Příspěvky uživatele

Ono obecně to nemusí být nevšímavost… lidi si řeknou, že nikam volat nebudou, že není potřeba, aby se angažovali v nějaké pomoci, protože to určitě udělá někdo jinej.

Vím, že jsem viděla nějaký pořad.. nebo reportáž nebo co… už je to drahně let, že když se člověku udělá třeba na ulici špatně a potřebuje pomoc, tak aby oslovil, požádal konkrétního člověka, že pak je šance, že ten oslovený to bude nějak řešit, větší, než když bude prosit obecně všechny… lidičky pomozte mi..  to se pak prostě může stát, že nepomůže nikdo, protože se všichni budou spoléhst na to, že pomůže někdo jiný… vždyť je tam přeci tolik lidí.

Nebo když mě někdo přepadne, tak nemám volat “pomóc”, protože to spíš lidi odežene, ale že je lepčí volat “hoří”, to naopak lidi přiláká.

No a myslím, že podobně to je i v tom paneláku ať už se jedná o psa a nebo třeba zvuky, které by mohly znamenat domácí násilí… “já si nebudu komplikovat život, vždyť to musí slyšet všichni, tak on se někdo postará”

Nebo kolik projede lidí kolem nabouranýho auta než někdo zastaví a jde zjistit, jestli není potřeba pomoci… spousta lidí projede s tím, že někdo určitě zastaví…

To není nějaká omluva těch lidí, že nic neudělali, ale takhle to prostě funguje.

No to teda…jako já kolem plotu, kde je psí hlídač a obzvlášť v případě, že si hájí svoje, tak psy k noze a pokud se loudáme, tak přidáme do kroku, abychom nedráždili déle než je nutné…zastavujeme se jen u plotů, kde je psí kámoš, abychom se pozdravili. Dřív Mates takhle lítal kolem plotu, než jsme prošli, s jedním německým ovčounem, kluci jsou skoro stejně staří a přes ten plot se znají od štěněte. Ale už i to jsme zrušili, neboť pesani dospěli a ovčoun už nás sice přivítá vrtěním ocasu, ale po čuchnutí začne fest hlídat, už to není ten jeho veselý štěkot, už na nás dělá regulérně bububu…tak už taky jen svižně procházíme okolo. Maťulka to chudák, slunéčko moje, nechápe, tak si tak pokňourává. Prostě neumím si představit, že někdo může být takovej ignorant. By mě zajímalo, jakpa by se paní tvářila, kdyby takhle někdo jezdil “na vyběhání psa” k jejímu plotu….

Měli by točit i další sérii se spartakiádním vrahem…

janaa:

No,tak ona je to hlavně madam, co nejdřív venčila fenu tak,že dojela autem k nám nad barák na pole,tam fenu vypustila po cestě k nám,nechala jí,aby lítala okolo našeho plotu,rvala ho a provokovala naše psy, a jela za ní v tom autě. S argumentem,že se tak hezky proběhne😂

😲…no tak to je teda brutál…nemám slov…

megi-the-pes:

Porucha není na vašem přijímači. Nesnažte se srovnat obraz. Příští hodinu budeme řídit vše, co uvidíte a uslyšíte. 😂

jj….nastavujeme obraz horizontálně i vertikálně…😜

Jako udržet velkýho psa, co někam vermomocí chce na flexině…to mi přijde o hubu. Já flexi používám…na berňuchu třeba v parku, kde se na volno nesmí, tak se alespoň proběhne na flexi. Na Ginu tam, kde mám přehled široko daleko, abych za ní nemusela lozit ke každýmu křovíčku, když je nevypustitelná…a to teda mám ještě uchem flexiny provlečený normální vodítko, které mám přes plece…kdyby došlo na nejhorší a vyškubla se mi - vylítla by mi flexi z ruky, tak holt pojedu za Ginou v poloze ležícího střelce, protože to bych určo neustála, ale prostě jí za žádnej svět nenechám upláchnout. Pokud vidím psa, tak automaticky přepínám na normální vodítko, protože nikdy nevím, co ta moje pastevecká palice vymyslí…stejně tak, pokud už jdeme někde, kde je to nepřehledný tak jde na klasický vodítko.

