Příspěvky uživatele

biaca:

Tenhle inzerát asi nebude na pejsky s PP. Nemyslím, že by kavalír s PP stál 5 tis. 

prosím o prověření

https://www.chovzvirat.cz/inzerat/200145-king-charles-spanel-s-pp/

To je skorem jako v tomto článku…kavalír za 5 tis…

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-chcete-stene-zaplatte-za-prepravu-desetitisice-zena-naletela-podvodnikovi-40466603

Já si vzpomínám na jeden starý díl “Výměna manželek”. Rodina měla tuším labinu a ta měla doma klec a doma v ní musela být, protože páníček nechtěl, aby se pes volně pohyboval po bytě, neboť všude chlupy atd…a žádný jakože aby něco neničil v jejich nepřítomnosti, prostě vyvenčit, možná nějaká prochajda (ale žádný tůristi to nebyli) a šup domů a hned do klece. Paní se tam hájila tím, že jim chovatelka řekla, že takto je to ok, že je to jako by byl pes v boudě. No hrozný…

No a teď klece obecně. A teď nebudu zmiňovat klece otevřené, kam si může pes zalézt kdy chce a jak chce…

Já jsem odpůrce klecí. Na druhou stranu třeba štěndo, pokud ho na klec přivyknu…třeba přes ní hodím deku a nechám odkrytou jen čelní stranu a štěndo tam běžně chodí jako “do boudičky” udělat hajinky….tak nevidím problém, že ho tam zavřu a doběhnu si do večerky pro rohlíky…abych nemusela dávat zábranu do obýváku…neboť všechny kabely neschovám a abych nemusela dát zábranu na schody, aby tam malý štuc nelezl…třeba můj chrťák do klece taky chodil jako štěnítko hajat a já jsem ho tam zavřela, když hajal, neboť mojí dceři byl cca rok a abych nemusela mít oči na stopkách, jestli nepůjde budit štěňátko…

Myslím, že i třeba v případě nějaké nemoci, kdy potřebuju pro psa klidový režim a potřebuju mít jeho pohyb pod kontrolou, tak se dá klec využít.

Umím si i představit, že si pořídím psa..třeba z útulku.. s nějakým destruktivním chováním v nepřítomnosti majitele…a to asi nevyřeším ze dne na den…ale když ho zvládnu naučit na pobyt v kleci, tak pes bude v bezpečí. 

Nebo mám nějakýho hyperaktivce a potřebuju ho naučit odpočívat…tak zase…můžu naučit na klec…a naučit ho odpočívat tímto způsobem. Já třeba něco podobnýho dělám, když hlídám psa dcery, to je taky takovej aktivista…tedy nemám klec, ale dám zábranu do obýváku a pak má pes k dispozici jen chodbu…takže když je čas odpočinku, tak ho takto omezím na prostoru, tím pádem omezím podněty a pes si za chvilku lehne a chrní.

Ale prostě si neumím představit, že nechám psa zavřenýho v kleci třeba 8 hodin a teď opravdu v kleci, kde se pes může byť nějakým omezeným způsobem….

Ono se často argumentuje tím, že pes tu dobu, kdy není majitel přítomný stejně prospí…no tak to je více či méně pravda…ale třeba moji psi se během dne přesunují…nějakou dobu spí na chodbě, pak se přesunou do obýváku…bílá madam to jde třeba i zalomit do postele v ložnici…neleží celej den na jednom místě.

No ono je asi nej problém najít opravdu dobrou správcovskou firmu, která se opravdu bude starat…nicméně zodpovědnost je pořád na SVJ.

Ono je opravdu problém v tom, že lidi to dělat nechtějí…jako v našem SVJ máme štěstí, neboť to naštěstí funguje…tedy už jsme zrušili schůze, na kterých se mělo to a nebo tamto rozhodnout-odhlasovat, protože účast nebyla hojná a tak se to teď řeším tak, že se do schránek hodí hlasovací lístky a ty pak všichni hodí do schránky správci a je vyřešeno.

