Souhlas jsem odeslala, ale nevím jestli je to k čemu, protože jsem na ifauně deaktivovala účet.
Pokud si přítel může z práce odskočit, tak si myslím, že by to šlo. Přijde, nakrmí, vyvenčí, pomazlí, pohraje, zkontroluje psí mimčo. Tak by to myslím šlo.
EDIT: samozřejmě po dobu vaší dovolené polehoučku, postupně zvykat štěndo na samotu.
Dá se použít normální nebo sušené droždí např. Dr.Oetker.
No, klobouk dolu, co jste s tím pejsem dokázala….jen mám teda obavu, že až si ho páníčci převezmu, tak ta práce přijde za chvíli všechna vniveč…a nebo se možná chytnou za nos a uvidí, co jste dokázala a třeba budou pokračovat…
Zrzavci:….A na běhání pro Zrzavce….
černej humor, takhle při obědě? Bože to by byl cirkus
👍😂😂😂…tak teď jsem se zasmála opravdu od srdce jako už dávno ne…díky😘
PumaCZ:S dovolenim si sem jdu vice mene ulevit, postezovat.
Loni jsme si s muzem koupili nova kola, protoze nas jizda na kole moc bavi. Jenze Hachi s tema jeho odoperovanyma prednima, vyssi vahou a hunatym kozichem neni uplne uzpusobeny na delsi kolisticke vylety. Jezdime jen tak 5-6 km, kdy se Hachiho snazim dost brzdit (beha na volno a snazim se, aby sel klusem, protoze ma tendence letet jako sileny), vse v lese/polnich cestach atd, a dost vybiram i pocasi, aby nebylo teplo (nad 15 stupnu nebo slunicko uz je na nej moc). Tim padem toho ale bohuzel moc nenajezdime ☹️Jenze bez psa se mi take jezdit nechce. Citim se spatne jen z pocitu, ze bychom meli byt venku a pes zase sam doma ☹️ Mate to nekdo podobne?
Tak já nejezdím na kole, ani neběhám, ale určitě vím, že bych se cítila stejně. Mě úplně stačilo, když manžel navrhnul, že bychom mohli jet na houby a že bychom tentokrát mohli nechat psy doma…nevím, asi měl pocit, že bez psů toho víc najdeme. A to už mě přišlo na palici, jakože půjdu trajdat do přírody a nechám doma psy???😲
Chtěla bych se zeptat, zda by nebylo možné vyhledávání v diskuzích nejen “vyhledávání témat diskuze”, ale i obecně přímo v příspěvcích, nevím, zda to dobře pojmenuji… full text . Nevím teda jak je to technicky složité a nechci prudit, ale občas se stane, že dle témat člověk hledanou věc nenajde, ale když by zadal plácnu “vypadávání srsti” tak mu vyjedou příspěvky s tímto textem, přestože žádné téma takhle pojmenované nebude. Nevím, zda to tady můžu zmínit, ale takhle to mají na “rybicky.net” a můžu říct, že mi to už několikrát dost pomohlo, abych se dobrala k informaci, kterou potřebuju najít. A věřím, že časem těch informací tady bude moc moc moc, ale najít je pak může být problém.
megi-the-pes:Video od sardullah: změna směru, taky dobrá metoda.
Nechat viset vodítko na zápěstí, nevím, esi se smát, nebo brečet. Můj pes by mi zlomil ruku jedním zátahem… a granule samozřejmě vysypu, drahé granule.
A pak tady, bez oslovení psa, bez ničeho, zatáhne psa, aby ho měl blíž, v záběru nebo proč? Proč ho nezavolá?
Běžně na psa mluvíme, povelujeme, šišláme… ale jde se učit chůze bez tahání a děláme tohle? Proč u učení dalšího chování nevyužít to, co už pes umí?https://youtu.be/a7wEbeCOmYI?t=133
Ještě jedna věc… bez vodítka jde můj pes tak, že kopíruje můj krok. Netuším, čím se to naučila, možná to naše dlouhé plížení se loukou a polem, když jsme řešily zvěř, to měla nařízené takto být, ale měla vodítko.
Psi jdou často bez vodítka lépe než s vodítkem.
