Příspěvky uživatele

Jako pro přírodu určitě super, že není sucho, ale my furt chodíme dom jak stádo prasat. Gumáky už ani nemeju, nechám za dveřmi neb druhý den je zase zaprasím. No Gina po procházce rozhodně nevypadá jako dáma, neb je to loužobahňový čochtan. A syn mi říká “ já jsem ti to říkal.. nekupuj bílého psa, hned se nám ušpiní”

Jinak Mates mě nepřestává překvapovat, jakože řeknu K NOZE a on fakt šlape bez vodítka u nohy, bez toho, že bychom to trénovali? Já nevycházím z údivu, když si vzpomenu, jak dlouho jsem tohle učila ovčandu…začínám si myslet, že ti berňuškové jsou nějací divní, že jako plémě to bude asi jinej gang. U Matese rozhodně teda neplatí, že bez práce nejsou koláče, neboť on se už vycvičený narodil. Jako omlouvám se, že o tom furt melu, ale fakty nevycházím nad tímhle psem z údivu. 

chodec:

Všem moc děkuji za povzbuzující příspěvky, tak asi nejsem úplně divná. My měli psy venku vždycky, i když oproti mému dětství jsem mnohé vylepšila. Psi jsou vždycky aspoň 2, což se diametrálně liší od toho, kdy je pes jen jeden (několikanásobná vlastní zkušenost). Samozřejmě mám k dispozici i teplé zázemí, kdyby něco (nemoc, ohňostroje, …), kde bych se psem mohla případně i nocovat. A podmínkám podřizuji i výběr psa - větší zvíře, teplý kožich. Snad tedy ke mně zabloudí opuštěná psí duše, která mnou nabízený domov ocení…

Upřímně, ač jsem člověk, co má psy v režimu bydlení doma s celodenním přístupem na zahradu, tak určitě nemám nic proti čistě venkovními režimu psů samozřejmě při zajištění všech potřeb psa ať už fyzických a nebo i psychických….  a při správném výběru psa bude útulkáček určitě vděčný za to co nabízíte, že bude mít svoje doma.

Lenocka:

Tak u nás byl cíl, aby pastevec byl venku. Proto ho máme, aby mě hlídal. Předpokládala jsem, že většinu času tam s ním budou holky a úplně sám bude vlastně jen přes noc. A domů jen na chvíli na pomazlení, že tu nebude chtít být.
Výsledek: je sám jen přes noc, nemá s tím problém. A doma je v době snídaňové, posnídaňové (rozuměj celé dopoledne když to jde), předvečeřové+večeřové+povečeřové (=co zalezu domů, jsme tu všichni). Nu což, vždyť je náš a je fajn tu spolu být. Právě se štěnětem zápasí o žužláka ❤️

Tak já to s pastevcem vidím následovně…. je to můj osobní strážce a tak musí být se mnou… co by mi byl platný venku ve chvíli, kdy by třeba že sklepa vylezl nějaký bubulák.

Ale je teda fakt, že pokud by si Gina měla vybrat, tak by v noci asi byla raději venku a pracovala by na naší bezpečnosti a pak teda věřím, že by ráno přišla dom, plácla sebou na gauč a chrupala… bohužel v tomhle na výběr nemá, aby štěkotem nerušila sousedy a tak jí vlastně nutíme spát doma….asi kdybychom bydleli někde na samotě u lesa, tak bych jí to umožnila resp. měli bychom psí dvířka… tedy v Ginině případě spíš dveře a mohla by si ve dne v noci chodit a pobývat dle libosti. 

No myslím, že spousta venkovních psů by oblízla všech deset, aby se mohli mít jako psi Lesnížínky… to teda o tom ani potom.

