Tam, kde jste byli, tam bylo asi přelidněno, že? Já Šumavu miluju, ale o prázdninách tam nejezdíme. Kvilda, Modrava, tam je to v létě Las Vegas. My jsme byli opět v Novohradkách, tam je to pro mě balzám na duši, lidi žádní, jen klid a samé lesy. Miluju to tam. Na Šumavu se chystáme konec září, zač. října.
Co se fotky týká, zase s klackem v hubě. Doaleluja můžu říkat manželovi, NEHÁZEJ JÍ TY KLACKY, může se něco hrozného stát, ale to je jako když hrách na stěnu hodí. Já jí klacky nehážu nikdy, má svoje hračky, chlap si říct nedá.
No až se mu napíchne čuba na klacek a rotrhne si tlamu, tak pak možná přestane…. mě se to s ovčandou stalo, taky by mě předtím nenapadlo, že se něco stát může… naštěstí to vyřešilo pár štychů na veterině, ale už nikdy jsem psu klacek nehodila a Matesovi, když nějaký najde na tahradě, je seberu. Ten je nebezpečnej i tím, že ho cpe Gině, tak tam to zavání i vypíchlým okem.
Taky mne to pobavilo, ONA prozřela a teď do toho šlápne a zastaví to. Evidentně potřebuje sbírat lajky nebo co se sbírá na instagramu. Nemám instagram a nesleduji žádnou pseudohvězdičku, abych viděla, jak to dokáže v reálném světě.
Kéž by to bylo tak jednoduché… napálená celebrita zastaví ošklivé množírny….
Jestli by nebylo lépe, kdyby pro celebrity a další, co čtou celebritové instáče, raději napsala, aby lidi nebyli tak blbí jako ona a před koupí štěněte si zjistili, jak se má kupovat a že pokud koupí štěně s PP, tak minimalizují riziko, že štěndo je z množky. Kdyby raději než boj proti množkám po té, co takovou instituci podpořili nákupem štěněte ta milovnice psů šířila osvětu…. nebo celebrity nesledují média, neví, že množky existují… nebo si představují, že je množitel zavede do temného sklepa plného uvězněných psů a oni řeknou… jé, to je množka, tak to štěně nechci?
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 04.08.2024, 10:40:03
Boj s množírnami mi přijde jako boj s větrnými mlýny… dokud si lidi začnou informace shánět až po té, co už štěně z množírny mají doma a ne před pořízením štěněte… dokud bude poptávka a jak je vidno, ta je furt, tak s množírnama nic neudělá.
Děvčata…otevřu téma🙏…Papiňák versus pomalé táhnutí vývaru…Já osobně vařím vývar v papiňáku-je to rychlejší,a myslím,že se ty “vitamíny”nebo co udrží pod pokličkou taky(že se nevypaří)..hm??
Já teda vývar táhnu několik xy hodin v normálním hrnci. V papiňáku vařím maso na omáčky.
Myslím, že nejde ani tak o vitamíny, ale o to, aby se do vývaru dostalo co nejvíc z toho masa a ze zeleniny. Já defakto udržuji jenom lehce bublající, žádné překotné vaření a v tom papiňáku…nevím, mi to přijde moc hrc prc rychlý. Ale upřímně nevím, jestli se to pak na “síle” vývaru pozná, jak to bylo vařený.
Bobco díky za porci humoru.. dřepím s mamkou v čekárně u očního, už jsme tady asi hodinu a ještě na další dvě hoďky to vypadá, tak každé zpestření je vítáno.😇
No já bych se snažila asi nejdříve vyloučit nějakej zdravotní problém…přijde mi, že to může být cokoliv, včetně banality, že v okolí třeba nějaká fena začala hárat a nebo se dostala do té NEJ fáze hárání…klidně toho stýskání a i klidně problém se srdcem, to my tady nezjistíme, to je věštění z křišťálové koule.
Jako nějaký stesk třetí den může být a nemusí. A jestli to stesk je, tak to úplně klidně může dospět do fáze, kdy pes reálně odmítá jídlo, klidně může začít být apatický…jak psala výše Doron.