Buď za páníčkem, za jídlem, za legračním hlasem, hračkou, aby se páníček/pes neztratil, co já vím…
No tak já si metodu upravila k obrazu svému resp. k obrazu mojí bílé potvory, defakto z toho zbylo jen ta změna směru po pár krocích…😊
assil:No, já nevěděla co mám dělat neb vodítko bylo povolené, ale pes až na konci a ani se nehnul. To přivolání se mi moc nechtělo, takže nakonec jsem volila tu změnu směru.
Úspěch není úplně stoprocentní, ale skoro a to mi stačí.
Já nepřivolávala, stála jsem tam tak dlouho, až to čubu přestalo bavit a s otráveným výrazem se přišla zeptat, co se děje, proč zase stojíme, pak teda dostala povel k noze, aby se srovnala na mojí úroveň a pak povel jdeme a vyrazily jsme.
Myslím, že problém u zastavování je, že když už pes něco fixuje, že má konkrétní cíl, kam se chce dostat, tak často dochází k tomu, že po povolení vodítka a opětovném pokračování v chůzi, jde pes zase do tahu. Jako jasně, pokud má vytrvalého a důsledného páníčka, tak se k objektu své touhy dostane za dlouho, ale nakonec dostane.
Já třeba v případě nejtěžší situace…pes proti nám, prostě udělala třeba raději včelem vzad a nechala toho psa nás předejít…abychom nešli tváří v tvář a když nás předešel, tak jsme zase udělaly včelem vzad a pokračovaly v našem směru.
Ve své podstatě jsem nabyla dojmu, že je lepší kombinovat několik metod s ohledem na situaci.
"Metoda" rychlých změn směru jí z tohoto vytrhla.
U Giny mi ve své podstatě hodně pomohlo, když jsem narazila na toto video.. https://www.youtube.com/watch?v=a7wEbeCOmYI
Když nezabralo zastavování, tak jsme chvilku takhle trdlovaly a pak neříkám, že nezátáhla, ale dalo se s ní pracovat, začala se soustředit.
assil:No když jsem tahání řešila jen zastavením, tak pes se brzo naučil, že se při napnutém vodítku postavil bokem a pak vodítko povolil jen hnutím krku, sám se ani nehnul. Bylo to takové kontraproduktivní. 😀
Něco podobnýho jsem měla s Ginou, při zastavení sice vodítko povolila, jo taky si stoupla lehce bokem, ale tak to by asi nevadilo…úkol zněl jasně, povolit vodítko…nicméně jakmile jsme udělaly krok, tak už byla zase v tahu. Takže jsem trvala na tom, že musí přijít ke mně…resp. k noze a obrat ne u nohy, ale že mě obejde. Tak to jsem taky nedomyslela, protože teď kdykoliv zastavím…resp. kdykoliv ona napne vodítko do tahu, tak automaticky otáčí a jde, obejde mě a přiřadí se k noze…s druhým psem na druhém vodítku, už to vyžaduje trochu cviku, aby jsem se nezamotala. Tak se tak snažím přeučit na obrat u nohy, ale…to bych se musela soustředit a vyžadovat to vždy a to se mi nevede, protože stejně jako ona to dělá automaticky, tak já automaticky provedu abraka dabra s vodítky a jde se dál.
Ono u toho zastavování je myslím dost důležité, aby pes nejen zastavil, nejen povolil vodítko, ale se třeba podíval na psovoda, co se děje. Jakože Gina třeba i to vodítko povolila, ale pohledem si fixovala místo, kam se chtěla dostat, proto taky, jakmile jsme se opět rozešly, tak šla znovu do tahu.
"Metoda" rychlých změn směru jí z tohoto vytrhla.
hmn:a já učím štěnítkovou pomalu prostým vedením za pamlskem
aby se mi z prudkého kopce neřítila jak odjištěná dělová koule
😄😄😄…jako nesměju se tobě, jen jsem si te´d představila Ginu, jak jsem jí venku těmi pamlsky prudila a prej “tvl už pochop, že venku ti na ten pamlsek sejřím”
No upřímně bledá závist a zároveň gratulace, že je ta tvoje princezna na ty pamlsky motivovatelná.