Jde spíš o to “ nechtěli být doma” myslím, že bylo poukazováno na to, že její psi jako štěňata a mlaďoši nic jiného než venkovní režim nepoznali a bez ohledu na to, že to byli pesani spokojení je tady ten fakt, že spousta psů, kteří nevyrůstali doma, kteří byli od mala venku, se potom doma moc necítí a ano nechtějí být doma a chtějí ven. Prostě z tohoto pohledu se prostě nedá objektivně posoudit, že to že doma být nechtějí není z velké části ovlivněno daným režimem resp, tím na co jsou psi zvyklí.

Těžko říct… a teď to opravdu nemyslím jako rýpání.. pokud by byli takoví psi vypiplaní v domě jestli by následně doma být chtěli a nebo ne. 
Určitě se shodneme na tom, že pokud je pes čistě venkovní a doma se následně necítí moc komfortně a chce ven, tak v případě potřeby nemoc nebo nějaká pooperační péče může být následně problém.

Myslím, že tady zůstává ta základní otázka, zda je nějaké týrání mít psa v čistě venkovním režimu a budu se opakovat… z mého pohledu nelze říct, že pokud je pes chlupáč s podsadou, který prakticky pobyt venku zvládne bude venku spokojený i po psychické stránce, myslím, že mezi to nelze dát rovnítko. Třeba moji berbeři se mnou byli na zahradě celý den, ale večer se se mnou rádi svalili na gauč k televizi, nalepili se na mě, přitulili se a drželi jsme se za packy, ale třeba pokud by ti samí psi byli už od štěňat venku, tak by třeba taky později doma být nechtěli a vyhovoval by jim venkovní režim a byli by spokojení a šťastní.

Myslím, že jedině pokud má pes skutečně na výběr, tak snad může být objektivně posouzeno, co mu vyhovuje.

Moje pyrenejka u chovatelky byla v režimu… chovatelka měla vytápěnou místnost, kde se štěňata narodila, kde vyrůstala a ze které byl přímý vstup do venkovního výběhu, takže od určitého věku měla dveře do této místnosti dokořán a bylo čistě na nich, jestli budou uvnitř a nebo venku, na noc brala chovatelka štěňata do domu, aby je měla pod kontrolou. Když jsem si pyrenejku v květnu přivezla, tak naše domácnost už byla v režimu, kdy byly celý den otevřené dveře do domu a první tři dny to vypadalo, že jsme si pořídili venkovního psa… do domu vůbec nešla… zoětně si myslím, že to ale bylo spíše tím, že jako malá měla problém se vstupem do neznámých prostor… na pobyt v domě jsme jí nenutili, akorát teda na noc jsem jí odchytla a spala v domě… no a po těch třech dnech se domů nastěhovala. Kdyby se rozhodla bydlet venku, tak by jí k bydlení doma nikdo nenutil… jako jasně taky to asi nemusí být úplně objektivní, ale myslím, že zrovna v tomto případě ten výběr byl opravdu jen a jen na ní a přestože jako štěndo nebyla moc kontaktní, spíš nás měla u zadele, takže nelze říct, že by se domů nastěhovala proto, že by byla nějaká  závislačka na lidech, tak přesto si vybrala bydlení doma.

Vahine:

No ono bylo už po večerce, tak chtěl chrápat a panička by zase nespala, kdyby nevěděla, jestli trefila velikost….to je totiž naše první hurtta obleček…tady na týhle fotce si o mě myslí moc vošklivý věci….👀🤦‍♀️

Tahle fotka by byla spíš do nějakého vlákna “týraný pes”…ten pohled je hodně výmluvný😂

Já si myslím, že to je pes od psa…a bavme se tedy o psech, kteří jsou fyzicky uspůsobení pobytu venku.

Mám doma podobnou sestavu, jako výše zmiňovala Lesnížínka…dva psy a z toho jeden berňák. Mého berňáka s pyrenejkou vypustím na zahradu, dojdu do obýváku, sednu si a berňucha škrábe na dveře a chce dom. Jako ano, pokud budu celý den na zahradě, tak tam bude se mnou, ale pokud tam není nikdo z jeho lidiček, tak tam být sám nechce…a to není sám, má tam druhého psa.

