Příspěvky uživatele

No měla pravdu holka, takové foto jsem od vás ještě neviděla… vyřiďte, že moc hezky roztomiloučce zapózovala na zádíčkách…👍

Se přiznám, že začínám být alergická na slovní spojení “luxusní mazlíček”, mi to potom přijde,, jako když nabízíte módní doplněk a ne živého tvora a že u někoho, kdo si koupí luxusního mazlíčka, tak ten mazlíček bude mít na krku obojek s šutrama od Swarovski, značkový hadříky a život stráví ve značkový kabelce po kavárnách a obchodech.

Já vím, že nějaká taková povinnost je…a teda apelovala jsem na manžela, že musí schovávat účty…ale zatím nikdo nikdy vidět nic nechtěl. Ale tak my bydlíme ve městě, tak tam asi předpokládají, že prostě ten vycucávač přijet musí…kam bychom to jinak dali….

Covid jsem neprodělala…očkovaná z naší rodiny jsem já a máma (3 dávky) a bez následků.

acher:

Ráno hodinová procházka,po příchodu kroužkový maniak,pak pořádně pohonit a pak také práce pastevce.Hlídat Pepíčka než se napase.Podívat se, co že to tam baští. Dávat pozor i na rezaté šelmy aby Pepíčka nezlobili.

Alánek je fešák 👍.

Když ho tak vidím na fotkách s králíkama…jsem si říkala, jestli Gině nepořídit třeba 2-3 králíky, když už nemá ty ovce, tak že by hlídala králíky…nebo indický běžce nebo tak něco…a kdyby ti králíci byli angorští, tak to už je skorem jako miniovečka…

Mi:

Taky mi vadilo všechno, ale na druhou stranu, nevíme co by se dělo,nebýt těch zákazů a nařízení. Bylo to něco nečekaného,neznámého,nikdo o nemoci nic nevěděl,stejně se chovali v podstatě v celém světě. Byla to šílená doba,plná strachu o sebe,své nejbližší i o psy a kočky, protože se tvrdilo že i oni mohou onemocnět. Strašné bylo,když na to  zemřel někdo blízký ,nebo známý ,to  už člověk chytal paniku. Teď zase ( jen si to myslim) čelíme podivné “chytlavosti ” na kdejakou virózu. Možná jsme ztratili tím separováním kus   své odolnosti.  Nejspokojenější byl asi můj vnuk,který si v domácím vyučování doslova lebedil.😃

Co mě nejvíc mrzelo od lidí,  ..nazvu je pracovně odmítači…když člověk třeba u některých opatřeních (některá byla opravdu i z mého pohledu asi neúčinná a zbytečná) argumentoval ochranou seniorů nebo obecně ohrožených skupin, že byli schopní říct, že staří lidi to mají za pár a že když by neumřeli “s covidem”, tak stejně umřou na něco jiného…to mi přišlo tak necitelný…jako moje maminka je v kategorii 80+ a já děkuju bohu za každý den, co tady na tom světě se mnou ještě je. Musím říct, že snad větší cynismus jsem ve svém životě nezažila. 

Buggyra:

Potřebovala bych si něco ujasnit. Bavily jsme se s “holkama ve sborovně” o salašnických psech. Kolegyně si stěžovala, že viděla, jak z paneláku jdou se salašákem na procházku, a že je to týrání, mít takové zvíře v paneláku. Já zase po zkušenostech od Sardullah si myslím, že pokud má ten pes dostatek vyžití na procházkách, v paneláku může být za splnění určitých podmínek dost spokojený (neklouzavé podlahy, neťapat po moc schodech než doroste, atd.) a rozhodně ne trápený. Druhá kolegyně má berňáka doma na velké zahradě a zase je v opozici, že ten jejich by v paneláku nepřežil, protože po té zahradě furt lítá (samo s ním chodí také na procházky). A že jejich minulý se dožil 12 let právě díky tomu, že byl pořád venku a měl spoustu toho potřebného pohybu po celý život. Že normálně se berňáci dožívají 8 let a odejdou na klouby, zatímco ten jejich byl dlouho zdravý.

Mno a kde je pravda? Já si myslet můžu, ale nevím. Strejda měl doma leonbergery, taky s tím “problémy neměli”, jak v bytě, tak v okále (okál neměl uzavřenou zahradu, takže pes ven na čumendu stejně nechodil), nevzpomínám si, kolik ti jeho leoni dožili…

Já to vidím následovně…ono je to asi pes od psa, ale pokud má někdo berňáka povahově jako můj Mates, tak tomu psu je to jedno, jestli bydlí v bytě a nebo ne…hlavně aby byl se svým člověkem, aby žil s rodinou. Já třeba “vykopnu” psy na zahradu…tady zdůrazním množné číslo, že není sám, ale s Ginou a než vyjdu těch 8 schodů zpět do obýváku, tak už Mates škrábe na dveře a chce zpět dovnitř. 

