Já teda nemám fotky z venčení…já jsem s tím telefonem marná…než ho vytáhnu a zapnu foťák, tak je to “zátiší se psy”, které jsem si chtěla vyfotit to tam…navíc v jedný ruce Ginu a oči až na zadeli, neboť všechno musím pro jistotu vidět dřív než madam….tak si dovoluji videíčko z našeho dvorečku…
Ad lehce cvičitelný….to opravdu záleží na tom, co si pod tím kdo představí….cvičitelná moje ovčanda, ale dva roky intenzivní práce…teď mám berňuchu, ten už se vycvičenej narodil.
A zmiňovaný pyrenejec resp. pyrenejka, co se cvičitelnosti týče, tak jednička s hvězdičkou, neb je to holka inteligentní pastevecká a rychle chápe, co se týče proveditelnosti povelu venku mimo dům a zahradu, tak teda za mě 4-, někdy …docela často..teda předstírá, že je naprosto poslušnej pes, ale na to jí neskočím. Ale nespornou výhodu to má, když si člověk opravdu řekne, co všechno s ní zvládne-nezvládne, tak se mu neskutečně uleví a spadne z něj břímě toho, co by se mělo a nebo nemělo.
A myslím, že již bylo i psáno naznačeno výše…když dva dělají totéž není to totéž, někdo má opravdový cit pro psy a jde mu to skoro samo (moc bych si přála mít TO, které by mi bylo zhůry dáno) a na druhé straně spektra máme majitele, který je jelito, kopyto, platí to a ani s tím “lehce cvičitelným” psem mu to nejde. No a k tomu se ještě přidává další proměnná a to je o samotném psu, neb i v rámci plemene jsou psi různé.
Kdyby to bylo všechno ták jednoduchý…zadám si požadavky a vypadne mi ideální plémě a to splní všechna moje očekávání. Ale každá rovnice má dvě strany…na jedné straně moje požadavky na psa a na druhé straně požadavky psa na majitele.
Apak ještě jedna věc…věřím tomu, že někteří psi jsou naprostí úžasňáci hned od štěněte a plní očekávání od první chvíle, co si je přivezeme domů “viď ty můj berňuší Matějíčku” a někteří do toho svého plemene musí prostě dozrát “Gina zrála 3-4 roky a teď už bych řekla, že jsme přesně tam…pyrenejský horský pes”, chci tím říct, že i když tedy nakonec vybereme správné plémě a přivezeme si ten zárodeček našeho pana PSA, tak se můžeme dost načekat, než to naše mimino se tím panem psem stane a než se tak stane, tak je za tím fůra práce, někdy nervů, nekonečná a bezbřehá trpělivost a důslednost a v neposlední řadě laskavost a v úplně první řadě láska nebeská.
Tak nevím, ale prostě i štěňata z jednoho vrhu můžou být rozdílná… si to alespoň myslím.. a moje chabé znalosti z pár případů mě v tom jenom utvrzují,, jedno štěně piraňa, druhé nekousající troubelínek, třetí středního temperamentu kousá přiměřeně očekávání.
Já vím, že se mnou mnozí nebudou souhlasit a nemám tolik zkušeností, neb jsem vychovala pouze 7 štěňat a ani nechci tvrdit, že by na štěně neměl člověk výchovně působit, ale fakty mi přijde, že všechna moje kousací štěňata… v mém případě kupodivu jen holky, moji kluci byli nekousací, z toho po přezubení vyrostla. A za sebe musím říct, že dokážu pochopit, že malé štěně kousá… když vidím, jak se mezi sebou mordují psí mimina a najednou je štěně samo bez sourozenců, tak v tom pokračuje v lidské smečce, dokážu pochopit, že přezubující štěně má potřebu kousání ještě větší, ale jakmile přezubí, tak sranda končí a kousání netoleruju… ono už to pak jde, štěndo už je větší a je s ním už rozumná řeč.
