Kdybych se dnes měla rozhodovat znovu, jestli budu mít děti, tak upřímně řeknu že ne. Když jsem si já před 30 lety “pořídila” první dítě, tak přede mnou až kam jsem dohlédla, byla zářná budoucnost…prostě samá pozitiva a sociální jistoty. Taky proto jsem kývla …po dlouhém přemlouvání manžela…na druhé dítě.

Když jsem byla mladá, tak se přiznám, že jsem spoustu věcí neřešila…resp. nad ničím se nějak extra nezamýšlela resp. tolik jsem se nebála, co bude….a už vůbec ne v jakém světě budou žít moje děti. Dneska se zamýšlím nad vším a padá na mě z toho splín čím dál tím víc. 

Ano klidně napíšu, že na jednu stranu jsem hrdá, že jsem člověk, protože mezi námi lidmi jsou i bytosti soucitné, empatické, podávající nezištně pomocnou ruku ať už se jedná o lidi, zvířata a obecně i ohledy na přírodu……..na druhou stranu se stydím, že jsem člověk, protože co lidstvo s touto planetou velmi sobecky činí je prostě hnusanec.  To co se vytvářelo a vyvíjelo po dlooouuuuhééé věky, tak lidstvo likviduje v období kratičkém. A hlavně já jsem člověk a kdo je víc…ostatní živí tvorové a příroda celkově musí lidstvu ustoupit. Bohužel mi přijde, že lidstvo si tímto podřezává větev samo pod sebou.

No zasebevraždit se nepůjdu…jsou na mě závislé další bytosti, ať už lidi, či zvířata….no děti už taky nezabiju, ale zase na druhou stranu naše rodina už se dál rozmnožovat nebude…syn ani dcera děti nechtějí….v tomto má naše rodina klesající počtové tendence….3 lidi (naši rodiče)měli celkem dohromady 3 děti (já , manžel a jeho sestra) a tyto 3 děti měli celkem 2 děti (moje děti, švagrová děti nemá) a moje děti budou mít nula dětí….takže si myslím, že v krátkém (z pohledu Země) časovém horizontu naše rodina přestane planetu zatěžovat úplně. Takže ano, začala jsem u sebe a nejpozději za 74 let (v případě, že by se dcera náhodou dožila 100 let) pravděpodobně dříve přestane naše komplet rodina zanechávat po sobě nějakou uhlíkovou stopu.

Já když jsem chodila na základku a učili jsme se kolik je lidí na planetě, tak si to nepamatuju přesně, ale nebylo to ani 5 miliard….a jakože za třeba 35 let se nám to nějak znásobilo. Kolik lidí ještě planeta zvládne “uživit”?? Už teď je hodně lidí, kteří umírají hlady.

A jsem hrdá, že jako správnej chlap přiznal, že se porval v hospodě.

😂😂👍

hmn:

já jsem právě proto zrušila obojek, protože když začne kozit, tak se z něj vyvlíkne v mžiku oka….(a vlastně to tak mám naučeno díky kočkám). Jinak ovladatelnost na tom postroji v pohodě (teď má ten non stop ramble), je krátký, takže i nějaké to otočení jde….a co si budem, zcela zásadní, u nás, pro ovladatelnost, je ten kufrový úchyt 😎😄

sadullah, myslíš, že toho psa, co se k němu vydala, chtěla napadnout?

večerní venčení bylo úspěch (si myslím), neb nesežrala ani jedno 💩…hurá 👏
a odpolední vlastně taky, protože nás na začátku předešli dva koníci (to si rozmýšlela úprk), ale pak se jim pověsila za paty a kmitala za nimi jak profi stopař, takže ŠLA rychlým rovnoměrným tempem delší úsek 😲😲😎
 

sadullah, myslíš, že toho psa, co se k němu vydala, chtěla napadnout?

Hele to si fakt nemyslím…i když “nikdy neříkej nikdy” přeci jen je to pastevec a do hlavy jí úplně nevidím. Ale přiznám se, že Gina je moje třetí fena a i když opomenu radikální berberku Sáru, tak první Sára ..ovčanda…sice nebyla takovej radikál, ale žádnej sluníčkovej pes to nebyl a s fenama jí to teda neklapalo.