Já bych to teda nechtěla dělat ani za zlatý prase, protože vím, co to obnáší, když má barák k něčemu vypadat a všechno aby bylo cajk…ráda zaplatím někomu, kdo se o to stará, i kdyby chtěl odměnu vyšší než kolik dáváme teď…

No ono taky často lidi drží hubu, protože se bojí, že když s tím budou něco dělat, tak s tou problémovou osobou budou mít potom problém ještě větší a že si na ně taková osoba “zasedne” a bude to ještě horší…

megi-the-pes:

Popisuje řešení bolesti u osteosarkomu u psa. 
Prům. délka dožití je (i po amputaci) 5 m., ve kterých může dojít třeba ke zlomenině a tenhle svinský typ se rozlézá hrozně rychle. Proto se pes uspává rychle, nemá to smysl.
A tahle dr. říká, že nasadila kortikoidy a pes byl v pohodě dva roky; ten Cushing, ok, ale rakovina spala a noha držela. 
A někde to publikovala?
Protože tohle je ne že vzácné, je to jediný případ.
Tak se omlouvám, ale nevěřím tomu, chyba se možná mohla stát na začátku, ne na konci.

No tohle přesně jsem si říkala…pro mě byl největší strašák právě to zvyšující se riziko zlomeniny. Protože i v době, kdy zabíraly léky na bolest, tak to mohlo kdykoliv rupnout.

A teda musím po té zkušenosti říct, že dneska už bych psa nechala uspat rovnou, jakmile by byl osteosarkom diagnostikován. Jenže, jak jsem s tou diagnózou nepočítala, tak jsem nebyla schopná reálně přemýšlet…domýšlet…kdyby ano, tak už bych nenechala čubu ani probudit z narkózy (byla přispaná kvůli rentgenu) a nechala bych jí rovnou uspat. Ona ta “euforie” přišla ještě poté, co jsem si šla na veterinu pro další rimadyl a šťastně jsem hlásila vetovi, že prášky fungují, že čuba přestala kulhat…no a vet z toho úplně nadšenej nebyl, protože to znamenalo jediné, že to čubuli nebolí a tudíž si nedává na sebe vůbec pozor a tudíž tím spíš jí ta noha může rupnout…no a nastalo pro mě docela peklo…na jednu stranu jsem vděčná za každou minutu, co jsem ještě s čubou mohla prožít…na druhou stranu ten neustálý strach, jestli na ní poznám, že už medikace nezabírá, jestli si nezlomí nohu…nedejbože, když nebudu doma…plus samozřejmě jsem počítala, že spolu budeme tak max 3 měsíce, uspávala jsem 2,5 měsíce od diagnózy…nevím, jestli to celé stálo za to, že jsem jí o těch 2,5 měsíce nechala ještě žít.

Prostě si tak nějak dovedu představit, že někdo má rakovinu a že ta rakovina i bez léčby postupuje pomalu a žije déle, než by kdo odhadoval, ale na druhou stranu u toho osteosarkomu to už je snad nějaká forma zázraku…jako určitě to nebude běžné…když teda vůbec nebudu brát v úvahu nějaké metastáze do plic, tak i v případě amputace to není moc hitparáda…

Po samotné amputaci vykazuje 90% pacientů do jednoho roku metastáze, průměrná doba přežití po amputaci jsou 4 měsíce. Po provedené amputaci končetiny v kombinaci s chemoterapií žije více než polovina pacientů déle než 1 rok, 35% pacientů se dokonce přežívá déle jak 2 roky.

Jako fakty asi zázrak….

Fikovnice:

Jéé, Boži, moje Elsa má někde jmenovkyni? No, asi je to dost profláklé jméno…😄

Jo kámoška měla peršanku…taky Elsu…

No já si nepamatuju, že by se někomu, kdo nějak ublížil zvířeti a to i když to byla hnusárna, něco echt stalo.