A jeden takový můj malý typ, co jsem provozovala s kousací pyrenejkou, když byla štěndo.. udělala jsem si na předloktí improvizovanej rukáv z osušky, aby mě to nebolelo a Gina kousala na povel a na povel pouštěla, musela si sednout a čekat zase na povel ke kousání. Myslím, že jsme tím zabily dvě mouchy jednou ranou, že se štěndo mohlo bojovně, kousavě vyřádit, ale zároveň jsem to já řídila a čubina nejenže musela poslechnout, ale zároveň musela prokázat notnou dávku sebeovládání, když musela v klidu v sedět a čekat na další povel ke kousání. Mrzí mě, že mě to nenapadlo u předchozí feny… samotnou by mě zpětně zajímalo, jestli by to u Sáry fungovalo taky.
Obecně se mi chce říct, že u štěněte, které ještě nemá přezubeno, bych z toho prostě nedělala kovbojku.
Chce se mi říct.. vaše štěndo kouše, vrčí, štěká.. o tak gratuluju máte normální, zdravé štěňátko. Moje ovčanda jako štěndo chytila parvovirózu, měli jsme to štěstí, že přežila a bylo to hrozný, člověk je úplně bezmocné, jen se modlí. A za mě je varianta, že mám doma “agresivního” a tady bych teda zdůraznila ty uvozovky, kousajícího ďábla ta podstatně lepší. A věřím tomu, že každý, kdo to zažil, že měl nemocné štěňátko s dal nevím co, kdyby měl raději okousané ruce, roztrhaně boty, vybouchlé polštáře, ež tvorečka, který je vážné nemocný.
Tý brďo mám pocit, že takhle vaší smečku (jestli teda jsou všichni vaši) vidím takhle hromadně snad poprvé a klobouček a velký respekt.
Z mého pohledu majitelky fen..kastrovaných i nekastrovaných…můžou být obě varianty dobře nebo i špatně. Obě varianty ať kastrace nebo nekastrace můžou být ve svém důsledku pro fenu fatální.
Nevím, jestli je někdo schopen se rozhodnout opravdu objektivně. Já se přiznám, že to nedokážu a že moje rozhodnutí hodně ovlivňují zkušenosti majitelů jiných fen v mém okolí…příbuzných, známých, náhodných lidí, co kde člověk potká a zavede řeč na psi resp. feny. No a když pak ve “vaší bublině” převládají nekastrované feny s velmi ošklivými zdravotními komplikacemi, dokonce i feny, které to nedaly a pyometra je přeprala a naopak kastrované feny, které jsou v poho, tak i když člověk není blbej a ví, že je to jen malý vzorek fen, tak ho to ovlivní…
Upřímně 2x jsem se rozhodovala zda kastrovat či nekastrovat fenu a jo už 2x jsem kastrovala….teď u pyrenejský holky toho na jednu stranu lituju, protože se opravdu stalo to, co se po kastraci stát může a to, že kvalita srsti šla do kopru a je to peklo(předchozí fena měla srst i po kastraci na pohodu), na druhou stranu si říkám, čert vem srst, když jí to ochrání před pyometrou, před rakovinou mléčné žlázy…
Upřímně můžu říct, že jsem člověk, kterému povahově víc vyhovují fenky, ale kdyby se mi přihodilo, že bych si pořizovala ještě jedno štěndo, tak už jen z tohoto důvodu fenu nechci….prostě raději oželím holčičku, než se rozhodovat o kastraci znovu.
Závidím lidem, kteří v tom mají jasno.
Tak teď jsem se teda od srdce zasmála…no pěkně sepsané a pravda pravdoucí…😂😂😂👍
Venkovní pes…. Všichni moji psi mají na výběr…pokud by si moje pyrenejská psice vybrala, že chce být venku na zahradě, tak budiž jí přáno, zavírala bych jí jen na noc, aby nerušila sousedy, ale i tahle psí holka samostatná pastevecká teď chrní tady vedle mě na gauči. Nevím, proč spousta lidí dává rovnítko mezi rozmazlenost a tím, že pes může být na gauči a nebo v posteli. Není to o žádné rozmazlenosti, je to jen o tom, že můj pes se mnou chce být v mojí blízkosti…pokud mi to jako člověku nevadí, já jsem naopak ráda, když se mnou psi leží na gauči a nebo v posteli, tak je to jen o pospolitosti, o tom, že smečka je spolu, jestli to tak můžu říct a žádná rozmazlenost s tím nemá nic společného.
