marcelaamax: A proto jsem psala už v prvním příspěvku, ze se nevyjadruji konkrétně k tomuhle zájemci o psa, ale ze se vyjadřuji k tvrzení, ze tahle plemena k takhle malým dětem určitě ne, protože to bylo taky řečeno vseobecne 😉.
S Megí v podstatě souhlasim. Jen od zavatelky tady těch informaci bylo žalostně málo na to, aby se dalo cokoli soudit…Nejsem totiž ani zastáncem toho, ze by se plemena rozlišovala tak, ze jedno je vhodne pro zacatecnika a druhé ne….
Musím říct, že obecně majitelé bull plemen na svoje psy, co se vztahu k dětem týče, nedají dopustit.
Mě ani tak na tom neděsí to, že by si nějaký začátečník pořídil takové plemeno k dětem. Spíš se zamýšlím nad tím, proč takové plemeno. Vzhledem k tomu, jak já poznala bull psy, tak až na nějaké vyjímky jsou to temperamentní pejsové…mě jako klidného člověka ten temperament a chuť něco dělat děsí, ve smyslu toho, že bych něco takového měla mít doma…a je jedno, jestli někdo řekne “ale já mám klidnýho bull psa” a tak jako jo, ale i jeho klidný bull je oproti mým molosům prostě torpédo.
A pořád si tak říkám, že pokud si pořídím takového psa, tak by bylo fajn nabídnout mu nějaké aktivity a otázka je, jestli si je začátečník vědom toho, co obnáší, byť nějaké minimum, kterým psa potřebuji nějak zaměstnat. A při dvou dětech?
Prostě myslím, že je potřeba se zamyslet nejen nad tím, jaké plemeno je vhodné k dětem, ale i nad tím, jaký máme životní styl, jak moc a nebo málo jsme akční rodina, popř. alespoň jeden člen rodiny, který to se psem “odmaká”.
A pořád moje vlastní zkušenost praví, že člověk si tak nějak pořizuje určité plemeno dle toho, jaké povahové rysy má dospělý jedinec, ale k tomu se člověk musí přes štěněcí věk, který může být pěkná divočina a přes pubertu, která taky nemusí proběhnout zcela nepozorovaně, dopracovat.
Jasně tak jsou i jedinci, kteří jsou supr čupr od štěněte. Moje kavkazanda měla neuvěřitelně opatrný přístup k mojí staré a křehké mamince…nikdy se nestalo, že by na ní hupsla, že by jí škrábla nebo byť nechtěně žďuchla…a naopak moje pyrenejka, kterým se často přezdívá baby sitter…tak ta, pokud bych jí v tom nezabránila, tak by se babičce vrhla nadšeně kolem krku a opusinkovala by jí…běh přes gauč…že tam sedí babička je mi jedno…ano dneska přijde, dá babičce něžňoučkou pusinku, nehopsá po ní, ale když byla mladá, tak to byl teda boj….prej baby sitter…asi ju, ale až tak kolem 2,5 - 3 roky. A naopak kavkazanda ta už od štěňátka. Ta měla ten cit pro “slabší”.