Navíc teď se mají tresty mírnit…resp. mají se více dávat alternativní tresty, protože zločinec je prospěšnější na svobodě, neboť stát nemá žádné náklady na jeho věznění a věznice jsou přeplněné a stojí to hromadu peněz a tak budeme dávat domácí vězení, zaplatí prašule apod. Navíc se snad bude i zvyšovat hranice za kolik musí někdo ukrást, aby to byl trestný čin. Jako upřímně začíná mi obecně připadat, že budeme rozdělení na dva tábory…tak to už se nám ti viníci…ať už je to cokoliv, snad mimo vraždy…budou smát do ksichtu, protože u soudu sklopí uši, nasype si popel na hlavu, dostane domácí vězení a nebo nějaký hodiny veřejných prací a co jako…a může mi život znepříjemňovat dál…může mi v rámci nějakých mezí ubližovat a pak mě klíďo může i znásilnit a co…no tak na něj udělají ty ty ty a dají mu podmínku. 

Přijde mi, že místo aby se tresty zpřísnili, místo toho, aby vězení nebylo místo, kam se chce člověk vrátit, tak je to přesně naopak. Alespoň z toho mám já ten pocit….

Já prostě ztrácím iluze..

https://echo24.cz/a/HLj2b/zpravy-domov-maly-prevrat-pravo-kazdy-trest-platit-vyprazdnit-veznice

Jako je fakt z podivem, jak se kočka dokáže schovat, když chce….to fakty člověk projde byt 3x, prohlídne všechno…koukne na každý místečko, kde by kočka mohla býti…a pak přesně…jde hledat počtvrté a kočku potká jak se někam přesunuje.

No ….já myslím, že klidně může jejich psa polít žíravinou a nic se jí nestane. Společnost je proti takovým lidem bezbranná, protože na ně nejsou páky…dokud bába nezamorduje člověka, tak může terorizovat svoje okolí defakto beztrestně….můj názor. 

Edit: to akorát takoví “blbci” jako já jdou okřiknout psy, když štěkají déle než je běžné ohlášení, že někdo prošl okolo…a jenom kvůli dobrým sousedským vztahům…protože si nemyslím, že by na mě měli nějakou páku, když by moji psi štěkali většinu dne…kolikrát už se tady něco podobného probíralo. To je na tom to smutný.

No tak ono to FUJ přeci nemusí ausgerechnet znamenat trest….nebo alespoň já to tak vnímám a doufám, že i moji psi. Jako mám na mysli nějakou situaci…činnost, která se již děje a já potřebuji ihned psa vytrhnout z této činnosti…jako očuchává nějaký fujtajbl a reálně hrozí nebezpečí, že se mi ve fujtajblu vyválí, že ho sežere…takže opravdu rázné FUJ může tuto činnost přerušit a já pak mám prostor třeba povelovat ke mně a nebo jen mít přednášku o tom, že teda la pardón, ale myslela jsem si, že jsem si koupila psa a mám to i v kupní smlouvě a mám na to pépé a oni mě podvedli …neboť mi prodali prase…no prostě dle nátury psa.

Jako třeba na mýho berňuchu je problém…no ani nechci říct zvýšení hlasu, ale jen povel vyslovit rázně a v tu chvíli už má zásek…takže opravdu povelujeme “v rukavičkách”, ale třeba to zmiňované FUJ…tak z toho si nic nedělá resp. nemá zásek a maže od inkriminované věci….na Ginu můžu houkat jak chci…ta to má na salámu…tak max se na mě podívá a řekne…"no aby ses nepopo…"

Jako sama používám dost zákazových povelů…ano i povely typu NETAHEJ…NELEZ TAM…NEŘVI…NESKÁKEJ…NEŘEŠ TO/NEVŠÍMEJ SI TOHO, popřípadě nic neříkající povely typu.. ani na to nemysli, chraň tě ruka páně…a ano ráda bych řekla, la pardón vážení, mě teda ty zákazové povely fungují, jenže pak když se nad tím člověk zamyslí, tak to ve finále žádné zákazové povely nejsou, protože k těmto zákazovým povelům se řadí naučené chování, pes byl naučen, co má po takovém povelu dělat…NETAHEJ= povol vodítko, NELEZ TAM= koukej mazat někam jinam, NEŘVI= ticho, NESKÁKEJ= všechny čtyři tlapajzny na zemi….prostě všechny tyto povely znamenají jediné a to, že po psu chci, aby se choval slušně a sdělila jsem mu, jak si to slušné chování představuju.