Já bych asi zkusila psa více zabavit, více utahat a co nejvíce se přiblížit nějakému stereotypu jako má doma…je zvyklý na rozmazlování, no tak bych rozmazlovala až do alelujá…jestli je zvyklej se hodně mazlindat, tak bych hodně mazlindala…ten pes by byl u mě na týden na hlídání, ne na převýchovu.
bavili jsme se s manželem o té hluchosleposti, protože já samozřejmě díky tomuto tématu nadávala jak špaček "no jó, to musej sprcnout merle s merle a pak se rodí takový chudinky…"bych je pověsila za koule do průvanu.😠
No a jak jsme ta postižení rozebírali, tak manžel došel k tomu, že u Giny by bylo jedno, jestli je hluchá, neboť naše povely resp. spíše vroucná přání ignoruje…když je to nutný, tak do ní musím stejně žďuhnout, reaguje lépe na gesta a výhoda by byla, že by neslyšela, jak štěkají psi okolo, tak by to neřešila a neslyšela by, jak jde okolo partička rozjařenců, tak by to neřešila…venku stejně nejde pustit na volno, když jí volám ze zahrady a je zrovna zalezlá pod obrovským tisem, ani vidět není, tak stejně nepřijde a já tam za ní nepolezu a ten můj zahradní přivolávací povel “Gino, pojď na sýreček”, tak to by se dalo nahradit vibrováním EO. Prostě jedinej rozdíl, jestli Gina slyší a nebo ne, je ten, že se jí třeba i snažíme říct ať něco udělá…zbytečně…tak kdyby byla hluchoň, tak bychom se nesnažili a chápali, proč nereaguje, takhle to chápeme taky resp. snažíme se to svádět na plemennou příslušnost “no jo no…pastevec🙄” A jediná nevýhoda pro Ginu by byla, že by neslyšela, jak porcuju kuřata a nepřišla mi asistovat, to potom psům padne jedno celý kuře, ale si myslím, že tohle by ona zachytila telepaticky….takže (ve velké nadsázce řečeno) hluchota by měla defakto jen samá pozitiva a sociální jistoty.
U nás nedávno naopak, manžel si myslel, že ho pálí kopřivy(sekal křoviňákem) , tak držel, myslel si: to je zdravé, to je zdravé ,ale když už to nemohl vydržet, zjistil, že ho berou sršně útokem…6 žihadel. Samozřejmě geroj, do špitálu nemusí…. já v práci mu organizovala záchrannou akci, když už v telefonu po hodině od popíchání zněl jako v posledním tažení…poslala jsem pro něj dceru, ať ho naloží a odveze na urgent a kdyby nechtěl ať zavolá rychlou… spadl mu tlak, , chvilku si prej i pospal v autě -si myslím, že spíš to s ním seklo, blábolil, bolest ale ani kupodivu moc neotekl…, dostal kapačku a za 2 hoďky ho pustily domu.
Mě sršeň dostal jednou a bolí to jako prase…
Tak tohle jsem přečetla a pak si říkám “bože, co jsem to rozklikla za téma???…a koukám VESELÉ OKÉNKO 😂”
Mě teda sršáň nikdy nebodla…občas proletí zahradou a toť vše…
Kopřivy, tak to je jiné téma…jako nehroutím se z toho, když mě žahne kopřiva, ale když je toho moc. Zrovna příští týden se chystám posekat kopřivový kout, tak už to vidím živě v barvách, jak zase vyrazím v kraťasech a tričku a zase budu nadávat, že jsem se dostatečně neoblékla a že jsem celá požahaná.
Zjistili jsme, že je dost nejistý z buldočků a mopslíků. Jak zachrčí, utíká se schovat (naštěstí se utíká schovat zamnou a ne někam do pryč).
Tak nějak nevím, co je lepší…pamutuju malou Ginuš…no malou, měla tak 3-4 měsíce, takže už těch 15-20 kilíček a potkáme paní s mladým frbulíkem, myslím, že tak 8 měsíců stáří…po dohodě, že tedy v rámci socializace je necháme, ať se pozdraví, bylo to v parku, oba psy na vodítku…a co udělala Gina? Očuchala se a než jsem se vzpamatovala, tak dostal mladý frbul tlapajznou přes palici ve stylu “máš babu”, naše bílá madam po něm (a to doslova) přeběhla tam a zpátky a nakonec si na něj vítězoslavně sedla.😴
Jako to jsem se trochu bála, že chlapec bude mít po této zkušenosti psychické trauma, ale chlapci to naštěstí bylo šuma fuk, protože tomu v hlavě běželo jen “jé psí holka🤗….ještěěěě”
Přiznám se, že dneska vůbec nemám tucha, jak by Gina na chrochtací placatku reagovala, neboť jejich páníčkové nikdy neprojevili zájem o kontakt s bílou medvědicí resp. medvědy mám dva, tak to už bych se bála i já, že se něco semele…frbulík si vrkne na Matýska a dostane od Giny čočku za to, co si dovoluje dělat bububu na naše berňuší “mimiko”. Obecně ke psům, které neznáme vůbec nechodím, neboť nevím, jak budou reagovat a Gina je sice velmi přátelská, ale jak se začne někdo vytahovat na Maťulu, tak je zle. Navíc se i snaží bránit kontaktu a cpe se mezi cizího psa a Matěje.