Jako paní se ani nedivím, že se diví, jak ukočírujete psy na volno. Třeba nikdy neměla psa, co na volno poslouchá a tak jí to přijde jako sci-fi. A prostě posuzuje dle pořekadla “podle tebe soudím tebe” a když si představí svojí čubu a ještě třeba +3 takové, tak jí to opravdu jako nezodpovědnost může připadat.

Já jsem se třeba často setkávala (když jsem měla berbery) s tím, že když jsem řekla, že je pouštím na volno, tak že se mě lidi ptali “a to ti neutečou??” taky měli pocit, že když má člověk víc než jednoho psa, tak že se to nedá ukočírovat….

megi-the-pes:

mám disney a plno blbostí zadarmo k netu… o2… a stejně nekoukám
na prehrajto můžete koukat zadarmo, ale je to trochu krádež, že jo, i kdyby si (na co jako?) někdo platit vip přístup… pojedou jak uložto, jsou to prostě zloději
když nemám koruny, nekoukám
už ten net je drahý, ale to zas potřebuju na práci
paušál tel neplatím…. jehehe, můžu jít psát příručku na šetření… název už mám… Jsem chudák 1

Tak uložto a prehrajto…jasně zloději to jsou o tom žádná. Jako já se klidně přiznám, že sem tam něco stáhnu…ne že bych byla zloděj a chtěla ušetřit. Ráda bych si to zakoupila - stáhla legálně…jenže spousta starších věcí se pokoupit nedá nebo alespoň já jsem nikde s CZ dabingem k legálnímu stažení nenašla…kupříkladu seriál… Krajní meze, Pán času…i taková blbost jako stará televizní inscenace pro děti “Upír ve věžáku” (teď už mám pocit, že je v ČT archivu. Prostě někdy mě popadne nějaká nostalgie, vzpomenu si na něco, co jsem kdysi viděla a ráda bych se koukla znovu…ale kde to vzít a nekrást???…

Jako za mě je to škoda…že není takový obchod, kam bych vlezla a za svoje prachy nekradla, ale koupila a kde by právě byly ke stažení i ty starý filmy, seriály, písničky…😴

Sarah01:

Ona je to pětistovka k pětistovce a ty peníze jen letí. Já jsem teď uzavřela životní pojistku a taky mám pojištěný všechny 3 psy, takže spoustu vedlejší výdajů jsem musela prostě vypustit, nedá se nic dělat. Snad nám nezpoplatní i YouTube. 😄

Jo jo…ani mi nemluvte…přesně a ani to nemusí být pětistovka k pětistovce…ono 150,- tady 320,- tam…když se to pak sečte za měsíc celkem, tak to hodí slušnou sumičku.  A když do toho přistane nějaká pojistka na auto, poplatek za popelnice, za psy, daň z nemovitosti a třeba i nějaký nedoplatek za energie….

Je to hrozný, jak je dneska život v civilizaci drahý. Když nebudu počítat televizi, to je tak nějak zbytná věc…ale internet mít musíme (syn i manžel kvůlivá práci) a ostatní zbytné věci….a ještě k tomu by měl mít člověk našetřeno minimálně 9x výplatu, kdyby přišel o práci a našetřeno na důchod…když se do toho platí nějaká hypotéka, splátky za auto a milion zbytných poplatků….tak už pomalu začínám mít taky depréze.

