hmn:zcela úžasná je kachna pomalu tažená - dát do pekáče, posolit, pokmínovat, nepodlévat (😉) a šupnout do trouby na 120stupňů a 5 hodin - bez kontrolování, na poslední půl hodinu odkrýt
i bez pytlíku…
Kachnu taky táhnu takhle pomalounku, polehounku…
Jo osázený je to hezky… při pohledu zezhora je to vidět a opravdu chválím. Já ten růžkatec radila spíš do začátku….právě než ty kytky povyrostou… ale uvidíte, jak to půjde.
Budu se taky těšit na časosběrné fotečky… jestli všechno poroste jak má, tak to bude hodně hezký… beťák se bude mít luxusně.
Asi před měsícem jsem byla v uni hobby a měli tam plastový boxy taky…takže záleží na tom, kde zadavatelka bydlí a jaký mám v okolí obchody….myslím, že i třeba v Globusu se prodávaly boxíky taky, jen nevím jestli je to stálá nabídka.
https://www.facebook.com/reel/579002878183048
https://www.facebook.com/reel/1143404076862735
https://www.facebook.com/reel/897082615527993
https://www.facebook.com/reel/1109270470834462
https://www.facebook.com/reel/1402037227419336
https://www.facebook.com/reel/1092670638775456
https://www.facebook.com/watch/?ref=saved&v=1328685400880098
https://www.facebook.com/watch/?ref=saved&v=830112752135917
Hele …přihoďte tam ještě nějaký třeba plovoucí plevel…např. růžkatec. Je to pěkně osázený, ale než se to rozroste, tak si myslím, že na ten záběh je tam toho zelenýho málo…zatím to je takovej holobyt, mám obavy, aby se nerozjely řasy. Klidně ho nesázet,nenechat plavat, ale jen ukotvit ke dnu nějakým kamínkem, aby zase plovoucí nestínil tomu koberečku. A pokud jste si s rostlinami nedotáhla nějaký šnečky, tak bych zkusila od nějakýho akvaristy vysomrovat nějaký levatky nebo okružáky…pomůžou se záběhem a je to armáda pomocníčků a pohnojí rostlinky…když se nepřekrmuje, tak se nepřemnožej.
Já teda nejsem žádnej expert, ale do čerstvě založených akvárek nacpu rostlin, co se tam vejde. Zredukovat rostlinstvo se dá vždycky.
Jinak to vypadá moc hezky, ten kořen je super…👍
Přesně, než kupovat akvárium, které následně nevyužiju, tak plastový box je dobrá varianta.
Karanténu určitě…ono stačí “blbá” krupička a může být vymalováno.
Tak děti bych rozdělila do tří hlavních kategorií…ty, co se ke psu nehrnou, nemají zájem o kontakt, ale nebojí se…ty co se ke psu nehrnou, ale slušně se zeptají buď ony a nebo jejich rodiče, zda si pejska můžou pohladit, pak ty, co se psů bojí…
Někdy se bojí tak moc, až je mi jich líto. Tam těžko říct, jestli je to zásluha matky, rodiče, babičky, kteří se aky psů bojí a nebo špatná zkušenost s nějakým psem.
Pořád vzpomínám, když jsme byli s Ginuškou, co by štěňátkem 4 měsíce starým v zoo na socializační procházce. No tak jasně čtyřměsíční štěndo pyrenejské slečny má kolem těch 20 kilíček, úplně čivava to není…ale tu velikost kompenzuje neuvěřitelnou chundelatou roztomilostí a navíc bílou barvou a taky se k nikomu nehrne jak buldozer, nikoho si nevšímá. Obecně jsme mezi přítomnými dětmi budili velkou pozornost a myslím, že spousta dětí si odnesla setkání s Ginou a eventuelní pohlazení jako nej zážitek. A pak se míjíme s maminkou, která vede klučinu, tak 5ti letýho…kluk skorem hysterák, nalepenej na maminku a obešli nás několika metrovým obloukem. To mi bylo hodně smutno, když se dítě takhle děsí chundelaté bílé kuličky, která si ho nevšímá…tam si myslím, že muselo dojít k nějaké nepříjemné fyzické komfrontaci s nějakým psem…když ne přímo pokousání, tak možná povalení nebo nějaké velké bububu.