Jó, když jde Ginuš sama, tak to klidně pozdravíme i čivavindu….když jde Mates sám, tak malé pejsky nee, mohl by je zašlápnout.
Jo a podle toho, jak popisujou Bibi, o které je tady řeč…tak to rozhodně není štěndo k utracení.
To je pravda, na fotkách vypadá Bibi normálně spokojeně…předchozí slepý dospělý pes, po dlouhé době v této dočasce, domov našel a snad ho najde i Bibi. 🍀 Sardullah, máte srdce na pravém místě. 👍
Jó, dobrý srdce by bylo…jen ty možnosti a podmínky bohužel nejsou zdaleka tak ideální, abych mohla činit dobré skutky. 😴 No asi začnu kupovat losy…nějaký ten RENTIÉR…ten by se hodil, pak bych mohla být za samaritánku i činy a nejen řečmi.😉
Pořád doufám, že i mě se ještě v životě poštěstí, dát milující a šťastný domov nějakému psímu důchodci…ale v téhle chvíli se to bohužel jeví jako nesplnitelné přání.
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 25.07.2024, 23:31:43
No já se ještě s ničím takovým nesetkala…jakože absence zaučení…naopak mi vždycky přišlo, že za zaučení je tak nějak zodpovědný zaměstnavatel resp. je v jeho zájmu, aby se nový zaměstnanec zaučil co nejdříve a začal podávat očekávané výkony. A teda povětšinou je někdo pověřen, aby nového zaměstnance zaškolil, zaučil.
Jako je fakt, že dělám v maloobchod/velkoobchod, tak to je něco jiného, než co děláš ty, ale když přijmu novou fakturantku, tak jedu pomalu měsíc v kuse, abych jí toho naučila co nejvíc, protože taky toho “vědění” je u nás až nad hlavu, i když se to na první pohled nezdá. Takže i když už velkou část umí, tak jsem tam pro případ, kdy nastane nějaká nestandardní situace nebo třeba nebude vědět.
A pak jsem defdefakto stejně téměř nonstop na telefonu, kdyby NĚCO.akto stejně téměř nonstop na telefonu, kdyby NĚCO, tak jako “přítel na telefonu”.
A třeba i já po té dlouhé době, co tam pracuju, tak něco nevím, nebo mi něco není úplně jasné, tak zase vím, jakému kolegovi a na jakou pobočku zavolat, aby mi poradil a nebo se obrátím s dotazem na někoho na centrálu, jak to mám udělat…no a od toho tam ty lidi sedí, aby mi poskytli poradenskou činnost.
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 26.07.2024, 22:18:06
Jo nechala…právě proto, že je takhle postižené a že má tudíž podstatně horší vyhlídky na to najít si novou rodinu. Samozřejmě bych se snažila všemi způsoby zjistit, jestli se jen nezaběhla a někdo jí nehledá, ale v žádném případě bych jí nenechala odvézt do útulku nebo tak něco.
No holt zažili jsme v životě horší věci a ještě horší můžou přijít a možná i přijdou…ve světle toho je nějaká hluchoslepota defakto žádnej problém.
Hele a teď jsem znovu o Bibi četla popisek a kdybych nebyla v tak pitomé situaci a měla jen Ginu a přestože jsem psala, že bych si takové štěně v žádném případě nevzala, tak bych do toho i možná šla…tedy pokud by souhlasil syn, který se mi o psy v mé nepřítomnosti stará, pak bychom byli schopni zajistit péči 24/7 a Gina by určitě byla v tomto velká pomocnice. Ale nejsem v ideální situaci a Mates je bohužel hrrr plašan a je jak hrom do police, tak u něj bych měla strach, aby fence, byť nechtěně neublížil.
