Leithian:Tak jsem si lebedila ze je klid a Diblík už moudří… no nechval dne před večerem. Běhala jsem v haďárně, dveře nastevřené abych slyšela co se děje vedle. Diblik usoudil že je opuštěn a za 5 minut stih sežrat balení balicího papíru (ten hnědý, hrubý) balení papírů do tiskárny, leták a jakýsi igelit buhví odčeho….. zmetek mrňavá🤣
On vám chtěl pomoci s úklidem..😇
lupus4:Když se jde na procházku se psem, jde se se psem. Tzn. věnuju se především psovi, jeho výchově a ovladatelnosti.
👍
a nečumím furt do tlf. 😉(jak se v mnoha případech děje)
Já to s těmi telefony fakty nechápu… mě z toho vyplývá, že dotyčnej člověk se tak nudí, že se snaží zabavit telefonem a nebo je tak závislý na sociálních sítích, že bx mu za tu chvilku, co je se psem venku, něco uteklo.
Ale tak to jsou povětšinou takoví ti chodiči kolem baráku, v přírodě jsem žádnýho čumiče do mobilu nepotkala… a když už má v ruce mobil, tak proto, aby svého psa vyfotil.
Zrzavci:Tak………. naše Bubinka dneska slaví 2 roky od jejího příchodu k nám. Nevím, jak dlouho si ten třetí rok užije, ale vím, že ty dva, stály za to:
❤️
Se zahrabáváním problém nemám, ať si psiska zahrabou co chcou, ale když mi pak vyhrabanou kost nebo prasečí ucho, hračku dotáhnou dom do obýváku, tak to je teda povětšinou lahůdka…. současní psi to teda nedělají, ale měla jsem takové experty.
Trickyvoo:Malina se specializuje na levou stranu. Chodíme vlevo a jak po ní chci druhou stranu, tak trochu kouká, chvíli tak jde, ale pak prý když už tak, raději vlevo.
U Giny je možná ta preference pravé strany daná tím, že pokud poveluju chůzi u nohy, tak jeden pes jde u levé a druhý u pravé a Ginina je právě ta pravá. Zvláštní je, že třeba v parku tyhle tendence nemá, tam jde po té straně, kterou aktuálně zvolím já…ale na cyklostezce na té pravé straně trvá…nevím proč…já na té cyklostezce nikdy nechodila striktně vpravo, vždycky preferuju tu stranu, kde lépe vidím do zatáčky nebo kde je víc vhodného prostoru k tomu, aby šli psi vedle cyklostezky, abychom prostě zabírali co nejméně místa….
Aluška:Tak bych řekla, že Íďa je zahojenej. Dám všechny fotky jak jsem fotila postup hojení. A aby toho neměl málo, příští pátek musí ještě jednou do narkozy, tentokrát kastrace, kdy se mu kvůli zvětšený prostatě začíná dělat perineální kýla. Tak snad bude mít potom už pokoj .
Díky, že jste dala takhle hromadně fotky z hojení…je to neuvěřitelný, jak krásně se to zatáhlo…👍
My dneska dorazili na “naší” louku a jako super překvápko…louka posekaná (tráva už mi tam byla hodně nad kolena)…a tak hurá na louku🤗…po pár metrech idyla skončila. Louka sice posekaná byla, ale jako podklad bahenní louže😕. Výsledek…spokojená Gina, tu bahenní louže baví…dále psi od bahna tzv. polomáčení, vodítka od bahna, obojky od bahna, já od bahna…ruce i nohy a boty o těch ani nemluvím, ty nejen od bahna, ale i durch mokré a v neposlední řadě auto (kterým jsme k louce přijeli, abych se vyhnula bahenním lázním, které máme na trase, pokud jdeme z domu pěší cestou) taky od bahna….super…
Tak mě tak napadlo, že tady do slova a do písmene platí, že když dva dělají totéž, tak to nemusí být totéž…to se řekne…byla jsem na procházce se psem, ale někdo vyrazí na prochajdu jako vystajlovaná módes róbes slečínka s čivavindou na značkový šňůrce od brejlí a stihne i sledovat sociální sítě na telefonu a domů se vrátí v tomto nezměněném stavu a druhý vyrazí v “psích” hadrech, navíc v blbě zvolené barvě a materiálu…barva černá, chytající na sebe chlupy, takže se nejenže vrací jako člen skupiny Tři prasátka, ale navíc všude na černém oblečení bílé Gininy chlupance…😴, takže příště už jedině můj oblíbený maskáč…na tom není nic vidět.