Jasně možná to může být dáno režimem, ve kterém štěně vyrůstá. Já mám psy odchované v posteli…gaučáky…pyrenejka je taky ráda doma, ale když je dobrá konstalace hvězd a počasí tak akorát, tak vydrží venku sama i několik hodin…je to sice vyjímečně, ale občas se to stane, někdy tráví venku i velkou část v noci…pokud tedy nemá štěkavou a neruší sousedy a asi by nebyl problém, pokud by měla spolubydlu podobného ražení, převést jí do čistě venkovního režimu, ale tak pořád se tady bavíme o pastevci…v případě našeho berňuchy je to sci-fi…

Jsou i psi, kteří byť odchovaní v posteli a závisláčci na svém člověku, tak nakonec v určitém věku se přestěhují ven, aniž by je k tomu někdo “nutil”…to je třeba případ mojí kavkazandy. Odchovaná jako postelové štěně…i v nové rodině spala se svým mladým páníčkem v posteli, nehnula se od něj na krok a dneska už jde domů jen na návštěvu. Je spokojenější venku. Ale to si vybrala sama…přestože vyrostla jako domácí gaučák, ale to se rozhodně nedá říct o každém psu.A zase…je tady to specifikum…je to pastevec.

Myslím, že když si člověk vybere v útulku psa, který byl zvyklý venku, který není zas až taková přílepka na člověku, tak za velkou zahradu, psího parťáka, teplou boudu, dobré papkání a pozornost člověka bude neskonale vděčný…ale jsou i psi, kteří budou venkovní jenom proto, že jim nic jiného nezbude a kdyby si mohli vybrat, tak raději budou se svým člověkem bydlet doma. 

Je to věčné téma…venkovní pes…a jestli je takový pes šťastný, tak to závisí na mnoha faktorech a není to jen péče jeho páníčka a podmínky v jakých žije, ale i povaha konkrétního jedince. Myslím, že se to prostě nedá tak jednoduše paušalizovat. Co pro některého psa může být ráj na zemi, tak pro jiného to nemusí být šťastný život…a to i když je to velký pes medvědoidního typu. 

tetrivek:

Dneska jsme před dvanáctou uslyšeli zvláštní dunivý zvuk, dům se doslova otřásl. Nejdříve jsme si mysleli že nám snad bouchnul kotel. Pak jsem si uvědomila že má mamka plynový a to už bych nebyla na světě. Pak jsem přemýšlela že začali střílet v nedalekém lomu. Nebo snad se někde něco stalo. Mamky psovi to nebylo příjemné. Pak čtu na internetu, že to bylo zemětřesení. Tam kde zemětřesení naměřili máme za lesem. Byl to strašný a děsivý pocit. 

No teď jsem to četla na seznamu…že zemětřesení…

Tak teď jak jsme se vraceli z prochajdy, tak jsme potkali sousedku se stafordkou…šli jsme stejným směrem…k domovu, akorát že já přicházela z boční cesty. Stafordka teda nevyváděla nějak extrémně, ale v klidu nebyla…ne teda agresivně, spíš nadšená, že vidí pejsky. Dohodly jsme se, že já projdu a ony pak půjdou až za námi. A jakože je to super pocit, když člověk může v klidu projít kolem psa, pesani šlapou u nohy a pohoda klídek….no pamatuju doby, kdy bych to absolutně nedala jít směrem k psu, který má ještě k tomu evidentně zájem….jo světlo na konci tunelu. 