Ale to jsem nechtěla říct…chci říct, že si prostě neumím představit, jak lidi, kteří mají čistě venkovního psa, s ním tráví hodiny venku, když leje, fučí vichr a teploty jsou blízko nule…prostě když je počasí, že by psa nevyhnal. Vůbec neberu v potaz nějaké vyžití, třeba tu prochajdu, ale kde je potom ta pospolitost?? Pes je tvor společenský a nevěřím, že je mu fajn být samotnému povětšinu dne a noci venku…hnusný počáso může být třeba týden, pak z toho hnusnýho počása člověk chytne chřipajznu a je na další minimálně týden mimo…a co ten pes? Někteří psi nejsou ani moc velcí mazlové, ve své podstatě jim stačí, když jsou se svojí lidskou smečkou v jedné místnosti.
Takže zatímco já, když se venku žení všichni čerti, si udělám horký čaj a pěkně v teplíčku v obýváku si budeme s pesanama hrát, mordovat se, budou mi asistovat při domácích pracech…Ginuška hlavně při vaření, úklid jí moc nezajímá..a nebo se spolu prostě budeme válet na gauči u televize a ven…no takový počasí..fujky fujky, jsem kolikrát ráda, když je přemluvím na rychlý čůranda…když mám chřipajznu, tak spolu ležíme v posteli, bereme paralen, pijeme horkej čaj a čučíme na filmy…no možná to není super vyžití pro psa, ale zase…jsme prostě spolu. Tak nějak si to samé neumím představit s venkovním psem…no ale jak lidi říkají…on je zvyklej.
Zastávám stejný názor, jak už bylo psáno výše…pokud si pes sám vybere, že doma být nechce, že je mu lépe samotnému venku, tak fajn…ale když vezmeme v potaz “normální” psi, tak si myslím, že drtivá většina si vybere bydlení s páníčkem a psu je jedno, jestli to bydlení bude někde pod mostem, ve stanu, v přívěsu a nebo v domě na gauči…jde o to, že jsou spolu.
Argumentace obrovskou zahradou je dle mého naprosto irelevantní, protože většina psů, které znám a žijí na velkých zahradách, se stejně povalují u vchodových dveřích, nebo poblíž vstupní branky a na zahradu sami nejdou…tak max prohnat nějakou Mícu, co prochází…ti zodpovědní jdou občas obejít teritorium. Prostě přimlouvám za to, že pokud má být pes čistě venkovní, tak by měli být alespoň dva….
Moje pastevecká čuba se jde na zahradu jen vyvenčit, obejít teritorium, jinak leží na dvoře nejlépe tak, aby viděla na branku i vstupní dveře nebo u vchodových dveří, pokud je venku…v létě má stanoviště pod tisem…i kdyby byla zahrada 3x ..10x taková, tak nevěřím, že by většinu dne netrávila v blízkosti domu…a hlavně ona vydrží venku klíďo pár hodin…my pak říkáme, že si hraje na venkovního psa….ale stejně pak přijde dom a svalí se u nás v obýváku.
A jakože venkovní pes to vyhrál, protože nezažívá teplotní šoky…no tak možná ju. Já mám psy v režimu život v domě s rodinou a trvalý přístup dle libosti na zahradu…od jara do podzimu, jak to počasí dovolí, tak mají pesani dveřka do domu dokořán, v zimě děláme dveřníky a žádný z mých psů neměl jedinej problém s těmi přechody teplo-zima, tak nevím…
Do přezubení, jak přezubily, tak se to tak nějak samo uklidnilo…neříkám, že potom už neblbnuli, ale po tom přezubení už si daly říct a nastalo období štípání.
Takže nevím přesně… do 4-5 měsíců?