Ono myslím, že obecně máme problém my lidi…jakože chceme dopřát svému psu to, co ho baví…no a když ho baví lítat široko daleko kolem nás, tak máme pocit, že když mu to nedopřejeme, tak ho chudinku ochuzujeme o jeho zábavu…jenže ani my lidi si nemůžeme dělat co chceme…máme v životě omezení, povinnosti, které se nám možná moc nelíbí, ale žijeme ve společnosti ostatních lidí a tak musíme nebo resp. měli bychom dodržovat nějaká pravidla. Ani ve smečce si dle mého nemůže každej dělat co chce. Nevládne tam anarchie. A psi jako smečková zvířata by s tím tudíž neměli mít problém, že mají nastavená nějaká pravidla a omezení.
Druhá věc je, že když si pořídím psa, tak si pořizuji takového, který tak nějak nejvíc vyhovuje mému stylu života, mojí nátuře, temperamentu, abychom byli oba v tom soužití spokojení. Jasně, můžeme sáhnout tzv. vedle, může nám osud přihrát pejska, který není úplně kompatibilní s naší představou…ale potom nezbývá nic jiného, než prostě ten styl života upravit a přizpůsobit potřebám psa…a pokud mu nejsme schopni nabídnout práci, ke které byl “stvořen”, tak mu prostě musíme nabídnout adekvátní vyžití.
Mě to nebaví…nebaví mě se psem cvičit, vymýšlet mu nějakou činnost…a taky z toho důvodu jsem si už nepořizovala dalšího německého ovčouna a to i přesto, že moje feňule byla jedním slovem dokonalá, ale….ale byly to dva roky intenzivní práce.
Mám pyrenejku, jejíž pracovní náplní je hlídat jako oko v hlavě svoje svěřence a když jsou její svěřenci dle jejího názoru v bezpečí a nic nehrozí, tak využije každý okamžik k tomu, že bude šetřit energií, aby jí nechyběla, až přijde zlý vlk, tak to má v sobě zakódované…super…když si panička usmyslí, že si udělá “pelíškovej den”, tak fena se klíďo bude válet se mnou celej den na gauči. Mám ale i berňuchu, který i když není pes, kterého bych označila za akčního a válet se vydrží, tak ale ne celej den, protože se prostě nudí. Z mého pohledu berňuši nevyžadují žádnou konkrétní činnost a ani nevynikají žádnou speciální vlastností…asi bych je označila jako univerzální asistentku. Tomu psu je jedno, co se bude dělat, bude všechno dělat rád s nadšením a snaživě…je mu šumák, jestli zvednu zadel a půjdu s ním cvičit poslušnost, hrát si nebo jestli zvednu zadel a půjdu uklízet. Asistuje u všeho…a teda z úklidu a nebo práce na zahradě je potom víc vyřízenej než z nějakého cvičení a nebo z prochajdy. I venku na prochajdě s ním víc komunikuju, dávám víc povelů, než by bylo vysloveně provozně nutné a to jen proto, že on rád spolupracuje a má radost, když já mám radost, že je to takovej šikovnej pejsek a chválím…na rozdíl od pyrenejky, která na povely reaguje ve stylu “co zase…🙄” a neváhá mi dát svým výrazem najevo, že jí tím vlastně obtěžuju a nějakou pochvalu si prý taky můžu strčit za klobouk.…
Můj berňucha je snaživý vzorňák a přivolání má, ale ani jeho nenechávám lítat daleko ode mne a kde nemám široko daleko přehled, tak už vůbec ne…máme povel “pojď s námi” a to znamená, že sice má volnou zábavu, ale bude se pohybovat v mojí blízkosti….na nějakých 50 metrů může zapomenout a to i přesto, že není lovec a i když vystartuje za srnou a nebo za bažantem, protože vyběhli pár metrů od nás, tak ho povelem stopnu, přivolám…pokud to podchytím ve stádiu, kdy ještě nevyběhl, tak stačí říct “Matý NE” a on si zvířete přestane všímat. Pyrenejka zvěř nehoní resp. nemá lovecké tendence…ta se v takových případech otočí na mě s výrazem “tvl…viděla jsi to?”…já řeknu “jo..srnka (bažant)” a ona si zase hledí svého. Pyrenejka má jinou “úchylku”…když se rozhodne, že je nutné zkontrolovat křovíčko na obzoru, tak odkluše do západu slunce…co na tom, že tam na mě počká nebo že jí s jazykem na vestě (jak za ní běžím) potkám, jak kluše zpátky ke mně…prostě nepřijdeš VŽDYCKY A IHNED, tak máš Smolíčka pacholíčka a budeš prostě chodit na šňůře.