Gina je velmi přátelský pes a to i k psím holkám. I ty její “divadla” v pubertě byla o tom “já chci za tím pejskem a chci a chci a chci”. Teda je fakt, že za celý svůj život nepotkala skutečně agresivního psa. A já jsem jí slyšela jednou jedinkrát vrčet na psy. To bylo Matesovi asi ¾ roku a šli jsme i s dcerou po takové uzoučké pěšince, kde nebylo kde se vyhnout a i to míjení bylo hodně na těsno. Dcera vedla Matěje a šli první…proti nám starej pán, dvě nějaký asi jackraslice nebo něco podobného na volno a jak šel Mates okolo, tak začaly šňafat…ale neútočily na něj, spíš šel kolem nich velkej pes, tak možná preventivní strachovej štěkot, no a my jak jsme pak s Ginou procházely kolem nich, tak na ně Gina zle vrčela. Ale myslím, že to bylo kvůli Matesovi…že si dámy dovolily na něj řvát.

Jako já jsem lenoch, tak se přiznám, že teď už nechodím s každým psem extra…Gina je vychovaná a myslím, že víc už z té výchovy nevymáčknu a Matýsek taky. Ale díky tomu, že teda chodím s oběma najednou, tak pesany, se kterými se jdeme fyzicky pozdravit, pečlivě vybírám. Resp. zdravíme se jen se známými psy. Ona Gina je totiž sice velmi přátelská, ale je strašně hrrr a v tom zdravení intenzivní. A to každý pes nemá rád…paradox je, že tohle nemá ráda ani Gina, když k ní nějaký pes takhle přistupuje. A do toho naše střívko Mates, kterej je zase pohyblivej…takže kolem pobíhá, byť třeba na vodítku a mám prostě strach, že kdyby se na něj nějakej pes obořil, tak by Gina mohla zasáhnout. Takhle, ani tak si nemyslím, pokud by se nejednalo o nějaké regulérní napadení nebo by došlo na rvačku, tak by asi pejsovi fyzicky neublížila, ale sprďunk by asi byl.

 Ale jinak, když už se hlasově projeví, tak to není agresivní štěkot, spíš takové vysoké kňučení a nebo poštěkávání…jakože se chce jít kamarádit.

Je opravdu hodná a přátelská, ale…pořád mám na paměti, co držím na vodítku a už jsem jí 2x zažila jako anděla pomsty…když se snažila bránit cizí malé dítě, které dostalo na zadel a řvalo a když se snažila bránit štěně čivavy, které k nám přiběhlo a páníček přiběhl taky, štěndo odchytil a zvedl do náruče a štěně řvalo jak píchlý tele…to mě teda hodně překvapilo, jak teď hned přepla s hodného pejska do bojového módu. Jasně u pastevce věc normální…u hodného bílého anděla věc překvapivá. Takže vím, že to ta moje hodná potvora umí. A když vezmu v potaz, jak bránila cizí mláďata, tak si neumím představit to čóro, kdyby bránila třeba Matese…kdyby třeba Mates vypískl leknutím, ani by ho cizí pes nemusel kousnout a mohlo by být vymalováno

No tak já mám dva zážitky s procházkování v parku…

1.  někdy minulý týden procházkujeme a potkali jsme dvě maminy, měly sebou kočárek a “na volno” dvě holčičky, dle mého odhadu tak 3 a 5 let. No a ta starší po nás furt pokukovala a pořád kolem nás tak nějak okouněla…evidentně si chtěla pejsky pohladit. No tak jsme se tedy domluvily s maminkou, že může…

Gina je v tomhle ohledu neuvěřitelná, její bezmezná láska k malým dětem, přestože s žádným dítětem nevyrostla a ani na ně není zvyklá, je neuvěřitelná…jako určitě by byla výborná psí chůva….holčička tedy přišla k nám…Gina stojí jak socha, nechává se pohladit, pomuchlat a jak tak stojí naproti sobě, tak Gina natáhne k holčičce krk jako žirafa a dala jí něžňoučkou pusinku a trošinku jí olízla tvář….vážené a vážení, co vám budu povídat…z úst maminky se ozvalo dojímavé “jéééé…” málem i dojetím uronila slzu, jak je ta Ginuška něžňoučká…🤗🤗🤗😇

Musím říct, že v tomto je opravdu super mít psa, který miluje děti a nemuset cizí díťata držet od psa v bezpečné vzdálenosti.