Nicméně mi z toho vyplývá, že ten strach nějakého člověka nemusí být ausgerechnet jen, když se na něj řítí načuřenej rotvík, ale i bílé štěňátko může být problém.
Jenže to je fakt o ničem…řekla bych, že zdejší komunita si to plně uvědomuje a snaží se, aby pes nikoho neobtěžoval a ti pejskaři typu “nebojte on je hodnej” a "on zvířátka prožene, ale nic jim neudělá, tak ať se proběhne"…tak ti sem fakt nechodí.
Tak to jsou fakt skvělý fotky👍
megi-the-pes:S odemykáním zařízení, kde je jakýkoli účet výrobce jakékoli značky, no, hehe, tak jsem se zasmála…
Navíc existuje klonování telefonu, karet, to je hned,
nemáme šanci, nikdo.Nejlepší je nemít žádné peníze. 😀
Tak to dělám já. 😀 + nemám banku v tel. a na pc ověření přes telefon, účet gůgl taky přes sms. Jenže to nikoho nebaví, že jo, to není moderní a pohodlné.Vždy jsem říkala - co by mi asi tak ukradli, dyž nic nemám.
Utraťte všecko za zvířátka jako já a máte po starostech.
Se tak zdražily granule aj maso, tyjo úplně fuj.
Kdyžtak povolím řetěz. Řetězec. Potravní. Slépky…
Vždy jsem říkala - co by mi asi tak ukradli, dyž nic nemám. Utraťte všecko za zvířátka jako já a máte po starostech.
No tak to já po těch starostech mám…prachy nemám a co mám utratím za psy…
Aluška:Mě taky netikaly….. a pak se narodila Bětule a byla jsem v háji 😀
Hele to já nerozporuju a věřím ti…já bych svoje vnouče milovala, ale mimina a malý děti mě nebaví…minimálně do věku, kdy děcko zládá komunikaci, člověče nezlob se, prší a ještě lépe žolíky….
Jinak jsem vlastně ráda, že vnouče nemám, já na to nějak nemám kapacity, temperament, mám toho životně naloženo nějak moc…moc na mě.
A to snad ani nemá nic společnýho s dětmi, ono úplně stačí, když mi mladý přivezli na hlídání psa…a ausík není takovej povaleč jako moji medvědi. On je hodnej, žádnej akční magor, ale přeci jen nějakou činnost vyžaduje…když si ho mladý druhej den odváželi, tak jsem byla ráda, protože jsem byla fakty vyšťavená. A s dítětem je to ještě horší.
No na druhou stranu, když by to trochu povyrostlo, tak bych měla s kým pařit na herní konzoli a možná by se mi i povedlo vyhrát.😎 Tak když se to vezme kolem a kolem, tak takový vnouče vlastně není k zahození😀
balu:Jen malá poznámka k tomu “nesnáším děti” - z těch dětí vyrostou dospělí lidé a trvá to jen dvacet let. Pak už jste s potomky parťáci, přátelé, i když jste rodiče a děti. A to dětství strašně rychle uteče a je to jen malý časový úsek v kontextu celého života.
V tomto máte pravdu… člověk si vychová dvě dospělé bytosti s podobným smyslem pro humor a s pokrevním poutem. Já bych řekla, že se ani nemusí čekat do dospělisti… už s pubescentem to docela jde. Ale ta fáze před tím je pro některé … teda pro mě ani… očistec. Svoje děti miluju, položila bych za ně život… to je věc jedna, věc druhá je, žd musím dělat i věci, které mě nebaví s musím se jim věnovat, což bylo pro mě těžký, protože jsem neměla čas na to být sama, neměla jsem si jsk pořádně dobít baterky. A pak teda nevím jak to mají ostatní matky, ale já si připadala jak pes uvázanej u boudy… ať chce člověk kamkoliv jít, tak nemůžu říct “si jedu, čau, si tady přemýšlejte sami”, ale buď ty děti musím sbalit sebou a nebo sehnat hlídání…
Jsem ráda, že to mám za sebou.