posilování = odměna = posilujeme aktuální chování, protože se zvířeti v souvislosti s tímto chováním děje něco, co chce

No a v tomhle já narážím na svůj kynologický limit. U psů, které nemám jak odměnit, protože ty klasické odměny…pamlsek, hračka, pomazlení, hra a pod. psa prostě netankujou a i když vyzkouším všechno možné, co mě napadne, tak pro psa to prostě není odměna a nevím, co jiného jako odměnu nabídnout, aby to byla motivace. Jo jasně…Ginuš udělá něco dobře a já jí podrbu a řeknu lahodným nadšeným hláskem, že je to móc šikovná a hodná holka….ale tý hodný holce je to buřt. Jó Mates, tak to je jiná kávička…pamlsky fungují, pochvala funguje, nadšený pohlazeníčko funguje…no páni, to se to pozitivně posiluje.

A k těm trestům…pes táhne na vodítku a já zastavím…není to v tu chvíli trest?…odměna je jasná…k objektu své touhy se dostaneš jedině v klidu a odměna je to, že když budeš v klidu, tak si to křovíčko očucháš, tak se půjdeme s pejskem pozdravit…ale to prvotní zastavení??  

Reaktivita na psy…a je jedno jestli je to neagresivní “juchůůů pejsééék” a nebo agresivní (a teď nechci rozebírat důvod) je z mého pohledu to nejtěžší…alespoň pro mě. Že psa, který se neumí chovat, který není schopen se minout s jiným psem v klidu na jednom chodníku, musím naložit do auta a odfrčet do parku, neboť tam je za prvé materiál na učení správného chování a za druhé prostor, abych si mohla držet dostatečný distanc, kdy je to ještě ok a ten postupně zkracovat…ale já mám zahradu, nemusím chodit venčit…vylezu se psem z branky a hup rovnou do auta, přijedu do parku, vylezu na parkovišti z auta, udělám dva kroky a jsem v parku…ale co když bydlím na sídlišti nebo prostě někde, kde je sci-fi se při každém venčení v takové vzdálenosti od ostatních psů, dle toho na jakém levelu se psem jsem…a to ani nezmiňuji to, že já si třeba i tu vzdálenost držím, ale volně pobíhající psi mi do toho hází vidle.

Třeba Gina byla docela vzorné štěndo…hezky jsme socializovali, byla naučená, že k pejskovi se jde v klidu a až panička řekne, že jdeme říct pejskovi ahoj…no a pár měsíců na to začalo peklo. I do parku, který máme asi 150 metrů od baráku, jsem jezdila autem, protože jsem nechtěla riskovat, že na úzkém chodníku potkáme psa a že to teda nejenže nedáme v klidu, ale bude divadýlko. Jo já jsem ten případ, kdy jsem na tom makala dva roky, než jsem mohla říct, že už je to fajné. No a teď začal Mates. Je mu cca 2,5 roku a vždycky se choval slušně a teď začal…juchůůů pejsééék…myslela jsem, že nás to období minulo, ale ne a ještě mi zpovykuje Ginuš. No co budu povídat…vzala jsem si dovču a budeme pěkně makat bez Giny…a doufám, že po týdnu to bude cajk, neboť on je ten motivovatelný a spolupracující, tak si myslím, že stačí jedna…dvě prochajdy, jen abychom si to ujasnili. Resp. abychom dostatečně upevnili povel K NOZE i v těchto situacích….to mi stačí…nepotřebuju, aby psy ignoroval, ale nebude mě nikam tahat…navíc potřebuju, aby fungoval, protože v tu cvíli potřebuju mít v merku Ginu…jí znám potvoru…dává pozor, jestli dávám pozor a když nedávám pozor….

