Příspěvky uživatele

Daja:

Děkuji všem za hezká slova a pochopení. 

Dnes mám volno a využila jsem ho k tomu, abych být připravila na nové štěně ( dezinfikovat co se dalo, schovat dráty atd……).

Gigoušek stálé jen spí, pokud mu dám krmení neustále se otáčí kdy už se objeví Batynek😭 uffff….

Dája

Když odešla berberka Sára a zbyl mi doma její bratr, který byl spokojený podpantoflák, tak jsem si zkraje říkala, že ho nechám dožít jako jedináčka. Pak jsme se s manželem rozhodli, že teda štěndo pořídíme, ale nebyly žádné volné holčičky přijatelného plemene…takže já jsem to vzdala a “zapsala” se do pořadníku na štěňata u dvou chovek. No a pak začala hysterie…Jack defakto jen ležel dole na chodbě, nedal se rozptýlit, nechtěl se mazlit…a to byl pes mamánek, furt jsem ho měla za zadelí, furt na mě nalepenej…bála jsem se, že o něj přijdu, že umře žalem a rozšířila jsem okruh na další plemena. No nakonec byla pyrenejka Gina ze zrušené rezervace. Čekala jsem z Jackovi strany nadšení, ale to se teda nekonalo, Gina ho defakto vůbec nezajímala, spíš to vypadalo, že ho její přítomnost otravuje , ale….ale začal se zase chovat normálně a já jen doufám, že jsem mu pořízením bílé kanimůry alespoň o fous prodloužila život.

U nás v Krušných horách taky vlci jsou…já teda ještě nikdy nepotkala, ale upřímně se tak nějak nebojím, že by na nás někde vyskočil vlk…za to z divočáků strach mám…nějak si neumím představit, že by na nás někde na prochajdě mírnyx týrnyx zaútočil vlk, za to u divočáka to nepovažuju za úplný sci-fi.

Při setkání s vlkem bych se spíš bála o to, abych udržela Ginu…nevím, jestli by se v ní neprobudily instinkty pasteveckého strážce a nechtěla se vší razancí vlka zahnat….a teda vím, že ta potvora když chce, tak má páru jak bejk…bych asi prvotně hledala poblíž stromek, abych jí jistila přivázáním….jako čuba si třeba srnek vůbec nevšímá, ale na divočáky reaguje fakty agresivně. Ona je vesměs taková salámistka, ale jak slyší a nebo vidí divočáka, tak je jak kdyby jí někdo vyměnil a reaguje hodně ostře….kdyby nebyla na vodítku, tak ani nechci domýšlet, jak by to mohlo dopadnout.

Já jsem optimista, takže věřím, že to je blýskání na lepší časy a že to nejhorší máš s kočičákem za sebou.😇

keriton:

Zatím se u nás nehodlám s tímto odbojem smířit 😀 

A tak já vím, co mám doma … já vlastně podobné historky z natáčení píšu proto, abyste si vy…. majitelé a majitelky “normálních psů” řekli… “bože, ještěže nemám takovou bílou krasavici, jakou má doma Sardullah, to by mi šlehlo…můj pes je vlastně super poslušnej”… asi tak jako já jsem si říkala “ dalšího pyrenejce nee, mít dva, tak skončím ve cvokárně a pořídila jsem si k té mojí potvoře vzorňáka berňuchu.

keriton:

Potkáváme jednu takovou krysenku v hábitu a pes zatím odmítá uvěřit tomu, že jde o psa a nikoliv o lovnou zvěř 😀 

A tak nějak obecně musím přiznat, že dnes již vylovím ze skříně stopovačku a pacholek bude mít opakovací kurz o tom, že skutečně, dokonce i roztomilý pejsek, dokonce i ve sněhu, jednoduše bude poslouchat na první povel. 