Spíš se teď pořád setkávám z dotazy, jestli už je ze mě babička a když říkám, že není a ani nebude, že dcera děti nechce, tak mě pak všichni litujou. Ono spousta ženských nepochopí, že některá ženská netouží po tom být matkou a nebo babičkou.
To samozřejmě nemění nic na tom, že bych byla ta nej babička na světě. A připravená na babičkovství jsem byla.. zasadila jsem ovocný stromy a koupila fenu plemene vyhlášeného jako “dětská chůva” ale to nemění nic na tom, že mi žádný biologický babičkovský hodiny netikaj.
Tak já sebou mám hotovost vždycky… už se mi párkrát stalo, že v obchodě nefungoval poatební terminál, protože zrovna výpadek internetu nebo nějakej technickej problém. Jsem ráda, že už je eObčanka… takže nemusím nosit ani doklady. Stačí mi telefon, kde mám v krytu umístěnou hotovost, kdyby náhodou a můžu vyrazit.
Já nenosím kabelky, když to jde, tak mám vše v kapsách, když ne, tak mám takovou piditaštičku na mobil a cigára. Nebo vzhledem k tomu, že mám iphone desítku, tak není velikej, tak zastrčím do podprdy… když jsem na prochajdě se psy…klíč od auta pivěsím na krk a nemusím sebou nic tahat.
Je teda pravda, že pokud jedu na větší nákup, tak si sebou beru pro jistotu i platební kartu fyzicky. Pro jistotu, kdyby byl třeba problém s telefonem.
Jsou věci, který mi trošinku usnadní život… třeba zaparkuju ve městě a nemusím jít na druhej konej ulice k parkovacímu automatu zaplatit a pak zase zpátky do auta dát lísteček. V apce najdu místo kde stojím a zaplatím… fertig, vyřízeno.
Jinak jsem spíš člověk, co se novým chytrým věcem brání…přístroje kupuju co jejjednodušší… dokážu fungovat s tlačítkovým telefonem, aniž by mi to způsobilo psychický trauma.
Nové technologie a jak já říkám “vymoženosti” jsou v mnohém úžasné a život v civilizaci usnadňují… ale zároveň jsou na nich lidi závislí a mě trošku děsí představa, kdyby se něco podělalo….a najednouby to z nějakého důvodu přestalo fungovat, tak jsme všichni globálně v zadeli.
Tak data berou asi všichni,… mě jde spíš o to, že nemusím přemýšlet, jestli ta která apka je bezpečná, že instaluju prověřené.
A bezpečný spíš myslím zvenčí… já jsem fakty člověk co nemá kapacity a ani ho nebaví se tím zabývat, ale když čtu třeba na seznamu nějaký informace, že teda pozor bezpečnostní riziko nebo podobný potenciální problém, tak se to povětšinou týká androidů.
OMG, VTF … Siri ty to vidíš, o čem se to baví…
Vážení donedávna jsem používala tlačítkovej telefon, ale bohužel motorolu Razr V8 přestali vyrábět. Můj manžel mi teda pořídil jablko, protože on patří do gangu zapřísáhlých jablíčkářů… po té co teda používal předtím androidy, ne teda novej model, ale pro moje účely dostačující. Dlouho mi trvalo než jsem si zvykla, v práci mám Samsung. Dost mě třeba dodnes rozčiluje, že melodii v telefonu… tedy písničku, kterou chci použít jako vyzvánění , nezměním jednoduše tak, že kliknu a vyberu “ použít jako”… a já jsem analfabet, tak prostě když něco potřebuju nějak nastavit, tak to dám mejm chlapům, ať to udělaj, já na to nemám nervy. Prostě, že naprosto jednoduchý věci se dělají složitě…
Já jsem paranoidní člověk a z mého laického pohledu mě jablíčko chrání víc než android…
Mě vlastně celkově chytrý telefony rozčilujou a s tím mi dost pomáhá Siri… si už vůbec neumím představit, že bych jí neměla… blbý je, že neumí česky a já neumím anglicky. Takže všechno, co po ní chci se musím nabiflovat a i tak si někdy nerozumíme.