Možná jsem si říkáte, že to sem nepatří, ale možná tuhle diskuzi jednou bude číst někdo zoufalej z toho, jakej je to horor, když jeho pes zmerčí jiného psa…tak to je spíš povzbuzení pro všechny takové, že když to nevzdají, když nerezignují, tak to prostě jde a jednou budou s pochopením koukat na lidi, kteří jsou na tom s pejskem podobně a oni půjdou se svým vychovaným mistrem světa omeleta. Ne za to se nedostává žádná medaile, ale člověka tak nějak pohladí po jeho kynologické dušince, když slyší, jak ten druhý páník říká tomu svému bláznivkovi “no podívej, jak je ten pejsek hodnej a ty tady děláš tákový divadlo”, protože to je ta chvíle, kdy si člověk nejvíc uvědomí, že to fakty zvládl…protože na tom “vyvádějícím” druhém psu vidí, v jakém bodě začínal.

Chci všem napsat, že když má člověk ten problém a čte rady, jak na to a zkouší je a ono to nejde a vypadá to, že to nefunguje…nebo jde, ale jen do určité vzdálenosti, ale minout se s klidem s jiným psem na jednom chodníku je sci-fi a vypadá to, že tohle nikdy nezvládnou…a k těm radílkům v duchu říkají “tak mi to pojď ukázat ty Copperfielde..”, tak že jsem byla ve stejné situaci a hodně dlouho…s fenou, která umí být umíněná, trucovitá, nespolupracující, načuřená, nenavázaná, nemotivovatelná a každé další negativum na které si vzpomenete a když jsem to s takovou pasteveckou kanimůrou zvládla já, tak to zvládnete taky a za pár měsíců mi dáte za pravdu.  Držím všem palce, aby to nebylo tak dlouho, jako jsem to měla já se svojí pyrenejskou potvorou…😉

hmn:

a já si užívám psa, který si chce s každým hrát a dává to jasně najevo 😄

Jako na rovinu, zlatej pes, co si chce hrát, hlavně když ty psy nechce žrát… v tomhle je teda Gina zlatá…

Dovolím se trochu rozepsat, neboť s Ginou jsem dost dlouho řešila něco podobného….nebude to ani tak návod na to “jak na to”, tak dobrá nejsem, ale spíš takové povzbuzení, že na konci tunelu je určitě světlo….

Tak nevím, ale tenhle problém není tak neobvyklý a to i u psů, kteří nejsou z nějaké osady, ale i u psů, které vychováváme od štěněte. A kolikrát se to probíralo i na fauně. Já bych dokonce řekla, že je to jeden z nejčastějších problémů…a problémů, které nejsou tak jednoduché na vyřešení. Není to jako naučit sedni…to psa naučím hned..ty pomalejší během pár minut, ale aby člověk naučil psa se chovat slušně a nedělat divadlo, když vidí jiného psa (a to se opravdu nebavím o agresivní reakci), tak to chvíli trvá….delší chvíli a i ty výsledky nejsou vidět teď hned, ale přicházejí tak nějak plíživě.

Defakto to samé jsem měla s pyrenejkou Ginou…jako štěndo dobrý…chodila se zdravit s pejsky na povel, hodně jsme socializovaly…no a pak madam začala ze štěněcího období přecházet do puberty a nastalo peklo…byla schopná předvést hrozný divadlo…zmítat se na vodítku, kňučet, vysokým hláskem štěkat, hopsat…no a čím víc “publika” tím větší divadlo. Musím říct, že jsem se snad nikdy takhle nestyděla, protože jsem samo domo vypadala jako majitelka nevychovaného spratka. Jasně ono se lehko řekne, že začínáme ve vzdálenosti, kdy ještě pes není přetočený a vnímá, kdy je možné ho návázat na sebe a učit ho správnému chování. Jo super…kvůli tomu jsme jezdili hodně do městského parku neboť tam musí být psy na vodítkách, takže distanc se dá v pohodě udržet…pes co jde po cestě se dá v pohodě obejít po trávě tak velkým obloukem jaký potřebuju, aby pes ještě neměl vypadlej mozek. Jenže ne všude to jde provozovat…nežijeme ve vzduchoprázdnu a při běžném venčení se může stát, že prostě na jiného psa narazíme v místě, kde si nemůžeme držet odstup který potřebujeme. Jo a v takové situaci jsem se já třeba i prostě otočila a šla opačným směrem, protože jsem věděla, že to nezvádneme…ono se líp pracuje s cizím psem za zadelí, než když máme jít proti sobě…to je z mého pohledu nejhorší, nejtěžší situce. Třeba jsem se i domluvila s druhým pánečkem, že půjdeme pomaleji a oni že nás předejdou a my pak uděláme otočku a půjdeme tam, kam jsme měli prvotně namířeno.není ostuda přiznat, že mám psa, který ještě není dovychovaný a že na tom pracujeme a zkusit se domluvit a situaci narežírovat.