Nenechala… a pokud jsem nějak intervenovala a věřte, vyzkoušela jsem vícero způsobů, které mě napadly, tak to vyvolalo ještě zuřivější chování. Na druhou stranu z tohodle poděsa vyrostla ta nejmazlivější, nejněžnější, nejempatičtější psí holka… moje osudová Sára a když říkám vyrostla, tak vyrostla, nejsem si vědoma toho, že by to byla moje zásluha. A Gina, která sice byla kousanda, ale ne takovej zuřivec jako Sára… respektive ona byla ten vtipnej zuřivec… tak tahle potvora teď každej večír vleze ke mně do postele, omega se přitulí a mazlindujeme a drblindáme, dokud mi slouží ruce s i přes den si zakňouríkuje, aby jí šel někdo pomazlit.
hmn:“ale já nejsem naivka a známe svý lidi…pardon…svý psy…”
né psy, ale FENY! 😎
a UŽ 4 roky? 😲
to letí přímo kosmickou rychlostí, vždyť ještě předevčírem to bylo malé ščeňátko……
No už skorem 4 … 28.3. má narozky😴
Agresivní štěně?? No nemám zkušenost se zlatým retrívrem, ale na kříženku berňáka a bernardýna jsme se raději ani nekoukali, neboť oční kontakt odstartoval útok…prostě nás běžela rozrhat na cimprcampr a pyrenejce jsme jako malé přezdívali “bílá smrt”.
Na druhou stranu třeba můj berňuška byl hodné štěňátko a já si vlastně vůbec jeho štěněcí období nepamatuju a to jsou mu 2 roky, ale o mých psích holkách bych mohla sepisovat romány o “agresivních” štěňatech.
Ale musím říct, že už taky stárnu a už je pro mě “agresivní” štěně otravný a náročný a navíc to člověku přijde tak nějak líto, když si přiveze psí bílou kuličku…co kuličku…lední medvídě, 25 tisíc v trapu a je to tak roztomiloučký, že by ho ňufal od rána do večera, ale při pokusu o pohlazení má člověk prokouslou ruku a při pokusu o pusinku má člověk amputovaný nos…to zamrzí.
Můj manžel u každého štěněte říká…podívej, jak je agresivní…no a nakonec nám z toho tak nějak vždycky vyrostou neuvěřitelné mazlindy.
A taky musím říct, že někdy ta “agresivita” fakty překvapí i člověka, co už vychovává několikáté štěně, ale ty předtím se takhle nechovali. Jasně byla to třeba kousadla vzteklá, ale pořád to působilo tak nějak vtipně, ale pak narazíte na štěndo, které do toho jde s naprosto vážným a odhodlaným výrazem, žádná sranda, žádné roztomilé štěněcí vztekání a bojování a člověk si říká “páni, co to je….cože to píšou na fórech, že neexistuje agresivní štěně, no tak teda to se pletou, já mám jedno doma” a jen si to řekne, tak koukne na tu svojí berbeří holčičku a holčička vystartuje s úmyslem utrhnou paničce půlku ksichtu…jo jo…chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho štěně kousne.." a pak jsou ještě super ty rady…převeďte štěně na hračku…ahááá a co když se mi štěně na nějaký hračky krajcvajc…no tak zbývá jediné a píšu to stále dokola…zvedněte zadel a vemte štěndo ven, tam je tolik jiných podnětů, že štěně nemá čas se zabývat zahrdlením páníčka…a potom teda pomáhala doma i hra na cvičák, obzvlášť když je štěndo motivovatelné na pamlsky, to taky zaměstná hlavinku trochu jinak a pak…tady máš morkovou kost a kousej si. Pokud dělá štěně zákusy do nohy, tak doporučuju něco tahat za sebou…u ovčandy jsme tahali koště, u pyrenejky jsem měla kolem pasu provázek a za sebou jsem na něm tahala přivázanýho plyšáka….