Z mého pohledu v bytě narážím na jediný limit a to je teplo…jasně v zimě to odreguluju tím, že méně topím a třeba do chodby dám dlažbu, aby se měl pes, kde chladit…v létě, pokud je to byt, kde je horko, tak tam už vidím nutnost nějaké klimatizace alespoň v jedné místnosti. Přeci jenom je to medvědoid. Samozřejmě se pořád bavíme o variantě, kdy má bytový pes dostatečný pohyb na procházkách. Potom ve stáří psa, kdy už je třeba i nějaká artritida, tak naopak vidím spíše výhodu v tom, že takový pes není venku, když je chladno…protože často si psi nelehnou na nějaké teplé místečko, ale třeba na studenou dlažbu. 

Prostě, když srovnám obecně dva psy, kteří budou mít oba shodně dobrou stravu a přiměřený pohyb (procházky) si myslím, že délka dožití a zdraví není dána tím, jestli má pes k dispozici zahradu, ale spíš, co mu bylo geneticky dáno do vínku.

Jako myslím, že můžu srovnávat při stejné výchově štěňat…postelové…a to, že psy…krom noci…nikdo nenutí být doma, můžou být na zahradě. Tak pyrenejka, pokud je dle jejího soudu vhodné počasí, stráví na zahradě sama i několik hodin…berňák je moje asistentka a bez člověka vydrží na zahradě chvilku. No a to běhání po zahradě? Tak nevím, jak ostatní mají zkušenost, ale moji psy…pokud já nevyvíjím na zahradě nějakou činnost, tak se tam povalují a jediný pohyb je, když jde někdo okolo a oni jdou hlídat. …teda pyrenejka se válí, i když nějakou činnost vyvíjím. 

Takže, kdybych se měla přestěhovat do bytu, tak s pyrenejkou si to neumím představit…s berňuchou…na pohodu a budu mít šťastného psa. Možná šťastnějšího, než teď…protože i na to vyvenčení bych musela pěkně s ním a ne že ho vykopnu na zahradu.

Jako upřímně si myslím, že náš Mates by byl nešťastný  jako venkovní pes. Zahrada je v tomto případě vlastně přínos jen pro moje pohodlí, že se kvůli vyčůrání nemusím oblíkat a jít se psem ven. Myslím, že spousta lidí, co má berňáky venku a říká, že jsou spokojení a že by doma bydlet nechtěli, tak možná to je jen proto, že je tak pes prostě odmala zvyklý…myslím, že pokud by si měl berňucha opravdu vybrat, tak si vždycky vybere společnost páníka….a myslím, že leonci na tom budou podobně.

Takže berňáka za určitých podmínek v bytě bych opravdu neoznačila jako týraného.

Na druhou stranu přiblížení na vodítkách proti sobě taky nemusí být žádná výhra…třeba s Ginou mi to šlo lépe, pokud jsme se otočili do stejného směru, kterým šel druhý pes a nechali ho přiblížit na naší úroveň…chvíli jsme šli bok po boku…odpadlo fixování pohledem a nějaké reakce ve stylu…táhnu k tomu druhému psu…takže odpadly i ty tři hodinky, než v klidu ke psu dojdu.

Ono pokud člověk má čas a prostor, tak si může pohrát se vzdáleností, s načasováním, kdy je ještě pes v klidu a vnímá, ale jsou situace, kdy ten prostor k manévrování není, kdy není kam uhnout….a prostě se to musí vymyslet nějak jinak, dle nátury toho kterého konkrétního psa.

