Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 21.04.2024, 11:50:34
Tak až bude hotovej i ten krčíček, tak nám ji ukažte prosím
No ukázati mohu, ale obávám se, že nic zvláštního neuvidíte….ona totiž defakto vypadá furt stejně…možná, když bude focena hned po česání, tak bude mít hezky načesanou zadnici…než se na zahradě svalí do nějakého bordelu pod túje. Pořád je to chlupatice medvědí s tou načechranou zadelí…tam to ta srst prostě po té kastraci odnesla…tak nějak jen já mám ten dobrý pocit, že podsada pryč a rozčesané popř. ustřižené problematické partie, které se mohou česat jen se souhlasem a dobrou argumentací v podobě vhodné mňaminy…
Kéž by byla ta moje pastevecká potvora jako Matýsek…toho to moc nebaví, ale je poslušnej a tak stačí vyslovit povel “Maťulko, uděláme činanej…” a můžu česat kde chci a jak chci. Manžel furt říká, že si myslel, že Mates bude patřit k těm chlupatějším berňuškům…a já si furt doufám, že už víc neobroste…takhle je to ideál.
Teda já budu úplně OT, ale musím se podělit o kapitální úspěch a nevím, kam bych to šoupla a když už tady obdivujeme otrimovanou princezničku, tak to prostě dám sem.
Jako dámy, konečně se mi podařilo Gině vyčesat nejen zadel, ale i břicho a vnitřní strany stehen…tam teda bylo potřeba ostříhat i dredíky…zkrátila jsem chlupy na nohou, protože do těch dlouhých, když se namotalo ostružiní a pak se to samo domo ještě celý zašmodrchalo, tak vyndavat takhle namotanou trnitou větvici v terénu, to je lahoda. Takže zimní konečně srst komplet pryč, dredíky odstraněny. Teda včera na to prasknul ještě jeden pytlík piškotů, ale tak velké česání neděláme každej den, tak je mi to šumák. Ginuša je pěkná potvora…když má piškoty a to musím dávat po hrstech, tak prej si dělej co chceš, pokud ne, tak teda můžu česat tak max záda, jinak už mě bere tlamou za ruku a ještě držkuje. Jediný, co nám chybí je náprsenka…ten její luxusní kožešinovej límec …tam teda budu potřebovat asistenci, neboť potřebuju na česání obě ruce a Gina u česání musí ležet a nutně se musí ještě koukat, co dělám a mě chybí třetí ruka, abych jí podržela hlavu nahoře…ale to už jsou malý věci. V pondělí teda padne ještě minimálně půl pytlíku piškotů na to, abych jí zasřihla drápy na paspárkách…ale tak mám radost, že jsme to konečně zvládly.
Jako vím, že si teď říkáte…bože Sardullah, no tak si vyčesala psa, no bóže…ale pro mě je to teda výkon.
Pískoviště se dá zakrýt, když si tam děcka zrovna hrát nebudou. Kočičku pravidelně odčervovat, očkovat a hlavně včas vykastrovat….Já osobně bych si asi koťata vzala dvě. Koťátku určitě zřídit nějaké zázemí….moje kamarádka má pro venkovní kočičky takovou zateplenou boudičku hned u vchodových dveří a hned vedle přístřešek, kde mají čičiny misky s vodou a jídlem…pořizovala taky dvě koťata…sourozence a myslím, že spokojenost. Rodina je hodně venku, takže kočandy interakci se svými lidmi mají…a teda nakonec se z čistě venkovních kočiček staly na půl domácími, berou je domů na návštěvu…v létě je stejně barák otevřený, tak si čičiny pendlují, jak je napadne. Doma ani nemají kočičí záchod…když je potřeba, tak si “řeknou” a jsou vypuštěny ven.
Dále bych vypíchla, že kotě není hračka a je nutné děti naučit, jak se mají ke koťátku, potažmo následně k dospělé kočce chovat. Z mých zkušeností, je určitě lepší vybírat v tomto případě koťata hodně kontaktní, mazlivá a nespoléhat na to, že se nekontaktní kotě otrká a začne z něj být mazlík.