Takhle …Ginuš jako štěndo netahala, takže tam nebylo co řešit, ale možná, kdybych nějakou motivaci na cokoliv objevila, tak třeba dneska mohla chodit i někde na volno, kanimůra jedna. Ne že by se potřebovala vyběhat, ona by si stejně jela to svoje čuchací, nemyslím si, že má s tím, že je na vodítku nějaký problém, ale já bych nemusela mít pořád v ruce vodítko a lozit i tam, kam se mi nechce, jen proto, abych jí umožnila prozkoumat vše, co by prozkoumat mohla, kdyby byla na volno.
Gina byla k cizím lidem, až na dvě výjimky naprosto nekontaktní, kdy se opravdu pošmajchlovala s cizí paní, nevím podle jakýho klíče si je vybrala, nicméně měly stejný nadšený a šišlavý projev, jako mám já, tak třeba proto a já byla tááák pyšná…jakože to je správnej pastevec, s cizíma se nebaví, super. A obzvlášť když pak chovatelka psala, že je z holek jediná s takovou povahou, že její dvě sestřičky jsou naopak omega kontaktní…tak jsem si říkala, že jsem s ní vyhrála v loterii na tu “nej pasteveckou čubu”, zpětně si říkám, že to zas až taková výhra nebyla, že s kontaktním a motivovatelným štěndem by bylo podstatně lehčí pořízení , hlavně pak v tý pubertě a potažmo v dospělosti, protože bychom měly ten vybudovanej ten základ.
Zrzavci:Jestli už do toho šla, tak příště půjde zase, to by ji asi ten zvuk paralyzéru nezastavil? A musela byste být připravená a odhodlaná to do tý mrchy fakt poslat natěsno. U toho pepřáku gelovýho, zase umět zamířit. Tam mi to asi přijde - u toho pepřáku - když dobře člověk zamíří, lepší v tom, že ona nestihne ani k Vaší fence dojít. Kdežto paralyzér - pokud agresorku nezastaví zvuk, přijde si kousnout a vy musíte ji mít v dosahu.
Tohle je hrozně pitomý, fakt, člověk aby kvůli debilitě jiných se učil žít v polovojenským režimu.
Pitomý to je, protože pak jeden idiot s agresivním magorem dosáhne toho, že já “slušňák” to raději otočím a vyklidím pole, než bych riskovala incident. Jako ono se nemusí nic stát nebo se stane a agresora zaženu, než dojde k fyzickému kontaktu, ale třeba u pyrenejky bych vůbec nechtěla něco takového riskovat, protože bych se bála, aby mi pak nezačala haprovat ve vztahu k ostatním psům.
Takže pak ten neomalenec si defakto chodí kde chce, jak chce, kdy chce a člověk, aby ho obcházel.
V panice a spěchu…..to je těžký, jak člověk začne panikařit, tak povětšinou začne zmatkovat a vlastně v tu chvíli neví co a potom, pokud chce vytáhnout a použít cokoliv, tak to může trvat…než rozepnete kapsu, kde máte pepřák a nebo paralyzer např….takže je opravdu nutné mít to NĚCO při ruce a nebo si to připravit zavčasu, ještě předtím, než se něco semele.
Co jsem slyšela, tak někteří psi reagují už na to jiskření, zvuk paralyzeru a teoreticky to jde použít jako prevence, můžete s tím zkusit odradit psa, ještě než se vrhne na toho vašeho.
Vůbec bych se nebála toho, pokud zmerčím dotyčnou agresorku, zavolat na jejího páníčka, ať si jí připne na vodítko, že pokud se přiblíží k vaší čubině, tak ten paralyzer použijete. Nebo, že jí nakopnete, nebo…no prostě cokoliv, výhružka někdy zafunguje.
Hele já psy miluju, ale pokud by se k mojí čubě jen přiblížila fena, která už jí předtím potrhala, tak by dostala takovej kopanec, že by si to za rámeček nedala…hlavně bych už po ní pořádně zařvala, když by si to začala štrádovat k nám a klidně bych po ní mrskla i šutr, klacek…co by mi přišlo pod ruku, prostě zkusit jí odehnat dřív než by došlo na fyzický kontakt s mým psem.
A to potrhání vaší čubiny jste řešili…třeba s policií, chtěli jste po majiteli druhé feny uhradit veterinární ošetření??