Jsem si jako mladá myslela, jak už v mém současném věku budeme mít pěkně nasysleno, našlápnuto jsme měli moc hezky a člověk míní a pánbůh mění…stačí 4 roky, kdy se extrémně nezadařilo a všechno šlo do kopru…veškerá životní snaha přišla téměř vniveč…ale tak nebudu si stěžovat, nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř….hlavně když jsme v rámci možností zdraví…

Myslím, že mi někdo říkal, že Markoviče sledoval přes https://prehrajto.cz/ myslím, že tam mají 14 dní prémiový účet zdarma.

Jako časem to určo poběží snad i na TV Nova, oni dost věcí nejdřív pustí na VOYO za prašulky a pak to následně, když už je to dost okoukaný, tak to pustí na Nově.

My toho platili děsně moc..Disney, Netflix, HBO a ještě asi dvě , ve finále na to nikdo nekoukal…teď už jen ten NETFLIX a když bude něco na Disney a nebo HBO, co by mě zajímalo, tak si to zaplatím na měsíc, zkouknu a zase předplatné zruším.

hmn:

asi je to tady
výtok tedy zatím ne, ale začala zajímat psy
určitě značkuje
má 9,5 měsíce, což je sice v udávaných mezích, ale poměrně brzo, na velké plemeno, ne?

no uvidíme…..

edit: jo, a má gastritidu, tak to je spolehlivý příznak, ne? 😎

No…Gina hárala poprvé ve 14ti měsících …Jessinka poprvé v osmi měsících….defakto stejně velká plemena… obě molosoidní pastevecké…

Podložka může být na jednu stranu velká devíza, když to pes umí… může se to hodit.

Pořád ale dle toho co tak nasbírám info po pejskařích… pes učený na podložku nemusí mít automaticky problém s čistotností, ale 100% psů, kde si majitelé stěžují na nečistotnost byli učeni na podložku…a ze 100% jsou to pidiplemena…… tak nevím…. náhoda?

No jo no, ve světě pejsků čuchání k zadku a nebo k intimním partiím není společenské fópa… to akorát nás lidi to uvádí do rozpaků.  obzvlášť když to náš pes udělá třeba návštěvě.

orionka-2:

Mám obavu, že tu dívenku (? - 20? -přehlídla jsem věk ) by bavilo hrát si doma se svými dvěma psíky. Bohužel, to jí vydrží, jen dokud ji budou rodiče živit. 

Diví se, že se jim říká “sněhové vločky”.  Od toho, co začnou rozum brát, se jim umetá cesta. Začne to odkladem školní docházky, pokračuje dovážením dětí do školy a ze školy….na střední - pokud možno na soukromou a pak se octnou v životě a zhroutí se. Na obranu před zlým světem si nasadí sluchátka a do ruky vezmou telefon. Nikdo se na mě nekoukejte a vůbec na mě nezkoušejte mluvit.

Já teda o sobě musím říct, že jsem taková kvočna… jo dovozce dětí že školy, do školy jsem dělala… můj syn měl od 4 let dětskou artritidu a ta vzdálenost mu dělala problémy, ale asi bych je vozidla i tak… když stejně ráno jedu do práce. Nikdy jsem po dětech nechtěla, aby povinně vykonávaly domácí práce… neměly žádné povinnosti…jsem vychovaná stejně, jak už říkávala moje babička svým dcerám… “holky, až se osamostatníte, tak se naděláte dost”.

I přes takový styl výchovy se moje dcera osamostatnila v devatenácti. Všechno si zařizovala, vydělávala i na VŠ byla naše podpora defakto minimální… vše co dokázala, tak dokázala sama, bez naší pomoci.

Syn je v invalidním důchodu, ale o domácnost a psy se umí postarat, pokud je potřeba, plnohodnotně. A zvládal to i ve věku staršího dítěte. Resp. prostě adekvátně věku dítěte. Stejně tak i dcera.

Jako nebudu tady o sobě tvrdit, že můj přístup je správný… prostě já jen opakuji vzorec, ve kterém byla vychovaná moje maminka a následně já… ale ani při tom full servisu a rozmazlování atd atd jsou moje děti “normální” žádné sněhové vločky ani nic, co by to vzdáleně připomínalo. Naopak, když je potřeba, tak jsou mi moje dospělé děti velkou oporou.

