Založte. Máme sró a platíme si výplaty. Ne, že by to bylo výhodnější než být OSVČ. Ono to vyjde asi tak nastejno. Jen teda jako OSVČ ty peníze jaksi jdou z kapsičky přímo vám, u toho sróčka je to tak jako “za rohem”. My teda máme sróčko vždycky v nějakém tom malém zisku, aby nám to podnikání věřili, ale to vy nemusíte, že 🙂
Já si naopak myslím, že chovatel může poskytnout proti přírodě velmi mnoho bonusů! Stabilní podmínky, absenci predátorů, nezávadné krmivo, dostupný zdroj vody i minerálů, to jsou všechno nezanedbatelné výhody, které umožňují nejen ptákům v zajetí žít dlouhý zdravý život.
lesnizinka:Buggyro pochopila jsem, že na koni občas i jezdíte. Asi blbě!😛Tak všude píšou, jak hypoterapie pomáhá srovnat děti s obrnou, nebo lidi po úrazech a vás to nerovná?😲 Nakonec vás musí srovnat ,,rovnačka" koňská😏
A najednou jsem i vzpomněla. Jste zkušená pěstitelka🙂 K potoku někdo vyhodil hromádku - je to ačokča?
Jsem zkušená likvidátorka ačokči, takže ano, toto je ačokča 🙂 Můžete si ta černá semínka vysadit příští rok.
Já ale na tom koni bohužel jen nepluji po rovném povrchu, jako ti hiporehabilitovaní lidé, ale sportuju s ním, jezdím rychle, v terénu a skáču… To vůbec není hiporehabilitační, to je sice pořád pohyb a sport, to jako jo, ale víme známe - sportem ku trvalé invaliditě.
Takže trochu to ježdění pomáhá kompenzovat tu kancelář, ale jen vocaď pocaď. Kdybych denně netrávila kolik hodin na nohou a sem tam i na koni, asi bych teď měla větší potíže…
Bobčo, díky za tip, až na nějakou matrošku bude, tak zakoupím. Budu muset spát u okna, protože na té matraci u stolu sedávám a důlek tam vysedím. Na druhou stranu mně se tam ten důlek na zadek líbí, to je právě to, co potřebuji, aby zadek byl v díře a páteř opřená o matraci, ale ona je ta vysezená díra malá 😀 TAk možná to dopadne tak, že koupím novou matraci na tu svou půlku postele a na tu sedací půlku postele vyhodím ty tenké matrace obě. Mimochodem, ty taky byly kupované zánovní a ne zrovna levné. Ale asi mají prostě své za sebou..
Teď čtu, že 2024: Pro letošek činí minimální mzda 18 900 korun. Na hodinu je to 112,50 Kč. Tak holky ve fabrice asi těch 110 na hodinu brát můžou, resp. nemůžou, ale zaokrouhleně jim to tak může vycházet (asi berou víc, ale počítají to v “čistém”). U nás berou i dělníci na nejnižších pozicích 20 tisíc. A když mají hnout prstem mimo zaměstnání, tak si to nechají zaplatit. Myslím, že pod 150 na hodinu opravdu ani ta naše uklízečka nepůjde, no a kluci, co nám chodí hrabat seno, ti si berou dvě stovky. Pokud do toho člověk započítá i čas přesunu na pracoviště, dohadování okolo, koruny naskakují. No kdo se nezeptá, nic neví. Teď stejně nemám nazbyt, tak si ještě chvíli budu šudlat doma sama 😀 Při těch 30 m2 mě to snad neskolí!
Jo a slípky jsem začala pouštět navolno. Vždycky je odpoledne vypustíme z voliéry napást a do tmy můžou chodit kde se jim zlíbí, jsou šikovné a zatím se vracejí pěkně navečer do kurníku. Ráno se je pouštět zdráhám, to mi je právě před létem ten nějaký predátor přepočítal. Tak jen takhle navečer, ono to má výhodu, že večer se tam většinou někdo mrcasí skoro do tmy, tak predátor snad nečíhá. A slépky se nebudou vydávat tak daleko, když jdou za chvíli domů. Včera při vypuštění byly všechny 🙂
Tak já jsem měla v sobotu rovnání od té dornovkářky. A hlásím jí, že jsem nějaká tak rozbitá, že ani spát v noci nemůžu, že kdykoli se pohnu v zádech, tělo se zakřečuje a probudí mě to, no a pak už jsem se budila i preventivně, když podvědomí pomyslelo, že by změnilo polohu. Tak jsem musela polohu měnit vědomě a pomalu a stejně jsem tam hekala, až jsem budila chlapa. Někdy to bolelo tak, že jsem si musela na pár minut sednout, aby se to urovnalo, a pak jsem hledala, jak bych si lehla. Je fakt, že ke konci prázdnin jsem asi pracovala fyzicky trochu víc (nějaké seno, dlaždice se skládaly, plachty se tahaly na stohy, nějaká voda se nosila…hm). Tak se to asi projevilo.