Ještě v souvislosti s těmi případnými radami mě napadlo, že bych doma určitě “nainstalovala” různé povrchy, aby se pes mohl lépe orientovat i hmatem..packami. Třeba před schody pásek nějakého hrubého materiálu, aby věděl…"tady začínají schody" nebo “cestičky” v bytě prostě pokrýt určitým typem koberce, aby si byl jistější. Taky bych možná volila i nějaké čichové “značky”…třeba pytlíček s levandulí…."cítím levanduli, tak tím směrem je kuchyň"….támhle odtud voní pomeranč, tak tam mám misku na vodičku.
A to samý bych udělala třeba na dvoře…cestičky…
Venku bych asi volila jen pár tras, které by se chodily pravidelně, kde by si pak takový pejsem byl jistější v kramflecích. a samozřejmě postroj s uchem, abych mohla případně lépe nasměrovat, aniž bych tahala za vodítko a nebo chytala za obojek.
Pejsek sice neslyší, nevidí, ale má cit, má čuch, cítí vibrace…no prostě přemýšlet, jak využít ty smysly, co má.
A pořád je to štěně…pokud by bylo živější, tak holt by byly všude polštáře nebo nějaké měkké zábrany, aby třeba neboural do zdí a nábytku, než se naučí v prostředí dobře pohybovat.
Praxi fakty nemám, tak to jsou jen takové nápady.
Jo a podle toho, jak popisujou Bibi, o které je tady řeč…tak to rozhodně není štěndo k utracení.
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 26.07.2024, 21:48:06
Na druhou stranu…zdavý člověk si to asi neumí představit, ale když se tak narodí?? Tak nic jiného nepoznal….těžko říct, jestli se takový člověk umí radovat ze života, jestli má vůli takto žít…já nikoho takového neznám.
Psi…nebo možná zvířata obecně…mají tu výhodu…alespoň myslím…že o tom nepřemýšlejí. Že si neříkají, že jsou chudáci, myslím, že to prostě berou jak to je. Když se s tím narodí, tak nic jiného neznají a asi hodně závisí na jejich nervové soustavě, jak se s tím dokážou vyrovnat, přizpůsobit se, fungovat.
Hodně z nás, neřku-li všichni zde, jsme zažili odchod našeho zvířecího přítele a víme, jak těžké je to rozhodnutí nechat zvíře uspat a teď nemluvím o nějakých akutních stavech, ale spíš takové ty případy např., kdy má zvíře bolesti, ale jsme schopní to ukočírovat nějakou medikací…myslím, že v těchto případech a teď budu mluvit za sebe, orientujeme dle toho, jestli má ještě pes chuť do života, jestli je to k žití a nebo jestli už je to trápení.
Hluchoslepé štěně? Já ještě žádné neviděla, ale tak třeba je taky veselé, hravé…tak pokud se najde někdo, kdo je ochoten a schopen se o takového pejska postarat, proč ho hned uspávat. Pokud by to bylo ale smutné malé “neštěstí”, tak asi nemá smysl mu to “neštěstí” prodlužovat.
Prostě si myslím, že nelze šmahem říct, jestli má nebo nemá smysl takové štěně uspat nebo neuspat, že záleží na tom konkrétním štěňátku.
Teda musím říct, že jestli si někdo takové štěně vezme a poskytne mu domov, péči, vypořádá se s postižením, tak teda z mého pohledu klobouk dolu. Samozřejmě kdyby se některý z mých psů stal hluchoslepým, tak se postarám, ale takhle postižené štěně bych si nevzala. Na to nemám psychické ani časové kapacity a nevím, i kdybych je měla, tak bych do toho asi nešla.
Jinak mě napadá, jakou kvalitu života takhle postižené štěně má. Jsou i lidé s takto kombinovaným postižením a nejsem si jistá, kdybych byla takhle postižená, jestli bych chtěla žít.
Ono se lehce řekne, že ne všechno musí žít, že by bylo možná lepší takové štěně utratit a já bych se k tomuto řešení teoreticky přikláněla taky, ale… pokud by se ke mně takové štěně nějak dostalo, mělo chuť do života, nemělo bolesti nebo jinou závažnou nemoc, kombinaci nemocí, tak bych udělala všechno proto, aby kvalita jeho života byla v rámci možností co nejlepší a doufala bych, že i takhle postiženého tvorečka můžu udělat šťastným. Vím, že to jeho štěstí by bylo vyčerpávající, ale když člověk musí, tak toho zvládne hodně.
