutí nepřicházelo v úvahu. Navíc jako důchodci mu to myslelo ještě pomaleji a někdy to vůbec nevymyslel, nechápal, co po něm chci a tak zůstal tak nějak nešťastně stát a já mu vždycky říkala “miláčku, ty zase nevíš, viď??…to nevadí…”
A vidím to třeba i u Matěje…když mi dcera přiveze na hlídání jejího psa…no chvilku trvá než toho pubescenta “srovnám do latě” a prostě ho musím okřiknout a Matějíček, byť to vůbec není určené jemu, tak to prostě nechápe, proč se zlobím a bere si to osobně.
No a když si představím, že by se někdo musel těhle mých psů ujmout v nějakém důchodcovském věku a takhle by s nimi bylo jednáno a představím si, jak by se ty moje trdla cítili, tak mi není moc dobře na dušičce.
Jako asi jo…kdyby si dali říct, fenku vzali k vetovi, třeba by to bylo nakonec více či méně na pohodu…ale pořád tam je ten fakt, že se musí chtít…
Nechci nikoho soudit. Sama jsem se třeba strala o tchána s Alzheimerem a byl to pro mě docela psychický očistec, o nějaké fyzické péči ani nemluvím a vím, že třeba můj manžel to psychicky vůbec nedával. Prostě někdo na to má a někdo ne. A asi podobně to bude s tou péčí o psího důchodce, který už má svoje…je to řehole a může to být vyčerpávající jak fyzicky, tak psychicky a když navíc k tomu psu nemám ten vztah…jakože udělám všechno na světě pro jeho pohodu a nějaké důstojné dožití, i kdybych měla padnout na tlamu…tak je to ještě náročnější.
Tak jsem si teda článek nakonec přečetla…
Pokud je to nevyhnutelné, zcela postačí razantní plácnutí přes zadek či přes čumák.
No a pak se divíme, když lidi toto činí a pak přijdou k nám na diskuzní fórum a dostanou od “fauňaček” pořádnej vylágoš…a že si mají něco o výchově psů přečíst…no třeba si i přečetli, třeba si i přečetli podobný “odborný” článek.
No jo no…přijde mi, že dneska už je odborník přes psy každej a ponejvíce holčiny, které vycvičily jednu nebo dvě borderky…a radí ve video školičkách, píšou články o výchově a výcviku a nevím tedy jaká je situace na cvičácích, ale myslím, že i tady můžou dělat instruktorky. Jako fajn, když budu mít berňuchu Matese, tak to jejich pozitvno a nadšení bude fungovat…ale když dorazím na takový cvičák se psem, co má složitější povahu nedejbože nějaký problém…a teď nemyslím ani specialitku v podobě chrta a ani specialitku v podobě pastevce…tak nevím, nevím…
No já mám naštěstí oblíbenou autorku článků o psech…Zrzavci…🤗
Kilian:…motýl také nikdy neoceni při cvičení hlazeni zato za kus žvance dělá nemožné…
Tak takový starosti já nemám…Gině je všechno putna. Ta se fakt tak max umí otočit, když stojím a kvůli něčemu se crcám s Matějem..jakožé “co jéééééé!!! "
Kolikrát si říkám, když se jí snažím nadšeně chválit, že suprově zvládla nějakou situaci, kdy jsem já očekávala problém, jestli mě vůbec poslouchá, že se tam nadšeně rozplývám, jaká je to šikovná a hodná holka. žvanec si nevezme…hlazení, drbání…bez reakce. No co já vim…třeba se za mě v takových situacích taky stydí, jako se styděl chrťák.
To třeba takovej Mates, tak ten má radost úplně ze všeho…samozřejmě nejvíc z pamlsku, ale jak na něj člověk začne nadšeně mluvit, tak to je pro něj lepší než nějaký fyzický kontakt, třeba hlazení….on je prostě takový šťastný stvořeníčko.