Odpověď na příspěvek uživatele bambule z 21.04.2024, 07:07:32
No já si zase neumím představit, že by Gina utekla, ona je taková neohrožená udata, co by nás bránila…spíš by se snažila prase zahnat a těžko říct, jestli by byla úspěšná…teda spíš si myslím, že asi ne, to by asi spíš záleželo na odhodlanosti prasete…a já si zase neumím představit, že bych jí tam nechala a zdrhla bych….no a u Matese si zase neumím představit, že by věděl, že je lepší vzít nohy na ramena….tak by nás to prase asi zrychtovalo všechny.😴
A když koukám na fotku Idorka, tak se mi chce brečet…když člověk vidí toho bezmocnýho tvorečka…😟, tak je mi z toho ouzko.
Teda teď si připadám jako čtenářský primitiv…podle toho, co vypisujete za knihy.
Já se teda přiznám, že jsem nikdy nepatřila do klubu “náročný čtenář”. Kniha je pro mě promárně odpočinek, takže nechci číst nic složitého, nechci číst nic, u čeho se musím ukrutně soustředit a přemýšlet, nechci číst nic, do čeho se nezačtu, nechci ani číst nic, z čeho bych byla smutná…a čím jsem starší, čím víc se se mnou život moc nemazlí, tím méně jsem ochotná nějakou takovou knihu číst. Navíc mi přijde, že čím jsem starší a čím víc mám starostí, tak že obecně klesá moje schopnost se soustředit, do knihy ponořit a také si to celé nějak představit. Další problém je, že na čtení potřebuji brýle a po celým dni v práci s brýlemi na nose se mi už večer nechce číst…spíše už mi vyhovují audioknihy, kde mohu oči zavřít a jen poslouchat…ale tak snad ve svém věku a po nespočtu přečtených knih si už ty audio verze mohu dovolit.
Musím říct, že i třeba knihy od Kinga jsou pro mě už náročnější čtení, jako pár jich doma mám, všechny jsem přečetla, a jako dobrý, ale už jsem se k nim poté nikdy nevrátila. Vůbec nemám potřebu ani po xy letech tu knihu přečíst znovu.
Já teda asi nej Dicka Francise, to mám asi komplet sbírku, to vždy po několika letech přečtu všechny znovu…co se sci-fi týče, tak můj nejoblíbenější autor je Ray Bradbury a pak asi i H.P. Lovecraft.
Přiznám se, že z českých autorů žádného vysloveně oblíbence nemám a ani cíleně nevyhledávám…tady dám spíš na doporučení nějaké konkrétní knihy…juknu o čem je a pak se rozhodnu, jestli má smysl si jí přečíst, což v mém případě znamená koupit, knihy si půjčuju nerada…
No mě se tímto jen zvýšila paranoia z divičáků. Na louku procházíme cestou kolem křovinatého bahnitého lesíku a vím, že tam prasata bývají. Jako doteď jsem si říkala, že tyhle teda musí být zvyklá na pohyb lidí a psů po cestě kolem a že to nebezpečí, že vyběhnou na někoho je minimální, že by tam asi nepřebývala, kdyby jim ten pohyb lidí vadil a ani jsem za celých 35 let, co tam se psy chodím, neslyšela, že by někdo měl nějaký incident s prasetem….no teď jsem teda zase na pochybách.
Já bych předpokládala, že zařízení jako je útulek má zkušenosti a nastavená i nějaká pravidla… něco jako bezpečnost práce a u psa, který byl den předtím odebrán a do útulku přivezen, tak bych předpokládala nějakou karanténu a obezřetný přístup neboť těžko zjistím jaké má reakce. Takový pes může mít zkratkovité reakce třeba na smeták.
Jako těžko soudit, bez toho, aby člověk věděl, jak to skutečně bylo. Jen bych prostě předpokládala, že pes, kterého přivezli den předtím budou mít zabezpečeného už jen kvůli bezpečnosti zaměstnanců a ostatních psů. A nějaká návštěva vůbec nemá šanci přijít fyzicky s takovým psem do styku.
Paní už tu nohu nikdo nevrátí, už jí ten “zážitek” z hlavy nikdo nevymaže. Za mě to celé nebyla nehoda, ale Hrubá nedbalost a je jedno, jestli pes lítal na volno po areálu nebo byl zavřen někde, kam mohla vstoupit osoba- nezaměstnanec.