Tak si prostě říkám, že je to snad tou dobou, že to není následkem výchovy.

Fikovnice:

Jani, lépe bych to nenapsala…a vem mě do klubu, jo?😀

Moji přátelé mají hurónské záchvaty smíchu, když jim říkám, že jsem silný introvert. Ale jsem… Jen také umím používat mimikry, a nejsem introvert až tak extrémní, že bych mohla být bez lidí. To ani náhodou! Lidi potřebuju, dokonce jsem považována za baviče společnosti. Ale já sama o sobě říkávám, že jsem smutný klaun.

Holčiny je mi také líto…a asi mé kamarádce zkusím promluvit do duše, zda má její dcerka pokračovat ve studie. Trápí se, neudělala dvě velké zkoušky… Co pak bude dělat v praxi, kdy půjde doslova o život…?😔

Jani já bych to s tím studiem moc neviděla, když se tam holka trápí. Asi by bylo rozumnější, kdyby si našla co jí baví a vzdělávala se v tomto i kdyby to bylo formou odborných kurzů. Nemusí mít všichni lidi  VŠ, aby byli šťastní a dokázali si i slušně vydělat. Neřeknu, kdyby snem té holčiny bylo stát se lékařkou, ale pokud ne tak ať si najde něco, co by jí víc vyhovovalo. Je ještě mladá a s podporou maminky to zvládne. Jsou i povolání, které se většinově dají provozovat na home office… můj zeťák je IT a do práce jede tak 1-2x týdně a to hlavně na týdenní poradu. Moje dcera pracovala u jedné elektro firmy a do práce taky chodila jen 2x týdně a třeba jen na 3 hoďky a jinak pracovala z domova. Tak možná tohle by silně introvertnímu člověku vyhovovalo víc. Můj manžel je aukční specialista přes nemovitosti a 90% práce je administrativa z domova. 
Nebo by jí třeba bavilo pracovat se zvířátkama.  

Já jsem taky introvert… akorát mám teda výborné sociální mimikry. Jako svoje přátele mám moc ráda, ale pokud se sami neozvou, tak je nekontaktuji… i když to ve skutečnosti tak není, tak mám prostě pocit, že bych je tím otravovala a je úplně buřt, že vím, že to tak není.

Ve své podstatě je mi slečny líto. Vlastně teď jí tak nějak víc chápu. Já se cítím taky nejlépe, když zalezu, zamknu a fertig jsem se svými psy ať už doma a nebo na procházce.

Je mi jí líto o to víc, protože si myslím, že člověk přátele potřebuje i introvertní člověk. Nemusí jich být desítky, ale pár nejbližších, kterým může všechno říct, svěřit se, radovat se spolu, poplakat si spolu, být si oporou. Někdy se člověk ocitne v nesnázích a potom je dobrý přítel k nezaplacení.

No…pokud nezačnou padat za týrání zvířat pořádné tresty, tak čeho by se tyran bál…ale to nejsou jen zvířata…ono jsou to celkově tresty za týrání dětí, domácí násilí, o znásilnění ani nemluvím.

Někdy si říkám…proboha, vždyť jsme lidi, tvorové rozumní a snad nějaká minimální empatie by v nás měla být. Každý nemusí zvířata milovat, ale nějaká úcta k jinému živému tvorovi, který taky cítí strach, radost, bolest…

Jako upřímně, co se týče preferencí lidí na vzhled psů líbí/nelíbí, tak asi se dá použít známé sto lidí sto chutí, i když u pejskařů toho tolik nebude… někdo ovčáků, někdo špickíky, někdo ohaříky, někdo medvědy, někdo bully…. ale když se koukám na fotky tohoto plemene, tak je mi hodně smutno.

