Příspěvky uživatele

Kamínky jsou nevhodný. Na dno dejte říční písek … u takhle malýho akvárka ve frakci tak 2-4 mm. A rostliny kupte nějaké nenáročné…např. hygrophyla polysperma, růžkatec, nějaký malý druh vallisnerie apod. 
 25 litrů to není žádná hitparáda, tak možná na pár mikro rasborek. Tak v případě, že nemáte ryby, příhoďte hrstičku šneků… okružáky, levatky… ti budou hnojit a redukovat případné řasy. A klidně jednou týdně vyměňte třetinu vody… to taky rostliny pohnojí.

Problém s vodou mě napadá jedině, že by  byla extra tvrdá.. tak to by se musela upravit s nebo použít dešťovku.

Když ony ty TV reklamy na takovédle marketovky vypadají ták úžasně …jedině s těmito granclemi bude pes šťastný, zdravý a bude mít super srst a budou mu chutnat…a spousta lidí už na žádné složení ani nekouká…a myslí si, jaký koupil svému pejsovi supr čupr granule.

Teď jsem schválně jukla, kolik takový grancle stojí a dá se to koupit už cca za 39,- Kč kilo…no už z toho by normálně trošinku přemýšlejícího člověka mělo trknout, jaká to musí být kvalitka…když v této ceně je marže pro distributora, prodejce, nějaké balné, přepravné…tak tedy kolik z této ceny je cena surovin??…no pošušňáníčko…

Co si myslí a co mi říká můj pes, to vím i bez nějakého AI obojku…někdy se pokouším dělat, že nerozumím.🤪

Myslím, že pokud má majitel se svým psem…kočkou…blízký vztah, tak podobné věci fakt nepotřebuje, aby si porozuměli.

Naopak bych teda řekla…a teď teda jen k majitelům psů…někteří jsou pro své psy tak nečitelní, neumí se psem komunikovat…tak tam by bylo potřeba spíše, aby takovej obojek měl majitel a obojek by překládal psu, co tím chtěl básník…tedy pardon..páník říci.😉

Já nevim…není prostě jednodušší morčata nastěhovat do baráku a je po starostech, jestli je morčátkům jestli nenastydnou, jestli mají dobrý tepelný komfort….

Já ještě na osvětlení, jak jsem jako dítě vnímala třeba průvod na 1.máje…za mě super, neboť jsem dostala barevnou mávačku, popř. tu květinu na tyčce a šly jsme se s mamkou kouknout na náměstí na průvod…a já se ták těšila, neboť jako poslední za celým průvodem a alegorickými vozy šli jezdci na koních…a koně to bylo pro mě max už od mala…akorát teda ten průvod mi přišel jako dítěti školkového věku strašně dlouhý, než se na ty koníky dostalo.

No a o televizi v té době…i když jsem byla dítko větší, neřku-li pubescent…na zprávy jsem nekoukala, neboť to mě nezajímalo…pamatuju ještě když na ČT1 byla polední pauza-monoskop asi do 16ti hodin…a pak teda odpolko ve středu VEGA, ve čtvrtek Magion…večerníčky, v neděli Studio kamarád….no a jinak jsme se vždycky strašně těšili na cokoliv, co bylo koukatelné…Profesionálové, Místo činu a podobně, ale taky Televarieté, Možná přijde i kouzelník…internety nebyly, to co nám vykládali ve škole o komunistické straně jsem brala s rezervou, neboť jako dítě z nekomunistické rodiny jsem měla jakous takous představu, jak to ve skutečnosti je…

Jako o politiku se nezajímám ani dneska…tedy čím jsem starší, tím cíleněji vynechávám i politické zprávy…když už koukám v televizi na zpravodajství, tak politické zprávy přetočím a raději se kouknu, jak pan Novák našel Táááákovouhle houbu, neřku-li tři plný košíky. A jako dítě a pubescent…no tak to jsem měla fakty jiný “starosti”. ..přilítnout ze školy…fláknout tašku do rohu a tradá buď ven nebo později na koně, už abych se pomuchlala s Jadranem ("""můj kůň""").

Dneska, když přijdu k mojí mamince (84 let), tak ta furt na politiku a politiky nadává, ale furt na to v televizi čučí a ještě se mě ptá na názor…a já jí říkám, že je mi to buřt, že bych se nakonec ještě musela rozčílit a to teda nemám zapotřebí.

Nechci politikařit ani tady…ale já, i když jsme nebyly majetní, tak jsem měla díky mojí hodné mamince a milující širší rodině a obecně lidem kolem sebe krásné dětství a mládí…a rozhodně na to ráda vzpomínám. 

Dneska, když všude čtu, jak mají mladí deprese, krize identity a podobně, tak teda jsem ráda za to, v jaké době jsem vyrostla…

Tak v Německu už na změnu pohlaví stačí to nahlásit asi na úřad a vyřešeno, je ze mě ženská, pindíka si můžu nechat a když mě to přestane bavit… teda pardon, začnu se zase cítit jako žena, tak to přepiklíkuju na úřadě zase zpátky.