2.  procházka včera….

můj syn už se mnou na procházky nechodí, ze zdravotních důvodů nemůže…zúčastní se jednou za dlouhý čas a je to tak max na 20 minut…no a včera byl ten den, kdy měl jeden z těch lepších dnů a že půjdeme obejít park a pesany, byť na tu chvilku…vezmeme sebou.

Předesílám, že moje nyní již zlatá a vychovaná pyrenejská psice je v přítomnosti syna jak …ani proto nemám slovo…jako musím korigovat tahání a teda její reakce na psy nechápu…jestli se snaží bránit syna??…v létě, když s námi byl syn, tak měla reakci na jednoho výmara a to jsme se s ním přímo nemíjeli…to se mi bohužel přiškrtila na stahovacím obojku (ten nosí, protože je to Houdini a z každého jiného obojku je schopná se vyvlíknout, i když je dotaženej tak, že tam ani ty pověstné 2 prsty nestrčím. Takže, aby se to neopakovalo, tak nosí obojky dva…řetízkový stahovák a látkový polostahovák. Naivně jsem se domnívala, že tím zabráním případnému přiškrcení feny a že naopak škrťák znemožní případné vyvléknutí z obojku…navíc to mám vyzkoušený, u jiných obojků už 1x se mi to stalo a fungovalo to. Čuba se zbavila “pohodlného obojku”, ale zůstala na stahováku.

Až do včerejška jsem si myslela, že jí mám dobře zabezpečenou. Včera už si pěkně potancovala, když jsme potkali samojeda…no dobrý, tak jsme ho obešli a jde se dál. Pak šel po souběžné cestě s tou naší pes…cesty několik metrů od sebe, pes šl směrem k nám. Jako opravdu jsem nečekala nějaký problém, protože s Ginou už žádné nejsou. Jediné psy, které v parku obcházím obloukem jsou dvě uřvané něcojakočivavy na flexinách a i to je ale v klidu a bez divadla. No..Gina se z těch obojků vyvlíkla…já skok jak z akčního filmu po ní, držela jsem jí za chlupy, kůži, válely jsme se tam po zemi, fakt jsem jí držela zuby nehty, byly jsme kousek od silnice a jí už bych tak jednoduše nechytla…pak jsem jí teda…stále jsme ještě ležely, já jí držela oběma rukama a bála jsem se jednou rukou pustit, aby se mi nevyvlíkla, ale zároveň jsem jí potřebovala přivázat, no nakonec jsem jí navlékla smyčku, co jsem udělala z vodítka a následně se mi podařilo navléknout i stahovák…infarkt rozdejchávám ještě dneska. Ono když by se tohle stalo u Matese, tak prostě zavolám a Mates přijde, ale u Giny je to sci-fi. A vím, že by se u toho psa nezastavila, že by pokračovala dál…nedejbože pod kola nějakého auta.

Syn prohlásil, že na to nemá nervy, že už s námi v životě na prochajdu nejde. A upřímně já jsem ráda. To raději půjdu na špacír se synem bez psů a je vezmu extra. Pro mě už teď, kdy je Gina zlatíčko, jsou procházky relax…konečně si to po jejích bouřlivých divadlech v pubertě užívám…konečně už není každý druhý pes stres z toho, co zase madam předvede…ale prostě se synem to nejde a bohužel jeho zdravotní stav neumožňuje, abychom to s ním a psicí natrénovali. Navíc fakty nechápu její chování…synovi je 30 let, je to chlap jak hora a ze psů nemá strach, takže nějaké obavy z něj cítit nemůže, reaguje takhle na psy, co jsou v klidu…neštěkají na nás a ani nepřijdou do přímého kontaktu s námi, ani my neprojevujeme žádný zájem o ně. Navíc Gina nereaguje agresivně, ale jen jako naprosto nevychovaný fracek, co se snaží za každou cenu dostat k druhému psu. Ani si nemyslím, že by druhému psu ublížila, je přátelská a se psy se normálně zdravíme, očucháme…..