Ad toho strachu zadavatelky, že by její fena mohla někoho pokousat… na to existuje geniální zařízení zvané náhubek a vodítko.

Co mi celkově přijde hrozné je, když se někdo defakto bojí svýho psa o to hůř, když je ten pes štěndo… resp. i úzkostné stavy jsou v tomto případě na pováženou. Nemám zkušenost s bull psy a s tímto plemenem už vůbec ne, ale obecně mi zkušenost říká, že čím je pes větší radikál, tím víc musí být jeho člověk důsledný a klidný vůdce, že z něho musí mít jeho pes pocit, že tenhle vůdce zvládne všecičko na celém světě.

Upřímně Valvaro mám trochu strach, co bude až se vaše feňule dostane do puberty, co když to bude ten případ, kdy začne holka zkoušet, co všechno si může dovolit? Jaká bude vaše reakce na takovou situaci? Jasně i můj pes si na mě vrkne, začne držkovat, že se mu něco nelíbí, ale náš vztah je založený na důvěře, že si neublížíme a tak moje reakce není strach, nezroutím se z toho, že na mě můj pes udělal bububu, nestáhnu ocas a neustoupím mu, ani nebudu agresivní a nepotrestám ho, ale reaguju stylem “ no aby ses nepo.srala”.  Ale můžu si to dovolit, protože vím, že i to vzteklé zavrčení není v případě mého psa varování před útokem… není to “vrrrr, nech toho nebo tě pokoušu”, ale “vrrr, mě se nelíbí co děláš”, no a následuje právě to co jsem popisovala “ no aby ses nepopo. hele to jsou kleště na drápy, tak si to očuchej a tady ufikneme drápek na paspárku, ju?.    no a je to… to bylo zase keců”

Nikdy by mě nenapadlo cíleně učit štěně na moje dotyky, štěně od chovatele nežije v liduprázdnu, mělo by být na lidské dotyky zvyklé, alespoň v rámci možností socializované, přijde mi to samozřejmé, že se svého štěňátka musím dotýkat. Už ve chvíli, kdy si ho odvážím  od chovatele, od sourozenců, od jeho psí mámy, tak je ze mě jeho mámatáta. A každý dvě hoďky štěndo beru do náručí a mažeme ven na čůranda. V noci spí se mnou štěně v posteli. A pokud v posteli spát nechce, tak si ustelu s ním na chodbě… s pyrenejkou i s kavkazandou jsme takhle spaly první minimálně dva měsíce a i nekontaktní štěňata se mnou spala a dobrovolně a chodila si ke mně dobrovolně lehat. Jo jsem rozmazlovací často krmím z ruky, často jím společně se psy…jsou to prostě takové… jak to nazvat.  Intimní maličkosti, které dle mého názoru pomáhají budovat vztah.  Se štěňátky si hodně povídám, ve své podstatě komentuju každou svojí činnost. Štěně mi sice nerozumí, ale slyší tón mého hlasu….přátelský tón, nadšený tón. Na štěňátko nikdy nazlobeně nekřičím, nepoužívám agresivní tón a NIKDY ho fyzicky netrestám. U některých jedinců bych si totiž nevhodným chováním tu vzájemnou důvěru nevybudovala.

Ne všichni moji psi byli mazlové, ale i ti nemazliví vyhledávají mojí přítomnost… spí se mnou v posteli, přijdou si lehnout ke mně na gauč, i když mají možnost lehnout si na jiný, asistují mi při vaření..  tak si tak říkám, že ta moje metóda snad trochu funguje.

Tak naše prochajda včera…

jdeme po cestičce, juknu napravo a tak 15-20 metrů stojí dvě srnky…pesani si jich teda nevšimli, protože si čmuchali svoje a srny stály štronzo, ale pořád mě udivuje ta “oráchlost”. Když jsem byla malá, tak jako městské dítě jsem se do přírody dostala u tety na chalupě a nebo ve školách v přírodě. A učitelky nám vždycky říkaly, ať jsme v lese potichu, že možná budeme mít štěstí a uvidíme nějaká zvířátka a skutečně jednou jsme v lese na druhé straně protékajícího potoka viděli skupinu srnek, které ale běžely směrem od nás…no to byl zážitek. Dneska pomalu abych se bála, že do srny narazím.