Thielli:U nás lehoučkým poklepáním prsty, když mám na kožichu položenou dlaň, ohlašuje ukončení hlazení. Když hnědou hladím a přestanu, ona do mě zlehka drkne čumákem, že chce ještě… a pak ještě a ještě… 🙂 Ale jakmile jí hladím a pak zlehka zaklepu prsty, ona ví, že ukončuji hlazení a už do mě nestrká, když přestanu.
Ona je sice strašně komplikovaná, ale je fakt, že její inteligence mě neustále fascinuje. Chápe vše prakticky okamžitě, co jí učím. Černá používá nohy a ruce a hnědá mozek a nos. Máme komplet pokrytí.
její inteligence mě neustále fascinuje
No akorát mi přijde, že čím inteligentnější fena, tím je to celkově větší fuška. To mi jako paničce musí jet mozek neustále na plné obrátky. Nejlehčí práce je se psím troubelínkem…ten nic nevymyslí a tudíž je pro něj nejjednodušší prostě poslechnout. Zase je náročnější mu vysvětlit, co po něm chci…protože se nemůžu spoléhat na to, že mu něco samo dojde…prostě pěkně polopaticky …úkol formulovat jasně…no prostě stejně jako u chlapa. 😉
balu:Záleží na tom, jak je to poplácání provedeno. Dělávali a i děláme to tak jako jemné poklepání, v rámci mazlení a hlazení.
Myslím, že je tady řeč o opravdu vééélikém dunivém poplácání hrudníku.
Fikovnice:Moc děkuji za reakce!
Já tu frustraci kamarádů také do jisté míry chápu, mají zrekonstruovaný byt. Ta fena se totálně navázala na manžela kamarádky, prostě se do něj po smrti svého páníčka zamilovala. Oni ji zachránili od umístění buď do útulku nebo od uspání. Celou dobu ji chválili, dokonce pod jejich vedením i postupně hubla.
Ale teda ten její včerejší pláč v telefonu byl příšerný. Bylo to v situaci, kdy manžel kamarádky jí dával plenu. Jenže jak ona naříkala, tak on o to víc řval… Kamarádka navíc řekla, že s ní už nechce mít nic společného. Osobně si myslím, že v tom opravdu může být i její nachladnutí, když to začala dělat úplně najednou a všude po bytě. A navíc její stres.
A narovinu: Nevím, co je pro tu fenu teď nejlepší. Zda to uspání…fakt nevím.
Já jsem strašná měkota…vždycky si ve své podstatě představím, jak se ten pes asi cítí…
Když si třeba představím sebe jako nějakou starou bábu, která neudrží moč a stolici…bábu odkázanou na pomoc jiných a ti jiní na mě budou řvát za něco, co nedokážu ovlivnit, nedělám to schválně…tak to raději budu mrtvá, než tohle zažívat. Jako vím, že pes takhle nepřemejšlí, ale na druhou stranu vím, že pes může být podstatně větší empatik než člověka a navíc na rozdíl od člověk nechápe proč a jak…
Já jsem strašně ráda, když se někdo ujme psího důchodce a dá mu na ten omezený čas, který pejskovi ještě zbývá milující domov, lásku, péči, jistotu….ale nejsem teda pro záchranu za každou cenu a za takovou cenu určo ne….kam až to povede…kamarádka už má dle mého na fenu averzi…jak dlouho to bude trvat než začne být doma velké dusno kvůli fence, možná už to dusno je…a v tohle má ta psí babička žít??
Thielli:Taj já se v tom ztrácím… NA IFAUNĚ, PÍŠOU, ŽE PSOVI JE POPLÁCÁNÍ PŘÍJEMNÉ… 👌
https://www.ifauna.cz/clanky/7874-vychova-rodinneho-psa-pochvala-odmena-zakaz-trest.html
ale teď vážně - zabušení do psa jako projev pochvaly? náš dorost by na to reagoval… “O RLY???!!!”
Já zase naopak kdysi někde četla, že to psu vůbec příjemné není….
