Já jsem Gindě koupila bazének, aby se měla kde brouzdat… tak nejdřív jsme napouštěli, pak procházkovali…jako dneska to bylo podivný, vyjeli jsme do údolí, kde je chladněji než ve městě .. ještě jdeme kolem potoka po cestě lemované stromy… po dešti skorem všecko mokrý, žádnej hic, zataženo, trochu pofukovalo, občas mrholilo.. tak to vypadalo ideálně, ale nebylo, bylo jak v sauně, za chvíli jsem byla zpocená jak myš. Pak mi to na jednom dřevěným mostku uklouzlo a buchla jsem na zadel… tak to ještě pohoda, vodítka furt držím… hlavně to Ginino… jenže, jak si pesani všimli, že se jim panička válí na zemi, tak hrrrr ke mně a zachraňovat … no komedie, než se mi podařilo se posbírat a vymotat z vodítek, tak to chvíli trvalo… ještěže se neobjevili žádní svědci… no a pak jsme jeli dom dělat cáky cáky do bazénku..
Před a po…tak nejdřív moje zlatíčka berbeři, co už mi odešli do psího nebíčka Sára jako štěndo 3 měsíce a jako psí dáma 8 let. Jack jako štěndo 2 a 3 měsíce a jako věčné psí mimiňo 8 let…
máme zelené, ale silné, tři metry… do rukojeti, co je posunovací, občas vezmu psa, co nás votravuje
Tak jsem Gině nechala u Tameru nechala vyrobit stopovačku (resp. tohle růžové vodítko - na konci máme ten posuvný systém, abych si to pěkně pověsila přes plece a pokud by nastala nějaká krizovka, tak nehrozí, že by mi vyklouzla…pěkně si mě potáhne za sebou v poloze ležícího střelce)…20 metrů, šňůra průměr 6mm a karabina pro velké psy, co sama zklapne a nemůže se otevřít….to budou srnky na louce koukat, jak jí to sluší.
A když už jsem objednávala, tak jsem vzala i Matýskovi vodítko 2m a nechala si tam dát taky karabinu pro velké psy.
Jako velká spokojenost, že mi vyšli vstříc a vyrobili dle mého požadavku…během dvou dnů jsem to měla doma…
Ano záleží na obou psech…bohužel ne každý velký pes, který je “hodný” a ke psům sluníčkový může volně a bez korekce fungovat s malým psem…
Měla jsem afgána, který klíďo mohl fungovat i se štěnítkem čivavy…
Měla jsem křížence berňáka a bernardýna, který ač hodný a pejsky milující (čím menší tím líp), ale bohužel buldozer, který si nedával pozor a hrozilo přišlápnutí nebo jiná tělesná újma pro malého psa…což třeba v případě jorkšírů a spol., když by je radostně podupal pes s váhou 50+ kilíček, opravdu nemusí dopadnout dobře.
Někdy to může být i nevinné hození aportíku…pesani spolu více méně v pohodě, pak někdo hodí míček a velký pes se pro něj rozběhne ve stylu “pro míček běžím i přes mrtvoly” a pro malého psa to může být doslovné.
Takže jak bylo psáno výše…vyzkoušejte, jak to pesanům půjde někde na prochajdě a uvidíte…
Odpověď na příspěvek uživatele Bobca z 17.06.2024, 07:30:49
Gustav je zmiňován na psích diskuzích…nevím teda kde všude, ale dovolím si ocitovat jeden příspěvek od majitelky…
On se Gustíka bojí každý mimo mého muže, kterého Gustav miluje a on nad ním drží ochranou ruku. On by nebyl problém s Gustavem zatočit, ale já ani psi kupodivu , mu nechceme doopravdy ublížit, takže máme zábrany, kdežto Gustav žádné nemá. Je kdykoliv ochoten nám něco provést. Má pořádnou sílu a přesně odhadne vhodnou chvíli, kdy se nemůžu bránit. To třeba člověk nese kýbl kvašených slepičáků a není vhodnější chvíle na to bránit se vřeštící huse, co do vás štípe a mlátí křídly. Skončilo to tak že jsem mu ten kýbl chrstla na záda, on mě pěkně ohodil a já ho pak honila kolem stromu s klackem a chtěla ho zabít. A zas ho Petr zachránil, normáln spolu drží basu.
Strašně to letí,Alanovi byly 4 roky v únoru,Je už sice míň potrhlý,ale když ho to chytne lítá stejně jako malý,jen už ho to nebere tak dlouho.Nejvíc to člověk vidí na vnoučatech,vždyť z tohohle miminka už je po prázdninách předškolák.
