Zdravím, používáte obojek s GPS? Nejde mi o lokaci psa, toho si snadno uhlídám ale zajímá mě kolik naběhá km při venčení. Máte s něčím spolehlivým zkušenost?
No když nejde o GPS lokaci, tak bych pejskovi na obojek připla nějaký levný fitnes náramek.. např nebo krokoměr, prostě nějaká nejlevnější blbina , která je schopná měřit tu vzdálenost, kterou pes naběhá to změří taky.
Ono GPS trackery nejsou sami o sobě drahá záležitost, jde spíše o to, že si k nim musí člověk zaplatit službu, paušál a pokud to nepotřebujete, tak to jsou vyhozených peníze, když vám defakto stačí nějakej obyč. krokoměr.
Dnes jsme byli s Cherry v Brně na výstavě a potkaly jsme se tam i s dvěma odchovy, na fotce zleva Aurinka, Cherry a Haileynka. Cherry dostala V bez pořadí, dle pana rozhodčího má moc velké uši. 😁
Tak jestli má moc velké uši neposoudím, ale čistě z mého totál laického pohledu řeknu, že jí každopádně ty ouška moc sluší. Všechny tři jsou to krasotinky 🥰
Njn , tak upravíme plot a když bude nejhůř, tak si najdu ještě brigádu, abych užívila ještě tak dva pastevecké kluky a to už Ginuš nebude večer hlásit vlkům, ať k nám nelezou, ale to už bude štěkat svatá trojice a pořád považuju ještě vlka za inteligentní zvíře, kterému takové riziko nestojí za to… jistě jste si všimli, že záměrně nezmiňují mého berňuchu… bylo by lepší, kdyby ten v takovém případě neštěkal, aby vlci nezjistili, že máme psího troubelínka.
Ale teď vážně…. to, co se stalo je strašidelný, noční můra pro každého majitele psa… ale kolik takových případů se zatím stalo a kolik psů zabije třeba jiný pes, kolik psů srazí auto. Nechci se stavět na jednu ani na druhou stranu… jakože hodný vlček a nebo naopak zničit vlka. V Krušných horách vlky máme, ale jejich přítomnost mě osobně neděsí, nic nechovám, takže se ani nebojím, že mi vlci způsobí škodu na zvířatech a do lesů se sice nebojím chodit, ale pro Ginu je to jak v tý písničce od Pokáče… dneska jsem v lese byl a už tam nepudu, nikde jsem nezažil tak ukrutnou nudu… a tak raději chodíme po loukách.
Jsem si naprosto jistá, že pokud by vlci zabili mého psa a nebo potrhali moje ovečky, tak v tu chvíli by moje pocity byly hodně subjektivní a moje vize by byla “smrt těm padouchům”, ale tak pocity by byly stejné ať už by se jednalo o vlky, psy, lidi… nepřítel mého psa je i mým nepřítelem. Pořád ještě jsem pevně přesvědčená, že kdybych na prochajdě potkala vlka, tak bych začala panikařit až ve chvíli, kdy bych viděla, že vlk jde cíleně k nám, to mám momentálně podstatně větší strach z divočáka a nebo, což se u nás v blízkém okolí stalo, z dvojice psů pravděpodobně MSP, kteří hlídají nějakou firmu a utekli a nebylo to poprvé a jsou agresivní na psy…
Odpověď na příspěvek uživatele drvodelkafialova z 27.01.2024, 15:23:05
Teda to je fakty děs… když si to představím, vůbec by mě ani ve snu nenapadlo, že by vlci šli takhle cíleně po psu a ještě s překonáním překážky. Jako pochopila bych, že zlikvidovali psa, který bránil ovce, které chtěli…
pečená nutrie na zelenině = báseň na pekáči 👍kam se na ni hrabe králík
Já vím, že jsem u nich i to maso jedla, ale už je to téměř 40 let, tak si vůbec nepamatuju, jak to chutnalo. Jen vím, že mi to nepřišlo, že to chutná nějak zvláštně a ve srovnání s králíkem…byla nutrie lepší, teda dneska už nejím ani ty Králíky, ale v té době jsem měla srovnání a pamatuju si, že králíka jsem moc nemusela.
Mě takový věci hlava nebere… něco se stane, můj pes něco způsobí, neměl by ale budiž, tak prostě je můj, tak jsem za něj odpovědná a tedy omluva a projevení lítosti je na místě a úhrada škody, jak materiální, tak případné ošetření vetem je samozřejmost.