Osobně bych s fenou zadavatelky zkusila dělat stopy, když to psí holku baví, no tak jí to dopřeju, ale řízeně…no a pokud by jí bavilo honit ty zajíce, tak nikde není psáno, že časem nemůže zkusit třeba coursing. Ale nyní s ročním pubescentem? Prostě šňůru a pěkně trénovat poslušnost…zaměřit se venku na přivolání, na zastavení psa a trénovat sebeovládání psa…myslím, že právě ta šňůra naučí psa pohybovat se v určitém rádiusu, daném délkou šňůry, kolem paničky. A snažit se na prochajdách zaměstnat hlavinku.
Já se psy pi cyklostezce chodím v létě často. Psi jsou učeni, aby chodili u kraje a Gina teda to povýšila na to, že musí jít po kraji vpravo. Takže jdeme a u pravého okraje je zábradlí, ale vlevo je pěkný místo, že psi můžou jít po trávě vedle stezky… tak Gina furt štrapádí na pravo, takže buď s ní na tu pravou stranu přejdu a nebo jí mudím nalevo držet pomalu násilím..
No feně je rok… takový blbý období, kdy i psi, kteří nemají problém s loveckým pudem, rozhodně nemusí mít přivolání na jedničku s hvězdičkou, prostě mlaďoch v pubertě fakty nemusí a často ani nemá naprosto spolehlivé přivolání, ale to není důvod hned házet flintu do žita a sahat po elektrice… nehledě na to, že i s tou to musí člověk umět… jinak udělá víc škody než užitku… a ta stopovačka nemusí mít 10 metrů.. může mít klidně 20-25 metrů. .. jako 50-100 metrový rádius pohybu od páníčka s nespolehlivým pubescentem je z mého pohledu moc.
Druhá věc je, že ten velký akční rádius je proveditelný někde, kde vidím široko daleko . protože pes v takové vzdálenosti od páníčka se lidem, co ho potkají, může jevit jako pes bez dozoru a může tudíž vzbuzovat obavy a to není fér vůči našemu okolí a to i v případě, kdy máme přátelského troubu.
Měla jsem irského setra, který měl akční rádius podobně velký…nej pro něj bylo pobíhat a prohledávat terén, což je vzhledem k plemeni normální, teda nemusela jsem se bát, že vystartuje za zajícem, protože nalezenou zvěř jen vystavil, ale i tak je tato vzdálenost pro běžný procházky dle mého nevhodná a to i když di pes při “ práci” nikoho nevšímal ani lidí sni psů. Takže já jsem mu povelováním dle situace adekvátně upravovala tu vzdálenost ode mne.