Hele nevím jak moc je to rozšířené dneska, tak nějak stojím mimo reálný kynologický svět. Ale celé mi to přijde jako přežitek z dob svazarmovských…takhle se prostě psi chválili, bylo to běžný a dělal to snad každý…no a od nich to pravděpodobně odkoukala laická veřejnost, co si psa samo domo cvičila a vychovávala sama…no tak ho taky za vykonaný povel poplácala…protože tak se to přeci dělá na cvičáku….jak už jsem psala…i já jsem to v nějaké něžnější formě praktikovala na ovčandě, protože prostě takhle všichni chválili německé ovčouny, tak to člověku přišlo normální a klidně se přiznám, že jako náctiletý začátečník jsem se nad tím nějak nezamýšlela. A myslím, že tohle prostě patří k pejskařským dogmatům…stejně tak jako vymáchat štěněti čumák v loužičce, stejně tak jakože potrestáte psa za to co provedl před několika hodinami, když jste nebyli doma a on ví za co, protože se tváří provinile, stejně tak jako, že fena neublíží štěněti a nebo to, co bohužel provádím neustále i já…dát cizímu psu ruku před čumák, aby si mě očuchal…a že když chceme venkovního psa, tak žádné crcání, štěně od prvního dne do kotce a že tam samo v noci naříká..to se musí vydržet, ono si zvykne….
Nicméně, když byla řeč o koních, tak to zase musím říct, že jsem nikdy neplácala, vždycky hladila..
hmn:“Proč se velcí psi chválí tím, že se bouchají do hrudníku.”
to se tak jako má dělat?….abych něco neprošvihla
Tak třeba Ginuška by to určo neocenila…Ginuška je pusinkovací, takže tak max hezkou, něžnou pusinku…🥰
No to polácávání…když jsem kdysi dávno měla ovčandu, tak jsem taky chválila poplácáváním, byla jsem začátečník, viděla jsem kolem sebe, že to takhle lidi dělaj…teda nebylo to nějak na sílu, prostě nadšení ze strany paničky, radost, že fena udělala co měla a k tomu to polácání.
Obecně myslím, že pro psa to není to nejpříjemnější, ale tak nějak se naučí, že je to spojené s velkou radostí a nadšením ze strany páníka a tak ten jeho způsob pochvaly toleruje.
U dalšího psa jsem to nepraktikovala, neboť to byl chrt…samá kost…a navíc on veškeré projevy mého nadšení příjmal ve stylu “tak se uklidníme…nedělej mi ostudu…k té paní já nepatřím”
No a tak nějak jsem se to odnaučila…spíše praktikuju pohlazení, podrbání…
Ale co já vím, kdybych třeba zůstala celoživotně u ovčounů, tak to možná praktikuju dodnes.
Tak dneska jsme byli v parku…pro Ginu teda top prochajda neboť v parku tio má ráda, tam je toho fůra na čuchání, navíc už napadané suché listí…to ona miluje.
No a v místě, kde se mi před nedávnem vyvlíkla z obojku neb několik metrů od nás po souběžné cestě procházel pes, jsme potkali dva psy…jednoho si nevšímala vůbec, hleděla si svého, na druhého koukla, protože zaštěkal a já jí říkám “Ginuš, NE, ŠLAPEJ" a ona si zase začala čuchat a šla…prostě zase moje hodná a vychovaná psí holka. Ale prostě když jde s námi na prochajdu syn, tak je jak utržená ze řetězu a chová se jak nevychovanej fracek….
Zkusila bych to třeba tak, pomocí stopovačky… zastavíš se (zastavíš se vždy, na to dohlédne stopka) = můžeš zas jít.
