Příspěvky uživatele

Gina říká, že já bych si svoje názory na krmení psů měla nechat pro sebe, neboť. Nejsem pes. A prezentovat její názor na to nej jídlo… na fotce svíčková před krmením a druhá fotka jako důkaz.. samozřejmě nakrmena ručně vidličkou neb ona je dáma.

Zlatíčka moje, přeju všem krásný Vánoce, hlavně aby ty svátky proběhly v klidu a v pohodě. 🌲
Já se nejvíc těším, až bude nadělovat Ježíšek… u nás z úsporných důvodů jenom pejskům, tak jsem zvědavá, jestli je Ježuch trefil a jestli se pejsům budou dárky líbit.

U nás je počasí, že by psa nevyhnal… leje, fouká vítr, dokonce se i zablesklo a zahřmělo. Pesani jen vyběhli na rychlou čůrandu a zase tradá domů…

Ještě bych chtěla dodat, že můj první pes, kterého jsem vychovala byla německá ovčanda a v té době, bych se asi z chrta a nebo pastevce zbláznila…v té době můj názor byl, že pes by měl poslouchat na myšlenku a tvrdě jsem na tom dřela a ovčanda je byla pes, která ty moje začátečnické chyby odpustila…ale strašně mě to nebavilo a až když jsem si pořídila chrta, jsem zjistila, že všechno může být jinak, ale zase jsem si musela odpustit manýry typu “jsem řekla a ty MUSÍŠ”

Ono často tady zadavatelům podobných dotazů říkáme “vy jste nevěděli, co si pořizujete??” a oni to třeba i věděli a oni to třeba i chtěli, ale jen si neuměli představit, jak to, co chtěli vypadá v praxi…prostě si to celé představovali jinak…no a teď jde jen o to, aby poslouchali ty správné rady, ale bohužel často nevědí jaká rada je ta správná a jaká ne…

A že je někdy moje pastevecká čuba na mě načuřená…no když se nad tím zamyslím, tak bych byla v té situaci načuřená taky…a tak se na ní nezlobím a vymyslím to jinak…

Doron:

Tož pastevec, no…Já to s nimi dotáhla taky jen na povel “stůj”. Ale nikdy mi neutikali, jen se občas snažili řešit samostatně nějaký nebezpečí. 😅, pak by se určitě hnedka vrátili 🙈 .

Pastevci se nepočítají . Neuděláš nic, jejich  přirozenost je neměnná . Nicméně jako štěňata všichni ten “ následovací” pud měli. Nakonec jim i zůstal, akorát se trochu zvětšil rádius a chtěli občas zabíjet 😂

Naprostý souhlas…

Já třeba myslím, že Gině následovací pud zůstal….nebojím se, že by mi vzala čáru, ale v civilizaci, byť někde na velké louce je nepřípustné, aby odběhla třeba 100 metrů ode mne si něco očuchat s tím…běž napřed já tě pak doběhnu, popř. až si to očuchám, tak se vrátím….protože se kdykoliv může někde někdo vynořit a nehodlám křičet “nebojte, ona je hodná”, navíc když vím, že to je pastevec a pokud něco vyhodnotí jako potenciální nebezpečí, tak …no je to pyrenejka, tak nebudu asi říkat, že by byla vysloveně nebezpečná…ale může být hodně nepříjemná….

Myslím, že spousta lidí si neuvědomuje, jaký je rozdíl mezi “normálním” psem a nějakým psím speciálem. 

Nejsem žádnej odborník, nikdy jsem neměla akitu, ale vychovala jsem pár psů a to jak “normálních”, tak i chrta, pastevce….tak si troufnu říct, že přeci jen trošilinku zkušeností mám. A já vidím obrovský rozdíl v tom, jak k takové specialitce přistupovat. A teď ani tak nemyslím nějakou praktickou výchovu, výcvik, ale spíš to, jak to má člověk v hlavě…jak vidí svého “kočkopsa” a co od něj očekává a jaký vztah si se psem utvoří, protože se může stát, že jediná motivace psa, aby s námi spolupracoval, aby si nechal rozmluvit vlastní názor, aby se s námi byl ochoten domluvit na nějakých pravidlech chování je právě ten vztah se psem. A že se může stát, že ve snaze ukázat psu, kdo je tady pánem, můžeme ten vztah pokazit. Ve snaze na takového psa zatlačit se nám může stát, že si to pes nenechá líbit nebo v jeho očích hodně klesneme.

Myslím, že za prvé si musí majitel s takovou specifickou povahou sednout a za druhé musí majitel tak nějak potlačit svoje ego a přistupovat k psu…nechci říct úplně jako rovný k rovnému, ale s velkou dávkou respektu a pochopení pro kočkopsí povahu. Prostě ne vztah pán a pes, ale spíš přítel a přítel…

Přijde mi, že když jdu s takovým psem ven mezi lidi, tak je to jako bych šla s kamarádkou, o které třeba vím, že na potkání řekne do očí každému cizímu člověku, co si o něm myslí ..jako…. pani, vy jste ale tlustá a ještě jste si dala hambáč…pane, taky jste se mohl oholit, než jste vyrazil mezi lidi…co čumíš, bábo stará…a já ale nechci, aby tohle říkala, když jde se mnou, tak řeknu “Andulko, buď tak hodná a neříkej cizím lidem nic, mě je to pak nepříjemný” a ona jen proto, že mě má ráda, tak teda půjde a bude potichu a bude se chovat slušně, udělá mi to kvůli…jo možná někdy má tendenci něco říct, ale já řeknu “Andul, co si mi slíbila…” a ona teda nic neřekne.

