Příspěvky uživatele

Takže jsem před měsícem bouchla do stolu a trochu jsme si to doma rozdělili, abych se nezbláznila. Ale jinak ano, jsme na něj sami, protože jsme se přestěhovali a nikoho tu v okolí neznáme. Nejbližší příbuzenstvo je 3 hodiny po dálnici.

Tak to bych teda nedala…pro mě byla péče o moje dětičky v miminkovském a batolecím věku tááák psychicky náročná, že by mě asi odvezli do Beřkovic, kdybych neměla k dispozici dvě babičky, kam jsem mohla děcko na 2-3 hoďky odložit a jít se odreagovat. A to teda alespoň 1-2x týdně. Jak už byli caparti starší, tak i přes noc.

Bobca:

Tak to věřím👍..V noci bych ji přetrhla a ráno se to usměje,začne žvatlat..a vše odpuštěno..

ale už nebudu plevelit “kalendář” mláďatama🥰

V noci bych ji přetrhla a ráno se to usměje a vše odpuštěno..

Přesně popsaná dnešní noc s Ginou😴

Orionka:

Selfí s foťákem-mobilem v ruce vám vezme obličej tak zblízka, že takové jako já, které jen letmo proběhnou kolem zrcadla a cítí se skoro “mladé a pohledné”, najednou vidí vrásčitou stařenu a říkají si “ale ta tam s námi nebyla”. 😃

Jo tak to je přesně jak u mě 😄😄😄….jako foťáky resp. mobily mají furt lepčí a lepčí rozlišení a já se ptám…k čemu je to dobré?? Kdo to chce?? Fotky z foťáků, kde se muselo pěkně vyvolat z filmu, ty byly takové milosrdnější 😇.

Jinak mě včera pobavila mamka, když jsem jí říkala, že už mám sem tam šedivej vlas….a ona (je jí 84 let) mi řekne “no tak to já v padesáti žádný šedivý vlasy neměla” a já jí říkám “ahááá a jak jsi to simtě zjistila, když jsi chodila už od mládí odbarvená na blond”…😴…a ona mi naprosto s klidem řekne “no ale šedivej vlas jsem žádnej neměla”….

hmn:

“A juchů, mám štěstí, Gina stojí…tak k ní dojdu, drapnu jí za hřívu a říkám “cha chá…a mám tě” a Gina řekne “cha chá…” a svalí se na zem a lehne si na záda. Tady by asi nezkušený kynológ začátečník amatér, co má načteno mohl podotknout, že jako dobrý, že čuba se uvedla do podřízené pozice…tak vážení začátečníci, to by byl v našem případě kardinální omyl. Gina totiž padne na záda, poněvadž moc dobře ví, že její panička není ani Superman, ani Xena bojovnice a psa ve váhové kategorii 50+, který nejenže nespolupracuje, ale urputně drží pozici na zádech, prostě nezvedne a prej “No a co teď budeš dělat, se předveď ty Copperfielde?”. Ale…já jsem tady vedoucí, já jsem bůh a pán brány …”

😄

ty holky jsou jako přes kopírák….😎

a svalí se na zem a lehne si na záda

zapomněla jsem dodat, že to, že se svalí na záda a zůstane v této poloze je velký úspěch, za mlada to ještě kombinovala s hrou na honěnou…a to teda i mě dokázala vytočit do ruda….takže člověk je rudej, páru upouští ušima, nejradši by jí přetrhnul, ale musí být jak cukrkandlík, poněvadž načuřená panička nemá absolutně šanci tohle zvíře odchytit.

Dneska je to super, dneska už si můžu dovolit být načuřená a dát svojí nevoli najevo. Většinou tak, že mluvím nasupeně a snažím se hodně mračit….ale ve finále je to stejně houbelec platný, protože Gina odpovídá stejně…kroutí tou svojí hlavou jak opravdická medvědice a bručí, mručí….

kometa:

že za roh ho nemůže ani zavětřit…

Tím bych si nebyla tak jistá. My člověci nemáme vůbec představu, co psi svým čichem dokážou.