Jako tohle už bych nechtěla nikdy zažít. Jsem poučená z minulosti, kdy Sárině rupnul obojek a u Giny jsem se to snažila eliminovat tím, že máme obojky dva…ale jak je vidno, tak ani to není jistota. Vyřešil by to postroj, ale na tom je hodně špatně ovladatelná, proto jsme ho taky dali k ledu a nenosíme ho.  No teď ho asi zase vytáhnu, když ho hmn nechtěla pro čubinu, jako pojistku, vezmu další stahovák, a spojím oko na postroji s dalším okem u vodítka…a kdyby se stala jakákoliv událost s obojkem, tak čuba zůstane přivázaná za postroj…nebo už nevím….

Jako omlouvám se za ten román, ale musela jsem se z toho vypsat…..

rodon:

Dobrý den

našel by se někdo co má na akvárium udělaný speciální stojan? 

Z jakého to máte materiálu aby to uneslo 200 kg? Můžete

přidat fotku? Nechci dávat něco tak těžkého na obyčejnou polici

nebo stolek.

 200 kilo…jakože dohromady…akvárko, voda, písek, dekorace????

To nebude nic obřího…jako můžete si nechat svařit stojan z jeklů. Ale já mám akvárko o podobné hmotnosti na komodě, koupila jsem vrchní desku ..tročku delší než komoda…zboku jsou dvě desky, kterými jsem zpevnila boky a navrtali jsme držáky do zdi a na ně upevnili vrchní desku, aby akvo nezatěžovalo celou vahou komodu a už mi to takhle drží léta.

A nebo si prostě nechat svařit stojan z jeklů…

My teda máme podobný problém…pesani povětšinou spí na holé dlažbě na chodbě…vše, co tam dám, tak Gina odhrabe pryč. Teď na zimu se tam chystám přilepit kus koberce. Tak doufám, že madam nebude úporná a nezlikviduje to.

hmn:

takže přikoupit nepromokavá prostěradla
starých přehozů, závěsů, prostěradel, povlečení i ručníků je dost
postavit kousek plotu, ať není u cesty (přičemž to musí být průchozí pro kočičáky)
koupit psa, ať hlídá neprostupnost toho kousku u cesty😄(takový jorkmut se protáhne i dírou kočičí)
na koberec, přemýšlím, jestli bude lepší role pojistné hydroizolace, vinylový koberec, role pvc či co
prostě těžká pohoda 😄😎

poznaly/i jste, že se blíží hárání, podle chování feny?

Na Gině teda ani omylem nic poznat nešlo…vlastně jsme to zjistili, až když přišel syn, že na chodbě na dlažbě je kapička krve…. 

Jo…psi s největší pravděpodobností vidí ve tmě líp než my lidi…teda než já určo. Ale na druhou stranu to, že ve tmě lépe vidí, neznamená, že se za tmy cítí komfortně. Jako noc není den. Stejně tak jako Gina začne za soumraku hlásit všem vlkům v okolí, že tady nebude jehněčí kýta zadarmo, tak naopak Mates si ve tmě teda není jistej v kramflecích a raději se drží blízko u mě.

Jo…psi s největší pravděpodobností vidí ve tmě líp než my lidi…teda než já určo. Ale na druhou stranu to, že ve tmě lépe vidí, neznamená, že se za tmy cítí komfortně. Jako noc není den. Stejně tak jako Gina začne za soumraku hlásit všem vlkům v okolí, že tady nebude jehněčí kýta zadarmo, tak naopak Mates si ve tmě teda není jistej v kramflecích a raději se drží blízko u mě.