No stopku za sebou tahala poměrně dlouho, dokonce to i jednu dobu vypadalo velmi nadějně, co se reakce na přivolání týče…nebojím se říct, že jsme to dotáhly na 90%. Pěkně reagovala i na povel “brzdi”, to když se někam rozeběhla a hrozilo, že doběhne na konec šňůry nebo flexiny. Ale pak začala vymejšlet bejkárny a začalo to pro mě být …no…zdraví nebezpečné…ze stejného důvodu jsem zrušila i flexi. Teda takhle…ono to začalo být nebezpečné i na vodítku, než jsem teda přišla na to, že stačí jí přidržet za obojek. A ona reagovala za mlada na všechno…na psy, cyklisty, běžce, osamělé chodce, dokonce i na stíny aut, které se pohybovaly po zemi, když jsme procházely kolem mostu…to si neumíte představit, jakej byla Gina poděs…a terénní motorky v přírodě, tak to byla kapitola sama pro sebe.
Prostě jak měla alespoň trochu prostor, tak urychleně přiklusala ke mně a vyrazila rychlostí blesku vpřed…třeba i několikrát za sebou. Jo jasně…Sardullah, tu stopovačku máš držet tak, aby k takovým manévrům neměla prostor, ale upřímně v praxi se mi to moc nevedlo.
Dost jsem se s tím natrápila, než jsem usoudila, že ono to pro ní na vodítku není žádná katastrofa. Třeba když jsme měli Jessinku…to ještě Gina chodila “na volno” jištěná stopovačkou a Jessinka lítala na volno, tak Ginuš stejně chodila a čmuchala si…jedinej rozdíl byl, že si čmuchala dál ode mne. Vůbec neměla zájem poběhat s Jessinkou a naopak jí prudilo, když jí Jessinka vyzývala ke hře…prej “dej nám svátek Lochnesko, já si tady čmuchám”.
Takže prostě chodíme jen trasy, které Ginuš přijdou zajímavé….třeba les už jsem vzdala, protože takhle zpruzelýho psa jako je Gina v lese, jsem fakty snad ještě neviděla…jako Gina za normální situace jde přede mnou, čumák “zabořený do země”…v lese furt čučí okolo, furt zastavuje, pomalu jí táhnu za sebou jako kozu Lízu…a to máte vidět to nadšení, když řeknu, že na to teda prdíme a jdeme pryč as otočím to…
Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít psa, kterého nebudu moci pustit z vodítka…bylo to pro mě nemyslitelné…no nikdy neříkej nikdy…dneska si myslím, že jsme takhle ve své podstatě spokojené obě. Gina si prochajdu užije…pokud jí teda netáhnu do toho lesa…a já se nemusím stresovat…tím, že máme zahradu a ona se může s Matějem vylítat tam, tak mě to vodítko na prochajdě netrápí.
drvodelkafialova:Mám doma dvě extrémně žravé feny a psa jehož touha je zemřít hlady. Na žrádlo jako odměnu nefunguje vůbec. S tou motivací by mě to taky moc zajímalo. Myslím že poslouchá, protože mě má rád, ale takové to motivováni je mu úplně putna. Naštěstí se hodně řídí podle feny, ta poslouchá na slovo.
Když jsem měla berbeří dvojčata, tak jsem si myslela, že přivolání je více méně ok…tedy pokud jsem měla rozhled, v nepřehledném terénu buď vodítko a nebo psi na volno po jednom…nemohla jsem riskovat, že by mi radikální fena někde nečekaně vlítla do psa. Ale jinak chodili na první dobrou. No do té doby, než fena odešla do psího nebe…pes najednou přestal poslouchat. Ne teda, že by někam zdrhnul, ale jak kdyby přivolávací povel v životě neslyšel. Došlo to tak daleko, že jsem ho pro jistotu vodila na flexině…stejně se už dědula v podstatě jenom šmrdolil kolem mě, ale prostě jsem se bála, že by se někam rozběhnul a že bych ho nezastavila. No a pak jsme pořídili malou Ginuš a pes najednou zase přivolání ok na první dobrou…a nebylo to tím, že by kopíroval chování malé pyrenejky…naopak Gina se držela jeho.