Mám to právě úplně stejně, ale zase právě proto, že ten pokoutník už skoro není vidět a tu třesavku a hlavně ty její hnusný pavučiny mám všude, tak mě to štve. Jednu sobotu to uklidím, všude lítám s prachovkou a vysávám to, za týden je to zase znovu. V týdnu vysávám většinou jen podlahy a pak kouknu na stropy a už se mně nechce zase vytahovat vysavač.
Tak slyšela jsem, že pavouci v domácnosti jsou užiteční, že eliminují ostatní hmyz… no je fakt, že pavučina jsou… pavouci jsou, ale pořád je tu ten benefit, že s třesavkama umím žít.
Řeknu to takhle…. když zjistím, že mi třeba po ruce pochoduje třesavka, tak řeknu “fujky,fujky” a setřesu jí…u pokoutníka by to byl infarkt.
Zajímavý je, že moje máma s pavoukama nemá problém… i toho pokoutníka vezme normálně do ruky, takže já arachnofobii nemám získanou od mamky. Na druhou stranu moje máma má zase fobii na hady a s potkanů taky není nadšená a to zase nevadí mně.
Koukala jsem, že existují i kurzy, kde vás arachnofobie zbaví… no tak jestli si někdo myslí, že když mi ukáže pár fotek a podobně a na konci kurzu vezmu do ruky tarantuli, tak asi téžko Anežko….. já mám problém i s těmi obrázky a nevezmu do ruky ani gumovýho pavouka a dokonce i plyšovým pavoukem mám velký problém.
Není pěkná, je to invazivní druh a zabíjí nám naše pavoučky.
No pro mě z pohledu arachnofobika je nejfujtajblovější pavouk právě pokoutník a i když už jsem za ty léta bydlení v baráku ostřílená, tak ty pokoutníky nedávám…mám co dělat, abych hystericky neplakala…třesavka ty pokoutníky prý likviduje a asi je to pravda, neboť pokoutníka poslední roky vidím doma vzácně…a z třesavky nemám arachnofobický záchvat.
A jak psala bodlinka, že pokoutník uteče, no tak to je úplně ten nejhorší scénář…neboť vím s jistotou, že tam někde je. Letos se mi jeden ztratil během odchytu v ložnici a tři dny jsem spala jinde, protože s pocitem, že spím s touhle “tarantulí” a že pokouťák vyleze v noci a bude si to štrádovat někde u mě…no to prostě nedávám.
A to jsem smířená s tím, co se říká…že člověk nikdy není dál než 3 kroky od pavouka, ale u mě teda bohužel na druhu a velikosti záleží.
Klidně bych vyměnila svojí arachnofobii za fobii z hadů. neboť had mi ještě do baráku nevlezl a na zahradě jsem viděla za celou dobu jednu užovku obojkovou a tři slepýše (to sice není had, ale myslím, že lidem, co se hadů bojí je to jedno)…v přírodě dvě užovky obojkový, zatímco pavouci jsou na každém kroku…teda pardon …na každém třetím kroku.
Stelle…to neuhádáš…vlci jsou takový kontroverzní téma…třeba já si myslím, že vlk do přírody patří, že je potřeba nějaký predátor, který bude alespoň částečně regulovat stavy zvěře, slyšíme to pořád, že zvěř je přemnožená.
No a pak tady máme chovatele třeba oveček a ti mají někde s vlky problém a když to člověk vezme z jejich pohledu, když najdou v ohradě potrhané ovce, tak je člověk taky chápe.
Běžnýho člověka si myslím, že vlk neohrožuje…teda nevím o tom, že by u nás zaútočil vlk na člověka. Já obecně mám větší vítr z divokých prasat neboť si myslím, že vlk spíše uteče nebo bude neviděn…
Takže já můžu říkat, že jsem pro vlka všema deseti, ale když budu chovatel ovcí a budu se s tím piplat a pak jich najdu deset roztrhaných a nesežraných, tak pro mě bude vlk třídní nepřítel. Každý má svojí pravdu.