Dalšího psa s loveckým pudem, kterého jsem měla, byl afgánský chrt. Ten loví očima a instinktivně startuje za vším, co se hýbe a je jedno, jestli je to zajíc nebo letící igelitový pytlík. Jo i takový pes je vypustitelný… za prvé to znamená mít oči na stopkách, vidět vše dříve než pes. Potom je lepší a jednodušší pro psa to, co už psali holky výše… ne přivolání, ale zastavení, stopnutí a v mém případě ne další povel, ale měla jsem pár okamžiků pro psa doběhnout. Jo i tak se stalo, že zajíc defakto vystartoval z křoví chrťákovi rovnou před nosem a chrt se v tu chvíli odrazí bez rozmýšlení třista z místa a letí a to dřív než si lidský mozek vůbec uvědomí co se děje a zareaguje…a na psa zahvízdá, zavolá a pes se začne velikým obloukem vracet, ale to už nějakých minimálně 50 metrů uběhl… a vrací se z mého pohledu jen pro moje krásné oči, protože spolu máme hodně pevný vztah a byli jsme se schopni dohodnout na pár pravidlech fungování. Ale tohle je dle mého nepřenositelná zkušenost nedá se dost dobře dát návod jak to udělat. Proto je pro běžného smrtelníka lepší třeba ten Šusta.
Já si zcela upřímně myslím, že vy máte psa, kde jsou pasivní procházky tabu… to si můžu dovolit já se svojí pasteveckou čubou, ta nechce pravovat ve smyslu “ zadej mi nějský úkol, ať mi zaměstnáš palici, protože já se nudím a pokud mi nedáš práci ty, tak si něco najdu sama a nemusí se ti to líbit”.. její práce je chránit mě v případě, že potkáme vlka. Tak si tak říkám, že prostě nejen dlouhá stopovačka je nutnost, ale prostě na prochajdě se psem aktivně pracovat, nabídnout mu činnost, aby nebyl čas na bejkárny….
Jinak se přikláním k tomu Šustovi a k tomu loveckému výcviku.
A hlavě počítat s tím, že může být před vámi ještě hodně práce a že to nemusí být na týden, na měsíc, že se třeba ta práce zúročí až se psici rozsvítí v kebulce, až jí opustí puberta … třeba až ta rok. ..
Plaka:Sprintí na zahradě slušně před/za rtw tetičkou, venku je to stále neovladatelné hovado a chodím s ním jen na šňůře. Nejde pustit na volno, šel by si dělat svoje věci. Mám to zvíře od útlého věku a je to první pes v životě (jsem taková ta 40 let u psů), na kterého nefungovalo nic. Motivace, se říká, že dělá zázraky. Vždycky jsem se štěněti schovávala, hlídalo si mě. Tohle? Papa, prdím na tě. Pamlsky, hračky? Pchhhh, neobtěžuj, nemám čas. Těžko tohle popisovat, ale nový Pruhy mě vyškolily solidně.😎
No tak to vítejte v klubu… ani nevíte, jak vám rozumím, mě teda taky Gina vyškolila. A to jsem si myslela, že nějaký nemotivovatelný pes a samostatná jednotka v jednom mě nemůže rozházet, jsem už takovýho psa měla… afgána… a taky jsme to zvládli.
A pak přijde pyrenejská madam a pěkně mi srazí můj kynologický hřebínek.
Tak vy máte ještě mlaďocha a není nic ztraceno, věřím, že nakonec to bude ok. Já s Ginou dokázala přivolání tak na 90%, což je stejný jako nula a tak je holka nevypustitelná. Můj první pes, kterého nemůžu pustit na volno a dlouho jsem to brala jako moje velký selhání. Ale upřímně se i přesto teda poplácávám po rameni, jak teď hezky fungujeme. Čekala jsem to horší, někdy mi moje snažení přišlo beznadějné.
Měly jsme období, kdy nemohla být ani na šňůře neboť mi hrozil úraz. Teď po nějaké době, kdy chodí v pohodě na flexi, už se zase chystám vytáhnout stopovačku, aby měla k dispozici alespoň těch 20 metrů. Teda jí je to asi šumák, ale pro mě je pohodlný, že s ní nemusím všude lozit, že si jdu pěkně po cestě a madam si tu vysokou trávu a bahno obejde sama.