Když moje Sára.. v té době šestiměsíční štěndo sice na vodítku, ale bez košíku drapla do tlamy krysařici, co na nás se štěkotem vyběhla a vypadalo to, že bude šňafat v bezpečné vzdálenosti, bohužel se dostala moc blízko a byl to takovej fofr, že už jsem tomu nestihla zabránit, navíc jsem to ani nečekala, tak po osvobození krysařice z tlamajzny naší Sáry jsem se omlouvala až do Aleluja a to se krysařici nic nestalo, jen byla oslintaná a chyba nebyla jen na mojí straně a hlavně už si dal člověk velkýho bacha, aby se nic podobnýho neopakovalo. Už nemyslel jen sám za sebe, ale i tedy za ostatní, už nespoléhal na to, že si majitel svého psa ohlídá. A to přestože Sáře od malých uštěkánků nehrozilo reálné nebezpečí, ale abych chránila ty pejsky a nebylo to jednoduché, protože Sára uměla být jako tichá smrt a ze zdánlivého nezájmu k činu to bylo teď hned., ani člověk nemrknul. To už bylo bambilionkrát lepší když hlasitě a nepřátelsky pouštěla hrůzu, protože to se pak majitelé začali snažit svoje malé uštěkance odchytit.
A pak když čtu tady nebo nějaký článek nebo reportáž v telce, jak se někteří majitelé zachovají a třeba i opakovaně… prostě nechápu.
Vždycky se může stát něco, co člověk nepředvídá, i když se předvídat snaží vše a o to intenzivněji, když ví, že má psa, který může být nebezpečný, vždycky může být něco poprvé, ale tak pokud je to má vina, byť nezaviněná, nepředvídatelná, tak se k tomu přeci musím postavit čelem.
Jak by na světě bylo hned lépe, kdyby se lidi chovali zodpivědně a slušně.
Proč by nemohl jít s pitem navolno, pokud je pit ovladatelný?
ať klidně chodí, ale ne na kontakt…
připravený být třeba je , páč Lůďa by na kontaktu do toho šel, a i “hodnýho” tím vyprovokoval… nic nedémonizuju, jen holá fakta
Za mých mladých let bylo normální, že než psi došli do kontaktu, tak už jsme na sebe s druhým páníčkem volali a zjišťovali situaci…pes, fena…je možno, aby se pozdravili, popř. poběhali nebo nee. A dle toho se buď psi brali na vodítko a nebo nee. Za mých mladých let, pokud měl pes košík, tak to bylo avízo, že by mohl být případný problém a tam jsem brala svého psa na vodítko automaticky a to i ovčandu, které by stačil povel k noze, prostě aby byl druhý majitel klidnější. A stejně tak obezřetněji se chovali ostatní páníčci, když viděli mého psa s košem.
Jako možná si tu dobu idealizuju, možná mě nějaký pamětník vyvede z omylu, ale přijde mi, že psi i páníčci byli, tak nějak normálnější…a domluva byla samozřejmostí.
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 26.01.2024, 15:40:54
Ježíšku na křížku, chudinka…
No stane se. Když jsme měli pouštěcího kocoura, tak jsem se občas třeba v noci vzbudila a vůbec jsem nebyla schopná si uvědomit, jestli je doma a nebo venku. A on byl přesně jako Elsa…to jsi mohla volat…a ještě ten hajzlík někde nenápadně ležel a kolikrát jsem šla třeba 3x kolem něj a vůbec jsem si ho nevšimla…on byl obyč. mourek.
Ale kdyby zůstal na balkoně, tak to je ta lepší varianta, to by škrábal a mňoukal, že chce dom a já mám docela lehký spaní, takže bych ho slyšela.
Tak co se týče barvy…není žlutá jako žlutá…já obecně žlutý auto klidně…již jsem měla alfu romeo GTV. Teď mám šedou hondu CRV…člověk, když je socka, tak si nemůže v barvách moc vybírat, když narazí na slušnej kus za slušný prachy, tak barva jde stranou. Jako šedá na pohled za mě dobrá, ale prostě je to barva, co splývá se silnicí. Já jsem tedy na černý auta, ale s ohledem na nějakou bezpečnost, pokud bych měla na výběr, tak červená, žlutá a hezky oranžová by byla asi jasná volba…holt stárnu, tak preference barev, které se mi líbí vs. které jsou dobře vidět v provozu, se prostě přiklání k té bezpečnosti.