Ale na druhou stranu telepatie existuje. Už jsem psala - kamarádka měla bytového kocoura. Konzervy pro něj byly ve špajzu s lidským jídlem. Kdykoliv ho otevřela, aby vzala něco pro lidi, nezájem. Jakmile se dotkla kočičí konzervy, stál jí kocour během vteřiny za zadkem, i když byl ve vedlejším pokoji.

Akta X.

No já si moc dobře pamatuju ještě na berbery….psi jsou na zahradě a leží směrem sever-severozápad přesně opačná strana než jsou dveře a xy metrů od domu. Dveře do domu jsou zavřené a kuchyň vůbec nesousedí se zahradou a navíc ještě zvukovou clonu tvoří zapnutá televize v obýváku…ze kterého se teprva vchází do kuchyně. Cokoliv jsem udělala…otevřela ledničku, zašustila pytlíkem…klika cvakla, dvéře letí, Sára vchází do dveří a prej “Co to tady děláš?? Ty manipuluješ s jídlem? Beze mě?” 

Sarah01:

Holčička z mého prvního vrhu Haileynka (v PP Arwen) se stala hvězdou reklamy na tiskárny 🥰

https://youtu.be/gh-FoffSdvg?si=STL02RGaGuJh_tOp

No tak to máme nejen mistry ve výkonu a šampiony krásy, ale už i téměř filmové hvězdy…👍 no super, to je čest patřit do takové komunity…

…ahá, tak moje filmová hvězda “hérečka” Gina říká, že mám jít okamžitě do postele a spát ….no tak jo Ginuš, už jdu, ale jen proto, že jsem zrovínka chtěla zaklapnout noťas a jít si lehnout…si nemysli, že si jdu lehnout, protože ty mi to asgerechnet nařídíš….🙄

Fikovnice:

Co je zas, probůh, toto?

Diskuzní příspěvek jsem nezvýrazňovala já, jen mi to přistálo v poště.

No a pak prejže jde do babyboxu nacpat jen mimino…a to se děti vždycky smály, když jsem jim babyboxem vyhrožovala…že prej se tam větší dítě nevejde…prdlajs, tady je vidět, že když se chce, všechno jde.

Jinak si teda neumím představit, v jaké situaci člověk musí být, aby se k tomuto uchýlil. Smutné…

Kilian:

…Sardullah.já zase nesmírně obdivuji vás a vaše medvědy….váš úžasný vztah a vaši moudrost, respekt a lásku k mim….jak fungují v běžném životě s vámi doma i venku..a velmi obdivuju jak o tom všem píšete, bylo by to na krásnou knihu….

Jako vím, že už jsem s tím trapná, ale musím sem dát aktuální “veselou historku z natáčení”, která velmi typicky dokládá…

.jak fungují v běžném životě …podruhé…

Vypustím psy na poslední vyvenčení…po nějaké době začne Gina vyštěkávat, neboť viděla dokument, že vlci už jsou již i v Krušných horách…co na tom, že bydlíme v podkrušnohoří a pravděpodobnost, že vlk poběží směrem do města, po hlavní ulici…silnice lemovaná chodníky a domy…se rovná nule, prostě jednou jsem pastevec a prevence je prevence a tak štěkám jako hrom, ať jdou vlci zase dom…a tak jako uvědomělá občanka města, která nechce obtěžovat sousedy štěkotem, vyrazím na dvůr, abych ukončila večerní směnu svojí pastevecké psí holky. 

Modlím se, aby až na ten dvůr vylezu, tak aby Gina stála a nevyštěkávala v leže…abyste rozuměli…když totiž stojí, tak je velká šance drapnout jí za hřívu a s povelem “k noze, jdeme” jí odvést dom…za tu hřívu jí samozřejmě netáhnu (to by se madam ani nenechala, jen eliminuju to, že ta potvora proradná u dveří nezabočí doprava domů, ale odbočí doleva směr zahrada a to bych zase byla v zadeli. A kdyby ležela, tak jsem úplně bez šance.