Já se vždycky musím uculovat, když třeba koukám na Šustu, jak ty svoje metody ukazuje na kozách, aby prostě bylo vidět, že to funguje obecně. No to teda, když se dá koza namotivovat na pamlsek.. chce se mi říct, že to teda je minimálně půlka práce… a ještě v nějakém kontrolovaném prostředí, když vidím ochotu té kozy a ochotu Giny😴… to Gina v obýváku taky pěkně cvičí, na dvoře taky pěkně cvičí… přivolání i s předsednutím má na jedničku s hvězdičkou, ale vylezeme za branku a … ty tvoje pamlsky si strč do zadele nebo si je sežer sama, protože pamlsek… jakýkoliv .. ten venek nepřekoná, není atraktivnější a ona di venku ani nic nevezme ani zadarmo… jskože jen tak, nemusíš nic dělat a tady máš kousek pečenýho kuřete, což je pro ní top.To že přijde resp. přiloudá se na zavolání, je jen proto, že ví, že jsem tvrdohlavá a že dokud nepřijde, tak že se dál nepůjde a že ví, že je přivázaná… jinak by mi na to hodila asi úplnej bobek. Kdyby nebyla, tak by si šla po svých… ne že by utekla, ale myslím, že na nějaký přivolání by se mi vyprdla, když by věděla, že na ní nemám absolutně žádnou páku… to snad jedině s elektrikou na krku.
Vždycky si vzpomenu na mýho manžela, když bylo Gině asi 4 nebo 5 měsíců a on mi říká “ hele, neměla by už alespoň slyšet na jméno?” a já mu na to říkala.. “ ona na jméno slyší, ona na to jen se.re”
U Matese mám taky s botama trošku problém. Ne že by je kradl nějak prvoplánově, ale …
Protože je hodně vítací, tak jsem ho naučila stejně jako předtím Jacka, aby si běžel pro nějakou hračku a ty emoce se tím pádem trochu rozloží do toho, že má něco v tlamajzně. Jenže on jak je moc hrrr, tak prostě popadne, to, co je nejblíž a když cestou nepotká žádnou hračku, tak prostě popadne botu. Naštěstí je to téměř ve 100% moje křuska na zahradu… problém je, že když si toho nevšimnu, tak pak hledám botu po zahradě.
Jinak nás ale naučil uklízet si boty do botníku… i když jsou to jen otevřené police, tak z botníku boty nebere… mimo té mojí křusky… jak zůstane něco mimo botník, tak to znárodní okamžitě. Naštěstí teda boty neničí, nekouše, ale to člověka fakt nebavilo furt někde hledat boty, takže díky němu už se nám boty neválí volně ložený na zemi.
No to je mi líto, že jste se tam tak zamotaly a schytaly to. .. a je jasný, že je to vina druhé poloviny… ještěže existuje šlehajda a peřink, to je nej lék.. 😇
Jsem fakt ráda, že my nikde na trasách ohradníky nemáme, už to vidím živě v barvách, jak by to Mates slíznul, protože panička se zrovna zamyslela nad nesmrtelností chrousta …což by se klidně stát mohlo…
No jo no… to se člověk podívá na film a řekne si… “ tak to já chci taky takovou Bellu..” a jde a koupí si Ginu 😂
Dublinbarzoj:Tak, jsem z těch jejich pravidel měla obavy, ale vše na pohodu, alespoň včera, a k tomu, kluk šikovná ještě CAC, CACIB a BOS. Zas bude dělat frajera na bráchu🙈. Tak držte pěsti i dnes.
Tak móc gratuluju… nic jiného jsem ani nečekala, vždyť je to NÁŠ krásnej barzojíček a všichni jsme mu tady drželi palečky. 🌷
Já teda za sebe musím říct, že sice nejezdím po výstavách, nedělám psí sporty, neskládám se psy zkoušky, ale na každého zdejšího pejska, kterému se nějaký úspěch zadaří, jsem hrdá, jak kdyby to vyhrál můj vlastní. No tak teď budu chodit s nosem nahoru, neboť máme barzojíka šampiona❤️
😀… tak to vítejte v klubu, to jste na tom dost podobně jako já a vím, že to fakt není snadné… akorát jak stárnu, tak jsem se naučila z těch nároků na sebe slevovat…😉
Hele já se možná pletu, ale přijde mi, že se v tom moc patláte, že to moc řešíte zprava .. zleva…
Já jsem ta poslední, co by vám vyčítala, že nechcete štěně nechávat dlouho samotné, na druhou stranu… měla jsem štěňata i v době, kdy jsem musela chodit do práce, kdy pracovali i děda s babi, takže je nešlo využít a tříměsíční štěndo už těch 5, 6 hodin muselo vydržet doma samo, než přišla děcka ze školy. Pokud to šlo, tak jsem se doma otočila o polední pauze, ale i tak to bylo po 4 hodinách samoty, ale to bylo spíše vyjímečně.