Já mám třeba výhodu, že mám zahradu, takže venčení neřeším a prochajdy….no to znamenalo psa naložit do auta a dovést někam, kde můžu “trénovat”…kde se pohybují kontrolovaně psi a kde je dostatek místa. A i to se ne vždy podařilo. Resp. ta moje pastevecká potvora se naučila, že když je v klidu a dělá jakože nic, tak se k cizímu psu dostane blíž…a jako jo…o to nám teoreticky jde…zkracovat tu vzdálenost, jenže problém byl u pyrenejky odhadnout, kam až je to ok…protože její reakce byla jak to popsat …z nuly na sto ihned…v jednom okamžiku se chovám slušně a v dalším…bez varování..dělám divadlo. 

Jako všichni tady víme, že Sardullah není žádnej kynologickej talent…tak se s tím mořila hodně dlouho a pořád trvala na tom, že nebudu chodit kanálama, když uvidím psa…tohle mi fakt stačilo těch pár měsíců, co jsem řešila problém se Sárou a je to teda děs a běs….no a přijde mi, že i když jsem se snažila, tak se začalo dařit spíš tím, jak Gina dospívala a jak ta puberta odcházela.

Nemám žádný návod pro tazatele…tenhle problém se psem mi totiž přijde hroznej…obzvlášť když má člověk óbr psa a bohužel to pak je i o fyzický síle …protože i takovej třeba osmiměsíční mlaďoch už váží dost kilíček a pokud je urputnej a fakt se do toho položí, tak je to přeci jen záhul. Nicméně chci říct, že po zkušenosti s pubertou mojí pyrenejky a celkově po zkušenostech s ostatními mými psy, se mi nejvíce osvědčila trpělivost…neházet flintu do žita, když hned nevidím pokrok, být důsledná a trvat si na svém…a je to otravný a je to děs a procházky jsou za trest a ….ale když člověk se psem pracuje a vytrvá, tak se začne blýskat na lepší časy. Nejdřív to jsou takový vlašťovky, že najednou se pes na procházce chová slušně až si říkáte “tvl…kdo jsi a co jsi udělal s mým pse” a pak se ten poměr mění, že postupně začnou být výjimkou ty dny, kdy je to na prdlačku, kdy se nedaří"

Takhle …ještě minulý týden bych prohlásila, že teď když už jsou mojí pastevecký potvoře 4 roky, tak je to fajn…a nehroutím se z toho, když potkáme psa, protože vím, že holka se umí chovat slušně…až mě to někdy překvapí, že to v nějaké situaci, kdy si nejsem jistá a vlastně očekávám nějaký problém, jde všechno hladce a v klidu. No a hle…minulý týden jsme cestou z prochajdy potkali pejska..voříšek se starší paní..pes se choval slušně, neštěkal jen koukal…chodník dost široký, abych s oběma “medvědy” v pohodě prošla…no a ta potvora začala bláznit…no nebudu kecat, jak jsem to nečekala, tak jsem asi tři kroky za ní popoběhla. Což chudáka paní docela vyděsilo…pejsek ani nebyl její, jen ho venčila…bála se, že jí neudržím. Bohužel je to cesta, kam chodíme povětšinou večer třeba až po osmý hodině a žádnýho psa tam nepotkáváme, tak bych řekla, že asi to byl ten důvod…jako ani by mě nenapadlo, že může nastat problém…no prostě musím být daleko víc jako Nick Carter “vždy ve střehu”… 