KatyQ:

Pár fotek - venčení ráno v pravé podzimní mlze a souboj s větvičkou 😂.

Za poslední dva týdny se Connie vytáhla strašně do výšky a začíná vypadat jako zmenšená kolie. Předevčírem zjistila, že se po schodech dá chodit i dolů a pokud nedám bacha při zamykání, prostě zdrhne po schodišti do přízemí i s vodítkem. To stejné nahoru - vyběhne dvě patra jako nic a hospodaří sousedům v botách než se taky vyhrabu. Do jakého věku jste štěňata po schodech nosili? Chtěla jsem vydržet tak alespoň do šesti, ale občas mě převeze.

Já se teda teoreticky snažím štěňata po schodech nosit co nejdéle. Praxe bohužel pokulhává… u berberů to bylo do té doby, kdy  jsem zvládla nosit obě štěňata najednou, pak to vypadalo tak, že jsem snesla jedno štěně a jak jsem se vrátila pro druhé, tak to první vyhopkalo nahoru. Nakonec jsme to nošení vzdali poměrně brzy, jen jsme dali zábranu na schody do patra, aby tam přes den nelítala po schodech, ale těch 8 schodů co máme z chodby do zvýšenými přízemí chodila dle libosti.

No a pak Gina… tam nešlo zahradit schody kvůli našemu psímu důchodci, takže když jsem byla u toho, tak jsem jí snesla.. vynesla, když ne tak si stejně seběhla a vyběhla sama,

A teda když lítala po zahradě, my tam máme takovou kaskádu… prakticky dva schody, tak to bylo hop nahoru, hop dolů…

Prostě jsem to tak nějak přestala řešit…nebydlím ve čtvrtém patře bez výtahu, tak prostě jen omezím přístup do patra a těch 8 schodů se zatím na žádném z mých psů váhové kategorie 50+ nijak negativně nepodepsalo.

Kilian:

Zdravím, tak dneska moc příjemný závod na Všestranném psu Zbraslavi,v kategorii dle  IBGH2 máme pěkné druhé místo, o 1 bod méně než vítěz….celkově přišel o čtyři body, tři u chůze a jeden za aport….

Gratulace 👍

Tyhle fotečky miluju…Kelíšek na bedně s pracovními plemeny 😊

strapaty:

Panciernicek panda, prisavnik jednopruhy, razborky, kolizy krpate, endlerky…len taky nastrel.Ale opatrne s mnozstvom ryb.

Na ty otíky (prisavnik jednopruhy …česky krunýřovec jednopruhý…Otocinclus affinis) bacha. Většinou se jedná o importy a je tam dost velká úmrtnost. 

Dájo, já vám neporadím…ale umím si představit, jak náročné to pro vás je, jak je potom člověk vyčerpaný, jak fyzicky z nevyspání, tak psychicky a klobouk dolu…držte se.

Já hledala cíleně chovku- zaměřenou na zdraví resp. délka dožití psů" - jen u berňáka, protože berňuškové jsou obecně tím kratším životem a zdravíčkem profláklí. Našla.."zapsala" jsem se do pořadníku na ještě nenarozené pejsky…bohužel jsem nebyla první na psího kluka a kluk se narodil jen jeden (klasika, když sháním fenu, tak všichni mají volné kluky a když chci kluka, tak se narodí skoro samé holky)…byla jsem rozhodnutá, že počkám na další vrh, ale zase jsem se dala ukecat od manžela, který nechtěl čekat, až začne nějaká fena hárat, až zabřezne, až porodí, až budou štěňata k odběru …paní Sojková (od které jsem chtěla štěně brát) mi poradila, že jedna chovatelka má ještě volného posledního chlapečka po feně z jejího chovu, ale ten byl ihned k odběru a mě v práci jsem si takhle na rychlo nemohla vzít dovču a přes to u mě vlak nejede. Takže se vybíralo z docela velké nabídky štěňat, která byla k odběru tak za 2-4 týdny. Já seděla, studovala rodokmeny, všechny příbuzný, co jsem dohledala, odchovy….můj manžel rozklikával fotky a říkal "ten je krásnej, ten je roztomilej, koukej jakej má tenhle kukuč….když si podle fotky vybral Matese…tedy pardon C-Pointa, tak já zase dohledávala kde co ohledně zdraví a můj manžel pořád říkal, jestli už jsem štěndo zarezervovala…ne? a co ti na tom tak trvá.