Tak jsem to přečetla Gině a zdůraznila, že i roztomilý pes by měl poslouchat na první dobrou… a ona na to “vykuř bábě hrábě… já nejsem pes jsem pastevecká psice a protože já vím všechno nejlíp, tak bys ty měla dbát mých instinktů a poslechnout mě a když říkám, že je nutné prozkoumat křovíčko na obzoru, tak je to nutné a je to nadřazené tvému povelu….ke mně” … 

Pro mě nej pracovní pes je pastevec…naše Ginuška pracuje tak, že šetří energii, takže se furt povaluje. Přes den sem tam vyštěká někoho, kdo jde okolo. Večer preventivně ohlásí všem vlkům široko daleko, aby věděli, že nemá cenu chodit, protože nedá svoje lidské ovečky bez boje. A kdyby ten vlk přišel, tak by do toho šla na plný pecky. A co je hlavní… vůbec mě ke své pracovní činnosti nepotřebuje.  

U nás přes den sníh tak nějak zmokral a teď přituhuje…mám strach, že do rána by z toho mohla být solidní klouzačka a já mám zrovna docela běhání a popojíždění, tak jen doufám, že si někde nenamelu hubu….

Sarah01:

Jojo, taky se snažím milovat zimu jen kvůli psům, kteří ji zbožňujou. Včera večer před spaním jsem Dráčka nemohla dostat domů.

No včera večer napadalo trochu snížečku v “lepší” (ne tak mokré) kvalitě…a pyrenejce se to móc líbilo. Takže já jako nespavec jsem usnula asi 1:45h, ve 2:15h, když jsem byla v tom nejlepším spaníčku, Gina přišla, že by jako chtěla jít ven…tak jsem pesany vykopla a šla se zachumlat do peřin, že pro ně půjdu na zaštěkání…no napoprvé šel domů jen Mates…Gina prej že nee…no a pak kolem třetí (už jsem zase skorem usínala) haf, haf, haf…no tak jí jdu vzít dom a prdličky …prej “no to je dóst, že jsi tady, tak dělej, jdeme se honit…máš babu”..tak to jsem fáákt měla náladu lítat po dvoře v županu a pantoflích, když ráno vstávám do práce…

Vedle v diskuzi o papírových psech psala Arosek doby dožití psů a tady bych vypíchla tento: Prim (GR) - skoro 4 a stale zije (ale brzo ho asi zabiju 🙂)

a celé bych to tedy shrnula: Gina (PHP) - budou jí 4 roky a stále žije (ale asi jí brzo zabiju🙂)

A to jsem zrovna ten večír Ginuš chválila, jak chodí na zavolání ze zahrady dom…tak prej tůdle nůdle..

No tak si to shrňme…výhoda psa s PP je, že se dají dohledat informace a že tedy budeme mít zástupce daného plemene…

U psů bez PP jsou ty informace ve stylu “jedna paní povídala” a pokud takového psa neberete od dobrého známého, kterému opravdu věříte, tak ta “jedna paní” může i pěkně kecat.

A to říkám jako někdo, kdo měl psy bez PP, s PP i křížence.

Argumenty typu, že psi bez PP jsou zdravější…jo můžou být zdraví a dožít se požehnaného věku, ale pokud je takový pes bez PP příslušníkem plemene, které je na tom se zdravím na štýru, tak pravděpodobnost, že zrovínka můj bezpapírák z “výběrového bez PP chovu” bude ta vyjímka, která u toho plemene potvrzuje pravidlo, rovna výhře v loterii. A ano PP nám zdravíčko nezaručí, ale tak nějak se můžeme pohrabat v informacích a snažit se najít chovku, kde na to zdravíčko hledí.

To samé pokud chceme pracovního psa, tak budeme hledat nějaké pracovní spojení a zase můžeme dohledat výsledky atd atd

Jsem člověk, co si za určitých podmínek klíďo brďo pořídí psa bez PP, měla jsem ovčandu a spokojenost, měla jsem kavkazandu a dle infa od nového páníka, který už má několikátou kavkazandu je supr čupr.  Teď mám berňáka a to se přiznám, že toho bych si bez PP nevzala ani od nej kámoše…a i tak je to sázka do loterie…

A jak bylo psáno výše, ne všechno se dá dělat se psem bez PP stejně jako s PP, viz ty zkoušky, takže pokud mám takové ambice, tak asi nebudu pořizovat štěně bez PP.