Hlavně se pejskům nevyhýbat…to je cesta do pekel. Teda třeba jo…na nějakou klidnou prochajdu, ale dělat i vycházky trénovací ve vhodném prostředí a s pejsky…aby se to co nejvíc “ochodilo”. A ten cvičák mi přijde jako dobrý nápad, tam bude pes zahlcen přítomností ostatních psů…a naučí se pracovat, reagovat, poslouchat i v přítomnosti jiného psa….nebo si alespoň myslím, že slušný cvičák by tomu mohl pomoci.

Sarah01:

Děkuju 🌹

❤️❤️❤️❤️ tak ať se to hojí rychle a bez komplikací

Buggyra:

Vůbec nevím, jak to chodí na psích zápasech, ale nemusejí na to být psi trochu připravení? Jako hodit tam rodinného mazlíka asi nebude top šance na výhru? Nevím, no.

No ono se nemusí jednat o to, že by psa chtěli na psí zápasy, ale byl by to cvičný cíl pro psího zápasníka…. ale to mi připadá moc krkolomný… 

Doron:

Já si to vůbec neumím představit, že by na mě byl vlastní pes agresivní .

A kdyby byl, určitě bych ho nedokázala milovat a neměl by album.🤣

Já si prostě neumím představit, že bych se bála svýho vlastního psa…vůbec si takový soužití neumím představit…a zvlášť, když mám velký psy, kteří kdyby chtěli…

No je to celý smutný…

Já tady nechci probírat ten pořad….ono je to z mého pohledu takový nešťastný. Možná to má smysl u těch kočiček…tam si myslím, že to je tak nějak celkově aplikovanější. Ale ta chvilka s pejskem, kde se řeší nějakej problém a bohužel i v kombinaci s RD..to už jsem psala, že přestože je mi myšlenkově blíž, tak bych pro širší masy viděla spíš metódy ala Šusta…prostě někdy mi přijde, že takový pořad může udělat víc škody než užitku…

Ale vzala bych to z jiného soudku. Jako čert vem to útočení na návštěvy..návštěva u mě není nonstop a pes se opravdu dá na dobu návštěvy zavřít. Sama jsem to tak dělala u berberů, protože jinak bych je musela mít celou dobu v merku, hlavně Sáru, aby něco nevyhodnotila jako nebezpečí nebo třeba jen drzost a nešla to řešit…no a já nechci hlídat psy, chci si pokecat…no tak psy od návštěvy oddělím. 

Jde mi spíš o to útočení na majitele…nejsem absolutně schopná odhadnout, jak moc má k tomu pejsek nějaké vrozené sklony nebo jak moc je to způsobeno výchovou - nevýchovou

 (znala jsem rodinu, kterou šéfoval kříženec kokršpaněla a to teda dost ostře, kdy jsem si teda já jako majitelka velkých psů fakty nevěřila svým očím, že takovej pidižvík to může mít na povel tak, že je schopen…pokud se mu něco nelíbí…umravnit celou rodinu tak, že stojí v kuchyni na židlích, aby se na ně pes nedostal a čekají až se uklidní…nasazování obojku by se dalo přirovnat k sebevražedné misi)

jako měla jsem psy, kteří neměli problém se proti něčemu ohradit, ale vždycky se s nimi dalo dohodnout. Ale nikdy se mi nestalo, že bych měla psa, který by na mě zaútočil, kterého bych se bála. A ve vztahu k dětem ta důvěra ve psa byla absolutní…ne teda tak důvěra v dítě, tak to člověk musí hlídat a učit a socializovat. Panička v reportáži je v očekávání a bojí se, co bude až se dítě narodí. Když tedy vezmeme v potaz pouze variantu, že se jedná o výchovnou chybu ve špatné kombinaci s povahou psa, že ta agresivita není vrozená a že by se s tím teoreticky dalo něco dělat…opravdu myslíte, že tahle konkrétní rodina by to zvládla tak, aby bylo děcko v bezpečí?? Aby bylo v bezpečí aniž by musela být ta fena od dítěte oddělená. Když si vezmeme, že děcko může být hlučné…pláč, křik…potom leze a nebo začíná chodit…divné pohyby…voní jinak než dospělci…neovládá úplně motoriku…prostě celkově je to divný tvor a navíc panička s páníčkem se mu dost věnují…tak nevím jak na to bude nahlížet zjevně rozmazlovaný psí jedináček. Upřímně bych se bála, aby z toho nakonec nebyl průšvih.

