Jsme jely s kamarádkou, a ona, že tady kolem toho baráku kluše, protože za barákem vyskakují na bránu tři vořeši, a ona chce být vždy co nejdřív pryč, aby se jí kůň nelekal. Než jsem se stačila nadechnout k námitkám, tak načutla koně a vyrazila. Tarpan vztyčil uši (!), řekl, že se určitě něco děje, když kůň před ním tak vystřelil, a jal se vzrušeně klusat taky, jako co bude. No a v tom vylítli ti psi a hup s řevem na plechovou bránu. Zpoza rohu. Tak si tarpan potvrdil, že se fakt něco děje, vyskočil a spočítal nohy, načež kůň před námi doteď jen čile klusající pod pobídkou došel k názoru, že se taky fakt něco děje, a sbalil pod holkou zadel (mezi koňmi probíhal neviditelný emoční ping pong) a už jsme letěly obě cvalem k nejbližší křižovatce s hlavní silnicí, vzdálenost od plechové brány k hranici křižovatky 30 metrů (30 metrů je fakt krátkých…). Ještě že má tarpan jemnou tlamičku, protože kůň kamarádky rozhodně né 😀 Tak jsem nakonec rozumbradu zastavila dřív, než ona to svoje tele. No ale příští čtvrthodinu šel poník jak na perkách, protože taková krize se nemůže odbýt jen tak, no a musely jsme kousek po té hlavní. Vrchol všeho byl, když v domečku u hlavní paní učitelka v důchodu rozhrnula záclony a zamávala na nás 🤣 Naštěstí nic nejelo. Jak jsme se blížily k sjezdu z hlavní, vidíme, že se z protisměru blíží motorkáři, tak kamarádka velí, že zase naklušeme, abychom na té silnici nesdíleli jeden prostor s nimi, protože její kůň by se rozhodopádně psychicky rozložil…a tentokrát jsem se vzmohla rázně k takovému odporu, že jsme to na tu vedlejší dotlačily rychlým krokem, protože další potvrzení bubáků (navíc na silnici) úplně pro další psychický vývoj toho koně nemůžu potřebovat 😀 No tak uf, ještě že je to valach, a bere věci tak nějak s nadhledem. Tenhle bude taky tak nějak hádám pětiletý… jop, podle eagri 2019.