Takhle nebudeme si lhát do kapsy …můžeme “nalítnout” i když pořídíme štěně s PP, ale pokud si dáme trochu práci a projedeme alespoň internet, tak je ta pravděpodobnost podstatně menší, než u štěněte bez PP.

 Nejsem PP fanatik, jak už jsem psala…ne všichni moji psi byli s PP…ale chtěla bych napsat, že z podobných diskuzí nemám moc dobrý pocit a to z jednoho prostého důvodu…přečte si to laik..nějaký budoucí majitel pejska a stačí, že narazí na malé procento příspěvků, které budou chov bez PP hájit, neřku-li tvrdit, že je lepší, že psi nejsou zdegenerovaní, jsou zdravější….no a tak půjde a koupí si nějakou čivavku a nebo frbulíka z množírny….no a pak varianta, že čivava není čivava a frbulík není frbulík je ten nejmenší problém.

Stále mám v hlavě známou mého známého, (už jsem to kdysi psala na fauně), která před lety importovala modrou stafordku z Ukrajiny…bohužel tak nějak průkaz původu chovatelka nedodala, ale to je jedno. No a pak se rozhodla pro štěňátka neboť modrá je dobrá a čím víc modrých štěňat se narodí, tak tím víc penízků do rodinné kasičky. Vybrali čubině ženicha…dle parametru “to je moc hezkej pes” a nechali připusti. Na můj následný dotaz, poněvadž vše bylo prezentováno jako zodpovědný odchov i když bez PP, zda jsou psi testovaní na ataxii, mi bylo řečeno “co je to ataxie”…takže asi tak….

Já teda musím říct, že i kdyby byl úvodní dotaz jen nějaký výkřik do tmy, tak podobná problematika není nic neobvyklého. 

Za sebe, když to tak shrnu, co slýchám, tak povětšinoutaková  budoucí maminka nemá se psem nijak blízký vztah. Ve většině případů se budoucí maminka sestěhovala se psem, který “existoval”…její partner ho mohl mít už předtím nebo třeba bydlí s tchánovci a je to jejich pes…a to ani vůbec nepočítám maminy, které jsou obecně velmi až přehnaně úzkostlivé ve styku dítěte s nějakým zvířetem a nebo si třeba z minulosti nesou strach ze psů, protože je nějaký pes pokousal. A prostě se jim ani nechce se psem budovat nějaký vztah, snažit se vzájemně se dobře poznat, začít si důvěřovat, naučit se se psem komunikovat,  protože na to prostě nejsou. Situaci samozřejmě zhoršuje to, když pes nemá rád děti.

Jako ještě jsem neslyšela, že by se na tohle ptala nějaká majitelka psa-budoucí mamina, která opravdu se psem žije, vychovává ho, cvičí, procházkuje, miluje, krmí, stará se, mazlindá, hraje si, povídá si.. atd atd. Protože zná svého psa nejlépe a většina těchto pejskařek-budoucích mamin nemá strach, co bude až se jí narodí děcko.  Nebo třeba i mají doma pejska s problémy, s minulostí, ale tam by ten dotaz nebyl položen tímto stylem.

No a pak jsou právě ty případy, kde by nastávající maminka nejraději dala psa pryč…ona ho k životu nepotřebuje…navíc v jejích očích představuje pes nebezpečí pro její dítě. A vlastně ani se jim nedivím…já taky nevěřím “cizímu” psu vs. moje děti, prostě proto, že psa neznám, neznám jeho reakce, nemusím dobře číst jeho řeč. Navíc, co si budem, čím nervóznější bude matka, čím bude reagovat z pohledu psa “divně”, tím větší riziko.

Tady zadavatelka chtěla buď ujištění, že s jejím dítětem bude pes ok a nebo jasné sdělení “dejte psa pryč”…. resp. spíš ta druhá varianta.

assil:

🙂

No fujky fujky…já s mojí arachnofóbií bych se štítila i té naušnice…mám skorem infarkt jen když vidím tu fotku 😴

No každopádně jakkoliv ten pes byl hroznej, tak pro mě byl nejlepší, jiný pes v rodině nebyl a jak já ho bratrancům záviděla. Takže za mě doporučení psa ponechat. Děti, co vyrůstají se psem, jsou šťastnější než děti, které mají místo psa tablet.

