Přesně tak, tohle znám a když pojedu jen na nákup, stačí podvozek ke kočárku nebo tyhle kolečka. Ale na procházku do lesa už to není, na výlet… ne vždy pojedu i s chlapem a nechci jezdit dodávkou, když pojedu za humna do lesů. Sice bydlím v menším městě, ale do lesa to mám třeba 3 km. A to už je blbý začátek výletu, první a poslední hodinu šlapat městem, navíc to pak znamená vždy stejnou procházku jen jedním směrem. Když popojedu 10 min autem, otevírají se mi obzory… a vůbec, někdy pojedu k rodičům, kamarádkám, na víkend někam… prostě chci mít vymyšlené rozumné a bezpečné řešení
Nevozila bych dítě a psa spolu na zadním sedadle. V případě nehody - a můžu jet jak chci opatrně a někdo mě může nabourat - se může pes leknout, zpanikařit, a dítě pokousat. I když pes dítě miluje, ale šok z nárazu, křiku a pláče dítěte, možné zranění, udělá své.
Tohle mě právě napadá taky. Boe je absolutně nekousavá, ale coby dělala v případě paniky… nevýhoda staré matky, moc řeším 😇
Marcelko díky, nosítko je taky ve hře, ale zatím nevím, jak nám všem bude vyhovovat. Já nemusím moc batohy, takže představa dítě vpředu, batoh vzadu mi moc nesedí, ale třeba to půjde. Navíc mám pocit, že teď vůbec nemám fyzičku, že kočár budu potřebovat hlavně já, abych se měla na procházkách o co opírat 😂.
Stávající klec je bezpečná pro lidi, v kufru sedí jak přibitá, ale není to na míru ocelová přivařena konstrukce, o bezpečí psa nemám iluze, tam to nepomůže. Vedle se kočár nevejde, ani podvozek bez korby. Auto je Ford focus kombi, kufr velký, ale asi mám zbytečně naddimenzovanou velikost klece, psice tam může sedět i ležet všemi směry a rozhodně tam není na těsno. Je to druhé auto, moje auto, ve složení dítě pes kočárek nebudeme jezdit často, ale může to nastat. Kouknu ještě na ten cestovacek, to se mi líbí!
Dětská sedačka zabere jedno místo, psovi by zůstaly dvě. Ale jak jsem psala, pro bezpečnost všech mi přijde dobré, aby za jízdy nedocházelo k přímému kontaktu. Nechci od volantu řešit, že dítě cpe psovi křupky, pes olizuje dítěti uši, dítě olizuje psa… navíc by pes musel být dost nakrátko kvůli případné kolizi, brzdění. Kvůli bezpečnosti psa i všech okolo. Menší klec do kufru se mi teď zdá taky jako lepší řešení, i když pro psa to zas tak dobré řešení není. Přeci jen, při nárazu zezadu je to deformační zóna, která má ochránit lidí v autě, ne psa v kufru
Hledám způsob přepravy psa. Bezpečný pro psa a hlavně pro lidi v autě. A aby to nestálo jako celé auto. Pes cca 25 kg, doteď jezdí v kleci v kufru. Tohle řešení vyhovuje, ale klec zabere ¾ kufru v kombíku a já potřebuji nově do kufru umístit i kočárek. Takže buď jinou, menší klec, ale to už si nejsem jistá komfortem pro psa nebo zbývá zadní sedačka. Ale tam bude samozřejmě sedět i obsah kočárku 🙂. A ač je psice absolutně hodná a nekousavá, nějak se mi nepozdává řešení, aby seděli vedle sebe bez oddělení, stačí nějaká nečekaná situace, menší bouračka či velké brzdění, psa něco zabolí a hned vedle dítě… A teď nevím. Klec vedle dítěte na sedačku? Jak a kde ji vůbec bezpečně přichytit, aby v případě nehody neletěla autem i se psem? Psa jen na bezpečné kšíry? Psa nechat v kleci a na zadní sedačky vedle dítěte umístit kočár? Opět, jak ho uchytit, aby v případě jen prudkého brzdění nenadělal v autě paseku? Neexistuje nějaké řešení, které mě nenapadá?