Já pepřák měla, nevím teda jak kterej je na tom s účinností, ale přijde mi, že to je dost nepraktická záležitost na cizího psího agresora. Nevím, jestli už byl váš pes někdy napaden, ale pokud na to dojde, tak je to takovej fofr, že když už vytáhnete pepřák a použijete, tak to povětšinou odnese i váš pes…v případě, že zrovna fouká vítr, tak klidně i vy. Za mě je lepší volba paralyzer.
Nechci se dotknout Sardulah a ostatních, ale podle mýho, když pes tahá už nějaký týden, není to věc trpělivosti, ale něco s ním prostě komunikujeme špatně.
Tak tohle nerozporuju. Já mám vždycky tendence to brát tak nějak podle sebe…těch psů už jsem měla vícero a ne na každýho fungovala stejná taktika. Tak si člověk řekne ..nefunguje tohle, zkusim to jinak.
Ale v čem vám musím dát za pravdu, že ukázaná platí. Tady už se pak nebavíme o tom, jak naučit psa netahat, ale o tom, jak naučit páníčka, jak komunikovat se psem, jak psa něco něco učit.
A je fakt, jestli má zadavatelka fenečku od štěněte a žádnej výsledek, tak by asi bylo fakty nejlepší vyhledat odbornou pomoc…
keriton:Nedávno jsme dostali plyšáka šmoulu, měl být vyhozen, a pejskovi překvapivě dlouho odolává 😁
Ten pohled…😍…je kouzelnej.
No chápu, že tohle člověku moc na klidu nepřidá, když někdo přiváže psa k lampě. Ale i to docela chápu, když jsme před časem měli potkat na úzké cyklostezce psa, který nás předtím předběhl (běžel vedle svého páníčka cyklisty) a vesele si na nás zablafal a bylo jasný, že se na konci cyklostezky otočí a budou se vracet, stejně jako já se otočím a půjdu zpět k autu, tak že se potkáme tváří v tvář. A teda pořád ještě běžící štěkající pes je vyšší dívčí. Tak jsem si tak říkala, že až je zmerčím, tak přivážu asi Ginu ke stromu, protože nevím, jak to ustojím. Nakonec jsme se střetli v místě, kde žádný strom nebyl, takže nezbylo nic jinýho, než jí drapnout za obojek a zavelet k noze a světe div se, žádný drama se nekonalo…nic se nekonalo. Ale tak nějak si pořád pamatuju to její šílený pubescentní období, tak jsem paranoidní a očekávám problém a jsem vlastně pořád překvapená, že se problém nekoná a pořád si ještě říkám, že je to prostě náhoda, že prostě byla nějaká dobrá konstalace hvězd a příště ve stejné nebo podobné situaci zase znejistím, jestli nebude divadlo a zas nic…ale ukolíbat se nenechám, znám tu mojí potvoru pasteveckou…ona dává pozor, jestli dávám pozor a když nebudu dávat pozor, tak bude dělat jakože nic a pak mi vykloubí rameno, takže “vždy ve střehu”.
Hele furt lepší, když toho psa přiváže, než kdyby ho držel a neudržel. Ono to nemusí být agresivní pes, může to být naopak hrrrrr psomil a co si budem, pokud je pes dostatečně velký a silný a páníček ho nemá zvládnutého, tak ho odtáhne, kam chce.
Fikovnice:Jani, já zažila asi jedny z nejhorších prázdnin v životě. Strašně moc se toho pokakalo, včetně mojí práce… No a Fido a jeho nemoc…to je pro mě rána a hrůza, a vyčítám si, že on umí vycítit můj stres a bojím se, že jej na sebe přebírá. To už jsem tu psala vícekrát. Já nejsem ani trochu v pohodě a on to pozná.