Na tohle pozor…to opravdu není pravidlo…

Když děcko povyroste a roste z něj “psí člověk”, pak možná, ale ne všechny děti jsou “psí lidi”. Je spousta děcek, které mají to štěstí (já ho neměla) a vyrůstají v jedné domácnosti se psem, ale ten pes pro ně není radost, ale nepříjemná povinnost neb ho musí třeba chodit venčit.  Navíc ne každý dítě má “talent” na psa…a teď nemyslím nějaký výcvik, ale obecně na nějaké přirozené soužití…ono když se kouknete kolik je dospělých majitelů psů, kteří svému psu nerozumí v základu, až nad tím zůstává rozum stát, tak co potom ty děti.

Ale teda musím říct, že zrovna teď, jak běží před vánoci reklamy na interaktivní hračky, zvířata…teď zrovínka koala, co obejme děcku ruku…tak si tak říkám, že je to smutný, že místo toho, aby mělo děcko nějakýho živýho zvířecího kámoše a skutečný vztah…a nemusí to být nutně pes…tak má tohle…no ale zase na druhou stranu, ta hračka jde vypnout a odložit do skříně, když omrzí…to ten pejsek, kočička, morčátko…nejde.

V každém případě, pes zadavatelky je venkovní…a pokud fyzicky sám od sebe bez zjevného důvodu neútočí, tak se dá děcko ohlídat, popř. rozdělit zahradu…udělat pro psa výběh, kam ho můžu zavřít, abych nemusela mít neustále oči na stopkách, jestli mi děcko neleze k pejsovi a kontakt opravdu jen pod kontrolou, navíc časem třeba budou chodit na návštěvu i cizí děti, tak to je taková jistota, psa zavřu a fertig a když je děcko větší, tak už se mu dá vysvětlit, ať za pejsem neleze, že pejsek chce mít klid. Prostě bych v tom neviděla zas až takový problém.

No já jsem člověk, který nemá rád zimu…ale když už zima, tak snížek jo.

Obecně se u mě postupem času změnil náhled na počasí z mých priorit…jakože v létě hicovky přes 30 stupňů…supér, svalim se k bazénu s knížkou a mojitem, kéž by to tak vydrželo…leje jak z konve a fičí…supér, tak si udělám “pelíškovej den”, zalezu do pelíšku s knížkou a je to…atd atd…

no a z mých priorit jsem teda na vše začala koukat z pohledu majitelky psích medvědů a z toho, jak počasí komplikuje život mým psům …30 stupňů v létě, tak to je ale hnusanec, ještě že máme sklepíček, kam si ty moje chlupatý chudinky zalezou, kde je příjemně…o dešti ani nemluvím…v dešti (teď myslím opravdu, když leje), tak prostě nejdeme…no a po dešti začíná problém dostat se fyzicky na Gininu oblíbenou psí louku, protože cesty jsou do kopce a bahno na nich klouže tak, že se tam nemůžu vyškrábat….naopak když v zimě napadne snížek, tak je to radost…a je to radost proto, že mi domů a nebo z prochajdy přijdou čistí pejsci a ne zabahněná prasátka…

Dájo😢…moc na vás myslím, můj obdiv, jak jste se o to svoje psí zlatíčko starala do poslední chvíle a co si budem, nebylo to jednoduchý, právě naopak, udělala jste maximum…všichni víme, jak je těžké to rozloučení s psím přítelem a jak to bolí…

Držte se…❤️ 

No tak já si připadám skoro jak “kysučan”…kdo nezná https://www.youtube.com/watch?v=e7sapA36szE

Nejdřív jsem se radovala jakože juchůůůů, snížééék….jenže, snížek není nadýchaný prašan, ale hnusnej, těžkej, mokrej sníh…kdy už včera se z něho na dvoře stala ledová tříšť a už jsem teda celý dvůr musela shrabat, protože jsem se bála, aby si o to psi náhodou nepořezali tlapky…a večer, když jsem viděla, že zase sněžá, tak už jsem si říkala “ach jo, už zase padaj ty bílý sračky”…omlouvám se za expresivní výraz, ale jinak to prostě říct nemohu. Chodníky místy kloužou tak, že je to o zdraví a z cest do “naší přírody” se stalo umrzlé popř. bahnité kluziště….no hnus velebnosti.😴