Pěkně mazlivé kočeny, krásné fotky 👍 a Váš dobrý skutek 👏
Věřím a vůbec se tomu nedivím, že nemít obojky a známky, měli byste v rodině přírůstky 😊
Velmi nedobrovolně. Já vůbec nejsem kočičí, bydlíme u silnice v obci celkem frekventované, naproti máme krám, takže je tu provoz… nechci kočky a teď bude vlastní mládě, na žádné jiné se nechystame… Boubina kočky vážně prohání, ještě žádnou nedohonila, tak nevím, co by udělala, kdyby nějakou dohnala… ale byli tak roztomiloučký a jak hlasitě vrněli a vděčně mňoukali… zamačkávám slzu dojetí a ať si mě ty potvory nepřejou, jestli mi na jaře budou chodit srát do záhonů 😂😂😂
Ráno vypouštím psíci na zahradu, naštěstí mi včas došlo, že velmi blízko se ozývá hlasité mňoukání. Psici zadržím a pro jistotu zajistím vodítkem. Kočky má za normálního stavu tendence prohánět, zvlášť, když je to pohybující se objekt. A už vidím to nadělení. Na sousedovic túji se krčí zoufalé kotě, které rovnou skáče přes plot k nám a za ním ještě jedno. Boubina byla tak překvapená že dvou mňoukajicich kuliček, že jen čuměla. Tak jsme se na zápraží pomazlili, kočky vypadaly velmi udržovaně, obojky na krku, naštěstí i se známkou. Bydlí o dva bloky dál, poprvé se majitelům vzdálili ze zahrady a už je i s malou dcerkou zoufale hledali po okolí.
Dobrý skutek pro dnešek splněn a uf, nemusím si nechat dvě velmi mazlivé a naprosto roztomilé kocourky.
Taky mám teď ježčí příhodu. Na zahradě mám kůlnu na nářadí, přes léto často s otevřenými dveřmi. Hned vedle je posezení. Tak si takhle v horké letní noci sedíme a z kůlny se ozývá zvuk. Myš, jasná myš. Blíží se podzim a do kůlny se nám nastěhovala myš! Jsou tam uložené i různé textilie, podsedaky apod, nechci tam mít myš! S baterkou prohlédnuty všechny kouty, ale jasně, myš neviděna… další noc zas, tichy škrabavý zvuk, prostě je tam myš, koupíme pasticku, myši tu nechceme. Ale opět probíhá pátrací akce s baterkou… A v tom muž volá, není to myš, my tu máme ježka! V kůlně je totiž i skříň, ve které jsou uskladněny hrábě, lopaty apod. On tam asi zalezl někdy nad ránem, kdy zůstala otevřená a já ji přes den zavřela. Ježek zůstal ve vězení. Chudák vypadal už dost vyčerpaně. Dali jsme mu vodu, nechali otevřené dveře a doufali, že má jen žízeň a jinak mu nic není, pro jistotu vyhledali záchranné stanice v okolí, kam ho kdyžtak ráno odvezeme… no do rána zmizel. Ježek mě naučil zavírat dveře 🙂
U mě je vos spíš málo, než moc, sršně jsem vídala na začátku léta, teď už dlouho ne. Můr litá hromada, stačí večer venku zablikat mobilem. Motýlů je tak akorát, na zahradě vidavam tak 3 druhy (belasky a zbytek neurcim), mimo město víc. Asi je to tu ráj na zemi, protože žádnou apokalypsu v přemnožení nebo vymizení některých druhů hmyzu nevidím. Letos je víc mravenců, se mi zdá. A poprvé jsem na zahradě potkala ježka. Ptáků je taky spousta, na zahradě vrabcaku hlučná hejna, rehkove, hrdličky… západ středočeského kraje
Předchozí fena býka sběrač, od zbytků svačin přes kosti… i to houno lidské si ráda někdy dala. Jediné, co nějak fungovalo ne se stoprocentní jistotou byla moje pozornost. Když jsem hnus viděla první, zabralo ne/nesmíš. Když už to měla v tlamě, bylo pozdě, nepustila, při snaze páčit cokoliv z huby hnus rychle polkla, což v případě kostí jsem byla radši, když je pořádně pozvejkla, než aby je polykala v celku. Měla jsem tak vytrénovanou pozornost, že to nakonec fungovalo a poslední léta venku nic nesežrala. Ještě několik let po její smrti a minimálně první rok s Boubinou jsem ten reflex ještě měla, Boubina sběrač není, takže oko na hnusy jsem ztratila a už mi kosti, housky, hranolky… na zemi nesvítí v zorném poli jak neón.