A co se typu, značky, modelu auta týče, tak tam je preference jasná…aby se mi tam vešli dva velký psi, aby to mělo podvozek výše nad zemí a aby to mělo 4x4…ne že bych to potřebovala na to moje popojíždění mezi prací, nákupy a mojí mámou, ale primár je vyjíždění k procházkovým lokalitám a ne u všech je asfaltový parkoviště…teda skorem nikde a tak člověk stojí defakto v terénu a někdy ten terén není v nějaké úplně ideální kvalitě…suchej a pevnej a více méně rovnej a tak. I ta hondu CRV, co teď mám není úplně podle mého vkusu..ale zase když jsem měla kiu sorento, tak moje malinkatá mamika do ní lezla jak já říkám “do tanku, v tank”, prostě to na ní bylo vysoko, takže byť je “starý” sorento auto přesně dle mého gusta, sedla mi jak poklice na hrnec a dokonce i s tím automatem jsem byla nadmíru spokojená, ale tak musela jsem udělat nějakej kompromis a koupit něco nižšího.
Jinak třeba moje kámoška má VW Tiguan, ne úplně nejnovější model, ale třeba oproti tý mojí stařičký hondě je to “voňavka”..ale…otevřela kufr a dámy a pánové, tam by se mi nevešel ani nákup, natož dva velký psy.
Byla tady debata, co se dá a nebo nedá koupit třeba do těch 300 tisíc…jakože nové nebo lehce jeté…no já bych měla za 300 tis bambilion let starýho teréňáka…
Jo…přesně jak píšou…kontroverzní dílo…já si tak říkám “proč??, kdo zrovna tohle potřebuje”. Na druhou stranu umělci a “umělci” dneska vytváří kde co, ale tak si říkám, kdo tohle koupí a vystaví si to doma??…jako opravdu tohle někdo chce??
Dajo, ono to, zejména u štěňat velkých plemen, opravdu není jedno. Tam člověk ve velice krátké době umí způsobit růstové problémy.
Jo, taky jsem to chtěla napsat….u dospěláků je to něco jinýho, ale u štěňat obříků se nad tím přemýšlet prostě musí…nebo by se alespoň mělo.
Teď jsem měla v docela rychlém sledu za sebou 3 štěňata medvědoidních plemen…u pyrenejky jsem to řešila omega, dokonce jsem to i vážila, protože množství papání pro štěně jsem absolutně neměla v oku a to přesto, že psi před ní jsem na granulích neměla, ale na druhou stranu jsem vařila a Ginu jsem chtěla mít na syrovém…za rok přišla kavkazačka, tak to měl člověk ještě v živé paměti a za rok přišel berňucha, tak to člověk řešit už fakty nic nemusí, neboť má natrénováno a přijde mu to jednoduchý jak facka…ale když začíná a nebo má mezi štěňaty nějakých 10 let odstup, tak je fajn si něco načíst a řešit.
Blbý je, když má člověk nějakou představu o tom, jak štěně krmit a štěně mu do toho hází vidle, protože odmítá jíst to a tamto…a v tu chvíli je jídelníček, který si člověk pečlivě poskládal nepoužitelný… a zase se musí přemýšlet a poskládat to z věcí, které štěně papká. Protože u dospělce si můžu teoreticky říct “tak nejez, však on tě hlad donutí, ale u štěnda potřebuju aby papkalo pravidelně několikrát denně”
Teda teď jsem dolouskala diskuzi… fuj… Jani, držím palečky, aby byl pesan co nejdřív fit fyzicky a aby se to na něm nepodepsalo psychicky.
Jako já nic takovýho nikdy nezažila… teda teď nemyslím, že bych nikdy nezažila nějakou psí šarvátku, ale že by mi psa vysloveně napadl jiný pes, to ne.
Jako co dělat v případě napadení nějakým bull psem, přijde mi, že tak max mám šanci, když budu mít na vodítku 80ti kilovýho radikálního kavkazáka, že ten by s nějakým 30ti kilovým záprdkem zametl, ale jakou má šanci “normální” pes. Psalo se tady o škrcení a upřímně si neumím představit, jak bych to v té situaci praktikovala… snad by zafungoval adrenalin a teda doufám, že to nezažiju. Má někdo nějaký relevantní info, jak na zakouslýho bulla působí paralyzér? Pomůže to něčemu?
Dřív v době předgranulové jsme říkali, že krmíme masem a chodili s kýblu na jatka popř. se někdy zadařilo v nuceném výseku. Dneska říkáme, že barfujeme a maso nám klíďo dovezou až domů.