Tak já si myslím, že hodně záleží na tom, jak to vypadá v okolí bytového domu a nebo paneláku. My bydleli v paneláku a náš kastrovaný kocour na noc ven chodil, ale….je sice ve středu města, ale velmi klidná lokalita s trávníky lemovanými takovým pácem stromů a keřů…prostě takové příhodné místo, kde toho kocourovi moc nehrozilo.

No a další věc je to “naučení” na chození ven. Nevím, jak to mají ostatní lidi, co mají kočandu v podobném režimu, ale z mého pohledu nelze prostě vzít kočku a vykopnout jí ven. U nás to začalo vlastně tak, že jsme chodili ven s kocourem, protože chtěl ven…večer jsem vzala kocoura…dřepla jsem si na lavičku a kocour si to tam obcházel, někdy seděl u mě…no a pak už si člověk řekne…hele mě to neba, já už chci jít domů a tak zavolá na kocoura, ale kocourovi se ještě nechce a tak nejde…a tak si člověk nakonec řekne…tak si tady zůstaň a jde domů s tím, že to pro něj zkusí později.

Výhoda těch začátků “venčení” kočky s páníkem je v tom, že kocour jde domů s vámi a tak se naučí přesně nejen, kde je ten jeho vchod, ale je schopen i sám vyběhnout po schodech do svého patra…protože má samozřejmě poznačené ty svoje dveře. No a jak se chodí pravidelně, tak kočku vidí a zná i většina sousedů a tak se stane, že kočka se vetře do baráku se sousedy, počká s nimi způsobně na výtah…sousedi jí vysadí v jejím patře a někteří zaťukají a nebo zazvoní a pak jedou dál…někteří jen otevřou výtah, aby kočka vystoupila a kočka už si na svoje dveře zaškrábe..zamňouká.

Myslím, že se to obecně nedá aplikovat na každou kočku….některé jsou nadšené z toho, že jsou venku, některým se naopak ven nechce a nebo jsou dokonce z venkovního prostředí ve stresu. Přeci jen jiné to je někde v domečku se zahrádkou…tam je kočanda třeba zvyklá, že může vycházet na zahradu, ale v tom paneláku.

Obecně pokud kočka nemá enormní zájem o pobyt venku, tak bych jí to ani neučila…nenabízela takovou variantu, neboť to je z mého pohledu pro kočku vždycky riziko a měla kočku čistě domácí. V ideálním případě zasíťovat balkón a vybavit ho nějakou “pozorovatelnou” a kočce umožnit pobyt na tom balkónu.

My teda dneska žádná prochajda. Sundavala jsem koberec v ložnici a trochu to tam přeorganizovala, komplexních vélikej úklid, vyhazování všeho zbytečného… do toho půl dne jela pračka, přála jsem přehozy a bylo hezky, tak to venku pěkně schlo, takže jsem furt lítala dolů, nahoru, na zahradu, že zahrady… no co budu povídat… pesani jsou z té práce víc hotoví než z prochajdy. Matěj už tak před hodinou “omdlel” a spí a to normálně chodí spát tak v deset večer. Skorem ani nevečeřel. Tak jsem nasypala do misky grancle, kdyby se v noci probral z bezvědomí a dostal hlad.

Teda stejně máte můj obdiv, že zvládáte takovou smečku 👍

Trickyvoo:

Spíš to bylo myšleno tak, že Malina nasadila laťku tak vysoko, že po ní snad každý pes bude nudný 😂. Malina je v zásadě velmi hodný pes, jen jsme si to museli zasloužit 😄. 

Kanadský retrívr je těžko dostupný, dlouhá čekačka a když si vezmu jaký problém jsme měli při získání vořecha, tak co teprve tohle, ale je to krásný pes. Nikdy neříkej nikdy. Jen si říkám, že pokud budeme mít štěstí a Malina se dožije kloudného věku, tak já už půjdu pomalu do důchodu a kdo ví, jak na tom budu se zdravím. Prostě bude hrát roli spoustu okolností. Uvidíme. Nikdo nemá křišťálovou kouli.