No zrovna v úterý jsem koukala, jak si Malina vykračuje v oranžovém postroji a na flexině, co byla v akci, takže je modrá, a říkala si, že sakra nikdo nepozná, že mám princeznu a to ještě měla normální červené vodítko, které brácha ztratil a koupil místo toho šedé, tak nejenže nikdo nepozná, že máme holčičku, ale ještě díky tomu, že je černá, tak si lidi myslí, že je to zabijácká potvora, malé pejsky lidi schovávají do kapes a co je Malina dospělá, tak si ji chtělo pohladit jen jedno dítě. Před ní jsem měla béžového psa, který nesnášel děti a to se mě ptal každou chvíli někdo,jestli si ho může pohladit.
No ono obecně černí psi, vlkoši a nebo tmavé žíhání připadají lidem nebezpečnější než ti světlí. Jako nejvíc jsem to viděla, když jsem měla kavkazandu. Ta byla jako malá strašně kontaktní k cizím lidem, s každým by se na potkání šmajchlovala a budiž jí přáno, ale všechno do času. Dokud byla viditelně malé štěně, tak to se s ní lidi i pomazlili, ale jak povyrostla… třeba už v těch 5-6 měsících, tak už si jí nikdo hladit nechtěl…jako bílou Ginušu by si pohladili, ale ta jim na to házela bobek a naopak Jessinku už pomalu obcházeli obloukem, i když se chovala vysloveně přátelsky.
No a co se týče sladění obojku a vodítka, tak to nebudu snad ani komentovat… Gině jsem pořídila tyrkysový postroj, protože na fotkách vypadal úžasně… , ale obojek měla růžový a vodítko fialové. Takhle… ráda bych řekla, že je mi to jedno, protože zaprvé nejsem já žádná modelka a se psy chodím v maskáčích, za druhé 90% toho odchodíme mimo civilizaci, ale není mi to jedno,
Ale jinak buďte v klidu, malá Gina i malá Jess měly růžový vodítko a stejně se mě lidi ptali jestli to jsou holky a nebo kluci… no asi už ty genderový stereotypy, jakože růžová je pro holky, neplatí.
Děkuju, že se líbí, moje představa o budoucím štěněti byla trochu jiná, původně jsem chtěla drobnější fenku, proto jsem nebrala psa a taky tuto barvu VQ-vlkošedý tmavé znaky, sytý pigment, viz foto psa. Tenkrát jsem nesehnala, nebyli. Tak mám velkou a světlé znaky. U nás na cvičáku je takové tmavé štěně, no nádhera sama.
Jo jo… člověk míní a pánbůh mění. Když jsme se rozhodli pořídit si afgána, tak já chtěla bílého nebo stříbrného, no a v té době byla všechna dostupná štěňata tmavá a nebo písková a tak jsem měla černého s pálením a pak jsme se jednoho dne potkali s lidmi, kteří vedli na vodítku můj nesplněný sen, bílého afgána… no a co byste řekli… oni zase chtěli černého a řízením osudu měli bělouše.
A vůbec nemluvím o pyrenejce. Já chtěla nejraději čistě bílou záležitost.. Gina teda nebyla čistě bílá, alespoň ale ty její flekance byly šedý a ne zrzavý, ty se mi teda líbí že všeho nejmíň, až bych řekla, že spíše nelíbí. No a naše bílé štěňátko s šedými fleky si klíďo brďo přesrstilo a kde byl šedivým flekům konec, měla je zrzavý a začali jsme jí pracovně říkat stračeno.
To samý, když jsme si brali kavkazandu Jessí… jedna feňule hnědá a druhá šedá s hodně tmavou hlavou, tak jsem si vzala tu šedou a tramtadadá Jessinka se nakonec vyloupla do hněda.
To je krásný! Holky, já chci taky holku! Abych mohla mít růžový vodítko !☺️
Mně žádné vodítko teď neoslovilo, tak si zase udělám sama. Mají u nás v domácích potřebách nepřeberné množství lan, popruhů a karabin. Potřebuju mít na vodítku dvě karabiny, protože mám tři psy.
Na venčení jsem stopovačku nikdy nepoužívala, přijde mi to strašně zamotávací.