A jinak moc děkuji za povzbuzení!💐
No přesně vím, o čem mluvíš. Já tohle období měla taky. Cítila jsem velkou úzkost, až ochromující strach z budoucnosti, nebojím se říct, že to až fyzicky bolelo, až jsem z toho někdy i popadala dech. A přesně, když mi tohle začalo, tak začaly ty problémy s Jessinkou. Takže do toho ještě stres doma kvůli holkám a reakcím manžela. Dodnes jsem přesvědčená, že to byl hlavní spouštěč. Jessinka na mě byla …jak to nazvat…empaticky napojená, stejně jako Sára, u ní jsem taky hodně musela kontrolovat moje psychické rozpoložení, protože každá moje nejistota, úlek, strach okamžitě přepnulo Sáru do bojového režimu a byla jak odjištěná zbraň připravena bránit mě před celým světem. Jsem o tom přesvědčená hlavně z toho důvodu, že když jsem se nakonec posbírala natolik, že jsem alespoň na zahradě, kde jsme nebyly “pod dozorem manžela”, byla v naprostém klidu a pohodě, tak během dvou dnů byl klid. Když jsem byla sama doma, tak jsem to taky dokázala a problém nebyl, holky byly v pohodě. Ale i když jsem si stokrát říkala, že se musím sebrat a fungovat takhle pořád, tak to prostě nešlo, hlavince jsem nedokázala poručit. Taky hlavně z toho důvodu jsem jessince našla nový domov, protože výhledově to nevypadalo, že to se mnou bude v krátkém časovém horizontu lepší a zavánělo to průšvihem. No a teď mám podobné období, ale naštěstí ani jeden ze psů to se mnou moc neprožívá. Gina moc velkej empatik není resp. tý bylo vždycky celkem buřt, co já mám v hlavě, ta si jede svojí a Mates, tak to je takovej rozesmátej troubelínek, toho člověk “opije rohlíkem”, u něj stačí pohodu předstírat.
Neříkám, že to nutně musí být i tvůj případ s kocourem, ale myslím, že u empatických zvířat se ten stres majitele na tom zvířeti projeví. O to víc ti držím palce nejenom s kocourkem, ale aby se ti ten život nějak porovnal a začal plynout v rámci možností na pohodu.❤️
keriton:Ano, dá se to naučit i dospělý pes. Ale bez důsledné práce (a je to fakt docela protivná práce) to nebude.
Mně nejvíc pomohla ukázka trenérky, jakože mi to ukázala přímo na mým psovi. A to jsem si myslela, že to dělám dobře a že zhruba vím, jak na to. Bez toho ukázání bysme se to mohli učit třeba roky, takhle mám “vyřešeno”, stačí psa jednou dvakrát upozornit a už vzorně ťapká.
No, a tak si myslím, že se můžete zkusit řídit nějakými postupy podle internetu, ale osobní ukázání šikovnýho trenéra by vám pomohlo nejvíc.
Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat. Kdykoliv mám nervy a sílu a chci to pocvičit, pes je na obojku a jedem fakt důsledně, že prostě vodítko nenapne a basta. I kdybysme měli ujít jen 50 metrů a pak jít zpátky na postroj.
Jinak jsem koukala i na on-line kurz netahání podle Kristýny Dostálkový, tam je fajn, že cvičíte podle videí několik týdnů a je to čistě a pouze pozitivní, takže tím jakoby nic nezkazíte a třeba fakt něco zpracujete a naučíte se.
Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat.
Mě to rozlišování “postroj=tahání” a “obojek=netahání” přijde praktický v tom, že ne vždycky je na to učení čas. Navíc známe to asi všichni…natěšený pes, jen co vytáhne nos z baráku, tak už jde do tahu. A co teď…potřebujete třeba psa rychle jen vyvenčit a v tu chvíli fakty není čas pohybovat se rychlostí 30 metrů za 30 minut nebo je potřeba se přesunout do lokality, kde můžu nechat psa minimálně upustit páru, abych s ním mohla nějak rozumně pracovat…no a pak jde celá důslednost stranou. Jako my lidi si můžeme říct "tak dneska nemám čas, náladu a pod, tak to tahání přežiju nebo na tu louku holt dojdeme s taháním, ale jaký signál to dává tomu psu. No a s tím postrojem tohle dám bez problémů, bez toho, abych psu sdělila, že se na obojku někdy tahat může a někdy nee. Ale tak možná na to má někdo jinej názor, nejsem žádnej kovanej kynolog, spíš pocitovej vychovávatel.
Já jsem strašně nedůslednej člověk, dle toho to asi s mojí výchovou vypadá, ale pokud už je něco, kde u mě přes to nejede vlak, tak to prostě nesmím dovolit NIKDY. Jako jasně, když už je pes vychovaný, tak se dá přihmouřit očko a občas nějakou malichernost neřešit, ale hlavně v počátečním stádiu, si myslím, že by měl člověk fakty zatnout zubiska a nedělat vyjímky.