A dornovkářka povídá, no máte pravou kyčel výš, než levou, možná i o dva centimetry, a kupodivu teď máte i levou lopatku výš než pravou, taky o dost, to jste dřív neměla. Taky jsem si stěžovala na bolest pod lopatkou při spaní, tak mi hodila zpátky tři čtyři obratle, které byly posunuté. To teda bolelo při tom rovnání jako kráva. Rovnání lopatky a pánve tolik ne, to se rovná dynamicky při kývání končetinami, že se tomu vlastně jen jako pomůže, tak tam ty svaly asi tolik tu změnu necítily.
To vám byla taková úleva tu první noc po rovnání, já jsem spala i odpoledne po tom zákroku, úplně uvolněná, nic nebolelo, v noci jak když mě do vody hodí, naprosté blaho. No a v neděli odpoledne to začalo. A šup, pravý bok, pod žebry, a vytrvalá bolest furt, při pokusu o ležení ještě víc, celá bedra v každé pozici, no šílenství, nakonec jsem se odebrala na gauč, kde mám vyšší a měkčí matraci, že mi tu páteř trochu podepře. Totiž jak mám velkou zadnici (dozadu i do stran), tak v kterékoli poloze mi tělo dělá most mezi hrudí a zadkem, resp. bokem, a ty svaly toho korzetu musejí pořád něco dělat během ležení, a to je asi kámen úrazu, pokud je tam nějaká nesrovnalost. Takže kdykoli jsem si lehla a tělo muselo stabilizovat tu volně visící bederní, tak to všechno šlo po tom ošetření do křeče, já byla nepříčetná. Dost podobně jako před ošetřením. No nějak jsem to přetrpěla, nutno dodat, že na té vyšší a měkčí matraci lepší, protože tam se mi zadek i boky zaboří do hlubin matrace a bedra či břicho se mají šanci opřít o vršek matrace aspoň částečně. Tak jsem se trochu vyspala.
No v pondělí mě bolela celá pravá strana beder, v úterý se to začalo přesouvat bodově do oblasti mezi pánví a žebry vpravo, ve středu se to ohraničilo bodově přímo na horní hraně pánve. To už jsem si začala říkat, jestli to není třeba slepák, to bych ještě potřebovala. A docela jsem v úterý ani nemohla odpoledne ve výběhu stát na obou nohou, musela jsem pravé ulevovat, jak to bolelo. Meh. No a včera od rána konečně ústup a sláva sláva, dneska je tam cítit vzadu u páteře jen takový jako tlak, ale bolest už žádná! Už včera jsem zkusila cvičit a super, dokonce jsem po výběhu i popoběhla.
Takže přesně, jak dornovkářka hlásá, tři dny po ošetření absolutní klid, to se s tím tělo vyrovnává a sedá si to. Pak začít lehce, to jsem včera začala. Tak držte palce, dneska potřebuji dát už jezdecký trénink, ať jsme oba v cajku. Včera jsem na koně hodila jen třicetikilové dítě a trochu s ním pojezdilo lehce po jízdárně, dneska už do toho jdeme naplno, už to máme dovolené, tak snad to bude vše ok 🙂
A viděla jste tu moderní poslední řadu? To byla děsná blbost.
Nikolivěk, já mám na řady A-X od nějaké takové osmé alergii. Dala jsem to s nervama asi do té osmé řady a pak jsem odmítla se na to dál koukat. První tři řady jsou stejně top, ty můžu pořád dokola 🙂
😂 Je to Eugene. Já si zas pamatuju víc Victor. Je to Eugene Victor Tooms 😀 Já si právě ten díl taky pamatuju úplně nejvíc, protože právě to bylo takový slizký a strašidelný. No vidíte, ale zase si to nepamatuju tak dobře, Evžen zobal jatýrka, já to pomotala s tím plachým chlapcem, co vysával tuk - že bych si jako došla na lipo... 😀 Tak jestli tam máte Evžena, tak návštěvu odvolávám, jatýrek nazbyt nemám.
Vidíte, divňousi z Hory mají oči zase nějak netankujou mě. Vikťa byl pro mě náročnější, no asi taky proto, že jsem ho viděla v těch dřevných devadesátkách, zatímco Hory jsou nějaká moderna. Taky Vikťu-Evžena jsem viděla mockrát, Hory jsem si pustila jen jednou a nějak jsem se pořád musela smát, možná jsem to ani nedokoukala.
Můj největší strach během velké vody byl, že vypadne elektrika. Návrat do doby kamenné po dojití baterek od kompu a před donesením elektrocentrály do domu by byl krutý. Takže chápu ten nerv, když vám nesvítí pouliční lampa. To je na půl (napůl?) cesty, že.