No u mě nasadila hodně vysoko laťku Sára. Ta byla že všech mých psů úplně nejvíc, ale… kavkazanda Jessinka měla tedy velmi slušně našlápnuto, bohužel to nedopadlo. Byla úplně jiná než Sára, ale měla jsem z ní stejný pocit. A třeba můj manžel, který měl Sáru hodně rád, tak se následně hodně zamiloval do naší Giny. A přesně jako já říkám, že Sára byla pro mě TOP a vyjímečná, tak on je úplně hotovej z Giny… jakože takovýho psa jsme ještě neměli…. no to má pravdu…. Kanimůru máme poprvé🤪. 
Na druhou stranu mi přijde, že je asi jednoduché si pořídit druhého Jacka… mamánka a troubelínka a trdlo makový, roztomilý…. tak to teda na první dobrou … Matěj naprosto splnil v tomto směru očekávání.

Hodně lidí to má tak, že pokud jim odejde pejsek a obzvlášť, pokud s ním měli úzký vztah, tak že už dalšího nechtějí a nebo si dávají dlouhou pauzu a já je naprosto chápu, na druhou stranu, jak mi ubíhají roky a už v dálce vidím budoucnost … život bez psa, tak mi taková pauza připadá jako promarněný čas a jsem ráda, že já ten smutek po odchodu pejska řešila hned pořízením dalšího a že mi to moje nátura dovolila a že jsem tudíž… z mého pohledu… život nepromarnila …upřímně dnes v mém věku bych každého roku, který bych byla bez psa, litovala.

balu:

Sardullah, vy to píšete, jako byste už věděla, že na důchod zůstanete sama (…že se na důchod postěhuju do bytečku, …barák bych finančně neutáhla,…). Vy s manželem nepočítáte?

Jo a tu kavkazanku můžete stihnout od těch šedesáti do sedmdesáti… když zdraví dovolí. A pak do bytu…

Balu upřímně … v mojí situaci budu ráda, když v baráku zůstaneme po dobu, kdy bude žít Gina. Jako jasně změnit se může cokoliv, ale momentálně je to tak, že se  musím finančně spoléhat sama na sebe.

Kdyby to jen trochu bylo možné, tak bychom si se synem kavkazandu moc přáli, ale kavkazák nemůže bydlet v paneláku a já nejsem schopná dalšímu psu to bydlení v domě se zahradou zaručit.

No tak já, jak se zdá, jsem po odchodu mojí Sáry schopná vyděsit samu sebe naprosto iracionálně na tři doby teď hned.

Jako už jsem si myslela, že mám to období paniky, které začalo optickým klamem v době, kdy byla Jessinka štěndo a Gina mlaďoch, za sebou. Poněvadž mám pasteveckou potvoru, bílou smrt, tak koho, čeho bych se bála? Jako vím, že ten pocit bezpečí… i když do toho levelu, co jsem měla se Sárou, to má daleko… je opravdu subjektivní, ale zaplať pánbůh za něj, protože mohu svobodně chodit po lesních stezkách, po cestách kolem lesa bez té šílené úzkosti, přecházející v panický strach, který nejsem schopná ovlivnit, a nakonec zbabělý útěk.