Já znám tatínka, co vyrazil venčit dítě na sankach. Dítě sedělo v takové té ohrádce, ale v jedné zatáčce bylo vyklopeno do závěje. Tatínek to zjistil, až když domů přivezl prázdné sáňky
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 16.07.2024, 14:52:09
Rodinný majetek? Nejsem si jistá, že něco takového existuje. Přeci když bude můj otec v nemocnici, nemám jako dcera žádný nárok na jeho majetek, nemohu s ním nakládat a rozhodovat o něm.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 16.07.2024, 13:13:24
Musíte se znovu přihlásit a zaškrtnout zůstat trvale přihlášen, jinak systém automaticky odpojí po nějaké době nečinnosti (nebo se přihlašovat znovu a znovu před napsáním dalšího příspěvku)
Jak má zakladatelka donutit dceru, navíc invalidní na vozíku, aby šla něco řešit do nemocnice (je vůbec stará paní schopna vyjádřit svou vůli?), pak do útulku… i pro tu dceru to může být úkon nad její síly a možnosti. Zveřejnění fotky majitelky psa taky vnímám jako nevhodné. Chápu, že impact je zvyklá dohledávat i začátky příběhů, ale zveřejňovat pak fotky už potřeba není.
Třeba si to ještě sedne. Moje babička po smrti dědy zůstala v baráku sama. Nějaká známá jí vnutila kocoura, venkovního, ten ale zmizel (určitě nebyl kastrovaný, tehdy se to neřešilo, já byla dítě). Ta samá známá přišla pak s tím, že co pes. Babička nikdy neměla psa, ale kývla na to. Jezevčík Filip. První den pes vyskočil na stůl, sežral buchty a vrčel, když ho babička chtěla sundat dolů. Dostal boudu na zahradu, to bylo léto. Na podzim se bouda stěhovala do krytého zápraží, s klesající teplotou dostal pelech ve světnici. Nakonec to byli nejlepší parťáci víc jak 10 let. Ten pes jí miloval. Neznal žádný povel, nic neuměl, ale fungovali spolu perfektně. On ji miloval a ona o něj pečovala, mluvila na něj.
A já mám otázku, proč bígl a ne já nevím retrívr, pudl, jezevčík? Chápu nutnost testování léčiv na živých tvorech, ale v čem je vhodný pro tyto účely zrovna bígl?
Jj. Trochu jsem se ho lekla, vyskočil na mě z opřeného kolečka. Výskyt dle wiki prý běžný, ale já ho tedy potkala poprvé. Nejdřív jsem myslela, že smrtihlav, protože velikost a má i tu lebku…
Já vím o několika mladých myslivcich, kteří nepreprali místní myslivecké sdružení. Buď nebyli do spolku vůbec přijati nebo ano, ale byli natolik šikanováni původní gardou, že flinty uložili doma do trezoru a do lesa chodí jen na houby. Znám myslivecká sdružení, kde to funguje, nová mladá krev se aktivně vyhledava a následně oceňuje jejich nadšení pro věc, kde myslivci aktivně upozorňují na probíhající hony, kde myslivci spolupracují se školami na vzdělávání dětí, jak se chovat v lese, kde myslivci pravidelně navštěvují střelnici a kdo nenastrili, nedostane povolenku… a pak taky honitby, kde se existence mysliveckého sdružení projevuje pouze občasnými výstřely z lesa za (výhradně) hezkého počasí, kde na střelnici nechodí nikdy nikdo, případný nástřel zbraně dělají na louce v lese, jen pomalu narůstá hromada zátek od piva u jejich chaty. Když dva dělají totéž, není to totéž. Přesto souhlasím s názorem, že tenhle koníček se váže i s hromadou povinností. Tak to prostě je, ber nebo nech být.