Možná, že to tak není, že to dělám úplně blbě, ale já to prostě vidím takhle.

No a samodomo zadavatelce v tomto případě ten problém vyřeší nějaké mechanické jištění…stopovačka…a juchů, nemusíme štěňátko trestat a podkopávat jeho důvěru v nás, ale prostě ho můžeme přitáhnout a óbr pochválit, že poslechlo…

keriton:

“Pes by neměl přijít “protože jsem řek a jsem ten dominantní”, pes má přijít, protože nás prostě chce následovat, my jsme jeho smečka, je u nás bezpečí, opora a řád a pes to tak prostě vidí jako nejlepší možnou variantu jeho žití”

Když si porovnám tohle s tím, jak funguje můj současný a jak fungoval minulý pes, asi jsme to měli jinak. Pes má přijít proto, že je k tomu vedenej a naučenej, že o tomhle se nediskutuje (a že mi to u prvního psa trvalo hooodně dlouho, naučit dostatečně spolehlivě). Stejně tak se drží poblíž proto, že je k tomu opět vedenej a učenej, kde a jak se může svobodně pohybovat a kde už je to naopak moc daleko. 

Ale možná je to tím, že jsem ani jednoho neměla od štěňátka. 

No a nebo si člověk koupí berňuchu a to byste nevěřili… ta štěňata se už rodí se základním výcvikem. Matěj neposlechl 2x … jednou asi jako 6-8 měsíční štěndo, kdyzž  se rozběhl k pejskovi a jednou, když běžel prozkoumat černý hadr, který na naší trase někdo pověsil na závoru, která uzavírá silnici.

Myslím, že dneska už spolehlivej je, ale já jak jsem paranoidní, tak si to raději jistím…. možná když se další dva roky žádná neposlušnost nepřihodí, tak uznám, že je to spolehlivej pes.

My na běžných procházkách skoro nikoho nepotkáme, tak nemám možnost trénovat poslušnost, když vidíme psa. Teď v zimě chodíme hodně do parku, kde pejsků potkáme dost… jako jasně psi musí být na vodítku… Mates chodí na 8 metrový flexi.. couračka mi v parku přijde taková nepraktická… a jasně je to flexi, není na volno, ale nádherně reaguje na povely, aniž bych ho musela nějak tou flexibilní usměrnit… zabrzdit, přitáhnout. Tak si říkám, že když vidím jak hezky reaguje a to i když je pes docela blízko, tak jsem si přeci jen jistější v kramflecích… že to prostě chce jen Matýska v těhle situacích ochodit.

balu:

Je nádherná!

No jasně, že je… potvora jedna… teď ležíme s mabželem u televize… Gina leží na zemi a spí, najednou zvedne hlavu a my oba s manželem dalo by se říct stereo řekneme “ Copak je, lásko?”  …tak nevím, jestli bychom se neměli jít léčit…

No mě nejvíc dostalo, když si Gina odcválala zaběhat s cizí běžkyní, tak to jsem teda vyrazila za ní…. volám, hulákám… běžím, v patách se štěndem Matýskem a doběhnu asi 50 metrů od ní, už na dohled a madam si tam očuchává křovíčko, tak zavolám a ona si to s úsměvem kluše ke mně a říká “ No…prosím tě, kde jste? Já už tady na vás takovou dobu čekám…”  No, co jí na to můžu říct…” no tak to pardón, ono se s infarktem dost blbě běhá” a ona “ Ahá, já myslela, že běžíš s Matesem… infarkt nikde nevidím.”

No prostě…když jí miluješ, tak není co řešit.

JanaJanaJanaJana:

Tohle je strašně důležitá rada, to, co popisujete, a kterou si tak dle mýho odhadu 75 % pejskařů neuvědomuje a na cvičáku je učí různý nlbosti,a le tuhle podstatu vysvětlí málokdo. Vlatsně je úplně jedno, jestli pes umí sedni nebo lehni, a stojky na hlavě a podobný blbiny. Ale my musíme hned na začátku učit psa nás následovat a hlídat si každý náš krok, jinak se to později hrozně špatně dohání. Pes by neměl přijít “protože jsem řek a jsem ten dominantní”, pes má přijít, protože nás prostě chce následovat, my jsme jeho smečka, je u nás bezpečí, opora a řád a pes to tak prostě vidí jako nejlepší možnou variantu jeho žití 🙂 To je to, co smečkové zvíře potřebuje. Když člověk pochopí tyhle základní principy, nemusí být žádný extra kynolog, aby dobře vychoval neproblematické plemeno psa/problematického jedince.