Myslím, že ta jistota pejkařek budoucích matek, že to bude ok, je postavená na vztahu se psem a na důvěře…taková matka se s tím moc nepárá, není úzkostlivá a pes si nepřijde odstrčený, protože ho pěkně zapojí do péče a výchovy,….ale panička, která je v očekávání a její důvěra ve vlastního psa není defakto žádná, řekla bych, že jsou asi i momenty, kdy se vlastního psa bojí a ty její obavy jsou asi oprávněné.…ta bude úzkostlivá, bude se z pohledu psa chovat divně a když už měli s fenou problémy i před tím, tak to z mého pohledu může být po narození dítěte ještě horší.

No když jsem tady viděla fotky některých pejsků, co byli od bahna doslova všude, tak jsem si řekla , že holt špinavý nohy a podvozek taky přežijeme, tak jsme to teda vzali přes bahenní lázně na naší oblíbenou louku… ta je teda taky pořád z velké části pod vodou a bahno všude, ale na té další, co je ve svahu už to bylo v poho. Ale bez gumáků se to fakt nedá.

Bože, to nám to štěnítko už pěkně vyrostlo… ale roztomilouš je ta bílá krasavice pořád.❤️

Plaka:

Hlásím, že poslední špičák je venku. Vyviklán byl mnou částečně a dneska před krmením pruhaté hyeny mi zůstal v prstech při běžné kontrole. Netvor přezubil. 😀

No u normálního člověka podobná informace asi není moc interesantní….ale u nás pejskařů…no to je na gratulaci a v případě hodně kousacích štěňat snad i na oslavu.😉

Anonymní:

Dobrý den, potřebuji poradit. Jsem začátečník a vybavila jsem si akvárko, které má 31 litrů. Dneska jsem si koupila rybky, filtr a topítko. Rybky jsou už v novém domově, topeníčko jim topí, a filtr jede, ale! Jsem zvyklá vše na noc ze zásuvky vypínat. No a dočetla jsem se, že filtr se vypínat nesmí, jinak, že mi umřou ty bakterie v něm a při zapnutí to otráví ryby. Filtr mám hailea RP- 200. Má uvnitř molitan. Smím ho tedy vypnout, nebo ne? Prý se ensmí jen ty biologické filtry, ale nejsem si jistá, zda to tento je, nebo ne. Děkuji za rady

Takže pravidlo číslo jedna…filtr nevypínáme nikdy tak max po nutnou dobu během údržby. U vašeho typu filtru by měl jít regulovat průtok, tak doporučuju poštelovat tak, aby to nebyl nějakej rychloprůtokáč. Filtr čistíme v případě, že klesne námi nastavený průtok a pak prosím žádné omega praní, jen jemně proprat ve vodě vypuštěné z akvária. Ten modrý biomolitan časem pokryjí “hodné” bakterie a nebude mít tak zářivou barvu, bude hnědý…což je dobře.