Vasilisu jsem měla krysu. Teda morče. Ale bylo to morče, ergo kryska, ergo Vasilisa.
Včera jsem v dojmu z nadcházejícího kalendáře vzala do ruky Zrzavec, kam se podíváš, a četla si o výletu s ešusem na Šumavu. Podnětné. První čtení beletrie od pořízení té knihy. Dál ještě nejsem. No tak na etapy, snad to do důchodu dám 🙂
Kocourovi nic neperu. Matrace má nepovlečené k libému užití, jen z nich vysávám tak jednou za půl roku chlupy a sem tam vyčešu vyčesávačem. No a papírové krabice, jeho nejoblíbenější boudičky, ty se mění, když si vybere jinou pěknou, kterou si chce zrovna zabydlet 🙂
Mates z toho ale nikdy nevyroste 😀 Maximálně se tak uklidní, protože nebude tolik těch mladistvých hormonů, ale ta naivita a udivené dobráctví mu zůstane 🙂
N:Musí.Třeba já jsem držitel několika vyznamenání a jsem tak slušnej až mě to někdy štve.😀
😂
Dá se udělat plastika, u koní do 3 let úspěšnost (odeznění problémů) kolem 70 %, u koní starších (do 7 let?) 50 %, u tohoto 24 let … Cena holého zákroku za optimálních podmínek odhad 50 tisíc.
Z nozder není výtok, není problém s příjmem potravy, není kašel, kromě projevu při (minimální) zátěži není žádná známka, že by koni něco bylo. Na svůj věk a barvu absolutně zdravý kůň (vnějšími projevy), jen tahle maličkost.
Ono mě to dumání zase zítra pustí, to je jen prostě ten okamžitý efekt ze zážitku.
Dokud měl tyhle potíže pouze pod sedlem, tak jsem mávla rukou a říkala, tak holt bude stát na louce a budem na něj koukat, nebyl by první ani poslední. No tohle je spíš asi otázka mého pohodlí, prostě je mi blbé se jednou za týden dívat, jak lapá po dechu a jednou za měsíc se dívat, jak se dusí až vrávorá a chrchlá mi kusy sliznice po oblečení (ne, že bych si oblečení zasvinit kusy sliznice neuměla sama…).
Tak to nejste takový X-Files fanatik jako já 😀 Tím lépe. Já mít pocit, že mám v domě vhodné místečko pro pana Toomse, asi bych se odstěhovala.
U mě nesmí standardně Kocour vůbec do ložnice. Ale když už mu to dovolím, tak může i na postel 🙂 Teď má odlínáno a nepouští moc chlupů, tak může 🙂 Naštěstí do postele natahá míň bordelu jak já, takže mi to vůbec nevadí, jediný rozdíl je v těch chlupech, ty by mi teda v posteli taky nevadily, ale v oblečení ve skříních už jo, takže pobyt pana Kocoura v ložnici omezuji z toho důvodu. Kdyby v kuchyni byla pohovka, tak by byla samozřejmě jeho. Pohovka tam není, má tam hromadu čtvercových starých pružinových matrací, které si může využívat podle libosti. Poslední dobou nějak nevyužívá (papírová krabice vhodné velikosti je prý lepší), tak možná jeho táčmahál z matrací pojede do likvidace 🙂 A gauč stejně nedostane.
Megi si šla dělat hnízdo, rozervala všecka plata na vajca a vystavěla si fakt pěkné hnízdo přes ¼ místnosti.
Aby se vám tam nenastěhoval Viktor Tooms… ještě když je to lepivé, to mu vyhovuje. Pokud nastěhuje, dejte echo, dojedu na návštěvu, potřebuju zhubnout 🙂
Tak jemu nic nechybí, že. Je pěkný, nažraný, žádné jiné potíže.
99 % času
Nezlepší se, resp. pokud bude v zimě lepší těmi projevy, tak na jaře zase budeme řešit návrat do stávajícího stavu. Ale ten zdravotní stav, to je jako zničené klouby. To už nikdy lepší nebude.
Víte co, kdyby jen stál a rozdýchával to a tiše trpěl, tak beru, na to se dá koukat. Ale když to zvíře vyděšeně běhá kolem a hledá, kdo by mu pomohl, snaží se pochopit, co udělal špatně, že se mu to děje, obrací se na nás o pomoc, a my můžem jen chlácholit… myslím, že nás ani neslyšel, pak vypadal i dost dezorientovaně… My to vidíme jednou za týden, takový záchvat, ale co se děje, když tam nejsme, tak nějak doufám, že nic.
Nevíme.