No Gina je o fous mladší, takže 4 roky jí byly koncem března…jako ona už lítací defakto není a když už jí to papadne, tak to chce lítat v obýváku po gaučích…jak je “vykopnu” ať se jdou pesani honit na zahradu, tak to je konečná…tam madam přeci nebude lítat. Tak 2x do tejdne a to teda max udělá berňuchovi radost a nahání ho i venku, ale…ve své podstatě vždycky počká až on proběhne kolem ní, tak ona zabručí jak medvěd a popoběhne za ním…a pak zase čeká, až Maťula doběhne nakonec, udělá otočku a běží kolem ní zpátky…
Když přijede dcera se svým psem…s ausíkem…tak to jestli se proběhne pár sekund na uvítanou, pak už si hrajou jen kluci, ona se nezúčastňuje…a nakonec jí i otravuje, že kluci kolem lítaj a sebere se a jde si zalézt do baráku…prostě pastevec jak vyšitej…šetříme energií, aby jí bylo dost až přijde vlk.
Někdo si na zahradě hýčká hady….já jsem v tomto ohledu nemajetná nebo se hadi tak dobře schovávají, že naposledy jsem viděla mládě užovky obojkové a to už bude minimálně 4 roky zpátky…to jsem ještě měla berbery, tak asi i víc.
Já “pěstuju” jen drobné ptactvo…a svoje psy učím, že ptáčkové se nehoní, protože kolikrát hejno vrabců pod krmítkem zobe co jsem rozsypala při doplňování…sýkory furt něco hledaj v trávě, kosáci….ptáci si zvykli a defakto odlítnou až když je pes úplně u nich a nebo, když se zrovna prožene kolem, protože běží hlídat, jinak si jsou docela jistí v kramflecích, že je moji psí medvědi nebudou lovit.
Naučily se ke mně lítat i hrdličky…ale jak jsou čůzy velký a snažily se mi lézt do krmítek, tak jak mám krmítka zavěšený na karabince, tak se ta karabina normálně roztáhla a hlavně, když se tam nacpe hrdlička, tak už se tam nikdo jinej nevejde a tak, protože i ty hrdličky mám ráda a jsem ráda, že je mám na zahradě, tak jsem jim začala sypat na zem pod krmítko a …pro dobrotu na žebrotu…teď jsem vysela trávu do holých míst v trávníku v psím výběhu…koupila jsem nějakou rychlerostoucí zátěžovku, drahou jak prase…tak si to tak hýčkám, furt to kropim a modlim se, aby z toho něco vyrostlo, protože za provozu-pohybu psů a roční období taky není nejvhodnější a včéra přistihnu milé hrdlice, jak mi to tam vyzobávaj…no ty dostaly jmen Kunhúty šedivý…volám na psy “Pinďo, trhej…👉” …jakože kdo bude hlídat tu trávu…tvl Gina si leží, hrdlice zobají 2 metry od ní a ona ani nezvedne hlavu, že by je tím vyplašila. Tak jakože super pastevecká povaha, která má vysokou toleranci ke zvěři, kterou považuje za vlastní, ale v tomto případě…😴…no tak o dovolený jsem furt načuhovala, jak divizna a hrdlice odháněla…štědře jsem jim nasypala krmení co nejdále od vyseté trávy, aby si ty břucha nacpaly jinde…teď už chodím do práce, tak nevím, jestli to ta tráva vůbec přežije…
A když tak tady čtu veselé historky o Gustavovi, tak si říkám na co já mám psy…takovejch peněz to stojí a jeden Gustav by to uhlídal všechno…a ještě bych ušetřila…
Vracím se ještě k tomuto smutnému tématu. Na parte je popis v 1. os. sg., tudíž “Oznamuji……že odešel můj syn….” Podepsána jen maminka. Šílené!!! Měla jen jeho…😢
No já jsem si vždycky myslela, že nejhorší pro mámu je, když její dítě umře dřív, ale třeba já se modlím, abych byla na světě tak dlouho, dokud bude můj syn na živu, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, abych se o něj mohla postarat…
Odpověď na příspěvek uživatele Bodlinka z 15.06.2024, 16:15:43
No já totiž za celý svůj dlouhý život nikdy zmiji v přírodě nepotkala, nikdy jsem jí neviděla na živo, jako si říkám, že bych jí asi od užovky rozeznala…ale když si vezmu, že bych viděla ne jako kompletku, ale třeba kouknu pod dřevo a tam vidím část nějakýho hada…tak to teda nevim nevim…ale tak už je mi přes padesát, tak to snad doklepu bez setkání třetího druhu se zmijí…resp. jako nemám strach, že by mě zmije pronásledovala, aby mě mohla uštknout, ale třeba prosluněným stráním, kde to vypadá jako ideál na vyhřívání hadů, se snažím vyhýbat, abych nešlápla kam emám…teda ani ne tak já jako psi.
Tak to já jsem ráda, že u nás na zahradě byl spatřen jen nějaký ten slepýš a užovka obojková…neboť jsem slepoň a obojkovou identifikuju na první dobrou…u těch “přírodnějších zbarvení” už si musim dávat bacha, abych si to nespeltla na takovej ten první pohled se zmijí…teda takhle…abych si nemyslela, že je to úžo a ona to úžo nebyla…