Jako můj mozek křičí, že tohle teda není normální. 

My jsme naprosto nekomunistická rodina. Nikdo nebyl v KSČ. Moje máma teda vím, že byla v ROH, pamatuju si, jak do tý knížečky lepila známky za zaplacené příspěvky a i tak si myslím, že to bylo spíš kvůlivá nějakým těm rekreacím.

My byli chudá rodina, takže nám nesebrali komančové pole, továrny, ani jinej majetek. Vlastně jediný, co jsem jako sítě já vnímala bylo, že jsem nesměla nikde říkat, že posloucháme Hlas Ameriky a že jsem nesměla nikde vykládat, co si doma dospělí povídaj o politice.

Na průmyslovku jsem se dostala i bez toho, aby mamka byla v KSČ.

No a co se pionýra týče, tak jasně sem tam si na sebe navlíct kroj, protože pionýrské shromáždění, ale do klasickýho pionýra jsem nikdy nechodila. .. hrála jsem házenou, chodila do chovatelskýho kroužku a psk asi od pátý nebo šestý třídy na koně.

Tak je fakt, že spousta věcí nebyla k sehnání, rifle jsem měla jen díky tomu, že dědečkův brácha bydlel ve Francii a tak jednou za rok jsme od něj obrželi nějakou tu valutu do tuzexu. Pamatuju si, že kolikrát jsme místo toaleťáku museli vzít za vděk zmuchlanýma novinama, ale.  
díky tomu, že jsem vyrostla za komančů, tak se mi splnil můj sen o koních a mohla si to dovolit i moje maminka samoživitelka neboť to stálo 40,- KČS ročně a to jsem byla každej den u koní a každej den v sedle. Nevím, kolik taková sranda stojí dneska, ale zadáčo to asi nebude.

Jako myslím, že obecně, co se sportování dětí týče, tak to bylo určitě finančně dostupnější, než dneska.

Nebudu tady komunisty obhajovat a tvrdit, že nic špatnýho nedělali, nejsem padlá na hlavu, ale zároveň nebudu říkat, že všechno stálo za h…

Stella:

Sardullah, si skvělá. Já bych mudiho nepoznala.

Já si s tím mudi nebyla úplně jistá v kramflecích…upřímně jsme si myslela, že mudi má ocásek.

Mě to přijde jako pudlík nebo mudi nebo puli…je to černý a kudrnatý, ale bez ocásku, tak asi ten pudlík??

U těch australáků je to taky o výběru štěněte resp. rodičů. Myslím, že i u australáků se dají najít “pracovní magoři” a stejně tak psi, kteří to v poho zvládnou jako rodinný pes s alespoň trochu akční rodinkou.

Ono z mého pohledu je většina psů schopná se tak nějak přizpůsobit životnímu stylu rodinky…pokud to teda není nějakej extrém, jakože rodina, co se chce válet doma na gauči a udělat jednu hodinovou prochajdu, tak to už může být problém. Ale zase nemusí se psem trdlovat 8 hodin denně, aby ho zaměstnala.

Naopak u některých lidí mi přijde, že si toho “pracovního magora” vychovají sami tím, že teda pořídili jsme si borderku, tak s ní budeme dělat milion věcí a budeme jí zaměstnávat až do alelujá, aby chudák nestrádala a ono čím víc zaměstnávají, tím je to horší, protože tak nějak zapomenou, že psa by měli naučit i odpočívat.

Sarah:

Nám dnes přijela návštěva za maminkou, malá Maggie. Mamča jí ukázala, jak se nosí aport. 😊

To je krásná princeznička 🥰

Dublinbarzoj:

Dnes jsme se venčili přes poledne s částí smečky naší  paní chovatelky. 5 barzojích kluků,  trikolor je tatínek kluků a ten červený je vlastně  ještě  mimino. Jako doprovod měli  4 lidský holky. Bylo krásně,  kluci nás obíhali v obrovských kruzíc   a zvládli i koupačku.  Prý, že  je 6 stupňů  nevadí. Pořád  říkám,  že  nejšťastnější barzoj je jen ve smečce. 

Waaauuu… chci taky barzojí smečku❤️

Tak já jsem cvičila jako starší žákyně a věřte, že my holky jsme to vůbec nevnímaly jako nějakou oslavu komunistickýho režimu. Prostě jsme cvičily a bavilo nás to. 
Nevim samozřejmě jak to vnímali dospělí, jestli je někdo k nácviku nutil…

Tak se spartakiádou jsem já prej už trapná. Jakmile je v televizi zmíňka, tak hned vytahuju, že jsem byla poupata… a syn řekne “ no jo, to víme, to říkáš vždycky”

Některé moje spolužačky začaly s plozením dětí o hodně později než já. Ty rozdíly jsou až takové, že zatímco mému synovi minula třicítka, tak oni se pořád ještě “trápí” na základní škole. A i vidím, že ten přístup k dětem je trochu jiný.