Jako jasně Gina, Jessi a Matěj to už absolvovat nemuseli, protože byl s nima nonstop syn, ale i tak jedou v určitém režimu… a jsou učeni na samotu a dopolední klídek.
Ono kolikrát to prostě my.. milující páníčci mamkotaťkové řešíme víc, než to ve finále řeší to štěně.
Jasně, někdo je páníček prvnička, tak to chce udělat vše správně … a to samozřejmě palec nahoru. Někdo sice prvnička není, ale když si pořizuje štěndo třeba po dvanácti letech, když mu odejde psí kámoš, tak vlastně taky skorem začíná od nuly.
Já měla v poměrně krátkém období dvou let tu výhodu.. nebo smůlu.. prostě se to tak sešlo, že jsem cca s ročními odstupy vychovávala 3 štěníky… no u Giny jsem řešila to a tamto, u Jessinky už jsem to jenom přizpůsobila a Mates? To už šlo automaticky…vlastně a i nevím jak…
Já teda neporadím, protože se štěndem v práci nemàm zkušenost, když to vezmu kolem a kolem, tak ve štěněcím věku moje psy a to bez rozdílu vždycky nejvíc bavily věci, co šly rozebrat na atomy…
Takže hračky, co vydrží, je nikdy moc nebraly.. možná v nějaké prvotní fázi… jskože juchůů, ty jsi mi přinesla novou hračku, no tak ukaž, já jí rozeberu… po pár minutách, kdy hračka odolávala, ztratilo štěndo zájem.
Bohužel tohle se nedá na delší zabavení štěněte použít neboť spotřeba hraček je obrovská a doba zabavení pár minut.
Pořád ale v délce zabavení vedla morková kost… taková ta s těmi obřími klouby a nebo kosek kosti, ze které štěně vylíže morek a pak tam já máznu nějakou pastu, domácí paštiku… strčím do mrazáku a když to štěndo baví vylizovat, tak to tsky chvíli vydrží.
Hele nezkoušela jste juknout na nějaký hlavolamy nebo nějaké interaktivní hračky pro psy… jestli to teda existuje…
Myslím, že jste teď v takový blbý fázi, obo štěndo roste strašně rychle a za pár dní může být všechno jinak.
Tak se mi to vložilo 2x 😵💫
Já dneska přijela v půl desátý od doktora a bylo tak hezky příjemně pod mrakem a pofukoval větřík, tak jsem hned vzala pesany na prochajdu. Sice na cestě bahno, louže, tekoucí voda ve stružkàch… no tak alespoň Ginuš nebude hic. A Gině se to moc líbilo… ale vylezli jsme na louku a slunce, horko.. naštěstí i tam jsme šli defakto loužema a Gině se to moc líbilo a když jsme v lese ještě objevili tůňku, hlubokou tak akorát po bříško, tak to bylo max. A ona by šla furt dál, ale vzhledem k tomu horku a jejímu kožichu jsem to otočila a ještěže tak… toho měla madam plný brejle…jak jsme vyšli z cestičky za zahrádkama k prvnímu baráku resp. k jejich garáži, kde je to ve stínu a před garáží mají dlažbu, tak tam sebou plácla a prej.. tady je to fajn a já už nikam nejdu. To byla teda známka, že jsme to fakty přepískli. No tak jsme si tam posedali, polehali, že si teda odpočineme a za chvíli koukám na Ginu, že když viděla, jak jsme se usalašili všichni, tak jako “ dobrou, já si schrupnu”… no tak chtě nechtě se musela zvednout a dojít ten kousek domů, nebudu dřepět třeba 2 hodiny u cizí garáže a čekat až se madam vyspinká.