Vždycky jsem opovrhovala flexinou, ale teď jsem ji s Framem pár měsíců občas používala a nemůžu si ji vynachválit. Teď ji někdy dám Gučkovi, když jdeme lesem kde je hodně zvěře, abych nemusela být pořád ve střehu .
Já teda flexinou taky vždycky opovrhovala. Mi to přišlo takový zbytečný… psa jsem měla buď na normálním vodítku a nebo na volno. Až teď s nevypustitelnou Ginou nedám na flexi dopustit, neboť s krasavicí nemusím nutně všude lozit, aby si i ona prochajdu užila a já si můžu jít v pohodě schůdnějším terénem a ona si může lozit tam, kam se mi teda nechce. Stopovačka mi u ní přijde nepraktická.
Sarah psala, že jí flexi nevyhovuje, že nemá volné ruce. Já mám přes plece pověšený vodítko a na něm připnutý držadlo flexi. Primárně teda z bezpečnostních důvodů, aby se mi omylem nestalo, že mi v nějaké situaci vylítne flexina z ruky a Gina si odběhne, ale jako bonus jí můžu kdykoliv pustit a zůstane mi viset na tom vodítku a ruce mám volné. Což je praktický. Já teda Ginu na flexi připínám až ve chvíli, kdy bych normálního psa vypustila na volno, jinak chodí na normálním vodítku. V zimě jsem flexi používala na Matese, když jsme šli do parku, kde musí být psi na vodítku, on se na ní docela vyběhá a jako bonus se hezky naučil reagovat na přivolání i když viděl psa…to bych řekla, že díky parku, kde se pejsové vyskytují a díky tý flexině, se to naučil hezky. V parku je couračka hodně nepraktická.
Já teda nejsem úplnej svatoušek, ne že bych byla nějakej pirát silnic, ale standardně jezdím tak o 10 kiláků/h rychleji než je povolená rychlost… prostě po staru 60 v obci a 100 mimo, samozřejmě ne všude. Upřímně vím, že lidi nadávají na kontroly, radary a podobně a neříkám, že má být nějaká buzerace kvůli překročení rychlosti třeba o 5 kiláků. Ale holky vždyť to určitě vidíte taky, lidi jezdí jak prasata a spěchají jak blázni, nesmyslně a za každou cenu předjíždějí a kolik je toho alkoholu a drog a jak jinak to alespiň trochu držet pod kontrolou, než těma kontrolama a radarama a pokutama, protože prostě nelze spoléhat na osobní zodpovědnost každého řidiče.
máme zelené, ale silné, tři metry… do rukojeti, co je posunovací, občas vezmu psa, co nás votravuje
Vím, že to tady zmiňovala i hmn, že i na pyrenejskýho tahače by si stačilo 6mm akorát u zmiňované verze si nejsem dle obrázku jistá, jak bytelná je ta karabina… přeci jen potřebuju, aby mi to za všech okolností udrželo psa 55 kilíček živé váhy, která se za určitých okolností může zradikalizovat a může být velmi odhodlaná.
Jako já jak jsem paranoidní, tak jsem si asi před dvěma lety pořídila na Ginu toto
A teda musím říct, že vodítko je fakt super bytelný, asi bych na tom mohla táhnou i auťák, ale do ruky je to prostě tlustý, takový až nepraktický, možná pro chlapa, co má menší ruce je to fajn, šle mně se nedrží moc komfortně a karabina je teda obří i když teda odlehčená, tak na připnutí k obojku typu škrťák, který je i jako škrťák připnutý k vodítku, tak mi přijde, že na toto je móc obrovská a těžká. Takže mi vidítko visí na věšáku a práší se na něj… venku jsem ho měla asi 6x a to se vyplatí.