No a couráme se tak po louce a když otočím směrem k domovu tak vidím na křižovatce polňaček zaparkovaný auto. Tak pesany připínám na vodítka, neboť když jsme tou samou cestou přicházeli, tak tam auto nestálo, neviděla jsem ho ani přijet, tak jsem nevěděla kdo vystoupil…co když někdo přijel autem se psem, tak abychom do nikoho nevlítli, navíc když si Gina auta už na dálku všimla a jako podezřelé je začala monitorovat…no a dojdeme skorem k tomu autu, abychom kolem něj pokračovali dom a najednou se otevřou zadní dveře, vyleze chlap a natahuje si kaťata…hlavou mi blesklo jediné …citát z filmu…„Bože moj! Oni mi tuna jebú!". No tak jsem asi byla za kazišuka. Vůbec nechápu, že si k této činnosti vybrali to rozcestí…ještě za světla. Neříkám, že je ta cesta nějaké “procesí k panence”, ale lidi tudy běhají, chodí se psy…prostě ani by mě nenapadlo, že by na tomhle místě a za světla bylo auto zaparkované z tohoto důvodu…

Valvaro…nechci ohledně toho kousání radit…měla jsem několik kousalek, jako i omega agresiv štěněcích kousalek a je to otravný a au au bolí to, ale tak člověk se samo domo snaží štěňátku naznačit, že to bolí a tak po zakousnutí vyloudí ze svých hlasivek žalostné, bolestivé aůůůů…no a co udělá malá piraňa…"ahááá, tak ono to moje kousání funguje.." a zakousne se ještě zuřivěji. A to se bavím skutečně pouze o štěňatech, které opravdu nešla převést na hračku neb nejraději se zakusovaly do “živého”…

Jo můžu dát do placu nějaký rady, tipy…ale z toho, co jsem doma měla já to bylo čubina od čubiny…na jednu fungovalo toto, druhou to absolutně netankovalo.

U pyrenejky jsem například zvolila metodu “hra na obrany”…udělala jsem si improvizovaný rukáv z osušky, aby mě zákusy nebolely a kousala na povel a na povel kousání ukončovala…její zákusy do achilovy šlachy jsme minimalizovaly tím, že jsem měla kolem pasu uvázanou šňůru a za sebou jsem tahala plyšáka….

Samozřejmě výbornej počin jsou velké morkové kosti s klouby…tam se štěně kousáním zabaví. A samozřejmě různá přetahovadla, hračky a podobně…v aktivní formě, to znamená, že my s tou hračkou hýbáme a se štěndem si hrajeme.

Vesměs u všech štěňat kousací období přešlo po přezubení. Pokud i po tomto měla štěndata tendence kousat, tak už měla útrum…jo kámo, zoubky už máš narostlý, takže potřeba kousání v období méčného chrupu a přezzubování už jako důvod pominula…a tam se tedy se pesanama samozřejmě morduju, hrajeme si, ale už netoleruji kousání…a vzhledem k tomu, že už štěndo nějaký výchovný základ za ty 2-3 měsíce u mě má, tak to nebývá problém.

A pořád ještě platí poučka unavený pes=hodný pes.

No a teď k tomu vztahu…..moje zkušenost…

Pořídila jsem si pyrenejskou horskou psici po té, co mě opustila moje osudová fena. Věděla jsem, co si kupuji…to že to potom v praxi nebylo to pravé ořechové, to je jiná věc.