No a tak minule přijedu z práce docela pozdě, ale tak vezmu psy ven na rychlý čůranda na kopec. Kousek jdu po chodníku kolem silnice, pak chodník zatočí k lesíku a mezi chodníkem a silnicí je širokej travnatej pás se stromy s keři a na druhé straně pás lesa. Už bylo notně šero, ale je tam veřejné osvětlení tak pohodička… no a když jsme se vraceli, tak už les byl v temnotě…. a ta pastevecká čůza, co si ničeho nevšímá, tak se najednou zastaví, zvedne hlavu a kouká do temnoty lesa a zavrčela… ne zavrčela..  zaduněla. To mi ještě mozek myslel racionálně, tak si říkám, že tam možná stojí srna s nebo prase, které nevidím… no a jdu dál a copak si ten můj mozek vymyslí?… tak jestli sázíte na masového vraha a nebo sexuálního maniaka, tak jste vedle jak ta jedle. .. to by bylo móc reálný… kdepák,  mě napadla jiná specialitka… hejkal…no tak svýmu mozku říkám.. prosím tě.. hejkal.. ten neexistuje a ani nevím jak by měl vypadat… tak fajn, rušíme hejkala a prej co takhle Jóžin z bážin…možná si někdo z vás pamatuje na ten klip k písničce Ivana Mládka a tak si Jóžina vybavíte… no tak mně začalo být tak nepříjemně, normálně jsem se bála otočit, že by tam ten Jóžin mohl stát, i když vím, že to je blbost, že jsem hodila pastevce na záda… obrazně řečeno… a normálně jsem utekla… jakože jsem doopravdy běžela…

Jako vždycky jsem byla nebojácná reálně uvažující ženská… nebyla jsem bojácná ani jako děcko. Ale přijde mi, že se Sárou se to asi nějak pokazilo, že jsem si zvykla, že Sára je odvážná za nás obě a naopak já nesmím mít strach, protože Sára je vždy ve střehu a na múj strach reaguje radikálnosti  a reaktivností vůči světu… se Sárou by mě klidně Jóžin přijít na mysl, ale nepokračovalo by to ke strachu… mám Sáru… lidi možná koukají pod postel, jestli tam není bubák a bubák kouká pod postel, jestli tam není Sára…no a Gina, i když už dospělá, tak tu zázračnou moc nemá. Ale na druhou stranu se můžu lekat a bát jak chci a Gině je to šumák…to u Sáry jsem si to musela kurňa hlídat. Takže na jednu stranu je super, že mám tzv. měkkýho pastevce, neboť život s takovým psem je v civilizaci jednodušší ..  na druhou stranu je to na prdlačku…pro mě, neboť uteču před imaginárním Jožinem z bažin..  a nebó se ze mě stal blázen.

No já počítám, že až mi odejdou současní psi, tak mi bude kolem 60ti let… a jasně, to budu ještě mladá holka a pokud by zdravíčko sloužilo a pořídila bych si dalšího psa, tak musím počítat, že to bude tak do 70ti let. Já plánuju, že na důchod se postěhuju do bytečku, ten náš obrovskej barák bych finančně neutáhla a navíc všude ty schody. 
Co se psů týče, tak nemůžu dělat kompromisy, pro mě prostě malej pes žádnej pes a i když zde na fóru je vícero malých sympošů, tak to není nic pro mě. I dcery australák nebo když měla švagrová choďáky jsou pro mě malí psi. Snad nejmenšího psa bych akceptovala kolii nejlépe americkou.

Tak jasně do bytu bych si mohla pořídit kolii a nebo chrta, ale co když se mi něco stane. Můj syn bohužel není schopen se ze zdravotních důvodů o psy postarat a asi by to nedal ani finančně.

Dcera by se teoreticky postarala, ale bydlí v bytě a bude mít svoje dva psy a teď by jí přibyl ještě jeden velkej… mladému přijde i ten jejich ausík jako velkej pes. No prostě by mi nepřišlo úplně fér, že by jí pes zůstal na krku, když na to nemá úplně ideální podmínky.

Tak nějak si říkám, že pokud pak zdraví a finance dovolí, tak že bych to spíše viděla na nějakého psího seniora, protože to není závazek na tolik let a ještě by nějakej psí dědeček dostal šanci na milující a rozmazlovací domov. 

Tak ráda bych chtěla mít ještě jednu šanci pořídit si kavkazandu, ale to už je sci-fi.