Třeba dnešní prochajda…na naší liduprázdné trase jsme postupně potkali 4 psy. Jako to už je pro Ginu vyšší dívčí, neboť sice “psy umí”, ale jako na místě kde nemají co dělat? Dva psy jsme pustili před nás na cestičku, neboť my se couráme, tak abychom nezdržovali provoz…u další feny jsme jen počkali, až si jí panička odvolá a prošli okolo…no tak tady bych byla trošinku škodolibá, neboť já procházela v klidu a cizí fenka dělala divadýlko, které znám důvěrně z Gininých mladých let…ale přivolání měla velmi slušné. No a pak na cestě, kde nebylo kam se vyhnout další pesan…tak volám na slečnu, jestli je hodnej, jestli se případně můžeme pozdravit a slečna jestli mám psy a nebo feny (no snad je to na první dobrou zřejmé, když mám jedno vodítko modrý a jedno růžový…) no tak říkám pes a fena a ona, že její pesan má se psy - kluky problém. Cesta ouzká, neuměla jsem si představit, že se kolem sebe protáhneme aniž by psy nepřišli do fyzického kontaktu…navíc si dovedu představit ten šrumec, kdyby ten cizí pes nedejbože obořil na Matýska, na to je Gina hodně háklivá…tak tedy nabízím, že se vrátím na rozcestí a počkáme až projdou…no a slečna, že nemusím, že vyleze kousek do kopečka do lesa a počká až projdem. No a jasně, že na nás cizí pejsek vrčel a štěkal a jasně, že se to Gině nelíbilo…ale s tím malým odstupem se to dalo...čekala jsem to horší.

Chci tím říct, že momentálně mám hodné psy…nemusím chodit o půlnoci kanálama, ale i tak jsou místa a situace, kdy vím, že by to nebylo v klidu a na pohodu a z takové situace raději vycouvám, pokud je možnost.

Myslím, že v takových situacích je důležitá komunikace s druhým majitelem psa. Jako kdyby mi slečna řekla, že je její pes přátelský, tak nebudu vymejšlet bejkárny…ale takhle na malém prostoru…to raději případnému problému předejdu.

Ono socializace je jedna věc, na druhou stranu dost psů se na vodítku chová jinak, než by se zachovalo na volno. Ono stačí, že si druhý páník nebude jistý v kramflecích…a vodítko je jak pupeční šňůra a problém může být na světě nebo se naopak cítí jako King neboť to vodítko mu poskytne podporu páníka a zase může být problém, k tomu to napětí, kdy se k sobě pomalu a napřímo a tváří v tvář přibližujeme. Prostě si myslím, že v tom nemusí hrát roli jen socializace, ale u některých psů i to, jak jsou v podobných situacích “ochozeni” a jak jsou vedeni páníkem.

Já třeba pozoruju, že u nás je rozdíl v zimním období a letním období….v zimě se brzy stmívá a já často procházkuju v civilizaci, kde je veřejné osvětlení a psů potkáme hafec a nadšení z každého psa je fuč, protože to bychom museli být nadšeni a dělat divadlo nonstop.…a pak léto, kdy je vidět od nevidím do nevidím, navíc chodím buď brzy ráno nebo pozdě večer, protože mám huňáče a tak se snažíme procházkovat, když je “nejmíň” teplo a procházkujeme mimo civilizaci…a to je potom každý pes, kterého třeba potkáme jednou měsíčně někde, kde psy nepotkáváme, prostě událost….a zvlášť pro velmi konzervativní pasteveckou čubu.

Takže se budu opakovat, ale pokud mi pamlsek zajistí, že projdu kolem jiného psa v klidu, protože můj pes se soustředí na pamlsek, tak hurá…mě by tímhle třeba odpadlo to vycouvání z mého pohledu blbé situace…

Táhne paničku za psem. Tak to ani náhodou. Pes, pokud není v klidu, nejde nikam. Když je v klidu, jdeme blíž. No a za tři hodinky jsme u psa

😂😂😂 prej … za tři hodinky jsme u psa… vy jste mě pozorovala s pibertální Ginou😂… 

Megí tady v tom případě je jedno jsk a co se má a jak to kdo z nás dělá a nedělá. Tady opravdu narážíme na limity majitelky seniorky a opravdu si upřímně myslím, že pokud jí Fiona přesvědčí, aby svýho psa v jeho zájmu nepouštěla ke každýmu psu s aby dělala to s tím pamlskem, tak to bude max… něco víc je dle mého sci-fi.

Já bych se vrátila k původnímu dotazu. Upřímně si nemyslím, že můj pes musí být nutně kámoš se všemi psy na světě. Tak pejsek nějské psí kámoši má a zbytek…tam dpíš jde o to přesvědčit paničku, aby svého psa s takovou  reakcí na psy k ostatním psům prostě nepouštěla a pracovala s tím pamlskem a převedení pozornosti psa na sebe… to si myslím, že to je takové nsprosté minimum, jsk se psem normálně fungovat a jak předejít tomu, že si takové chování jednoho dne nenechá nějaký pes líbit. Se obávám, že jiné řešení to nemá.

