Příspěvky uživatele

Anonymní:

😛

Ahááá…tak takhle vypadá Jóžin z bážin…😂

Zajímavé je, že když ho pouštím za pár hodin na noc ven, už nevyřvává

Jo u nás to samý… to už potom štěkání opravdu, jen opravdu na něco… na někoho, jinak je potichu.

A vlci u nás v Krušných horách prý jsou.. ale já bydlím ve městě resp. na konci města a vlk by musel běžet po ulici, aby běžel kolem nás a to je hodně nepravděpodobný. To už spíš okolo poběží divočák…

Do paneláku bych určitě vybírala plemeno, které má v popisu, že zbytečně neštěká… v paneláku je slyšet všechno a je to děs. Když jsem ještě bydlela v paneláku, tak pod námi bydlel jezevčík a neštěkal nonstop, ale když to vzal někdo po schodech kolem jejich dveří, tak to si zaštěkal… a bylo to teda slyšet fest.

řekněte “ sedni” a tu vteřinu to určitě trvá

No tak lidi jako já, co žili s berberem Jackem, který měl reakční oblouk  nebojím se říct 4-5 sekund, tak ta vteřina je dobrej počin…. ne chápu, že se to nedá srovnat, ale jen si to představte… řeknete sedni… pes vyšle požadavek do dlouhodobé paměti a když máte štěstí a zrovna neproletí kolem moucha “jé… moucha😲” a nebo se pes mezitím nezamyslí nad nesmrtelnosti chrousta, tak si po těch 4 sekundách dřepne. V opačném případě chvíli stojí přemýšlí a pak se koukne na mě s otázkou “co jsi to po mně chtěla?”.

Přijde mi úsměvné jak je všecko relativní… pro vás sekunda dlouho, pro mě s Jackem by byla sekunda kosmická rychlost. 😎🙂

Mi:

Nemáte bohužel pravdu.Některá plemena k tomu byla v podstatě vyšlechtěna a tudíž vychovat je aby nehlásili  kde se co šustne,je dost obtížné až nemožné. Např.špic,pinč.Je to v podstatě potírání jejich přirozenosti,stejně tak jako “vymlátit” z loveckého plemene lovecký pud. 

No já si to myslím podobně…že pokud bylo nějaké plemeno generace šlechtěné na nějaké vlastnosti, tak se asi dá více či méně, ovlivnit výchovou, ale zcela eliminovat??

Už 4 roky se snažím vysvětlit Gině, že není třeba večer ležet na dvoře a vyblafávat do okolí info pro vlky, že je to tady hlídané, že žádní vlci v okolí nejsou…no nepochopila to ta čůza pastevecká a tak teda hlídám s ní a tenhle preventivní štěkot koriguji osobně. Co na to říct…je to nevychovanec a nebo je jen plémě, které je prostě soumračným štěkacím preventistou…. ?

Tak nevím, jestli bych v případě takového chronického zdrhače neměla už elektrickej plot ….jako fuj, když si představím, co by se u vás mohlo strhnout za melu, tak je mi z toho úplně špatně…a nedej bože by se k tomu přichomýtlo děcko…

keriton:

Pokud byste chtěla čistě pozitivní postupy, napadlo mě postupně ho “zcitlivit” na ostřejší a ostřejší povel. Takže na procházce dám hezoučký povel na přivolání, odměním něčím fakt hodně dobrým, a za nějakou chvíli ho znovu přivolám, ale o nepatrný stupínek ostřeji. Po chvíli dám třeba ještě jeden stupeň ještě o maličko ostřejší. Vždy tak, aby ještě přišel a mohl dostat super skvělou odměnu. Jestli se na jedné procházce povede projet tři stupínky nebo pět, je celkem jedno. Na příští procházce začínám znovu od nejhezčího, ale dál postupuju rychlejc. Pak se s tím dá všelijak hrát, náhodně měnit stupně ostrosti, držet se vždy v rámci toho, co bezpečně zvládá, opatrně zvyšovat náročnost. A pomalu se propracovávat směrem k cílovému “houknutí”. Představuju si, že tímto postupem to může být proces na několik týdnů.