Ano, určitě je lepší naučit se, co jde, aby když vypadne i kdyby jen na chvíli ten druhý, se to nějak zvládlo. To právě mě nikdy dřív nenapadlo a byla to chyba. Řidičák jsem mohla mít dávno a ne “však já tě všude přivezu a odvezu, tak na co”. Ještě je teda víc věcí, které fakt neumím, ale mám moc hodnýho souseda a ten mně občas pomůže. A něco se fakt už nenaučím.
To já si to bez řidičáku neumím představit…v 18ti letech jsem si udělala řidičák a od tý doby dalo by se říct, že jsem za volantem denně. Kolikrát si říkám, jak ženský můžou bez auta..řidičáku fungovat. A teda od tý doby, co si auta vybírám a kupuju sama, tak je to ještě lepčí…protože nemusím jezdit v tom, co připadá ok mému mužíčkovi a je mi jedno, že pak poslouchám, že jsem si koupila nepraktický auto, že on by za ty prachy koupil něco jinýho…prostě žiju jen jednou, tak si udělám v rámci svých možností radost…proto taky svého času jsem si koupila místo praktický fabie alfu romeo GTV a ve žluté metalýze a jak jsem si jí užívala…je teda fakt, že moc praktický to nejni, když má člověk dva velký psi, ale neva, druhý moje auto kia carnival to jistila.
Jinak co se automatů týče, tak já bych řekla, že není automat jako automat…manžel měl VW pasata v automatu, pak carnivala v automatu a tomu jsem nepřišla na chuť…ale mám starou kia sorento v automatu a tu zbožňuju, u ní mi ten automat vyhovuje.
Vtipný je, že když jsem byla mladá a nevyježděná, tak jsem manželovi říkala, že bych chtěla automanat, že nechápu, proč bych se měla zabývat řazením, když to auto udělá za mě…no a o nějaký ten roček později, když si manžel pořídil první automat, tak o něm básnil, že nic lepšího není a já zase říkala, že si chci řadit sama.
Ono asi i bez auta se dá žít…ale pro mě auto znamená denně obrovskou časovou úsporu…už jen dojíždění do práce MHD, bych byla z baráku o hodinu a půl dýl, než když jedu autem.
Kdybych si pořizovala kočku, tak jedině mainku. Když už bych nemohla mít kočkopsa psa, tak chci kočkopsa kočku a velikou převelikou. Navíc jsme měli tři mainský kocouy v rodině. A když ne mainku, tak pana Bečku, ale to zas nevím, kde se taková kočka sežene.
Já problém obešel, řekl jsem sáček na pečení 🙂. Stejně to nebylo nic platné. Že prý jestli mám dojem že po padesáti letech vaření neví nic o pečicím sáčku tak to chápe ale ať jí alespoň nedělám ostudu atd., což zase naprdlo mně. Ale už je vše v cajku jen byla Itálie a to jsem ani nemusel pro letenky.😀
Pozor na nevyžádané rady… někdy si říkám, že má manžel štěstí, že ještě nejsem vdova….. já přijet z nákupu a on na mě začne dělat chytrýho se sáčkem na pečení, tak mu ho asi přetáhnu přes hlavu… určitě bych ty pytlíky někde vyštrachala.
Minule měl taky na mále… jdu dělat palačinky a on mi začne radit, jak mám udělat těsto… tak mu říkám, že snad v mých letech a po asi milionu palačinek vím, jak na to. Někdy si říkám kam ten chlap dal mozek, že fakt není dobrý dráždit hada bosou nohou, resp. ženskou s pánvičkou v ruce.😜
Ahoj, ještě jsem se chtěla zeptat, jestli vám taky ty neritiny tak všechno bíle tečkovali - kořen, stěny akvárka atd. Já už mám delší dobu jen jednu a stejně pořád na všechno dává ta svá bílá vajíčka.🐌
zcela úžasná je kachna pomalu tažená - dát do pekáče, posolit, pokmínovat, nepodlévat (😉) a šupnout do trouby na 120stupňů a 5 hodin - bez kontrolování, na poslední půl hodinu odkrýt i bez pytlíku…
Jo osázený je to hezky… při pohledu zezhora je to vidět a opravdu chválím. Já ten růžkatec radila spíš do začátku….právě než ty kytky povyrostou… ale uvidíte, jak to půjde.