A juchů, mám štěstí, Gina stojí…tak k ní dojdu, drapnu jí za hřívu a říkám “cha chá…a mám tě” a Gina řekne “cha chá…” a svalí se na zem a lehne si na záda. Tady by asi nezkušený kynológ začátečník amatér, co má načteno mohl podotknout, že jako dobrý, že čuba se uvedla do podřízené pozice…tak vážení začátečníci, to by byl v našem případě kardinální omyl. Gina totiž padne na záda, poněvadž moc dobře ví, že její panička není ani Superman, ani Xena bojovnice a psa ve váhové kategorii 50+, který nejenže nespolupracuje, ale urputně drží pozici na zádech, prostě nezvedne a prej “No a co teď budeš dělat, se předveď ty Copperfielde?”. Ale…já jsem tady vedoucí, já jsem bůh a pán brány …

(tady bych jenom podotkla, že tohle možná platilo na berberku Sáru, Gině je to šumák, neboť se mnou nemá telepatické spojení…teda nějakou telepatii ovládá, ale o tom až později)

a tak jako vím, že na svýho psa fyzicky nemám a tak musím mít navrch psychicky a tak řeknu “cha chá…tak já jdu pro ten páreček” a odcházím do domu…ale nechce se mi do schodů, projít obývákem do kuchyně, do lednice pro párek a zase zpět a tak přešlapuju nějakou dobu na chodbě (Gina na mě nevidí, je to za rohem) a pak zpoza rohu vydám nekompromisní povel pro přivolání “Ginuško, páreček….” a Gina…nic…no tak se teda seberu a opravdu pro ten párek dojdu a opět zpoza rohu volám “Gino, páreček…” a Gina??…Hupky dupky ke mně pro páreček. A tady se vracíme k těm telepatickým schopnostem…je úplně jedno, jestli párek přinesu na první dobrou, na druhou dobrou, na třetí dobrou…Gina přijde až když mám párek skutečně…a nemůže ho vidět, za roh nevidí (alespoň myslím, že takovou superschopnost nemá) a teda při vší úctě k psímu čmuchacímu talentu, si říkám, že za roh ho nemůže ani zavětřit…takže zbývá telepatie.

No tak asi tolik k tomu “”"fungování""" doma..😉

Já teda nevím…když jsem na youtube a přihlásím se, tak vlevo má “nabídku” a mezi jinými i “váš kanál”. Nepamatuju si, jestli je to tam od začátku a nebo až po vložení prvního videa. Tak ale když rozkliknu svůj profil a rozbalí se mi roletka, tak to nabízí “studio youtube” a myslím, že přes toto videa nahrávám. a nebo hned vedle profilový značky mám ikonu kamery s nápisem vytvořit a když to rozkliknu a vyberu nahrávání videí, tak mě to taky přepne na studio.

Kilian:

…Sardullah.já zase nesmírně obdivuji vás a vaše medvědy….váš úžasný vztah a vaši moudrost, respekt a lásku k mim….jak fungují v běžném životě s vámi doma i venku..a velmi obdivuju jak o tom všem píšete, bylo by to na krásnou knihu….

jak fungují v běžném životě s vámi doma i venku

Tak tohle si budu připomínat až…Gina nebude reagovat, až Gina otočí hlavu jinam se slovy “vykuř bábě hrábě”, až jí venku něco řeknu a ona si mě umíněně a načuřeně začne měřit pohledem, jestli jsem dost umanutá a nebo jestli je šance na nějakou diskuzi, až jí potáhnu za sebou jako kozu, protože otrávenějšího psa na světě není, když se chce panička alespoň na kraj lesíka kouknou, jestli nenajde houbu…až jí v noci  pustím na zahradu, protože to vypadalo, že chce čůrindat nebo kakyndat a ona se svalí na dvůr a když pro ní člověk jde, jakože, tak když se nechceš venčit, tak jdem dom, ať tady nevyštěkáváš Bubuláky a ona zdrhne pod obrovský tis, protože ví, že tam za ní nepolezu a já pak šeptem, abych nebudila sousedy, volám “Ginuško, pojď na sýreček…páreček…šunčičku…” …😂…

obdivuju jak o tom všem píšete

Není co obdivovat, většinou cituji konverzaci mezi mnou a Ginou a popisuju, jak mě má můj pes na háku, tak to se asi není úplně moc čím chlubit…teda na háčku, protože v případě roztomilého psa je potřeba používat zdrobnělinky…takže háček…a já pak někdy mám nervíky v kyblíčku, ale i to s úsměvem, protože když jí miluješ tak není co řešit…spíš to píšu pro ostatní, aby si řekli “no Pinďo, jsi sice zlobidlo, s tou poslušností to není úplně na jedničku s hvězdičkou, ale oproti tomu, co má doma Sardullah jsi vlastně strašně hodnej, šikovnej a poslušnej”😎

Kilian:

…děkuju….s tím záměrem jsem z redakce Psích sportů byla oslovena….nejlepší byl nadpis rozhovoru   “MOTÝL mezi ovčáky a maliňáky” ten mně fakt dostal…. 