Teda vy mě sejříte…jsem na tom podobně jako Sarah..já zatim stihla přečíst do strany 19…nějak si nemůžu najít delší chvilku a po jedný stránce mě to číst neba. Teď ve čtvrtek jsem šla na mamograf a říkala jsem si, že možná budu čekat déle a tak jsem si vzala knihu sebou a jen jsem dosedla, otevřela knihu, tak už mě volali a pak prý počkejte na výsledky, tak si sednu, otevřu knihu a prej..výsledky hotovo a šla jsem. Kde jsou ty časy, kdy jsem třeba u zubařky čekala hodinu a půl, než jsem přišla na řadu. Jiní by nadávali, já byla ráda, protože jsem si toho stihla fůru přečíst, ale už ani tam nemá člověk klid na čtení, to si tam dřepnu a do pěti minut už jdu na řadu….kam to zdravotnictví spěje😴
Jinak do té strany 19 musím říct, že Zrzavci nezklamala a jsem moc ráda, že tu knihu sepsala….😘
A ještě fotečky…
My jsme se probudili do zasněženého rána…takže plán byl jasný, strčit oběd do trouby, dát si na rozkoukání kafíčko a tradá na prochajdu. Jako zase začínám zkoušet s Ginou chodit na flexi, neb mi připadá, že ve svých téměř 4 letech, už tak nějak pobrala rozum a že už nehrozí, že mi vykloubí rameno…je to teda hlavně z mojí pohodlnosti, neb na vodítku s ní obcházím všechna křovíčka, abych jí nešidila, když není na volno a nemůže si tam dojít sama…takhle to já absolvovat nemusím, protože má 8 metrů si tam dojít. Na druhou stranu moje paranoia, že by se třeba stalo, že by vyrazila a já flexinu neudržela, mi velí být přehnaně opatrná, takže držadlem flefiny provlečeno ještě normální vodítko, které mám zapnuté přes plece a které ještě druhou rukou přidržuju…kdyby něco, tak mě prostě potáhne ležmo za sebou, ale nepustím. Ginuška se chovala naprosto vzorně…by jí snad člověk i uvěřil, že je poslušná, protože reagovala moc hezky na všechny povely, aniž bych musela mechanicky korigovat, ale já nejsem naivka a známe svý lidi…pardon…svý psy…a vim moc dobře, že když se rozhodne, tak mě bude mít (a teď se omlouvám za ten výraz, ale je to prostě nejvýstižnější), tak mě bude mít v ženském pohlavním orgánu.
Trochu teda zklamal Maťulka, který se honil s ovčounem podél plotu (ovčoun v zahradě) a vůbec nereagoval, tak to budeme muset pořešit, i když tohle byla vyjímečná situace, kluci se znají od štěňat, jsou skoro stejně staří a vždycky spolu kolem toho plotu lítali, tak je tak prostě Matěj naučenej…u ostatních psů. co byli za ploty reaguje na povely hezky, tam je zase naučenej, že si pejsků nevšímáme a jdeme rychle kolem, abychom je dlouho nedráždili.
Trochu teda závěr procházky zkazilo to, že se Gině na packách udělaly sněhové kouličky…zkoušela jsem to sundat, ale nešlo to, tak se jí ten poslední úsek dom šlo asi nic moc. Matěj je neměl. Tak si myslím, jestli to nebylo tím, že madam vymetla každý “potůček”- strouhu, co kde teklo a tak měla mokrý nožky…protože jinak je divný, že by to neměl i Mates.
Fikovnice:Jéé, Jani a to s ní je Jack?
Jo Jack…fotka je defakto v době, kdy jsme si Ginuš přivezli…
No to by mě samotnou zajímalo, jestli existuje plemeno, které všechny tyto body splňuje.
No já už nemám do štěňat co přispívat, tak si dovolím alespoň jednu vzpomínkovou.. Gina 8-9týdnů, to snad sní není možná, že byla takovej prťavec.
Daja:Dobrý den 😉,
já konečně nezapomněla mobil a fotila.
Chuli na některých fotkách má oči 🤣.
Dája
Teda musela jsem si na mobilu fotečky zvětšit, ale fakty má oči😎 Je to roztomiloš 😍
Ale no tak…opravdu tohle majitel řeší u 3,5 měsíčního mimina??
Nevím tedy co má za plemeno…jestli mi to někde neuteklo…ale pokud nemá něco naprosto na hlídání nevhodného…pokud nemá plemeno už z podstaty “já jsem sluníčkový, vítací pes”, tak co tomu dát čas…a neřešit to…bože, tak ať se s lidmi pomazlinduje, ať je přivítá…
Za mých mladých let jsem znala lidi, kteří fyzicky potrestali štěně NO, že se nechalo na ulici od cizího pohladit…a nebyl to jeden případ, takhle se majitelé snažili vychovat psa, na kterého by beztrestně nemohl cizí člověk sáhnout…a tak to už je doufám dávná minulost, to už se doufám neděje.