Jestli jsem spokojená s Matesovo rodokmenem?? Takhle…nemůžu říct, že je to nějakej průšvih, ale úplná hitparáda zdravých jedinců, kteří odešli do psího nebe v požehnaném věku..plácnu 9 a více let, to taky není. Viděla jsem maminku, viděla jsem i Matesovu babičku, která již byla v seniorském věku…zdravá, vitální…

Takže uvidíme, Matějovi budou v listopadu 2 roky…prostě je možné, že mi Matěj spokojeně dožije třeba i těch 10 a více let, je možné, že za 2-3 roky přijde nějaká ošklivá nemoc, která mi ho vezme. Takže to dělám jako psi…žijeme spolu teď a nemyslíme na to, co bude zítra, je zbytečný se nervovat předem, stejně to neovlivníme.

 U pyrenejky Giny, tak to bylo v době, kdy jsem zběsila sháněla psí holčičku, takže tam jsem jen hledala informace o chovce, aby to nebyl nějakej průšvih…

A u afgána?? V době neinternetové? Prostě inzerát v časopise Pes, přítel člověka…a bylo to. 

Obecně bych řekla (teda nechci to s ohledem na vlastnictví BSP zakřiknout), že jsem na psy měla docela štěstí a to přestože povětšinou na mě buď zbyli, že jsem si nemohla štěně vybrat a nebo prostě to byla náhodička.

Jak venčíte když je brzo tma?

1. venčení po tmě a nebo za velkého šera v terénu nebo na nezpevněných cestách už pro mě teda není…minule jsem si málem vyvrkla kotník za ještě dobré viditelnosti na zrušeném fotbalovém, posekaném hřišti…byl tam nějaký ďolík, no tak jsem si do něj pěkně šlápla…takže za snížené viditelnosti pro mě už přicházejí v úvahu jen vyasfaltované chodníky (o dlažbě nemluvím, pokud je na chodníku dlažba, tak zakopnutí je u mě věc běžná), no a je potřeba, aby okolo těch asfaltových cestiček byla nějaká ta příroda, prostě abych já šla pohodlně a pesani mohli po travičce.

2. myslela jsem si o sobě, že jsem udatná slovanská žena, nebojácná…procházkovat po tmě?? Žádný problém, klidně “o půlnoci na hřbitově”, koho, čeho bych se bála?? No jasně koho a čeho bych se bála, když mám po boku Sáru, která mě střeží jako oko v hlavě a každýmu Bubulákovi by na potkání ukousla palici. Ano já se kouknu večer pod postel, jestli tam není bubák, bubák se koukal večer pod postel, jestli tam není Sára. Sáru už nemám a ještě tak dva roky po jejím odchodu dobíhala ta moje nebojácnost. Pak stačil jeden optickej klam za šera, kdy můj mozek identifikoval dřevěné zábradlí mostku jako černě oděnou postavu, která tam tojí a zírá na nás. Jo mít Sáru, tak by moje reakce byla taková, že bych čubu vzala nakrátko k noze, abychom na postavu náhodou neudělaly bububu, až půjdem okolo, ale po boku s mladinkou Ginou a štěnětem Jessinkou mě najednou přepadl panický strach a vypěstovala jsem si velmi nepříjemnou úzkost a panické stavy strachové. Ne nebála jsem se, že na mě někde skočí masový vrah, ale že kouknu třeba do lesa mezi stromy a tam někdo bude stát a koukat na mě. Kolikrát, když jsme procházkovali na opuštěných cestách, tak jsem musela otočit i za bílého dne, když mě tenhle iracionální strach přepadl…nebyla jsem schopná hlavě poručit. Dnes je Gina dospělá, tak ve dne už to dávám beze strachu, ale přiznám se, že za většího šera, mě ta nejistota přepadá pořád. K tomu se dost bojím divočáků, takže za soumraku do přírody ani omylem….