Budu se taky těšit na časosběrné fotečky… jestli všechno poroste jak má, tak to bude hodně hezký… beťák se bude mít luxusně.
Asi před měsícem jsem byla v uni hobby a měli tam plastový boxy taky…takže záleží na tom, kde zadavatelka bydlí a jaký mám v okolí obchody….myslím, že i třeba v Globusu se prodávaly boxíky taky, jen nevím jestli je to stálá nabídka.
Hele …přihoďte tam ještě nějaký třeba plovoucí plevel…např. růžkatec. Je to pěkně osázený, ale než se to rozroste, tak si myslím, že na ten záběh je tam toho zelenýho málo…zatím to je takovej holobyt, mám obavy, aby se nerozjely řasy. Klidně ho nesázet,nenechat plavat, ale jen ukotvit ke dnu nějakým kamínkem, aby zase plovoucí nestínil tomu koberečku. A pokud jste si s rostlinami nedotáhla nějaký šnečky, tak bych zkusila od nějakýho akvaristy vysomrovat nějaký levatky nebo okružáky…pomůžou se záběhem a je to armáda pomocníčků a pohnojí rostlinky…když se nepřekrmuje, tak se nepřemnožej.
Já teda nejsem žádnej expert, ale do čerstvě založených akvárek nacpu rostlin, co se tam vejde. Zredukovat rostlinstvo se dá vždycky.
Tak děti bych rozdělila do tří hlavních kategorií…ty, co se ke psu nehrnou, nemají zájem o kontakt, ale nebojí se…ty co se ke psu nehrnou, ale slušně se zeptají buď ony a nebo jejich rodiče, zda si pejska můžou pohladit, pak ty, co se psů bojí…
Někdy se bojí tak moc, až je mi jich líto. Tam těžko říct, jestli je to zásluha matky, rodiče, babičky, kteří se aky psů bojí a nebo špatná zkušenost s nějakým psem.
Pořád vzpomínám, když jsme byli s Ginuškou, co by štěňátkem 4 měsíce starým v zoo na socializační procházce. No tak jasně čtyřměsíční štěndo pyrenejské slečny má kolem těch 20 kilíček, úplně čivava to není…ale tu velikost kompenzuje neuvěřitelnou chundelatou roztomilostí a navíc bílou barvou a taky se k nikomu nehrne jak buldozer, nikoho si nevšímá. Obecně jsme mezi přítomnými dětmi budili velkou pozornost a myslím, že spousta dětí si odnesla setkání s Ginou a eventuelní pohlazení jako nej zážitek. A pak se míjíme s maminkou, která vede klučinu, tak 5ti letýho…kluk skorem hysterák, nalepenej na maminku a obešli nás několika metrovým obloukem. To mi bylo hodně smutno, když se dítě takhle děsí chundelaté bílé kuličky, která si ho nevšímá…tam si myslím, že muselo dojít k nějaké nepříjemné fyzické komfrontaci s nějakým psem…když ne přímo pokousání, tak možná povalení nebo nějaké velké bububu.
Nicméně mi z toho vyplývá, že ten strach nějakého člověka nemusí být ausgerechnet jen, když se na něj řítí načuřenej rotvík, ale i bílé štěňátko může být problém.
Jenže to je fakt o ničem…řekla bych, že zdejší komunita si to plně uvědomuje a snaží se, aby pes nikoho neobtěžoval a ti pejskaři typu “nebojte on je hodnej” a "on zvířátka prožene, ale nic jim neudělá, tak ať se proběhne"…tak ti sem fakt nechodí.