No na druhou stranu se člověk naučí víc, nebere víc zkušeností s tím “složitějším” psem.

Co jsem si pořídila berňuchu, tak se nestačím divit, jak jednoduchá může být výchova psa. Tak jednoduché, že kdyby mi chtěl někdo v něčem radit a řekl mi, že má 30 let zkušeností s berňáky, tak se mu vysměju, protože to nejsou zkušenosti, když se berňuší štěňata prodávají poslušná. 
A je to super. Na druhou stranu složitější pes je výzva a když se něco zadaří, tak je člověk na sebe pyšnej. Já teda zásadně chodím s nosem nahoru a neustále si klepou na ramena krz pyrenejku. A vůbec vám ani nebudu povídat, kam až nahoru mám ten nos, když procházíme kolem psa, co dělá divadlo a mě psi šlapou u nohy.

Jo to je přesný, lidi chtějí, aby jim pes fungoval, ale nechtějí na tom pracovat a nedejbože, že by ta práce byla na týdny, možná na měsíce a vyžadovala důslednost.

Jako už je to dýl, ale pro příklad… jdu s Ginou, která jde hezky, potkáme asijorkšíra, který táhne na kšírkách tak, že se až staví ný zadní a jeho panička mu říká “ podívej, jak jde ten pejsek ( jakože Gina) hezky a ty takhle táhneš”. Daly jsme se s paní di řeči, tak jí říkám, že Gina byla tahoun, ale že nakonec jsme to zmákly, že nakonec pochopila, že se taháním nikam nedostane a popsala jsem jí jak jsme my dělaly… no jo no, ale na to paní nemá čas, trpělivost a nervy a tak jí vlastně nezbude nic jiného, než tomu svému psu dávat za příklad vychované psy a stěžovat si, jakou ona má smůlu, že zrovna ten její je neposlucha. Jó, možná, kdyby měla velkýho psa, tak by to řešit musela, ale párkilivýho prcka utáhne a tak max mu místo obojku koupí kšírky, protože na obojku se škrtil a je vyřešeno. 

Ono spousta majitelů nevychovaných psů nebo psů s nějakým problémem v chování, obdivuje ty vychované psy, ale tak nějak když zjistí kolik je za tím vším práce, tak se jim ten čas do toho nechce investovat. Navíc dost lidí bere to, že venku po psovi něco chci jako buzeraci psa. No tak to je potom těžký. Přitom nikdo neříká, že každej pes musí být nutně šampion v poslušnosti, ale myslím, že procházka se psem by měla být radost a ne vopruz nebo očistec a že si psa musím vychovat minimálně tak, aby to ta radost byla .

Jo asi ju… musím říct, že když člověk psa zná a xy krát je to přátelské a pak zničeno nic rad, tak to překvapí. U velkého psa se mu nikdy nestalo… velký pes… mimo bullů a spol. je pro mě, alespiň si to myslím, čitelný, přijde mu, že tam vidím na první dobrou, jak si stojím, ještě jsem se nesetkala s žádnou zákeřností, kterou bych nečekala.

Známí se mi kvůli tomu i smáli, že kamarádky obrovskýho rotvíka, ze kterého oni mají vítr, se nebojím a jsme kámoši, ale přijde jiná kámoška s čivavou a tu nepohladím sní za zlatý prase a můžou mi 100x  říkat, jak je hodná. Prostě řeknu na férovku, že se jí bojím.

No já to taky úplně nechápu… nechápu to, že se pes chová přátelsky, ty signály, že se chce přátelsky pozdravit jsou očividné … teda alespoň si to myslím, ale je fakt, že malí psi jsou pro mě špatně čitelní… a pak problém.

Upřímně já mám k malým psům velký respekt a klíďo přiznám, že se jich bojím, 3x v životě mě kousnul pes, všichni to byli malí psi, psi, kteří mě znali a kteří se těsně před útokem tvářili přátelsky… takže buď se ve chvíli útoku něco změnilo a nebo to přátelské chování bylo mnou špatně přečteno.

Jako jasně zažila jsem něco podobného i u velkých psů.. u ovčounů… procházkujeme, všechno v klidu, psi v pohodě a najednou jsou v sobě. Ale to teda bylo vždycky tím, že se fena ohradila vůči, z jejího pohledu, drzému psu, neboť k princeznám se nečuchá… a sice to vypadalo jako velká pravice, ale nikomu se nic nestalo.. ale to si myslím, že je jiný případ… mladík se potom choval k princezně s úctou a respektem a byl klid.

