Pastevec je z mého pohledu to nejúžasnější psí stvoření na světě, ale není to "normální pes. Je to spíš celé o tom, že když ho miluješ, tak není co řešit.
Takže pořádný ploty určitě…opravdu nechceme, aby se náš pastevec dostal z pozemku.
No a pak jde o to, co od pastevce čekáte. Jestli to, že vás bude chránit a bránit tělem i duší a to i za cenu vlastního života, ale bude vás bránit tak, jak on sám uzná za vhodné a jak on situaci vyhodnotí. Jestli si umíte představit život s radikální samostatnou jednotkou, která může mít opravdu černobílý světanázor (moji lidi můžou všechno a cizí nic), pokud chcete mít ochránce, ke kterému budete přistupovat s velkám respektem k jeho schopnostem a dovednostem. Pokud chcete mát přítele nejvěrnějšího, který se za vás bude rvát jako eskymáckej pes, tak s chutí do toho.
Bohužel i ten pan pes, paní psová, může mít bouřlivější pubertu. Nemám teda moc zkušeností, ale pořízením pyrenejské feny mě to teda dost vyškolilo. Nejde ani tak o nějakej výcvik…trdlovat na zahradě nebo v obýváku za piškot…sedni, lehni, zůstaň, k noze…to se pastevec naučí, ale bude trdlovat jen do té doby, než ho od toho trdlování odvedou jeho vrozené povinnosti hlídače a ochránce. Jde tedy spíše o výchovu…dohodnout si pravidla, dle kterách spolu budeme fungovat. S naší Ginou to byl teda souboj vůlí, těžká zkouška mojí svaté trpělivosti. Umíněnější, zabejčenější, vzdorovitější psí stvoření jsem nezažila. A to ještě člověk musí být pořád v klidu, protože jak zaslechla známku netrpělivosti, že se zlobím, nedejbože, že mi jde vzteky pára z uší, tak zásek a konečná a už se mnou teda nehneš vůbec. Takže jsem neustále dělala hluboký vádech a nádech…napočítat do deseti…někdy i vícekrát a ještě jeden výdech a nádech a pak v klidu zase komunikovat. Jo dneska jsou holce přes čtyři roky a už je z ní pastevecká dáma, se kterou se dá rozumně domluvit. Ale i dneska dokáže kravit. I dneska se ještě stane, že máme na určitou situaci rozdílný názor a to pak stojíme, koukáme si do očí, jak dva kovbojové, co se chystají tasit kolty a vidím na ní, jak zvažuje svoje možnosti, jestli ustoupím a nebo ne.
Gina je pes nekontaktní k cizím lidem. Ale zároveň není nějakej raddikál, co na počkání žere lidi a psy. Ke psům má kladný vztah, ale jak dospěla, tak už nemá moc zájem s nima hrát…spíš “ahoj kámo a já si jdu zase po svém”. Miluje děti, až v rodině ani po známých žádné nemáme…je k nim velmi něžná. Jako mladá řešila každou podezřelou osobu…všechno podezřelé. Houbař, co vyšel z lesa, babky, co šly na procházku s těma chodeckýma hůlkama, vlastně i běžce, pokud se objevil někde, kde to nebylo obvyklé. Teď už to neřeší.
Pyrenejec je z mého pohledu nejměkčí z pastevců. Není tak velký radikál, ale i ten bílý anděl, se dokáže mrknutím oka změnit v anděla pomsty…když už se to stane a Gina vyhodnotí něco jako nebezpečné, podezřelé, tak to už není žádný štěkot ve stylu “hele jdi od nás pryč nebo tě kousnu do zadele”, ale začne dunět tak, že mě, její paničce, vstávaj vlasy hrůzou na hlavě a táhnu jí pryč, protože ani nechci vědět, jakou intenzitou by přešla do útoku. Ona se nebojí, nikdy před ničím necouvne…nikdo jí nezažene křikem a verbálním vyhrožováním, naopak tohle by jí ještě povzbudilo k větší razanci.
Kavkazandu jsem měla, bohužel jen 10 měsíců. Kavkazanda byla oproti pyrenejce spolupracující stvoření, venku dobře ovladatelná. Nikdy jsem nezažila některé moje štěně, které by bylo takhle kontaktní k cizím lidem…ta se šmajchlovala s každým na potkání…až do doby, kdy teda povyrostla a díky takové té typické kavkazí barvě srsti a tomu nevyzpytatelnýmu pohledu už lidi o šmajchlování s ní neměli zájem.
A v tomhle taky vidím jedno z rizik nezkušeného majitele pastevce….máte hodnýho a přátelskýho psa, chodí k vám návštěvy, všechno je cajk…ještě si říkáte, tak teda, jsem si myslela, že mám toho nejradikálnějšího psa pod sluncem a ten náš trouba by snad zlodějům šel ukázat vkladní knížky…jenže pak ten trouba opravdu psychicky dospěje, v kebulce se mu rozsvítí “ahááááá, já jsem kavkazan” a může být problém…soused Franta, co byl odjaktěživa zvyklej, že prostrčí ruku brankou, odemkne si, vleze na pozemek, dojde k baráku, zaťuká na okýnko a zavolá “Maruš, stav na kafe, hosti přišli” a přitom celou dobu drbe a hladí toho hodnýho a přátelskýho troubelínka, je najednou osoba nežádoucí a se zlou se může potázat. Ono některé pastevce je z bezpečnostních důvodů lepší, neřku-li nutné po dobu návštěvy zavřít popř. dát na úvaz. Ono se totiž lehce může stát, že taková soused vybafne zezadu na paní domácí, ta se lekne, zaječí a pes to letí řešit a není čas ptát se kdo je kdo, úkol zněl jasně….z mojí kavkazandy se tohle u nových páníčků přihodilo po druhém roce…bere jen rodinu, nikdo jiný nemůže beztrestně vstoupit…naštěstí to jsou lidé zkušení, kteří kontinuálně kavkazandy měli a tudíž na něco takového připravení.
Další riziko vidím u dětí…pastevec svoje dítě miluje a bude ho bránit zuby nehty, ale právěže jen svoje dítě…takže když si náš Pepík bude u nás na zahradě hrát se sousedovic Péťou a Péťa majzne našeho Pepíka lopatičkou po hlavě a nebo ho strčí, že náš Pepík upadne a začne brečet, tak se může stát, že pastevec to okamžitě půjde řešit. A kdo nezažil, jak razantní a rychlý dokáže pastevec být, tak bude hodně překvapen.
Ono totiž čert a pastevec nikdy nespí, takže vidíte tvrdě spícího psa a než stihnete mrknout, tak je pastevec na nohou, přepnutej do bojovýho módu a varování..tak to jen tak pro formu, aby se neřeklo, protože útok už započal.
Možná to líčím moc strašidelně, ale pokud nemáte zkušenost s opravdu radikálním psem s vlastním názorem, tak jsem jen chtěla upozornit, že taková rizika jsou.
Já bydlet na samotě u lesa, tak mám kavkazany dva…myslím, že pro psy je to v tandemu bezpečnější, když dojde na límání chleba.
Jasně pak tady jsou nějaké právní důsledky toho, když můj pes zneškodní narušitele…ale upřímně, raději budu řešit to, že můj pes někoho na mém pozemku napadl, než aby nějaký poberta, nedejbože feťák, ublížil mě a nebo mé rodině.
Já osobně na noc beru psy domů, je mi jedno, jestli mi někdo odcizí starou sekačku, ale chci aby byl pes v bezpečí…protoře každý pes je zlikvidovatelný.
Alespoň tak to vidím já,