Měla jsem už několik psů…mezi nimi i psy, kteří nebyli milovníky dětí, ale…je velký rozdíl cizí dítě a naše dítě. Já osobně možná vidím trošilinku problém v tom, že je pes venkovní…moji psi se mnou prožívali těhotenství a následně byli “zapojeni” do péče o miminko. Prostě obecně psa od dítěte neodstrkovat, ale naopak dovolit pejsovi kontakt…samozřejmě pod dohledem.  Ale, jak už bylo psáno výše…nevím jaký máte se psem vztah, jak hodně mu důvěřujete. 

Vy musíte zařídit, aby pes dítě nebral jako konkurenci, se kterou je třeba bojovat, které je potřeba se zbavit, kterou je potřeba zastrašit, ale dítě je NAŠE…já to vždycky pojala tak, že my s čubou jsme byly realizační a managerský tým, který společným úsilím pečuje o děcko…samozřejmě, dítě jak roste a nabírá rozum, tak učíme, jak se k pejskovi chovat.

Moje ovčanda bytostně neměla ráda děti, ani malé, ani větší, s miminy neměla absolutně žádnou zkušenost…dokonce musela nosit venku, tam kde hrozil pohyb dětí, koš.  Neváhala se po dítěti s důrazným vrčením ohnat a i když se člověk snaží děcka v dohledu ohlídat, tak ale nikdy nevíte…i když samozřejmě i s tím košem by asi nadělala pěknou paseku na obličejíidítěte, když by došlo na lámání chleba.

Fena nebyla nikdy k mým dětem nějak přehnaně kontaktní…resp. skoro vůbec…pokud teda neměly v ruce piškot, sušenku a pod., ale mohla jsem jí děcko “svěřit” na hlídání na zahradě….buď přiletěla “hele matko…řve ti kočárek” a nebo následně, když už to bylo batole a já ho posadila s hračkami na deku na trávu a třeba si jen odskočila do baráku pro pití, tak ve chvíli, kdy dítě nějakou částí těla přesáhlo deku, tak zase štěkala a letěla pro mě “hele, kde se couráš, dítě leze z deky, tak si ho pojď odchytit”…lehávala v povzdálí, ale dítě střežila jako oko v hlavě. Když začal syn chodit, tak po zahradě chodila vedle něj. Ve stáru už neměla na moje děti moc náladu…jakože milovala je, ale když chtěla mít klid, tak neměla problém na ně vrknout a odebrat se na svoje místo…to ještě dostaly sprdunk ode mne děcka…"co jsem vám říkala, že máte nechat Sáru na pokoji…neotravujte jí"…a to jí netrápily, šlo třeba jen o pozornost ze strany mojí dcery..o hlazení a mazlení…ale i při tom zavrčení jsem nikdy byť na moment neměla pocit, že by moje děcka byla v ohrožení.

Takže když to shrnu…nějak nevíme, jestli je pes váš, jestli jste ho vychovala od štěněte nebo jestli k vám přišel v dospělosti a může mít z minulosti špatné zkušenosti s dětmi. A ono taková zkušenost může být z našeho pohledu bezvýznamná…děti jsou hlučné, jsou na něj hrrr, nedají mu pokoj…

Další věc je, jaký vztah máte s pejskem, jaké s ním máte aktivity…nebo je to jen takový pes, co je prostě na dvorku…zahradě a fakticky si ho vlastně nikdo moc nevšímá, protože je to spíš takovej inventář a nebo si s ním pravidelně hrajete, procházkujete, cvičíte…JAK DOBŘE SE ZNÁTE??

To, že je pes venkovní je na jednu stranu výhoda, nežije s dítětem v jedné domácnosti…na druhou stranu je to óbr nevýhoda, protože nežije s dítětem v jedné domácnosti.

A za třetí, pokud psu nedůvěřujete, tak i to následně může být cesta do pekel, protože pes z vás tu nervozitu a strach vycítí a může špatně vyhodnotit, čeho se váš strach týká.