MOTÝL mezi ovčáky a maliňáky

No ale je to svatá pravda pravdoucí…když dáváte fotku, jak Keliš stojí na bedně a vedle něj pracovní plemena, tak to vždycky ukazuju i kolegům v práci.

 Vždycky si říkám, jak já bych dorazila někam na soutěž se svým ovčounem, oba bychom se následně dost nasmáli, když bychom viděli soupeře “motýla” a pak ty kyselý ksichty až by nás ten srandovní bílý “gaučáček” vyklepnul na tři doby….🤣. Jako já osobně bych to brala jako potupu…a je jedno, že bych vám s úsměvem gratulovala, jakýho máte šikulu a jak to UMÍTE, ale v hlouby duše by tam ta potupa byla…😄

Si kolikrát říkám, že je dobře, že mám tu svojí bílou pasteveckou Kanimůru, my se jen tak potutelně usmíváme, když jí čtu, jakýže jsou tady šikovní pejsci a co všechno dokážou na povel…teda Gina taky na povel poslechne, když se sejde správná konstalace hvězd, rosný bod s jejím chtěním….jako když řeknu SEDNI a ona si zrovna chtěla dřepnout, tak to klapne a vypadá to naprosto úžasně. No většinou to neklapne, takže buď udělá něco jinýho, třeba lehne si a můj koment? “a nebo tak” a nebo to naprosto ignoruje a co udělám já? Budu vyskakovat jako čertík z krabičky, že ten pes doprčic VÍ, co je sedni, umí to, tak proč si nedřepne?…nee…já řeknu “a nebo ne”….kolikrát ze mě vypadne povel tak nějak automaticky, ani z provedením nepočítám,neboť mám i psa, který na povely reaguje a Gina poslechne, tak to je ale překvapení…to potom říkám “héj, ty jsi si sedla? Ty jsi si sedla na povel? Kdo jsi a co jsi udělala s mojí Ginou?” a volám na kluky doma “hele, viděli jste to…já jí řekla, ať si sedne a ona si fááákt sedla”

Jo a to je přesně to, co mi vyhovuje, jinak bych to ani nechtěla a já o to víc fandím ostatním a jsem pyšná na zdejší mistry světa omeleta a na šampiony krásy…ale nejen na ně, jsem pyšná i na dílčí domácí úspěchy a dmu se pýchou, když se nám tady narodí štěňátka…samozřejmě ta nejroztomilejší na světě, po té nej mamině….

Takže říkám…"hele Ginuško, Kelíšek zase vyhrál…a ovčouni zůstali až za ním" a Gina říká “jo super…vůbec nevim, kdo je to Kelíšek, ale když máš takovou radost, tak mi můžeš dát pusu a piškot”

No jó…to my všichni víme, že Kelišek je nejlepčí❤️, samozřejmě v tandemu se svojí úžasnou paničkou a teď si to přečte “zbytek světa”👍

Tak do lesa resp. na procházkách se psy jsem ještě nikoho ze známých nepotkala…takže to nehrozí. Mě sejří i to oblékání postroje Gině, ideál by byl jen obojek, natož se ještě malovat… to bychom se nikam nevypravili.

Selfíčka s děckem chápu… taky bych mu nechtěla dělat ostudu… naštěstí moje dcera si dělá selfíčka jen se psy a ty máme vždycky krásný i bez mejkapu😜

Já bych teda vyzdvihla toto moudro, to je ze života. Já se teda nelíčím a teď si se mnou kámiška udělala selfíčko a vypadala jsem na fotce jak stařena, takže jsem usoudila, že se nedá svítit a že je prostě potřeba si pokaždý, když jdu mezi lidi, nakleslit na ten ksicht nějaký hezký obličej…

O tom objímání jsem to četla už několikrát a víme všichni, že to neplatí obecně… jsou psi, kteří nevyhledávají fyzický kontakt s páníčkem… jako můj chrťák, ale ten zas vyhledával mojí přítomnost… v noci chci spát s tebou v posteli, ale nehladit prosím, jinak po pátém pohlazení odcházím. A pak máme psy, kteří se do náruče vysloveně cpou a chtějí objímat… chtějí pochovat… chtějí si ke mně lehnout a přitulit se a obejmout a když se obejmutí nekoná, tak mi hrabou tlapou mojí ruku, ať objímám… to byl můj berber Jack.