Díky za tip…to mě nenapadlo, určitě to vyzkoušíme…

On už byl odmalinka citlivej na ostřejší tón a to i když se ho to netýkalo resp. jeho se to nikdy netýká, neboť je hodnej…když jsem přímo oslovila Ginu a houkla na ní…no výsledek je vždycky ten, že bílý krasavici je to úplně buřt…se na mě vždycky tak koukne “no jó, aby si se neposrala…🙄” (omlouvám se za expresivní výraz, ale tady bylo opravdu nutné Ginu citovat) a Matěj hned kouká co se děje…a prostě to na něm vidím, že pokud jsem ostřejší, tak má totál zásek…a opravdu musím ihned změnit intonaci směrem k němu, že je všechno ok, že to nebylo na něj…a než se z toho záseku změní znovu na toho beztarostnýho, usměvavýho Matýska, tak tam vidím to váhání…jestli teda opravdu už nebudu mluvit tak “ošklivě”.  Jak kdybych byla Jekyll a Hyde a on si není úplně jistý, jestli už jsem se z Hyda opravdu změnila na hodného Jekylla. Prostě usměvavej pejsek funguje na jedničku s hvězdičkou, ale jen usměvavé paničce, co k němu promlouvá slaďoučkým hláskem….

SH čubina mojí tety …nedožitých 17 let.

Pavlína:

Dobrý den, setkali jste se někdy s praktikou prodeje štěněte s PP po perfektních zdravých šampionech, ale nejste si jistí, že jsou to opravdu rodiče vašeho štěněte?

Před necelými dvěma lety jsme si koupili štěně labradora údajně 8 týdnů starého. Mělo mít kolem 8 kg a být čiperné. Chovatelka nám ani na požádání neukázala matku. Řekla, že má dva vrhy asi měsíc po sobě a že je nemůžeme vidět, protože je nemá připravené na návštěvy. Poté nám dala štěně, které vrstvě chodilo a mělo 3 kg. Byli jsme zaražení, čekali jsme větší. Nakonec jsme si ho odvezli. Pes v roce a půl má OCD a artrózu a osifikaci kolenních vazů a achilovky. Stát se to může, ale čím více jsme přesvědčení, že máme štěně z toho druhého vrhu a bůh ví, kdo jsou jeho rodiče. Luxusní množírna s papírama.  3 kg štěně labradora odpovídá 3 týdnům věku, což by sedlo na ten druhý vrh. Máte nějaké zkušenosti?

Chovatelka nám ani na požádání neukázala matku. Řekla, že má dva vrhy asi měsíc po sobě a že je nemůžeme vidět, protože je nemá připravené na návštěvy.

Samo o sobě mi to přijde takový podivný…tohle se mi nestalo ani u psů bez PP, ani u kříženců. Jako opravdu se tohle děje, že si jedete pro štěně s PP a přinesou vám jen to vaše a ostatní neukážou a musíte požádat o to, aby vám ukázali matku. Tak tohle se mi nestalo ani u psů bez PP a ani při odběru kříženců.  Štěňata jsem viděla vždy komplet vrh …tedy těch, co ještě nebyla odebraná a to včetně těch, která už byla rezervovaná a do kterých by mi vlastně nic nebylo. Tedy jediná vyjímka byla u afgána…tehdy byl výskyt parvy někde v okolí chovatelky, takže měla přísná hygienická opatření…dovnitř jsme šli přes desinfekční rohože…do odchovny nás nevzala, ale psy…nejen matku, přivedla do obýváku a vzhledem k tomu, že jsme měli zájem o psího kluka, tak v košíku přinela všechny pejsky z vrhu, včetně zadaného…A matku na požádání…?? 😲…no teď se mi v této souvislosti vybavilo, jak mému manželovi chtěli vermomocí ukázat tatínka naší kavkazandy (on ho neznal) a ještě mu řeknou, že je trošku ostřejší než mamka štěňat, tak jenom ukázat…manžel se psů bojí a tak prej…ona se koukne manželka…já jdu ven kouřit.