Teda nevím, kde vám techniku a rybky prodávali, ale šlak by mě trefil, když nejsou schopni začátečníkovi říct, že rybky patří do zaběhlého akvárka a že si nejdřív máte akvárko zprovoznit …pěkně zasadit kytinky, zapnout filtr a tak 3 týdny nebo raději měsíc to nechat běžet…ideálně přihodit hrstičku malých šnečků..levatek nebo okružáků, ti pomohou se záběhem a pokud nebudeme překrmovat, tak se nepřemnoží a je to armáda pomocníčků s údržbou akvária…no a teprve po tom měsíci (já třeba v případě neonek dávám do akvárka, které běží už minimálně 3-4 měsíce), když kytinky hezky rostou, když nemáme problém s nějakými zákaly, kdy nemusíme řešit přemnožení řas (já teda jako prevenci řas u nově založeného akvárka používám každodenní výměnu ⅓ vody…ale názory na to se různí…já mám vyzkoušeno, tak to tak dělám), když už si to všechno pěkně sedne, filtr-pokud máme s tím modrým molitanem-už není modrý, tak teprve jdeme koupit rybky a i ty nepřidáváme komplet osádku najednou, ale třeba na 2x cca s týdenním odstupem. Rybky vybíráme vhodné do daného objemu, pokud nemáme jednodruhové akvárko, tak vybíráme druhy ryb se stejnými a nebo podobnými nároky na podmínky a hlavně NEPŘERYBNIT.

Myslím, že obecně pro začátečníka může být takové maličké akvárko jako máte vy tzv. vyšší dívčí, neboť tak nějak nemusí pobrat začátečnické chyby…za mě je ideál pro začátečníka objem kolem 100 litrů, ale tak to už je teď jedno.

Nechci vás strašit, ale je možné, že to rybky nemusí zvládnout. Nemusí umřít nebo onemocnět hned, ale myslím, že krizovka by teoreticky mohla klidně nastat kolem třetího týdne.

Za mě tedy buď rybky vrátit…pokud to půjde…a nejdřív akvárko pěkně zajet. A nebo opravdu měnit ⅓ vody denně…což u takového objemu není zas až takový problém…to je jeden kýbl. Nevím, jak jste na tom s rostlinkami…obecně byste měla mít osázeno 80% dna nějakým nejlépe rychlerostoucím plevelem. Pokud to tak není, tak na rostlinách přitlačte…pořiďte nějakou hygrophilu polyspermu, hygrophilu corymbosu, limnofilu…často to akvaristi nabízejí i zdarma jako přebytky…no a budu držet palce, aby to dopadlo dobře. 

No a když to dobře dopadne, tak neflákejte údržbu…ono i po tom měsíci…po několika měsících, je akvárku pořád čerstváček.

Chápu, že si člověk koupí akvárko a nechce měsíc koukat na prázdné…už se nemůže dočkat, až se tam budou prohánět rybky…ale akvaristika je bohužel taky hodně o trpělivosti….doporučuju načíst články o zakládání akvária a celkově o tom, jak to funguje.

Mě fascinuje jedna věc… kupuju štěně a teď ani nechci nějak kategorizovat jestli s PP nebo bez. Řekněme, že jde čistě o to nepodporovat hnusné množky a nebudeme teď řešit lidi, co odchovají jeden vymazlenej vrh opravdu čistokrevných štěňat, protože každá fena by měla mít alespoň jednou štěnďata…to si myslím, že tady bude vždy.

Takže nebuďme v tuto chvíli nějací radikální PP fanatici… a řekněme si, že před koupí štěněte jde o to najít co nejvíce informací a slušný chovatel s P P i slušný odchovatel bez PP se snaží budoucí majitele svých štěňátek pečlivě vybrat a návštěva před odběrem štěňátka je vítána, někdy dokonce vyžadována a hódně si povídáme a hódně jsme v kontaktu.

Já zase měla v plánu nechat  pyrenejku tak týden na granclích od chovatelky, ale vydrželo mi to tak 2 nebo 3 dny. Ale začala jsem pro jistotu postupně.. nejdřív jen svalovina, pak přidávat i vnitřnosti a pak kosti.. buď mletinu a nebo paličkou pomlácená křídla. Následujícím štěňata … kavkazanda a berňák, tam jsem začala hned druhý den, co jsme si štěndo přivezli.