Upřímně pokud např. při seznamování psa s dítětem, nebudu klidná a vyrovnaná já… tak jak to můžu chtít po tom psu.

Takže na vaší otázku: Nechali byste si takového psa? já odpovím ANO, ale je to odpověď člověka, který má se svými psy silný citový vztah, který se jim denně věnuje a i kdyby z mého psa nebyl děckomil, no tak by byl holt větší důraz na výchovu dítěte, aby psa nechal na pokoji a v mladším věku o to víc hlídání, aby děcko pejskovi, byť nevědomky něco neudělalo.  Ale jestli vy si můžete takového psa nechat??…jestli bude váš pes opravdu bezpečný pro vaše dítě??…fakty nevím…z nás všech tady na diskuzi znáte jen vy svého psa osobně…a tedy nejlépe.

😢😢😢

kometa:

Já mám taky mezi skly mezírku, kvůli možnosti sypání krmiva.

A ano, taky mi připadá zbyteční připravovat se o objem vody, každý týden doplňuji o výpar.

Ale nemám vyskakovací rybičky. Jenom hladové - večer krmím nastrouhané srdíčko, to zvedám sklo. A včera se na to vrhly s takovou vervou, až mi cákly na košili.

Za mě větrací otvor být musí…rostliny sice za světla kyslík vyrábí, ale za tmy spotřebovávají….v přerybněných akváriích se vzduchovat musí, protože by se mohly ryby přes noc udusit…...z mého pohledu má většina z nás v akvárku filtr…čerpadlo, které mimo jiné zajišťuje pohyb hladiny, no a jak se ta hladina hýbe, tak dochází k váměně plynů a z mého pohledu se do vody dostává kyslík. No nevim, prostě mi přijde, že akvo nemůže být hermeticky uzavřený systém…ale třeba se pletu…on i ten otvor na krmení je zároveň větrací.

No no je jedno.

Přiznám se, že obecně nejsem moc zastáncem krycích skel…měla jsem a nakonec jsem stejně koupila kryt. Mám skaláry, to je ryba, která z otevřeného akva klíďo vyskočí…takže co, takže jí v tom zabráníme krycím sklem…no a je noc a ryby spí, ale ne všechny, pancířníčci jsou aktivní a že já mám ty většatější kropenaté….no a skalára si pěkně v klidu hajá a pak kolem ní proplave nebo možná se jí i dotkne tohle monstrum a ona se vyleká a hopsá…no hopsá a pak plesk o krycí sklo. Problém je v tom, že pokud rybka vyskočí a prudce narazí do krycího skla, tak se může i zranit a třeba i uhynout. Z tohoto důvodu…protože jsem slyšela, jak kolikrát v noci pleskly o sklo…jsem raději pořídila kryt.

Chci tím říct, že sice nemám přehled o tom jak moc a který druh je vyskakovací, ale že jsou případy, kdy pokud trváme na krycích sklech, tak v zájmu jejich zdraví musí být hladina minimálně 5cm pod okrajem, možná i vícero….jenže třeba v mém akvu ty 3cm o které snížím hladinu, už znamenají skorem 16 litrů vody…navíc se mi ta snížená hladina fááákt nelíbí.

Standardně mám hladinu v akvárku tak 2cm pod okraj…když jsem měla krycí skla, tak bylya položená na akvárku. Já teda nechávám malé mezírky…myslím, že k cirkulaci vzduchu je to potřeba, ale třeba je to jen můj dojem. Na akvarijních krytech mám taky otory pro větrání.

Jen pozor, některé druhy ryb jsou opravdu “vyskakovací” a pokud by byl větrací otvor moc velký, tak klíďo vyskočí. Samozřejmě se tomu dá zabránit tím, že je hladina níže…ale to zase z mého pohledu za prvé pro mě nevypadá moc esteticky, za druhé škoda těch litrů vody o které se připravím tím, že snížím hladinu.

U nás, v podhůří Krušných hor nasněžilo…na jednu stranu se raduji, pejskové budou čisťounký…na druhou stranu už se fááákt “těším” až se z toho stane hnusná čvachta…