Většinou se psi kradou na zakázku. Jdou pak přímo objednateli, no pochopitelně bez papírů. Třeba je pak možnost u některých organizací na základě DNA profilu ty papíry zase získat pod záminkou, že byly ztraceny. Do inzerce se pak samozřejmě nedostanou.
No a pak kradou psy rovnou ti, co si je chtějí nechat, to bývají spíš náhody, jakože jedeme na výlet a v nějaké zahradě vidíme pěkného psíka, tak si ho vezmem...
A pak kradou psy ti, kteří je chtějí sežrat. To snad v CZ není tak časté, no.
To je tak, co mě k tomu napadlo. Statistiky krádeží psů nemám.
Mám stájové otroky, ale ti nejsou zdaleka tak, je mi blbý říct “vzdělaní”, ale asi to tak bude, nejspolehlivější je dospělá slečna, která k nám chodí rok, a ještě pořád sem tam narazíme na něco, u čeho selže její logika myšlení (jako třeba na jedné straně koně zapne deku na prostřední očko a na druhé straně ji zapne na spodní očko - rozdíl 30 cm 😀). No a pak dvě děti. A ty potřebujeme, aby pracovaly hlavně s poníky, ať se tlusťoši hýbou.
Přesně! Když v tom vyrůstáte, pod vlivem výchovy, okolností, očekávání společnosti atd., je to zcela jiné, než když na to koukáte z úplně jiné doby a se zkušenostmi ze života.
Kdyby mě teď kouzelným proutkem přenesl zpět do té doby, tak mě asi zavřou do blázince, protože co se mnou…
Já potřebuji něco klidnějšího už. Nebo zvladatelnějšího. Na čem budu moct vypnout mozek a cválat na zahozené otěži a zrychlí to na 800 m/min jen když pobídnu 😀
Já se vždycky směju, když cválám pracovním tempem a teplokrevníkáři vedle mě šťouchají do těch svých koulí patičkama, aby vyvinuli tempo aspoň srovnatelné 😀
Ale ještě víc smát se budu, až pojedu na tom teplokrevníkovi a budu šťouchat patičkama a užívat si, jak to mrská nožičkama, zatímco vedle mě pojede holka na plnokrevníkovi a s vytřeštěnýma vočima hledat, o co bude brzdit, aby to ten stýpler neskočil, držíc koně za kroužky od udidla 😂
Na všech fotkách v parkuru vypadám jak když sjíždím obří slalom, protože pardubickááá. Oblouky plochá dráha, dvojskoky absolvujeme jako in-out…
Pořídím pošahanýho welšpartbreda a budu s láskou vzpomínat na jednoduchého a hodného plnokrevníka.
No, co už, člověk má zkusit všechno, že - pak budu moct fundovaně vyprávět o velších a radit každému, ať si to nekupuje 🙂
Jj, chválili ho, ptali se na věk, a když jsem říkala 19, tak padaly brady, nevím teda proč, znám hodně “starších” koní, kteří vypadají podobně (19 podle mě ještě není teda žádný extra věk, v té době byl poník v top kondici… ale u plnokrevníka se to asi bere jinak). Asi kdybych s ním dělala ze země, tak by vypadal ještě krásněji (ta díra před kohoutkem…), ale pffff, lenost cloumá mým majestátem, takže je jak je, holt má smůlu na ošetřovatelku 😀
Zrovna to máti nedávno vysvětlovala jedné holčičce u nás ve stáji, jak se to používá 🙂
Já myslím, že to slovo nepoužívám… Ale neumím říct, jestli jsem ho někdy nepoužila blbě.
Hej, nedávno jsem byla chytřejší než máti, psala jsem jí o ližinách pro kočár a ona pak, když jsme se viděly osobně, pronesla něco o tom příšerném slově v tom mailu - tak jsem ji ujistila, že je to tak správně a ta zůstala koukat! Koukala jsem stejně, když mě dobří lidé z iFauny před pár lety opravili 😊 a já si to ověřila!
Moje slípky si rády zobnou ovsa, co koni od huby odpadne, a ještě raději rozhrabávají bobky a hledají oves tam. Ale to je oves pluchatý a nečekám od něj v tom poměru, který si nazobou, jakýkoli podíl na výživě 😀
Pokud bych někde přišla k nahému ovsu zadáčo a nechtěla ho dávat koňovi, tak bych ho slepicím klíčila a dávala k pšenici. Ale pšenice u mě není hlavní krmivo.
hm, k zlatu a stříbru se vyjádřit nemohu, už drahně let nenosím nic a dříve jsem nosila jen jemný řetízek kolem krku, abych měla co ocucávat, když mě chytnul nerv… A z čeho ten řetízek byl, to netuším. Propíchlé uši nemám a nedám, myslím na maturáku jsem měla náušnice na klipsy, asi první hodinu… Šperků mám z pozůstalostí krabici, pravé perly, zlato, stříbro, těžké řetězy, náušnice, nerozumím tomu, nenosím to, asi to dostane nějaký útulek pro psy, až umřu 😀
Jediné, co se mi líbí, je český granát, protože je český 😀 Mám po babičce prsten. Tak ten možná někdy někomu dám, když bude komu. Ale já to nosit nemůžu, jednak by to překáželo, za druhé bych to ztratila…
Ještě mě k tomu napadá, že vůbec netuším, co by mi slušelo. Nemám nejmenšího tucha, jaký jsem “typ”, jak o tom tady padlo slovo. Nikdy jsem se o to nezajímala, ani nevím, jak by se klasifikoval odstín mé pleti a vlasů (řešila jsem u světelného epilátoru a zapomněla), v tomhle jsem úplně mimo.