Jako nevím, jestli je tohle standard, ale mě to pomalu připadá, jako když si přijedu pro štěně do množky. Jako vím, že už je to s křížkem po funuse, ale s takovým přístupem chovatele bych teda štěně neodebrala a obzvlášť, když by se mi k tomu všemu ještě nějak nezdálo.

Takhle nikdy jsem si nenechávala zjišťovat paternitu u mých psů s PP…nikdy jsem neměla důvod k pochybnostem.

No kěž by to takhle “jednoduše” šlo s pubertální Ginou. Jako fakt nerada někomu radím, protože posledního psa jsem vycvičila před 28 lety. Ale i po 35 letech se psy a po 7 odchovancích a jednom vycvičeném dospělákovi to tak nějak vždycky šlo, pyrenejka Gina ovšem byla pro mě jiná liga. Ve své podstatě bych to s ní nenazvala výchovou, ale soubojem vůlí a ve své podstatě jsem sama překvapená, že to tak dobře dopadlo, neboť zhruba od jejích osmi měsíců klidně řeknu až do jejích 2~2,5 let to byl teda očistec. No a nakonec se z ní vyloupla velmi příjemná a mazlivá psí dáma, se kterou se dá povětšinou rozumně domluvit… ráda bych řekla, že to je moje vítězství a zásluha a schopnosti a poplácala se po rameni, jak jsem to zvládla, ale přijde mi, že to  moje zásluha není, že z toho prostě jen vyrostla a začala fungovat. Že ve své podstatě možná stačilo zatnout zuby a pičkat až dospěje a výsledek by byl stejnej. Protože jak mi jí doma říkáme… možná se tak narodila, možná je to Maybelline… tak Gina se taková možná narodila .  

No oni se ty potvory afgánský nezdaj, ale když se jim chce a při správný motivaci… já teda se svým afgánem tanec nedělala, ale třeba když jsme si “ hráli na cvičák” tak v přesnosti a rychlosti plnění povelů strčil bez problémů do kapsy i mojí ovčandu a bez problémů se třeba na povel naučil chodit zavírat dveře z pokoje na chodbu. Jo jsou to prostě šikulky, když chtějí a když kolem nich neproběhne zajíc.

A já bych zase řekla, že z toho strašidýlka už vyrostl.  

keriton:

Nevím, jestli nejsem divná, ale já psa do vody i bahna klidně naschvál posílám, a pak se raduju, jak ho to baví. A to rozhodně nemá samočistící srst 🙂 Je důležitý, aby uměl do vody taky nejít, když řeknu, většinou ho ale do vody častěji posílám než zakazuju.

Sardullah, a přeučit to přivolání cíleně se stopovačkou? Aby věděl, že se chodí i na ostrý povel a je za to taky velká odměna….

No se stopkou už jsme jeden čas pracovali, když v pubertě běžel ke psu a sice u něj zastavil a do kontaktu nešel, ale v tu chvíli na přivolání nereagoval. Ale i tak… po razantním povelu bych ho musela přitáhnout opravdu násilím. A to teda nevím jestli je dobře a upřímně se bojím, abych si to moc pěkný přivolání, co teď máme, nezkazila. On je Maťulka strašně šikovnej a snaživej a poslušnej, ale zároveň taková citlivá dušinka. Ono třeba i u povelu sedni..  jakmile řeknu razantně sedni, tak si prostě nesedne. Možná by nejjednodušší cesta byla, abych se já v krizovce znovu naučila používat povel čekej… to je jediný co funguje i ostře vyslovený a když je tím nebezpečí zažehnáno a pes stojí, tak ho nadšeně přivolat.  Tak asi je spíš chyba ve mně, protože jsem léta zvyklá v krizovce hvízdnout a nebo opravdu .. jo nebojím se říct… zařvat a psi vždycky věděli, že tady končí sranda, no a Maťulka je holt jinej. No možná zkusím to hvízdání, podpoříme nějakým pamlskem a uvidíme. No a pak samo domo poučení pro mě, že ho mám mít víc v merku a když je na volno a sundavám větve z Giny, tak si ho k sobě posadit a povelovat zůstaň a nenechat ho ve volném režimu.