Máme endo, která potvrdila tuto diagnozu, tj. dislokaci měkkého patra. Tomu odpovídají i příznaky (kůň nemůže vydechnout a proto se dusí). Při endo se kontrola vzdušných vaků nedělala, za což jsem dostala vynadáno a posléze jsem vynadala vetce, vetka prohlásila, že vstupy do VV vypadaly ok, žádná známka výtoku, zánětu, apod., což můžu potvrdit, páč já jsem držela hadičku od kamery v ruce a čučela s ní na ten display. Na druhou stranu zodpovědně musím říct, že nevíme.
Vzdušné vaky by koni nebránily v dýchání podle toho, co o tom vím, no a pokud by to byly ty, a kůň poprvé padnul s krvácením z nozder někdy v březnu nebo kdy, tak bych se divila, že by přežil doteď, protože to by ta plísinka tu tepnu už dávno prožrala a my bychom měli po starostech ☹️
Vet, co to právě viděl při ošetřování B, byl osobně u jedněch vzdušných vaků, kde do kobyly nalili nějaké desítky litrů infuzí a stejně to nedala (nevěděli zprvu, o co jde), tak říkal, že ta kobyla dýchala úplně normálně, byla klidná jak voda, prostě diametrálně odlišný průběh.
Jdu si postěžovat.
Včera jsme volaly koně k večeři a koně přilítli ze zadního výběhu (jestli sto metrů, tak hodně) a bílej zase záchvat. Tentokrát mu krev zpěněná se žvejkanou trávou tekla z huby, tak jsme polemizovaly, zda se nekousl do jazyka, posléze vyjela i nosem, takže zase rozcupované to měkké patro.
Tentokrát se fakt cukal a vrávoral fakt dlouho, několik minut, tekl z něj pot, naprosto zoufalej kůň, prvních pár desítek vteřin pobíhal okolo a snažil se toho “zbavit”, narážel do koní, snažil se “schovat”.. Do přístřešku jsme ho nepustili, jen na krytou verandu, protože kdo ho má tahat ven, kdyby tam sebou říznul (máme přístřešek členěný na boxy), navíc jeho “box” s krmením je právě na verandě. Chvílemi to vypadalo, že padne…
No tak si říkáme, že prostě už nebudeme moct koně volat na krmení takhle najednou, že budeme muset prostě pro ně nějak chodit nebo zajistit, aby neletěli. Tím se tomu vyhneme.
Ale zase přišlo na přetřes, jestli ho nedat uspat… Já jsem si furt říkala, že se ty projevy třeba zlepší, až bude chladněji, posledně při tom ochlazení před deštěm poběhl po výběhu a ten záchvat nedostal, tak jsme si mysleli, že je to na lepší cestě… No a teď zase. Jo, zase je dvacet stupňů, ale tak dvacet bude půl roku, žejo. A máti má asi pravdu, že tohle teplota moc neovlivní.
No, tak jsme zase na vážkách, co s tím. Jak jeden vet ošetřoval tu rozkoplou nohu B (mimochodem rozkoplou proto, že B uzurpoval bílého tak, že ho dostal do záchvatu, a bílej ho kopnul vlastně ze zoufalství, že se zase dusí…) a čirou náhodou byl svědkem toho záchvatu u toho koně, tak říkal, že když to viděl, má případné uspání za sebe dost podložené, a kdybychom potřebovali, ať ho zavoláme. Meh.
No nic, kůň zatím žije, ale zase to prostě v tom mozku zahlodalo.
Před 30 lety by nikdo nic neřešil a vezl by se do masokombinátu. Jestli nebyl život v něčem jednodušší…
Zrovna teda teďka otevřeli novou expo v Lbc s ještěrkama a kdovíjaký hotely teda nemaj. Záleží na druhu, pokud je to zvíře, co jen chodí po zemi, stačí mu ubikace s kusem větve a placákem, případně velkou miskou na vodu, vyšší level jsou pak zvířata, co chodí po stromech nebo po skalách nahoru, ta musejí mít teda pak to křovinné-stromové patro nebo nějakou tu stěnu na cajdání, tam pak se žene to tera do výšky.
Kamarád má pavouky, většina v krabkách “od pastelek”, páč prostě jen seděj a čuměj, ale pak má jednoho stromového, kterému musí dělat krabku na výšku a ten pavouk většinou visí někde na stěně té krabky nebo zboku na té skulptuře, co má vprostřed na chození a skovávání. Teď mu pavouci vyrostli a chce je dát do větších krabek (asi jako od mlíka) a má hlavu v pejru kvůli tomu stromovému, že jemu spešl bude asi muset koupit krabku extra, zatímco ostatní postrká do nějakých škatulí, co pohledá na půdě…
https://www.visitliberec.eu/aktuality/nova-expozice-tropickych-jesteru-v-zoo-liberec/
Hrdina ale vůbec nemusí být slušný člověk.