Blackberry máme ještě někde doma… to byl manželův zlatý grál.. nej telefon… a zase.. já jako primitivní uživatel jsem mu nikdy nepřišla na chuť.
Prostě běžný uživatel telefonu se povětšinou nezajímá o to, co je uvnitř, ale vybírá si to, co mu nejvíc uživatelsky vyhovuje a na co má finance resp. kolik je ochoten za telefon utratit.
A já kolem sebe vidím převážně dvě skupiny… jablíčkáře, kteří se nad androidem ofrňují a pak ty, co mají androidy a na iphone pohlížejí jako na předraženou snobárnu.
Nám je to se Siri jedno neboť máme jiný starosti… já jsem se jí ptala kolik je hodin, ona mi nerozuměla a něco mele… nevím co, protože jí nerozumím, tak si to vysvětlíme ručně.
Moje přàní by bylo, aby Siri uměla česky, abych jí mohla využít naplno… ale to je sci-fi.
S neritkama je to taková sázka do loterie. Všechno to jsou importy, protože neritka se množí jen ve slané vodě. Takže je posbírají v přírodě…a pak si představte kolikrát změní neritka prostředí než doputuje ke koncovému akvaristovi. Další problém je, že neritky se živí výhradně řasami…nezajímají je žádné zbytky, ani to člověk nedožene salátem nebo nějakou průmyslově vyráběnou stravou…velké procento neritek uhyne ještě než se vůbec dostane do prodeje….a některé to nakonec vzdají u akvaristy doma.
Příčin může být několik…neritka už byla ve špatné kondici, když byla zakoupená a proces úhynu jen dokončila. Další problém může být ta potrava…málo řas…obecně se uvádí, že by se měla dát jedna neritka na 60 litrů vody…a čím čistější a “nablejskanější” akvárko máme, čím je tam méně řas, tak tím méně stravy pro neritky a může to být až tak fatální, že neritka umře hlady…no a pak ne všechny poberou změnu podmínek…jinou vodu…
Řeknu to asi takhle…měla jsem 4 neritky kupované najednou…dvě umřely během prvních 14ti dní a dvě jsem měla asi 5 let.
Upřímně, dnes už bych žádné nekupovala a lituju, že jsem podpořila z nedostatku informací obchod s neritkama…kolik jich musí umřít, aby mi v akvárku rejdily dvě šnečí fešandy…
Já s Impact naprosto souhlasím …a teď nejde o to, že mám už druhou fenu preventivně kastrovanou…
Když jsem hledala nový domov kavkazandě Jessince, tak 3 potenciální zájemce zajímalo, zda je hodně ostrá, že by jí chtěli na chov…bezpapírovou fenu, která sice vypadá jako kavkazák, ale vůbec nemají tucha, jestli to není s něčím sprcnutý, měli by jen moje info, což je u cizího člověka informace typu “jedna paní povídala” jací jsou kavkazandy rodiče.
Takže pokud by byla ostrá a já upadlá z jahody na znak a fenu jim dala, tak by na ní množili zaručeně čistokrevná štěňata kavkazanů…a to prosím kavkazan bez PP stojí pakatel, povětšinou 5-8 tisíc, tak to snad při velikosti těchto psů snad ani není rentabilní a navíc plemeno, které není nějak masově v kurzu….a teď když si představím mnohom atraktivnější a poptávanější plémě….
Takže Impact, ať jsou moje názory na plošnou kastraci jakékoliv, tak v tomhle teda s vámi naprosto souhlasím…a ať už kastrace budeme probírat horem dolem, jaká jsou rizika pro fenu, tak určitě lepší nechat vykastrovat, než riskovat, že čubina skončí někde v množírně.