Info z naší včerejší procházky…

Myslela jsem si, že zabahnění feňule budu minimalizovat povelem “Gino, nelez do toho bahna”…a Gina.."nó, jak chceš" a hupky na druhou stranu cesty do ostružiní…sundavat z ní ty svině pichlavý…větvičky ostružinový…to bylo móc bezva…zlatý bahno.

Pak jsme po cestě narazili na hromádku, kterou tam zanechal nějaký kůň. No Gina si to šla očuchat a když jsem zjistila, co čmuchá, tak už to i pěkně rozšlapala. Jako koně mi voní, ale že bych to chtěla mít doma v obýváku…tak říkám “Ginuš, jako takhle chceš jít do baráku, ty čuně?” a ona “neboj, já si to někde očistím v bahně” a já “tak to asi těžko, já si to bahno hlídám”…no a stejně se jí to povedlo, uprostřed louky bahnitá louže, kterou jsem v trávě přehlédla.

No a pak už na cestě k domovu..už se notně smrákalo..zatočímě na takovou cestičku, která už vede mezi křovím a lesíkem a je to samá zatáčka. Tam už psy beru na vodítko…tedy u Giny to znamená, že jde z flexiny na normální vodítko…to hvězda přišla a na sobě zase óbr rozvětvenou větev s trny…ani nevím z čeho to bylo…no tak jí to sundavám a že tedy pak psy připnu. A jak jí to sundavám, tak vidím, jak je najednou ve střehu…kouknu kam kouká a vidím Matese, jak letí a zalíne do křoví…dle mého v době mé nepozornosti přeběhlo přes cestu nějaký zvíře a vzhledem k tomu, že tady v tom úseku srny nebývají, tak to možná bylo i prase….tak houknu na Matěje, volám ho k sobě…pes nikde a už si teda říkám “a je to v pr.deli”…tak popoběhnu těch pár metrů, kde Maťula zmizel za křovím a to moje zlatíčko tam zůstalo stát, jen jsem ho přes to křoví neviděla…střídavě teda koukalo do dáli, střídavě po nás….no ke mně nepřišel asi z klasického důvodu, že když houknu, tak on je takovej váhavej střelec a zůstane stát…jenže v situaci, kdy mi mizí pes a evidentně běží za zvěří jsem ze sebe nedostala vysokým nadšeným hláskem “Maťulko, ke mně…hopí ..hopí..” a přiznám se, že ani nevím, jestli by to fungovalo.

Tak to musím nějak asi vymyslet, protože v krizovce je ta jeho váhavost a neochota přijít na povel, který člověk řekne razantně, dost na prdlačku. Takže to zatím pořešíme zastavovacím povelem…ten na něj můžu houknout a funguje spolehlivě a budu muset něco vymyslet…zkusíme asi hvízdání a popřípadě píšťalku, ale to je zase pro mě takový nepraktický…fakt nevím…

Já to nechápu obecně…už jen s tím plotem…stane se jednou, že pes plot nějak překoná…prokouše se. Stane se, protože mě by to jako majitele třeba ani nenapadlo….no ale v tu ránu udělám taková opatření a plot musím vytunit tak, aby se to neopakovalo. Ta situace na ulici…tak to nechápu vůbec…jakože já třeba, když jsou psi na zahradě a já jdu dom a okolo jde pes, tak raději počkám, až projde a pak teprva odemykám a vcházím…protože sice mám psy naučené, že se z branky ven necpou, ale člověk nikdy neví. A ta chvilka mě nezabije. 

To samé, když přijedu se psy z prochajdy a zrovna jde někdo okolo se psem, tak taky počkám až projde a pak vyndavám psy z auta.

A pokud mám psa, co by mohl být potenciálně nebezpečný, tak o to důrazněji dbám na prevenci. 

Navíc mi to přijde jako samozřejmost….ale je vidět, že ne všichni to máme stejně.