A pusinkovat se prý taky nemá, protože to je za prvé nehygienické a za druhé to prý vůdce nedělá, olizovat podřízené. 
A to nalepení a opírání psa o nohu páníčka, tak to se prý taky nemá psu dovolovat, prý si pes takhle páníčka přivlastňuje.

No takže si myslím, že my, co máme trochu empatie a selský rozum, víme, co náš pes má rád a co ne a v jaké míře a ti co rozum nemají, tak dál budou mačkat v náručí vystresovanou čivavu.

Je zvláštní, že mého psa vůbec nezajímá, že když si na mě lehne a váží přes padesát kilo, tak že se mi blbě dejchá a že pak žadonim ať sleze, že se dusím… Sára… taky by si měli přečíst nějaký článek, že tohle můžou jen čivavy a ne Sáro, padesátikilová čivava neexistuje, to ti nesežeru, že tě tvůj taťka bernardýn adoptoval. A Mates taky hupne chlspům kolem krku a pevně je objímá, protože s sby mu neutekli, než jim stihne vyčistit uši…. tohle já udělat psu, tak už jsem za tyrana.

Tak je pravda, že grancle mi spíš připomínaly granule, co jsem kupovala králíkům 😎

Vzhledem k tomu, že jsem granule začala používat, abych si nemusela dělat hlavu, že nežravá madam nevečeřela a aby případně neměla hlaďánek a vzhledem k opravdu malému množství granulí, které sní je u u nás priorita chuť.

Dneska už bych pro Ginu granule nepotřebovala, asi z důvodu kastrace už jí více méně normálně, ale aby se to nepletlo, tak Mates je taky nežravka, takže granule máme pořád.

U nás teda chuťově vede Fitmin a Taste … spotřebu mám cca 50-100 gramů na psa a den… granule mají nasypané pořád, ale samy vidíte, že spotřeba je minimální a to jsou to ty granule, které chutnají a stejně o ně psi nemají extra zájem. 
Obecně ke granulím bych řekla, že moji psi mají šanci si vybrat, zda budou jíst granule a nebo maso a maso teda u nich vyhrává na plné čáře a jsem teda ráda, že tihle psi, kteří preferují maso, se dostali ke mně, kde jim to maso dopřeju.

No tak Gina zase tyhle grancle nejedla vůbec. 

U nás včera večír pršelo a po tom dešti bylo příjemné klima, tak jsme se šli s pesanama cournout… dneska už je tam zase vedro jak prase….

Včera jsem musela jet do města a na hlavní ulici chvíli po poledni, takže v tom největším horku tam jede pán na elektrickým vozíku s vedle něj po té rozpálené ulici jde asistenční pes… tak mi ho bylo fakty líto… toho psa.

hmn:

myslím, že to je i daň za to, že nevyrůstají ve smečce
absence smečkového chování, absence psích vzorů, psího učení…

Tak doma se smečkou zkušenost nemám, ale ….. přijde mi, že u štěňat…a to je čistě můj soukromý laický názor je spousta věcí o nějakém instinktu a že nejde primárně o strach, ale o “obranu”, že štěněti instinkt velí dávat si na podezřelé věci majzla…že to, co na první pohled vypadá jako strach, je prostě jen opatrnost.

No a pak máme samozřejmě různé povahy…ono jasně, někdo se pak může bránit útokem, někdo útěkem, někdo to řeší pozorováním z “bezpečné” vzdálenosti, někdo preventivně dělá bububu.