Já osobně pokud bych měla odkudkoliv nějakýho pejsana či čubinu adoptovat, tak to jestli je jedinec kastrovaný a nebo ne, by nemělo na moje rozhodování vliv, šlo by spíš o vzájemné sympatie a temperament konkrétního psa, protože nebudu si pořizovat akční torpédo, když jsem gaučovej povaleč. S čím bych ale problém měla by byla podmínka kastrace. To už je situace jiná…to si chci rozhodovat sama a nechci třeba pod kudlu se psem, který nemá zdravotní problém a ani nemagoří z háravek a podobně…takže nekastrovanýho psa s podmínkou kastrace bych si nevzala.
lesnizinka:Ha, ha Sardullah, to je doslova a do písmene. Já jsem se tu narodila, ale pak jsem asi 15let, prostě mládí bydlela jinde. A když jsem se vrátila, už jsem moc lidi neznala. Jen starousedlíky. A jelikož jsme si postavili na konci vesnice…dlouho nic, jen pole a pak my, tak jsem stejně lidi ve vesnici nepoznávala. Až jsem začala chodit s pejsama, tak jsem se seznámila i s lidma, které jsem neznala ale vůbec, třeba z druhého konce vesnice a o hodně starší, nebo o hodně mladší. A kámoška, která se sem přivdala zrovna v době, kdy jsme se nastěhovali i my, chodila kolem s krásným berňákem. Nezávisle na tom, jsme si i my pořídili Beruška a tak jsme se skamarádili. A naše rodina, vlastně i mamka a tcháni, protože to slyšeli od nás, jí neřeknou jinak, jak jménem jejího psa, takže není Nováková, ale Alíková😛 A i když už má dalšího berňušku, který se jmenuje trochu jinak, tak pro nás už bude navždy Alíková😀 A musím říct, že jsme postupně nakazili polovinu dědiny, takže když řeknu: mluvila jsem s Alíkovou a….tak už většina lidí ví, o kom mluvím😜
😀😀😀….no teď když to píšeš, tak já to vlastně mám stejně…Rexíkovi, Alfonsovi, Targová…..no a pak je tady paní se stafordkou, to teda nevím, jak se jmenuje ani jedna z nich, ona jí vždycky táhne pryč nebo někam nám z cesty, protože její čuba není milovnice fenek…tak to je pro změnu paní Stafordová.
Jediné, kde je to naopak, tak jsou sousedi odnaproti…ti vím jak se jmenujou, ale nevím, jak se jmenuje jeich čuba a je mi trapný se ptát…mají cane corso…a já jak miluju ta velká plemena, tak jsem si jí pracovně pojmenovala Novákovic mimiňo. A je vtipný, jak se to u nás chytlo…když jejich čuba začne štěkat a sfanfrní mi třeba doma psy, tak už i moji chlapi říkaj “Ginuš, neřeš to, to je Novákovic mimiňo”
lesnizinka:Souhlas, tak nějak. Nemusím mít všechno. A už vůbec ne to, co nejde změnit(nebo ne jednoduše) už jsem psala 100x, že nesnesu žádná omezení, nátlak, nenechám si diktovat. A něco, čeho se nezbavím ve chvíli, kdy chci, je pro mě velké omezení.
Víš, co je nejhorší, když se někdo nechá potetovat jen kvůlivá tomu, že to třeba v jeho okolí má každej nebo skorem každej….to mi pak přijde padlé na hlavu.
No a pak tady máme nějaký ty módní trendy i v tom tetování…jako na chlapech se mi tetování líbí i ve větším formátu, když je to opravdu heuký a tatér je machr…ale moc dobře si pamatuju, jak třeba letěly čínský znaky…moje kamarádka si nechlala toto vytetovat a pak nastala éra, kdy se vtipkovalo ve smyslu, že ten znak třeba může znamenat “čínský nudle” a ona z toho byla taková otrávená, tak si to pak nechávala předělat.
A mám známou, která toho třeba lituje, že se nechala svojí kamarádkou ukecat, že se půjdou tetovat spolu.
To je potom blbý, když si někdo nechá udělat něco takovýho a pak toho lituje.
Takže přesně o tom to je…nenechat si nic diktovat, nenechat si udělat tetování jen proto, že to má každej. ..ale když už se nechat tetovat, tak jen a proto, že to já chci…a že to chci mít na věky věků ámen.
Protože když si to budu chtít jenom zkusit, tak si to nechám namalovat henou.