Takže ve večerních hodinách jezdíme procházkovat do parku, neboť se nechci courat po ulicích kolem baráků. Já mám ty “bezpečné cesty”, je tam veřejné osvětlení, Matýska nechám proběhnout na bývalém fotbalovém hřišti, se kterým park sousedí.

A navíc v tom vidím i pár pozitiv. 

Vzhledem k tomu, že “v sezóně” procházkujeme na málo frekventovaných a opuštěných místech, kde třeba zcela vyjímečně potkáme psa…díky tomu, že je to tak zřídka, tak si pak ani nejsem jistá případnou reakcí Giny, při míjení se. A Matýsek se jeví jako poslušný pes, ale když nejsou rušivé elementy, tak těžko říct, jak na tom jsme se spolehlivostí.

Takže..Gina je v parku spokojená, neboť je to pro ní zajímavá čuchací lokalita, navíc pejsci, dětičky, lidi obecně…na rozdíl třeba od lesa, tam se vysloveně nudí….no a Mates teď chodí na flexině (couračka je do parku z mého pohledu nepraktická) a tam tedy zkouším tu ovladatelnost, když někoho míjíme a nebo třeba i vidí blízko psa…jasně, flexi pořád vytváří mírný tah, takže pes ví, že je přivázanej, na druhou stranu mám radost, že Matěj reaguje suprově na povely, ať už ke mně a nebo čekej, k noze a chůzi u nohy, aniž bych musela používat na flexině brzdu a nebo že by ho zastavilo doběhnutí na konec flexi. Takže se přes zimu pěkně zcivilizujeme, no a až se zase začne den prodlužovat, tak přesídlíme do “divočiny”.

hmn:

pelíšek……mimo jiné mi v noci chodí do postele, na peřinu, pomazlit se, člověka ohlodat
na gauče
v obýváku koberec

Gina hárala poprvé ve 14ti měsících…všude mám koberce, chodí do postele-tam mám teda přehoz, protože se se mnou pesani válej v posteli furt a to by ta postel za krátkou dobu vypadala, na gaučích to samé. Gina je čistotná holka, takže vzácně sem tam kapička za zemi, jinak nic.

Varaxi:

Verze a) Pán s batohem v černém, co jde ode mě.

Verze b) Černý pudl ve víru vášní, asi čelem ke mně.

Na první dobrou jsem viděla verzi A, jako zdál se mi ten chlap nějakej divnej a oproti těm psům, no asi hra s perspektivou a to jsem se fakty snažila tam něco vykoukat…po přečtení vašeho příspěvku juknu znovu…a jako vopravdu je tam pudl….já jsem prostě na ty optický věci nějaká prvoplánovitá.

Zrzavci:

Jdu si ulevit, jedu tramvaji   a z okýnka pohled na obřího výměra na Flexi a haltině. Pes vždy dorazí na oonec hodí mu to hlavou, baba čůza co celou dobu čumí do tlf.   s ním skubne pes se kus vrátí a jde hned dopředu, mrkněte mu to zase hlavou, baba čumí do tlf….. achjo  

😢

Thielli:

Tak v tom případě přikládám, co mám v práci já. Aby kolegové, než na mě promluví, zjistili můj stav a tím páderm své šance se mnou něco probrat.

Tak teď jsem se neskutečně zasmála…no holt realita…🤣

papson:

Dobrý den,   po mnoha letech uvažuji o návratu k akvaristice.Pročítáním různých stránek zjišťuji,že asi bude problém udat přebytky z chovu.Můj dávný odběratel už bohužel nežije a tak nevím kde případné přebytky udat.Poradíte mi prosím?

Nebo normálně nabídnete přes inzerát lidem.