Mně odjakživa hádali všichni míň, nikdy jsem to nepovažovala za lichotku.
Teda jako za lichotku to taky nepovažuji, protože oni to ti lidé ani tak nemyslí. Ale tím, že se nelíčím, chodím pořád oblíkaná stejně, jak se mi chce, nedbám toho, že dáma v mém věku by měla nosit to a to…, tak mi lidé hádají třeba o 15 let méně. Ne, že bych to brala za lichotku, ale hoodně se mi to líbí a užívám si, že jsem mladšího vzhledu 🙂 A nepotřebuji k tomu vůbec žádnou péči o zevnějšek, nebo možná právě proto vypadám, že můj obličej není zvyklý na nějaké patlámo… nevím, páč nevím, jak patlámo funguje 😀
A Varaxi se ptala, proč se mi to líbí, no to je dobrá otázka, já nevím, prostě mi to přijde jako pozitivní vlastnost… pomalu se klopím do věku, kdy je stárnutí vidět, a to, že na mně zatím není, mi přijde jako výhoda 🙂 Zatím je to na mně vidět jen když mi rupne v zádech 😀
nesnáším když mě lidi pokládají za mladší-často se pak ke mě chovají s neúctou,přezíravě…. Kupodivu tohle se mi moc nestává. Já zase na lidi působím odtažitě a nepřátelsky na první dobrou, tak všichni vykají, a když náhodou někdo má pocit, že mi vykat nebude (jako že pořád se někdo najde), tak ho rychle usadím a nebo se s ním nebavím. Myslím, že mám po vsi i takovou pověst, té “staré panny”, co sice vypadá mladě, ale to jen proto, že nemá děti, takže je to vlastně špatně 😀
Nemáme. Máme nárok na příspěvek, i kdybychom šli do práce v týdnu jen jeden den a k obědu máme i salát zdarma, ten platí zaměstnavatel celý. Druhou porci bych pochopitelně taky musela zaplatit, to dá rozum, jeden pracovník = jeden oběd. A pokud mám třeba dovolenou, tak si dotovaný oběd taky nemůžu vzít, musím ho zaplatit celý.
Tak to jo, to máme stejné i u nás, že když jdu do práce jeden den v týdnu, tak mám nárok na oběd (tuším po 3 odpracovaných hodinách, tj. i jen částečný úvazek třeba).
Mluvím o tom, když chodím do práce celý týden a v jídelníčku mě zaujmou jen dva obědy. Nesmím odebrat jen ty dva, musím si vybrat i ty tři na další dny.
Dříve jsem chodila do zaměstnání, kde jsem měla na týden pět obědů, a každému bylo jedno, zda si vezmu jen pondělí a nebo zda odeberu každý den jeden. A když jsem věděla, že v pondělí je něco, co nejím, mohla jsem si klidně v úterý vzít dvě dotované porce - tu jednu náhradou za ten pondělek. Tak to byla bomba. Ale chápu, že situace s tím, že si můžete vzít dvě dotované porce náhradou za den, kdy jste si oběd neobjednali, je skutečně nadstandard.
Mě na tom štve skutečnost, že buď si ten týden musím vzít každý den jeden oběd a nebo nesmím odebrat žádný. Kdybych si objednala jen jeden oběd v týdnu, tak mi to administrativa škrtne, zakáže, a nebo mi dopíšou na zbytek týdne oběd č. 1 a nazdar. To je potrefený.
S lymfou by potřebovala pomoct moje kamarádka důchodka na vozejku, má podkolenní cystu a ta cysta asi upouští ten materiál, který se v ní hromadí, dolů do lýtka a kámoška má lýtko jako kámen. Po masážích se to lepší, ale tu cirkulaci by potřebovala zlepšit, no jak sedí celé dny na tom invalidním vozíku, tak na tu kolenní jamku nic moc. Navíc je samozřejmě tlustá, jako víc než já, takže to zpomaluje proudění a metabolismus všeho… A to by pak baba na lymfomasáži teprve koukala na zatuhliny. To by jí ruky upadly 😀
Bucasky má kámoška a to zapínání je pakárna. Bucasky plnokrevníkovi nesedí (jako že hrubě), musela bych někde napůjčovat hromadu Bucasek a zkoušet a zkoušet nebo to nějak vymyslet, buď nepočítají s tou kosatčí ploutví nahoře a nebo nesedí na plecích, na zvýšený krk můžu celkem zapomenout, pokud bych se soustředila na to, aby mu to sedělo.
Ale to je právě ono. Zádrhel není. Většina národa s trochou zkušeností v čtení číslovek to dá i bez nápovědy v podobě připrsklé přípony vedle. To jsem tím právě chtěla naznačit.