No to je fakt super…😴…ještěže to dopadlo dobře…

Jana:

Dobrý den, 

chci se zeptat jaké metody jste aplikovala na procházce, aby jste fenku odnaučila vyjíždět na ostatní psi. Mám ten samí problém s fenou 4 měsíce NO pracák. Sleduji Roberta Zlochu, trénuji sebekontrolu atd.  Je tedy ta správná cesta vyvést psa přes tuto situaci pamlskem u huby? Díky za každou radu, hezký den. Jana 

No upřímně, moc se mi radit nechce…resp. myslím, že moje rady nejsou vhodné k aplikování na vaše štěndo. Já mám fenu pyrenejského horského psa…naprosto nespolupracující (teda teď už jí jsou 4 roky a za tu dobu už jsme se tedy byly schopné domluvit, jak budeme fungovat)…a nemotivovatelnou…taková ta klasika, kterou alespoň přesměrujete pozornost psa na sebe…pamlsek, hračka…to nepřicházelo v úvahu.

Víte měla jsem i “normální” psy…i ovčandu a u těch jsem teda postupovala jinak…jak už psaly holky výše…učit psa co má dělat, takže s ovčandou jsem hodně cvičila chůzi u nohy a prostě dostala povel a u tý nohy šlapala, ale zase ta nepředváděla takový divadlo, jako moje pyrenejka…

U pyrenejky jsem vyzkoušela všechno, co mě napadlo…co jsem aplikovala u předchozích psů. Pak, co kde holky na diskuzi v podobných případech radily a na tu potvoru nefungovalo nic. Nějaký efekt mělo to, že jsem si stála tvrdohlavě za svým…že jsem byla umíněnější než fena…a trvala jsem na slušném chování. Snažila jsem se, abych situace zvládala tak, aby je zvládla hlavně fena a abych jí mohla následně pochválit…což jí asi bylo jedno, ale na druhou stranu, je to holka pastevecká inteligentní, tak určitě věděla, že teď je panička spokojená. No a situacím, které bychom nezvládly jsem se vyhýbala…třeba i do parku, který mám 200 metrů od baráku jsem jezdila s čubou autem a pejsky jsme trénovaly až tam, kde jsme měla možnost to korigovat vzdáleností, protože pěšky by to znamelalo chůzi po chodníku, kde bychom mohly potkat psa a nemohla bych držet nějaký distanc, kde by to ještě bylo na pohodu…jasně někdy se nezadařilo, neodhadla jsem OK vzdálenost a pod. a to divadlo udělala, ale snažila jsem se to opravdu minimalizovat.

Opravdu když jsme potkaly psa a nebyla možnost se vyhnout, udělat oblouk, tak jsem opravdu s klidem udělala čelem vzad, protože samozřejmě psa už měla na dálku zaměřenýho a čím byla vzdálenost kratší, tak se napětí zvyšovalo a nedařilo se mi fenu ničím rozptýlit, převést pozornost na mě…no ale když jsme se otočily a psa neměla před sebou, ale za zadelí, tak už s ní byla řeč, už se dalo povelovat k noze a jdeme…sice o psu věděla, ale byla schopná mě vnímat. Pokud to šlo, tak jsem se s páníčkem druhého psa normálně a na férovku domluvila, že mám mladý játro a mám ten a ten problém a že půjdeme pomalu a oni ať nás předejdou. Někdy jsme šli chvíli souběžně s nimi, někdy jsme hned, jak nás předešli udělaly čelem vzad a pokračovaly v původním směru, někdy jsme šly chvíli za nimi. Dle situace a reakcí mojí feny.

Možná by taky mohlo pomoci procházkování s nějakým vychovaným psem. Já mám dva psy…berňák je poslušnej, ale je vidět, že když se vyjímečně dnes stane, že pyrenejka není v klidu, tak je schopná mi zpovykovat i toho berňuchu a naopak když si hledí svýho, tak je v klidu i berňucha.