Jako troufám si říct, že tohle už je vidět i na malých štěňatech…viděla jsem několik vrhů štěňat u chovatelů….někde s rodičovským párem, někde máma+babička+ třeba dvě psí tety, někde máma+babička+strejda…prostě štěňata vyrůstající s větším počtem dospělých psů, než jen s matkou a není vyjímkou, že i v rámci jednoho vrhu a bez ohledu na to, jak se chovají dospělí psi rozdíly jsou.  Některá štěňata se do všeho hrnou po hlavě, některá jsou opatrnější. Když štěňata něco hodně poleká, tak často taky reagují rozdílně…některá vyrazí do “útoku”, některá začnou zdrhat, některá si to musí promyslet….

A tak si myslím, že to funguje i nadále. Jessinka vyrůstala s Ginou, kterou jakýkoliv statický předmět, jakoliv podezřelý, nechával naprosto chladnou bez reakce…a stejně Jessi přistupovala k takovým věcem s vélikou rozvahou a nedůvěrou. A naopak Gina, která řešila každou osamělou osobu na místě, kde dle jejího neměla co dělat, tak to zase nechávalo chladnou Jessí. Pokud by se malá Jess měla řídit přístupem svojí starší spolubydly, tak si myslím, že by na stejné podněty měla reagovat podobně…tak jak to vidí u služebně staršího psa.

Opravdu mi přijde, že štěně se narodí s nějakou základní danou povahou a na základě této povahy potom “řeší” neobvyklé situace.  A záleží na tom jaké nasbírá zkušenosti…a neříkám, že v tom sbírání zkušeností nepomůže služebně starší vyrovnaný pes…psi, ale to sbírání zkušeností nějakou dobu trvá. 

Vždyť to víme všichni…socializace…někteří psi zvládají s klidem téměř vše, bez toho, aby je člověk se vším seznamoval, někteří se zase potřebují v určitých situacích, prostředích tzv. co nejvíce ochodit.

A pak na to má dle mého opravdu velký vliv dospělost…psychická…a klidně zase uvedu jako příklad Ginu.  Jako malá vše v klidu naprostý nic neřešící suverén, pak povyrostla a opravdu jí dostat do budovy kamkoliv, kde to neznala…problém jak prase, prostě nejdu a hotovo dvacet a teď opravdu nevím, jestli to byla strachová reakce na neznámo a nebo jen opatrnost, instinkt nechodit do cizího brlohu…a dneska je to dospělá dáma, která s klidem vejde suverénně kamkoliv…a není to nějaká moje kynologická zásluha, není to žádné napodobování jiného psa, prostě dospěla a z opatrného mlaďocha se stal zase naprostý suverén a opět na tom nemám z mého pohledu absolutně žádnou zásluhu.

Období stracchu…  nevím jestli to nazvat přímo období strach a teď teda mluvím o mých pasteveckých holkách… bylo to spíš období, že každá podivnost se musela řešit. Holky pastevecký… koho, čeho by se bály…spíš takový období, že si ještě nebyly úplně jisté, neměly dost zkušeností, neodhadly přesně, co představuje nebezpečí a co ne a tak jsme byly podezřívavé s buď to řešily tak, že si zavelely k útoku, zpátky ni krok a nebo naopak udržovaly bezpečnou vzdálenost a pak jsem jim teda dopřála čas, aby si situaci vočíhly a pak jsme to spolu řešily.

U nás v parku, kam jsme chodily pravidelně začaly před vánoci rozmísťovat stánky… cestu, kterou šly x krát a nic tam nebylo a nejednou bouda… Jessi zásek chvilku pozorovala a pak jsme šly boudě vynadat a naplácat, že mi děsila pastevce.

Gina zase odmítala vstupovat do neznámých budov a snažila se sežrat důchodkyně s hůlkama, bruslaře, osamnělé houbaře, cyklisty, běžce, chodce…. a to už jí bylo přes rok. Tak mě to zas až tak nepřijde, mám psy, kteří dospívají později a i když to zvíře vypadá fyzicky jako velkej pes, tak je to furt ještě nezralá malina.

Jo jasně pejsovi vysvětlujeme, jsme mu oporou a myslím, že pokud má nějakou standardní nervovou soustavu, tak z toho nakonec vyroste. 
Já si nemyslím, že u starších štěňat a mlaďochů to není úplně a jen o strachu… spíš si nejsou jistí v kramflecích, když narazí na něco prapodivného. Ještě si neví rady co s tím.