Spousta lidí krmí granulemi třeba jen z toho důvodu, že je to jednoduchý… krmit masem je prý složité… prdlajs složitý, to za našich mladých let to bylo složitý…
Reklam na granule je všude habakuk a pěkně nám tlučou do hlavinek, že jedině tak bude mít pes vyváženou stravu a bude to pro něj to nej…. takže pokud se začne i víc propagovat bard, tak jedině dobře.
Odpověď na příspěvek uživatele Trickyvoo z 22.01.2024, 21:26:55
Jo to s tou zálohou jsem zapomněla zmínit… mně alfičku převáželi z Ostravy k nám do Chomutova, taky to pak byla komedie a opravdu kdybych kupovala nějaký “normální auto a ne takovou v celku raritku díky té barvě, do které jsem se zamilovala na první pohled, tak se otočím a jdu pryč, i kdybych jim tam tu zálohu měla nechat, ať si jí strčí do zadele.
A co jsem třeba viděla u známého, který telefonicky poptával pár aut, co měli v nabídce..která vypadala jako superkauf, tak světe div se, tohle konkrétní už není, ale můžeme vám nabídnout jiné… a nebyl to jeden případ.
Moje současný auto… stařičkou Hondu CRV jsem kupovala v malém bazaru, při autosalonu a servisu Honda a Kia… přístup super, ještě jsem si skákla ke chlapům do salonu, protože auto bylo celou dobu servisované u nich a dělali i předprodejní kontrolu. Znám je tam léta máme auta značky Kia a jezdím k nim na servis. Nikdo mi nemazal med kolem huby, ale na rovinu je to tak a onak… trošku hlučnější turbo, když se zapne… to jsem slyšela i já a teda kdyby se to podělalo, tak druhovýroba 15 tis, orig nemá cenu do takhle starýho auta dávat. Za necelou hodinu jsem odjížděla s autem, přepis zařizoval bazar a světe div se, ani si za to nevzali prachy navíc, jen cenu přepisu. Po těch letech, co kupuju auta a to že měniím auto každý 3 nebo 4 roky nej spokojenost a až přijde čas a hondička doslouží, tak to bude první bazar, kam se půjdu podívat po její nástupkyni.
Odpověď na příspěvek uživatele Irma19 z 22.01.2024, 17:47:57
Tak 12 vagónů mi vyšlo, ale rovnici jsem nebyla schopná dát dohromady….musela jsem si to nakreslit…no je vidět, že už jsem přeci jen 33 let po ukončení školy a tohle mi nikdy moc nešlo…
No a je to. Orionka má tady pravdu. Enže já nevěděla, že by něco dalšího bylo… a na s sebou máte e-verzi. 😀 A ta moc nikoho nezajímá. To je dobře. Papír je papír. Podle mě jedna z nejhezčích obálek ever. (Nemám s ní nic společeného.) Tenká kniha nestojí v knihovně. 😀
No jestli to se mnou takhle půjde dál, tak si snad budu muset objednat i v e-verzi…to mám pocit, že se dá i poslouchat…a že bych si teda střihla nějakou tu noční. A papírovou měla na výstavu…jakože první vydání, podepsané vlastnoručně autorkou…to jsem si nikdy nemyslela, že něco takového budu mít doma…no dám tomu ještě šanci…v únoru mám týden dovči a úkol zní jasně…přečíst knihu…
Já se přiznám, že právě kvůli té mluvě nemám o tu knížku zájem. Čekala jsem, vyčkávala, jestli se tu objeví nějaký komentář k jazykové stránce věci. Protože přiznávám, že mi nevyhovuje styl, jakým Zrzavci píše. A celou knížku bych asi fakt nepřečetla. Tím si nemyslím, že je na tom něco špatného nebo tak, to ne. Ale není to pro mě - zcela zjevně nejsem cílová skupina.
No tady je fakty vidět, že 100 lidí 100 chutí…já jsem zase zase z toho, jak Zrzavci píše úplně nadšená…je to moje krevní skupina …a tu knížku jsem si vlastně koupila nejen kvůli obsahu, ale hlavně kvůli tomu, jak je to napsané….a opravdu jsem si říkala “juchůůů, konečně kniha napsaná defakto mně na míru a z toho mála, co jsem zatím zvládla přečíst, se mi to potvrdilo”
Prostě každému z nás sedí a vyhovuje něco jiného. Mě třeba kamarádka svého času doporučila knihu Hadrový panák (Daniel Cole) a teda příběh super, ale mě se to tak blbě četlo…nakonec jsem to teda přelouskala, neboť jsem chtěla vědět jak to dopadne, ale byla to šichta…..