Co se teda snažím u svých psů učit od štěňat je, že když se jdeme s nějakým psem pozdravit, tak na povel (my  máme “jdeme říct pejskovi ahoj”) a k pejskovi půjdeš pouze pokud to bude spořádaně. Kolikrát se mi u pyrenejky stalo, že jsme se potkaly se psím kámošem a že jsme k němu šly a Gina začala s divadýlkem…no tak rázná otočka a jdeme pryč a  šly jsme chvilku opačným směrem a když se zklidnila, tak jsme to zkusily znovu…klidně jsem se takhle otočila i 4-5x, aby pochopila, že k druhému psu se dostane pouze v případě, že to divadýlko předvádět nebude. 

Dle mých zkušeností jdou podobné problémy odstranit rychleji, pokud je pes motivovatelný na pamlsky nebo na jinou odměnu…už to je z mého pohledu půlka práce. A u psů, kteří jsou ochotni spolupracovat to taky nebývá zas až tak velký problém…

A jak už bylo psáno také výše…pokud jdeme něco takového cíleně trénovat, tak s unaveným psem je to také jednodušší, takže vylítat, trochu pocvičit a při cestě domů trénujeme správné chování…než když vylezeme ven z baráku, pes je natěšenej, plný energie…to pak je horor.

Obecně…také již bylo řečeno výše…nezakazujeme, ale učíme psa, co má v dané situaci dělat, jak chceme, aby se choval. Já jsem člověk, co používá zákazové povely. Ale i to moje “Gino NE!!!!” znamená, že má jít slušně a spořádaně a že o tom nehodlám diskutovat. Protože se psem 50+ fakt diskutovat nehodlám, neboť pokud by bílá kanimůra OPRAVDU chtěla, tak by mě odtáhla, kam si vzpomene.

Pokud bych měla psa, kterého vyvedu ze situace pamlskem u tlamajzny, tak to udělám…a následně pochválím, jakej je to šikulka, když nebude zbytí a vím, že to s tím pamlskem zvládnu, tak to vidím jako docela dobrou alternativu.

No tak gratuluju❤️ ať jsou špuntíci i maminka hlavně zdraví a ať miminka prospívají.

Sarah01:

V 53 stará? Vždyť to ještě ani není důchodce, pracovat bude ještě víc než 10 let.

Přitom bych tuto věkovou kategorii ve které jsem i já definovala tím známým … mládí v prdeli a do důchodu daleko… 

Teda musím říct, že u adopcí z různých spolků  tomu věřím. Moje příbuzná chtěla adoptovat fenečku ze slovenské osady, nějak jí padla do oka … no a fenku nedostala, protože už je na psa prý stará… je jí 53 let… tak si nakonec koupila štěně, poněvadž chovatelce stará na pořízení psa nepřišla. Často je překážkou k osvojení povinná kastrace, ne každý je ochoten to absolvovat.

Ale myslím, že  městské útulky to tak přísné nemají. Kolikrát čtu, že pes je vhodný na zahradu…

A nebo zkusit nějakou skupinu psi v nouzi…

Anonymní:

Všem moc díky. Paní zvířátko chce, zvažovali jsme i kočku nebo andulku ale pejsek se zdá lepší jako přítel člověka který bude více s majitelkou propojen. Možná se pletu ale kočku považuji víc za lenocha. Zkušenosti má z dob kdy bydlela na vesnici, už je to ale dávno a jak to sleduji hodně věcí se změnilo, hlavně v krmení ale řekněme že to by problém být neměl. 

PS: co je za plemeno motýl?

Paní zvířátko chce a opravdu je to primárně pejsek? Ona totiž i ta andulka může být super společník. Na jednu stranu je to super, protože pes donutí seniora k pohybu venku. Na druhé straně je třeba počítat s tím, že u seniorů je větší pravděpodobnost nějakých nemocí, pohybových obtíží, hospitalizací v nemocnici a to i když je seniorka teď momentálně v poho. A je potřeba se o psa postarat.

Já osobně se přimlouvám za nějakého dospělého voříška z útulku, určitě se nějaký vyhovující najde.