S odemykáním zařízení, kde je jakýkoli účet výrobce jakékoli značky, no, hehe, tak jsem se zasmála…
Navíc existuje klonování telefonu, karet, to je hned, nemáme šanci, nikdo.
Nejlepší je nemít žádné peníze. 😀 Tak to dělám já. 😀 + nemám banku v tel. a na pc ověření přes telefon, účet gůgl taky přes sms. Jenže to nikoho nebaví, že jo, to není moderní a pohodlné.
Vždy jsem říkala - co by mi asi tak ukradli, dyž nic nemám.
Utraťte všecko za zvířátka jako já a máte po starostech.
Se tak zdražily granule aj maso, tyjo úplně fuj.
Kdyžtak povolím řetěz. Řetězec. Potravní. Slépky…
Vždy jsem říkala - co by mi asi tak ukradli, dyž nic nemám. Utraťte všecko za zvířátka jako já a máte po starostech.
No tak to já po těch starostech mám…prachy nemám a co mám utratím za psy…
Mě taky netikaly….. a pak se narodila Bětule a byla jsem v háji 😀
Hele to já nerozporuju a věřím ti…já bych svoje vnouče milovala, ale mimina a malý děti mě nebaví…minimálně do věku, kdy děcko zládá komunikaci, člověče nezlob se, prší a ještě lépe žolíky….
Jinak jsem vlastně ráda, že vnouče nemám, já na to nějak nemám kapacity, temperament, mám toho životně naloženo nějak moc…moc na mě.
A to snad ani nemá nic společnýho s dětmi, ono úplně stačí, když mi mladý přivezli na hlídání psa…a ausík není takovej povaleč jako moji medvědi. On je hodnej, žádnej akční magor, ale přeci jen nějakou činnost vyžaduje…když si ho mladý druhej den odváželi, tak jsem byla ráda, protože jsem byla fakty vyšťavená. A s dítětem je to ještě horší.
No na druhou stranu, když by to trochu povyrostlo, tak bych měla s kým pařit na herní konzoli a možná by se mi i povedlo vyhrát.😎 Tak když se to vezme kolem a kolem, tak takový vnouče vlastně není k zahození😀
Jen malá poznámka k tomu “nesnáším děti” - z těch dětí vyrostou dospělí lidé a trvá to jen dvacet let. Pak už jste s potomky parťáci, přátelé, i když jste rodiče a děti. A to dětství strašně rychle uteče a je to jen malý časový úsek v kontextu celého života.
V tomto máte pravdu… člověk si vychová dvě dospělé bytosti s podobným smyslem pro humor a s pokrevním poutem. Já bych řekla, že se ani nemusí čekat do dospělisti… už s pubescentem to docela jde. Ale ta fáze před tím je pro některé … teda pro mě ani… očistec. Svoje děti miluju, položila bych za ně život… to je věc jedna, věc druhá je, žd musím dělat i věci, které mě nebaví s musím se jim věnovat, což bylo pro mě těžký, protože jsem neměla čas na to být sama, neměla jsem si jsk pořádně dobít baterky. A pak teda nevím jak to mají ostatní matky, ale já si připadala jak pes uvázanej u boudy… ať chce člověk kamkoliv jít, tak nemůžu říct “si jedu, čau, si tady přemýšlejte sami”, ale buď ty děti musím sbalit sebou a nebo sehnat hlídání…
Jsem ráda, že to mám za sebou.
Spíš se teď pořád setkávám z dotazy, jestli už je ze mě babička a když říkám, že není a ani nebude, že dcera děti nechce, tak mě pak všichni litujou. Ono spousta ženských nepochopí, že některá ženská netouží po tom být matkou a nebo babičkou.
To samozřejmě nemění nic na tom, že bych byla ta nej babička na světě. A připravená na babičkovství jsem byla.. zasadila jsem ovocný stromy a koupila fenu plemene vyhlášeného jako “dětská chůva” ale to nemění nic na tom, že mi žádný biologický babičkovský hodiny netikaj.