Když vezmu v úvahu třeba ty pastevce, třeba toho kavkazáka, na kterém se asi shodneme, že je jeden z největších radikálů mezi plemeny…jeden z největších děsů a běsů…a i ti kavkazáčci je to pes od psa…některý už jako štěně striktně rozlišuje svoje a cizí lidi, už od pár měsíců je jen pár vyvolených, kteří můžou na jeho teritorium beztrestně vstoupit a pak jsou tací, co jsou jako štěňata opravdu mazliví, vítací…někteří se zdají až bázliví…ale jak psala tuším hmn výše, nepleťme si bázlivost s nějakou opatrností. No a pak může naopak dojít k tomu, že si majitel myslí, že tedy nemá kavkazáka, že holt se to nepovedlo a má doma hodnýho troubu, který by případnému narušiteli ještě s radostí asistoval a pes dospěje, v hlavince se mu rozbřeskne a může být najednou problém.
Moje kavkazanda byla to nejkontaktnější štěně, které jsem kdy měla. Na potkání by se mazlila a ňufala s každým…na pozemku naopak působila jako plašan a pokud nehlídala v tandemu s naší starší pyrenejkou, tak se do toho moc nehrnula, resp. ano, ale z bezpečné vzdálenosti a …jak jí byly ještě ani ne dva roky, tak se v ní ta kavkazanda probudila a už vidí černobíle…opravdu rozlišuje lidi na svojí rodinu a na cizí lidi a cizí by se se zlou potázali.
A samo domo další otázkou je, co od hlídacího psa chceme…povětšinou stačí když pes dělá za plotem bububu a už je to pro zloděje zbytečná komplikace, tak tam ani nepolezou. A pokud mám psa, u kterého hrozí, že bych za chvíli neměla kam na zahradě zakopávat mrtvoly, tak to zase udělám vše proto, aby byl pozemek opravdu dobře zabezpečen a velmi důkladně a důrazně označen.
No a pak máme, z mého pohledu, ideální hlídače ..strážce, kteří na pozemek pustí kohokoliv, ale dotyčný už neodejde a musí se psem vyčkat na příchod páníčka…
Třeba moje pyrenejka je docela uštěkanej pes…štěká na každýho, kdo projde okolo branky, pokud zrovna nespí a nebo nepřemýšlí nad nesmrtelností chrousta…ale jakmile je na zahradě sama a někdo přichází a ona si není jistá, že jsme to my, protože jsem třeba nepřijela svým autem, ale někdo mě přivezl, tak vůbec neběží vítat k brance, naopak, leží tiše někde, kde není na první dobrou viděna a zvedá se a jde mě vítat až ve chvíli, kdy vidí, že jsem to já….pevně věřím tomu, že kdyby takhle vstoupil někdo cizí, tak by ho úplně stejně nechala vejít a pak by vyrazila ze zálohy a jediné, co by dotyčného zachránilo by bylo, že za prvé pyrenejec není radikál, který má prvoplánově v hlavě “zničit krtka” a za druhé to, že by měl dotyčný rozum a nebránil by se…neútočil by na ni, protože vím, jak se můj bílý anděl umí proměnit v okamžiku a nechci si ani představit to čóro móro, co by pak nastalo, pokud by to Gina vyhodnotila tak, že jí ohrožuje.
Takže často je v našich podmínkách lepší mít zodpovědnýho štěkače…čím zuřivěji to za plotem vypadá, tím líp, čím má pes tmavší a nebo žíhanou nebo vlkoší barvu tím líp,…čím víc vypadá pes jako bojové plémě, tím líp…protože si to pak pobertové rozmyslí a my nebudeme mít problémy s poraněnými nebo zahrdlenými poberty. Na druhou stranu, když dojde na lámání chleba, tak chci, aby mě chránil pes, který do toho půjde naplno a má fyzické a hlavně psychické předpoklady, že naší rodinu ubrání a že to udělá s nasazením svého života a to bez ohledu na následky.
Krasavci… a šarpláně vau krasavec ❤️