Jako umím si úplně na pohodu představit život s hluchým psem…potkávali jsme paní s hluchým psem, pes fungoval na gesta, na krku měl EO nastavený na vibrace, takže se bezproblému pohyboval na volno a když obojek zavibroval, tak se kouknul po paničce a nebo k ní rovnou přišel. S tou slepotou je to samozřejmě ještě komplikovanější. Ale myslím, že doma a ve známém prostředí se pejsek naučí pohybovat bez problémů…povely..no tam já bych to osobně viděla na nějakou dotykovku…a možná bych i zkusila ten EO na ty vibrace a zkusila naučit, že pokud obojek zavibruje, tak to znamená STŮJ a já si k pejsovi doběhnu a odkomunikuju to kontaktně. Nevím…jen taková úvaha. Kdyby mělo zmiňované štěně zdravého sourozence, tak bych asi zkusila vzít si oba a doufala bych, že když ten zdravý s tím handikepovaný vyrůstají spolu, tak jim to nepřijde divné, že jsou spolu naučeni nějak komunikovat a že by to byla taková podpora…samozřejmě pokud by tak bylo a bylo vidět, že sourozenci nějak komunikují.
Ale jsou to jen teorie…jako jasně, měli jsme v rodině fenu, která už ke stáru byla slepá a skoro hluchá, ale to je pes, kterej byl ve známém prostředí s nějakými rituály a o zrak a sluch přicházela postupně, tak se s tím páníčci nějak srovnali a komunikovat se naučili, ale u štěnda je to teda z mojí strany čistě teorie.
Používám flexi, mám 8m…buď na ní mám Matese tam, kde mi to nepřijde, aby šel úplně na volno a nebo na ní připnu Ginu tam, kde už maťula na volno může. Upřímně si vůbec netroufnu mít oba psy na flexi najednou, myslím, že bychom za chvíli byli zamotaní. A tu dvouflexi, no tak na to už ani moje fantazie nestačí.
Ale možná je to dané tím, že Maťula na flexi dost pobíhá, obíhá mě…já navíc ani nemám flexinu povětšinou v ruce, mám přes plece pověšené vodítko a flexi pověšenou na něm…původně to měla být pojistka, kdyby se mi Gina vyškubla, ale zjistila jsem, že je to velmi praktický, že mám defakto volný ruce.
Myslím, že je to prostě pes od psa…třeba afgán na flexi vůbec nemohl chodit s jeho rychlostí a okamžitou změnou směru mohl pouze režim vodítko nebo režim na volno.
Já si zase neumím představit, že bych chodila do práce, kde…nevím, jak to mám napsat…kde není pohodová a přátelská atmosféra. Já toho v životě vystřídala dost a měla jsem vždycky na kolegy štěstí.
Ono jasně člověk pracuje…nebo tedy alespoň já, protože musím vydělávat peníze…a i když to zrovna není práce snů, tak ten kolektiv hodně ovlivní s jakou chutí do práce chodím.
Kdykoliv se potkám s nějakým bývalým kolegou, tak máme radost, že se vidíme. Se svými bývalými kolegy ze současné práce se snažíme alespoň 2x do roka sejít, posedět, pokecat. Prostě s kolegů se postupem času stali kamarádi a stále jsme v kontaktu.
Teď už to možná není takové, protože už jsem starší paní a mám tam hodně mladý kluky, tak samozřejmě zájmy a smysl pro humor a tak je odlišný…kamarádi už z nás nebudou, ale máme velmi přátelské vztahy a kolegyni mám ve svém věku, tak s tou si rozumím hodně.
Vlastně mám štěstí celej život na dobré kolektivy…i na škole, scházíme se pravidelně jak se základkou, tak se střední a je to vždycky super…je mi třeba smutno z toho, že často slýchám od mladých lidí, že spolužáky fakt vidět nemusí, že by ani na žádnej sraz nešli, že to byl děs ty lidi ve třídě…já na školní léta vzpomínám velmi ráda.
Fíkovnice, kéž by nastala nějaká změna a bylo to v práci přátelštější. Moc bych ti to přála.