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 18.04.2024, 10:29:02
Je fajn, že se už tak srovnala. Jste dobrá.👍
No ráda bych si poplácala na rameno a jako nebudu kecat i jsem si na rameno často klepala, neboť takovou Kanimůru, to jsem ještě nezažila. Ale defakto jediné, co je asi moje zásluha je teda netahání na vodítku, protože když se dnes ohlédnu a objektivně zhodnotím, tak u zbytku prostě stačilo počkat až z toho telecího období vyroste… což teda v jejím případě trvalo óbr dlouho. Jediné v čem jsem dobrá je, že jsem to ustála psychicky, neboť to s ní bylo fakt na palici. Kolikrát se mi i chtělo vzteky a zoufalstvím brečet, ale ani to člověk nemůže, protože musí být kontinuálně klidnej a nad věcí … to se mi u žádnýho psa předtím ani potom nestalo…no dneska už se tomu člověk zasměje a dává to k dobru jako veselé historky z natáčení, ale v reálném čase to byly opravdu pocity zmaru a zoufalství.
Takže vlastně ano, jsem dobrá, že jsem se z tý bílý potvory nezbláznila.
Na druhou stranu jsem si vlastně ani ve snu nepředstavovala, že z tý kousavý, umanutý, nekomunikativní potvory… teda pardón z roztomiloučkého štěňátka…a z tý fakt děsný poberťačky bláznivý, nakonec vyroste něžňoučká mazlinda, která sice má pořád svojí hlavu, ale komunikuje, dá se s ní na spoustě věcí domluvit.
Třeba teď jsme se domluvily, že vyčešeme pravý bok včetně kejtičky a zadele, což jsou problémové partie na česání… hlavně ta zadel, to se Gině nelíbí a zadarmo si to nenechá vyčesat ani omylem a v poho, stačil mi na to pytlík piškotů.
U nás se už všude musí jezdit třicet. To je pomalu i na mě .
Mám s tím problém, protože padesátku jsem už měla v oku, třicítku neodhadnu a tempomat nemám.
Třicítku taky v oku nemám… při téhle rychlosti mi přijde, že jedu snad krokem, že to ani třicítka být nemůže. Takovou rychlost fakt musím jet dle tachťáku. Od těch 45 kiláků za hoďku si troufám říct, že tu rychlost cca odhadnu.
Jako dámy fakticky… běžte do zadele… to nejdřív hmn tady provokuje s tím, že má růžovou šňůru a pak vy odkaz a tam je růžová šňůra… no super takže z příští výplaty kupuju nový vodítko… Gina má fialový, růžový jsem nesehnala… a je mi jasný, že teda budu muset koupit vodítka dvě, protože Mates přeci nebude chodit na starém vodítku. Takže pěkně děkuji další tisícovka a nějaký drobný v čudu.😴
Já tyhle ohlášené akce moc nechápu… no tak fajn v pátek bude akce veřejnost to ví a tak si bude dávat majzla, aby ho policajti nenaměřili… no jasně najde se pár neinformovaných řidičů se asi najde a mezi nimi tedy pár, co jedou rychleji a pokutu zaplatí. Ale už den poté v tím úseku zase jezdí jak prasata. Takže, co to má za smysl. Myslím, že jediná možnost, jak v některých problematických úsecích snížit rychlost je z mého pohledu radar a klidně ať je dopředu ohlášený informativní značkou… z mého pohledu nic jiného nefunguje.
Sama bydlím téměř na konci města a je to děs jakou rychlostí spousta řidičů prosviští kolem našeho baráku… jasně ještě jsou rozjetý z tý povolený rychlosti za městem a navíc je to z kopce, ale je to děs. A o cyklistech ani nemluvím, ty jedou z toho kopce snad ještě rychleji než auta.
Děkujeme ta pochvalu. A tak co si budem… prostě berňáček… na druhou stranu, když koukám na fotky jeho bráchy, tak mi přijde jeho bráchua mohutnější. Je možný, že ho Mates ještě dožene, ale vlastně by mi ani nevadilo, kdyby ne… myslím, že když zůstane “lehčí” tak je to do budoucna spíš výhoda. Nevím možná fotky zkreslujou, možná je i můj pohled na Matěje zkreslené tím, že ho vidím vedle Giny… minule jsme na veterině potkali půlročního berňáčka a jeho majitelka říkala o Matesovi, že prej je obrovskej… no teda rak tady objektivně nemá pravdu. To jí jen přišlo v porovnání s jejím štěnětem,
Navíc teď někde v blízkém okolí zřejmě hárá nějaká fena, neboť je z něj takovej ukňouránek… i s jídlem to není žádná hitparáda … tak doufám, že bude zase brzy “ normální”. A budeme zase hezky papkat.