Mi:

Mám to taky tak,tolik plemen se mi líbí že by dva životy nestačily. Manžel mi vždy říkal - raději řekni který se ti nelíbí. A opravdu,není jediný pes který se mi nelíbí.Jsem ještě normální?🙂  

Jo taky to tak mám… ještě bych chtěla to a tamto. Ne… kecám už vím, co je pro mě to pravé ořechové, ale bohužel vím, že čas se naplnil a že už další pes nebude a taky bych chtěla ještě barzoje…. Zvláštní, jak je ten život krátkej, když ho člověk rozkouskuje  na psí životy a když ví, že už další pes nikdy nebude, protože by to ode mne bylo nezodpovědné…. ach jo…

Myslím, že tady nikdo netvrdí, že tvaroh a nebo vejce bez skořápky je pro psa něco špatnýho…naopak, jako zdroj bílkovin…vejce má navíc tuším i hodně vitamínů….jen je prostě potřeba myslet na to, že to není pro štěndo zdroj vápníku. A problém třeba s tím tvarohem je, že…nebojím se říct…naprostá většina lidí to jako zdroj vápníku bere…

Já to četla, nebojte, ale prostě předpokládám, že člověk, který je schopný dát psovi vejce, je schopná dát mu třeba i kost a podobný věci s vápníkem.

No upřímně, tak to si já nemyslím….teda barfaři a spol. tak u těch je předpoklad, že si nastudovali nějakej základ a mají tak nějak obecný pojem a dojem, co čím vyvážit…problém je u granulářů…a o to tady dle mého celou dobu jde. Takový člověk krmí vyváženými granulemi, ale přeci jen má pocit, že by měl něco štěnítku přidat, že je to štěnítko v růstu a tak potřebuje víc vápníku než dospělec…což je svatá pravda, ale předpokládám, že na to výrobci granulí myslí a granule pro štěňata tuto potřebu ve složení zohledňují…no ale tak granulový krmič má často takový pocit, že by přeci jen měl štěněti přilepšit a přilepšit tím vápníkem, takže pěkně tvarůžek a k tomu nějaké vajíčko (bez skořápky), protože po syrovém vejci je lesklá srst…no a takový člověk, to dle mého názoru, ve většině případů žádnou kostí nevyváží…nevyváží to ničím, jen prostě tohle přidává ke granulím.

Nevím, jak kdo máte zkušenosti, ale přijde mi, že tady na diskuzním fóru je to trochu jiný svět, než je moje realita. Já nejsem žádnej odborník na nic…ani na výchovu, ani na výcvik, ani na stravování…tak nějak jsem to prostě pofackovala k mojí a doufám, že i k psí spokojenosti, ale to, co “padá” z lidí…pejskařů v mém reálu, tak to vám klidně řeknu, že teda jsem mistr světa omeleta…dle přísloví “mezi slepými jednooký králem”.  A teda je to smutný…a navíc, když už mi to nedá a ozvu se…ani ne s nějakou radou, abych nebyla za “paní chytrou”, ale jdu na to opatrně naťuknu to jako pochybnost, že tak je to správně…a teda suverénnost s jakou je dotyčný o své pravdě přesvědčen je naprosto zarážející. 

Fikovnice:

No jo, já mnohokrát psala, že můj byt je squat…😔

Papíry jsou prostě všude…nevím, co mě bude čekat teď. Zabezpečení proběhlo už milión jedna a stejně vždy nějak vyhmátne k něčemu důležitému se dostat. A protože jej znám, tak vím, že kdyby neměl papíry/dokumenty, “mstil” by se možná ještě na důležitějších věcech. Já to, Evi, psala spíš ze srandy. Jako jo, štve mě tím…ale je to moje vina…takže stejně pak vynadám sobě.😀

 Nabízím řešení….nech si udělat klec nebo voliéru a tam teda nebudeš zavírat kočandy, ale budeš tam mít psací stoleček a lejstra.

 Já defakto tento obrácený systém dělala se štěňaty…měla jsem klec na psy a do té jsem ale nezavírala štěnítka, do té jsme zavírali naše boty, aby se k nim piraně nedostaly.