Já nevím jestli je to věkem nebo to je čistě moje nátura, ale když opomenu to dětské období, kdy je to tak max na paci paci… tak já jsem třeba zrovínka matka, co neměla problém s dětma zapařit hru na kompu nebo herní konzoli a klíďo jsme hráli celý odpolko. Děti jsem “ vychovala” na pořadech jako Červený trpaslík, Doctor who, Krajní meze, Příběhy ze záhrobí, Akta X..  v kombinaci se spidermanem, supermanem, Xenou, Buffy, Hvězdnou bránou. Vetřelec, predátor, terminátor…

Neměla jsem problém vlézt na jakoukoliv pouťovou atrakci, co jsme se vyblbli na autodromu.  Houpat se ns houpačce, klouzat na klouzačce, v zimě jezdit na bobech… a spoustu klidně i bláznivých věcí.

Samozřejmě v kombinaci s čtením klasických pohádek, zpíváním lidových písniček, chozením do přírody, kolo.. ale taky malování… no prostě taková ta klasika.

 No a tak nějak jsme se prokousali do puberty.

Já byla ta matka, kterou mým dětem záviděli kamarádi a spolužáci… a ani pubertální dítě se za mě nestydělo naopak ostatní mě jako matku mým dětem záviděli. Jo tak jasně, nikdy jsme se neoblíkala usedle, do školy jsem přivezla holku ve žlutý alfičce GTV s hudebním doprovodem. No a povětšinou jsem sršela vtipnými hláškami… nedávno z holky vypadlo, že byla ráda, že má takovou cool matku.

Neumím si představit, že v době, kdy moje dcera chodila na střední by mi bylo 65 let… neumím si představit, že bych si v pětašedesáti tu pubertu mých dětí tak skvěle užila s že by si děti tak skvěle užili dětství s pubertu se svojí praštěnou matkou. A myslím, že i ten vztah s mými dětmi by byl jinej.

Děti fakt nemusím a naprosto chápu ženský, který děti nechtějí. Já děti vždycky chtěla, ne proto, že bych toužils po miminku a měla nějaký mateřský puzení, ale přesně s tou vizí, že jednou z toho mimina bude dospělej člověk a super parťák. Že to budou dospělí lidé, které oblivní moje osobnost… které di defakto vychovám k obrazu svému.

Já měla starší maminku… tedy na tu dobu… mamka mě měla v 32 letech, msminy v té době bývaly o deset let mladší. Màm tu nejhodnější, nejzlatější maminku na světě, ale byla úplně mimo moje zájmy…. respektive nikdy jsem jí nezažila, že by se zúčastňovala nějakého blbnutí. 

Nemám zkušenost s borderkama. Moje dcera má ausíka.

Já bych jen měla takovou technickou poznámku, že třeba mezi ausíkama jsou taky velké rozdíly například v temperamentu. 
Říká se, že některé bordery jsou tak pracovité, až jim z toho hrabe. No a já myslím, že někteří ausíci jsou taktéž hodně pracovití.

Já bych to shrnula asi takto.. ausík mojí dcery je z mého pohledu, jako majitelky neustále se povalujícího pastevce, strašně akční, ale dcera tvrdí, že jejich ausík patří k těm ne omega akčním resp. k těm neakčním.

Říká se, že ausík je taková trochu umírněnější borderka,ale určitě jde taky o to jaké jedince srovnáváme.

Lovec i Záhadný případy se mi líbili. Já mám ráda seriály s touhle tématikou.

Já přilítla pozdě večer z práce a tak jen večerní čůranda s asi halloweenským zážitečkem.. 

 potkali jsme čerta. Fakty nějakej mladej muž, který se tedy asi identifikuje jako čert… nebo šel z maškarního nebo co, neboť Mikuláš je ještě daleko, si na sebe navlíknul chlupatou vestu, nějakou paruku a svítící rohy a v tý tmě… no měl štěstí, že ho Gina neposlala zpátky do pekla. Tak jsem nakonec ráda, že jsem viděla její reakci na Bubuláka, třeba to teď trochu potlačí můj iracionální strach z Jožina z bažin a Hejkala.

Jako v tu chvíli byl z Giny ďábel a to je víc než čert a teda měla jsem plný ruce práce, abych jí odtáhla pryč. 

Musím říct, že jsem za takovou demonstraci odhodlané zuřivosti z Gininy strany moc ráda. Za ty čtyři a půl roku, co jí mám to udělala jen párkrát, ale vždycky mi to připomene, že ta bílá salámistka, co nic neřeší, která není radikál a to tak moc, že si člověk řekne, jestli by ho vůbec účinně bránila… když je to ve své podstatě rozmazlenej gaučák… tak mě to vrátí zpátky do reality, moje dušinka si oddechne, že je chráněná a v bezpečí.

Jestli jsem si doteď myslela, že na mě venku vůbec nedává pozor, tak tohle byla reakce ihned, jakmile se čert zjevil v našem zorném poli..  já se lekla, bylo tohle jsem fakt nečekala a Gina do té doby čuchající a v klidu, byla okamžitě v akci…holka moje zlatá pastevecká.