🙄

Já teda neporadím, ale popisované chování mi nepřijde nějak vyjímečné. … to že pes jde s nějakým jiným psem na první pohled přátelsky pozdravit, čuchají se, pak tváří v tvář chvilka napětí a jeden ze  psů vystartuje.

Ne že by to někdy dělali moji psi, ale nesčetně krát jsem to zažila, když takhle na moje psy vystartoval jiný pes a v 99% to byli malí psi. A  povětšinou byl pes na vodítku.

Přijde mi, že je super, když je pes dobře motivovatelný na pamlsek, Škoda, že to majitelka nechce použiívat…

Vahine:

Tak to byl Dráček pěkně naštvanej, když límec rozkousal. Myslel si, že to jednou provždy vyřešil a panička vykouzlila novej 😂 Chápu Vaše obavy, to by dopadlo podobně, když už to jednou vyřešil, zkusí to zase 🙈

Hlavně, ať se podaří ten hot spot brzo zcela vyhojit 🍀

Jako bývaly doby, kdy pro mě hotspot byla taková paní Colombová. Jako věděla jsem co to je, ale nikdo v okolí to u psa nikdy nemusel řešit. Až teda loni pes mojí dcery a to teprve člověk vidí v přímém přenosu, jak dlouho se to může vléct, i když se mladý snažili  a kolik peněz taková léčba může stát peněz.. měli kliku, že je Ikuška pojištěnců.

Mám psy, kteří nemají rádi vodu…teda brouzdat se v potoce to jo, ale tak max po břicho, hlubší vodu nee… vždycky mě to mrzelo, že si v létě nezaplavou… teď jsem ráda, při mým štěstí by se jim po koupání udělala zapařenina.

Dráčkovi taky přeju, ať mu to zmizí co nejdřív.❤️

No a já s Ginou… tak to je o česání se souhlasem a ten souhlas znamená pytel piškotů a to se každej den dělat nedá, to by sice byla furt načesaná, ale byl by z ní za chvíli tlustoprd.

Bodlinka:

nejlepší nástroj na zacuchanou srst jsou nůžky. 

No tak to určo… ale to si myslím, že je nutné  až v případě dredů. Z vlastní zkušenosti na Gině musím říct, že spousta chchuvalců, co vypadají, že to už vyřeší jedině nůžky, jde ještě pořešit prořezávacím hřebenem . Sice to není úplně bez ztráty kytičky, ale dost se toho zachrání a rozčeše. Tady tedy spíš narážím na limity trpělivosti psa v určitých partiích.

A pak na rovinu… pokud člověk jezdí na výstavy, tak se tu srst snaží držet v co nejlepší formě a nějakým chuchvalcům a dredíkům předcházet pravidelnější péčí. My, co na výstavy nejezdíme, tak si neděláme tolik hlavu s tím, když sem tam něco ustřihneme.

Afgána jsem si na nějakou provozní… terénní.. dobře udržovatelnou délku 10-20cm, taky stříhala, ta dlouhá srst každodenně v terénu byla neudržitelná a děs a teda z kraje pes taky nevypadal, jak šampion krásy, ale ono mu to během chvíle dorostlo… lepší by byl salon, ale on byl nekontaktní k cizím a to prosrě nešlo.

Za mě, pokud je to už hodně na štýru, tak je snad lepší vzít psa strojkem a začít znovu a lépe a pravidelně. I ten pejsek, co třeba měl s česáním problém, se třeba naučí mít česání rád, když se začíná od nuly a nic ho při česání netahá.

No já teda taky nevím, jaký má zadavatel plémě a jak srst momentálně vypadá. Bohužel myslím, že většina podobných dotazů na rozčesávání chuchvalců přichází ve chvíli, kdy má pes srst zanedbanou a rozčesávací sprejík to  prostě nezachrán, tak max pomůže tam, kde to ještě lze rozčesat a nebo problém se změnou srsti po kastraci a tady teda to nějaká pomoc je, ale … jak to mám říct, ta srst k tomu chuchvalcování má tendence furt a prostě jediný řešení je opravdu pravidelně česat… u Giny bych to mohla dělat klidně obden. 
A nebo se ptají kvůli tomu, že se to chlupatýmu pejsovi zacuckalo za uchem. … no a tam taky záleží na tom, v jský fázi to zacuckání je.
Ono často si lidi představují, že vezmou zacuckanýho psa, kde už to jde sem tam do dredů a nastříkají na něj zázračnou vodičku a pročísnou a problém vyřešen. Proto jsem i psala, ať nečeká zadavatel zázrak… protože často je ten zázrak očekáván.