A Váš praktický popis je geniální 🙂 

pes má přijít, protože nás prostě chce následovat, my jsme jeho smečka, je u nás bezpečí, opora a řád a pes to tak prostě vidí jako nejlepší možnou variantu jeho žití

No tak to vyřídím Gině a už jí slyšim…" Tak hele, kdo je u koho v bezpečí?? JÁ tě střežím jako oko v hlavě, ty jsi u mě v bezpečí…a když já řeknu, že támhle v křoví může být bubulák a je NUTNO to prověřit, tak to se prostě musí…a nedej bože, že bych třeba zaregistrovala divoké prace v naší blízkosti…tak to už je jasný nebezpečí a pokud budu moci, tak ho prostě půjdu odehnat…jo a hlídat si mě nemusíš…nejsem pitomá, vím, kde jsem tě nechala…" no a protože nelze nechat pasteveckou čubu nechat pobíhat, tak holt mě musí mít přivodítkovanou k sobě….

Tak já knihu včera vyzvedla z výdejního boxíku…děkuju Ježíšku🥰

No akorát teď najít nějakou chvilku k přečtení…😴

Tak já myslím, že nošení roušek jsme si vyzkoušeli…jako myslím, že už to není taková zvláštnost, rarita jako v dobách před covidem, že už se člověk nemusí cítit jako exot.

Za mě teda, když má někdo nějakou chřipajznu, či jinou virózu a nebo prská na všechny strany a jde mezi lidi…k lékaři, do obchodu, do MHD a pod. tak z mého pohledu je slušnost si tu hubu něčím zakrýt, třeba tou rouškou…aby to neprskal na lidi okolo…

Njn zakážeme obrany a všichni psi budou sluníčková zlatíčka…

Tak mě už přišel mailík, že je kniha na cestě🥰

Jo, přesně jak říkáš … raději podprdu. Ono je taky asi rozdíl, když budu chtít obdaroval někoho s čivavou… tak to prostě koupím nějakou hezkou šňůrku na brejle.. obrazně řečeno, ale ve chvíli, kdy pes je silnej a má páru a potřebuju, aby to vodítko vydrželo případnou krizovku….

Já si třeba vodítka sama nevážu, vyhovuje mi přepínací vodítko, ale i to jistím ještě jednou karabinou… co kdyby náhodou došlo u karabiny k nějaký únavě materiálu a jsem v zadeli jak Baťa s dřevákama… 

Je to prostě individuální… naopak berňáka, který je v podobné váhové kategorii jako pyrenejka Gina, bych mohla teoreticky klidně vodit na tý šňůrce od brejlí, kdyby byla dostatečně dlouhá a žádnej problém…

Tak já nevím… nebylo by nejlepší, kdyby vám sestra poslala nějaký odkaz na konkrétní vodítko z nějakého eshopu , keré by chtěla a vy ho prostě objednáte, zaplatíte a následně podarujete. Jako sama si neumím představit, že by mě někdo podaroval nějakým random vodítkem, když já preferuju určitý typ a ještě s ohledem na to, že pitřebuju, aby to vodítko mého psa udrželo…

Buggyra:

Počkat, to někdy existovalo, že PP nedostala všechna štěňata z vrhu? Já myslela, že je to mýtus?

Kdepak to není mýtus, tak to skutečně bývalo. Určitý počet štěňat dostal papíry a zbytek se měl utratit.

To je něco, co nedokážu ovlivnit…

No myslím, že trošinku je na vině to, že u většiny inzerátů na štěňata s PP není uvedena cena. Lidi mají představu, že štěně s PP stojí bambilion a obzvlášť, když jsou v inzerátu uvedeny nějaké výstavní úspěchy. Dalším faktorem je obecné dogma, že PP potřebuju jen kvůli výstavám. 
Na druhou stranu u plemen, které mám já doma je cenový rozdíl mezi štěnětem bez PP a s PP cca 10 tisíc a to už si spousta lidí řekne… 10 tisíc mít a nemít, když teda nechceme na ty výstavy.

Ono nemusím za takovým názorem chodit daleko i můj muž říkal proč jsme berňuchu nekoupili z tohodle inzerátu za 15  tis, proč kupuju za 25 tis, když je to to samý jen bez papírů, který my na nic nepotřebujeme.

Myslím, že ten názor, že štěně s PP a bez PP je defakto stejný, je z dob, kdy nedostávala PP všechna štěňata z vrhu a tak se stávalo, že tato bezpapírová štěňata chovatel neutratil, ale prodal… a ano v těchto případech se jednalo o štěnda z jednoho vrhu… a ano v těchto případech to bylo stejný, dneska by ten PP měl celý vrh, ale spousta lidí si neuvědomuje, že dnes už to tak není.

Fikovnice:

Však ano Evi. Já udělala chybu, že jsem se zeptala, jestli má Sardullah info o Jessince. Omluvila jsem se, ale i tak toho lituji. Už mlčím…

Jani… fakty se neomlouvej. U mě je toto permanentní stav, bez ohledu na to, jestli se tady na Jessinku zeptáš a nebo ne. Není to tak, že bych byla v poho a ty bys mi to připomněla…. je to pro mě každodenní realita😴