Nicméně jsem si domů dovezla bílou načechranou kuličku k zulíbání. No a bílá kulička byla naprosto nekontaktní…byli jsme jí tak nějak u zadele. Při pokusu o pohlazení následoval kousanec do ruky, při pokusu o pusinku následovala amputace nosu a nebo plastika tváře…pokud by si člověk nedal pozor.  Jako to že kousala vůbec neřeším, je to prostě štěndo a tahle kousalína byla v porovnání s mojí minulou fenou   “zlatý štěndo”. To že se nechtěla mazlindat neřeším…měla jsem afgánskýho chrta, který znechuceně odcházel pokud jsem ho pohladila více než 3x za sebou…a přesto jsme se omega milovali. Ale s Ginou se mi nedařilo navázat ten vztah, přestože jsem se snažila, tak ten pocit vzájemné sounáležitosti prostě nenastával….když jsem jí jako malou vedla na vodítku, tak jsme se sice pohybovaly stejným směrem, ale měla jsem z toho  spíš pocit jako když jedete v autobuse…vedle vás stojí cizí člověk, držíte se stejné tyče a jedete jedním směrem. Trochu mě zachvacovala panika, neboť pyrenejec je pastevec a u takové samostatné jednotky nebo obecně u psů typu samostatná jednotka s vlastním názorem je vzájemný silný vztah a láska velká devíza ne-li dokonce nutnost.

No prožily jsme spolu kousací a ignorovací štěněcí období, následně jsme plynule přešly do hororu …puberta…kdy jsme z toho kousání a ignorace přešly do umíněnosti, trucovitosti, tvrdohlavosti, nespolupracovitosti a určitě bych vymyslela ještě xy negativ, které člověka přiváděly k šílenství, stavům blížícím se depresi, zmaru a beznaděje…které navíc člověk nemůže dávat najevo před psem. Nezbývá než být umíněnější, trucovitější, tvrdohlavější než čuba a to vše ještě naprosto v klidu a s nadhledem…vyčerpávající, někdy se mi vzteky chtělo až brečet a v duchu jsem tý čůze bílý dala jmen, ale navenek přívětivá klidná panička, která ale trvá na svém.

No dneska má moje psí holka 4 roky…jako pořád to s ní není jednoduchý, ale je to pastevec a s tím se počítalo, ale milujeme se láskou něžnou a bezmeznou, není vysloveně mazlík, jako byla moje předchozí fena, ale ráda se pomazlinduje třeba večer před spaním, když si vleze ke mě do postele. Pořád to není povahově obecně můj šálek kávy, s pyrenejským horským psem jsem šlápla trochu vedle, i když teoreticky se zdála jako velmi přijatelné plemeno, ale to je jedno…miluju jí ať je jaká chce…a milovala jsem jí hned od začátku…jen asi tu její lásku a ten vztah jsem si musela sakra zasloužit. Nikdy nebude taková jaká byla moje předchozí fena…nikdy nebude pro mě tak povahově dokonalá, nikdy nebude tak DOKONALÁ, ale já přeci taky nejsem dokonalá a nejsem ani dokonalá panička…

Je to kanimůra zlobivá, čůza jedna bílá, potvora pastevecká, prdelka moje, moje něžná bílá kráska..moje holka zlatá, diamantová, platinová…

Prostě, když jí miluješ, tak není co řešit… 

No ale když jí nemiluješ?? To je potom k pejskovi trochu nefér…navíc i ten pes ten odstup může vycítit…

Já tady ani nebudu řešit nějaký příjem …a co je a není správné…

Spíš mě tak napadlo jestli mladá panička je opravdu pejskařka, zda se opravdu čivavákům bude věnovat tak, jak je potřeba…spíš než, že se kludi budou v budoucnu nějak rvát, bych se bála, aby z nich nevyrostly ty uštěkaný hysterky, které bohužel u tohoto plemene vídám poměrně často a aby nakonec nespadali do kategorie problémů !čůrají a kakají všude", neboť učení na podložku to jistí….