Příspěvky uživatele

To samozřejmě může (resp. ne až tak jim, jako spíš vám - asi je chováte na vejce). Tady si můžete počíst: 

https://theses.cz/id/p4nhqe/Bakalarska_prace_-_Papouskova.pdf

Mno jo, jenže to by jim to zase každý rok narostlo.

Vlastně… mě napadá - existuje zvíře chlupaté, které lysá sezonně? Většina chlupatců v temperátu líná dvakrát do roka, tj. o drtivou většinu ochlupení přijdou, ale průběžně narůstá nová srst. Jestlipak by mohla existovat mutace, kdy na zimu to zvíře třeba zaroste, ale na léto mu chlupy vypadají a zůstane holé? (samozřejmě až na chlupy, které se sezonně nemění, jako jsou hmatové a kdovíjaké ještě)

Umí vůbec folikul jaksi “spát”? Teda neprodukovat chlup?

Doufám, že nezaplácávám téma, které bylo založeno s perspektivou pokračování do budoucna.

👏 skvělá práce

A to já se zase osprchuju klidně s kýmkoli, i s koněm nebo se slonem nebo s šuplíkem z psacího stolu 🙂

Jen by mě asi osobně uráželo sprchovat se třeba s pojistkovou skříní. Nebo měničem napětí. Že.

Yoda má jistě pořádný divan 😀

Naše labradoří měla svůj gauč.

Slepice jsou strašný dravci. Máme v jednom přístěnku vhodné podmínky pro chov molů, tak tam bydlí moli, krom jiného, a když se to otevře, tak člověk musí uhnout, páč u dveří fronta malých velociraptorů, kteří naskáčou dovnitř a chytají pak deset minut hmyz za letu s divokým leskem v oku.

kometa:

Taky to štěně může někdo ukrást. Nebo mu hodit něco závadného.

Proč si lidi pořád myslí, že samotný pes na zahradě je ten nejšťastnější pes?

Tak nepředpokládám, že tazatelka má za to, že se psem nebudou dělat nic jiného. Svobodný přístup na zahradu mi přijde užitečný z toho důvodu, že nemusím přemýšlet panicky, že mám doma psa, který drží silou vůle močák, ale můžu si v klidu počíst ve zpožděném spoji a nebo dojít nakoupit, když potřebuji. Tam je zahrada jasná super záležitost.

No a nechávat psa vyhřívat se na sluníčku nebo se zabávat přes den na zahradě, když tam chce být, zatímco já třeba vařím nebo uklízím (ergo se mi neplete pod nohy) mi také nepřijde jako nic trestuhodného.

Tak s těmito myšlenkami jsem psala svou poznámku 🙂

No pokud bych měla srovnávat, tak jsou náchylní jako záživný poník. Prostě jsou uzpůsobení pro vyždímání maxima z potravy, takže z vydatné potravy vyždímou vydatně. V dnešní době vlastně v podstatě normální primitiv z tohoto pohledu 🙂 A ano, tím pádem teda osla budu menežovat jako shetlanda a nikoli jako KWPN.

https://www.priroda.cz/clanky.php?detail=2962

https://www.deephollowranch.com/horse-speed/

https://equichannel.cz/diskuze/diskuze-o-konich/tratove-rekordy-a1-1

Mám zkušenost s oslíky a těžko říct, když nevíme, co je to za oslici. Jsou oslové, kteří zvládnou 60 kg celkem i jako pravidelnou zátěž, ale k těm se rozhodně většina české populace neřadí. Takže spíš takhle od boku bez dalšího bych řekla NE.

Druhá věc je, že jestli máte jakousi základní zkušenost s koňmi, tak vězte, že s osly je to v tomhle úplně stejné - je to zvíře stádové, a držet osla bez oslího kamaráda/více kamarádů je trápení toho zvířete.

Třetí věc je, že i když máte jakousi základní zkušenost s koňmi, i tak není snadné pořídit si koně “domů”. Naopak bych řekla, že je to přímo nesnadné. U osla počítejte s nesnadností tak o čtvrtinu větší, protože prostě osel je v našich končinách dost neobvyklé zvíře, a proto třeba už jen sehnat na něj padnoucí postroje je pořádná výzva. Natož třeba sehnat kováře, který zná specifika.

No a poslední věc v řadě těchto nešťastných náhod je, že žádné zvíře nepatří do ruky dětem. Ona ta oslice bude hodná týden, 14 dní (nebo taky ne), a pak dětem vysvětlí, zač je toho loket (zlomený), a protože to není žádný šlechtěný tolerantní koník, ale osel, může to taky velmi citelně vysvětlit vám, pokud nad vaším společným počínáním (myšleno vás a dětí) nebude držet odborný dohled někdo, kdo je značně zkušený alespoň ve výchově a výcviku koní.

Prosím nepořizujte si zvíře na vození pro děti a děti nechte za daleko příznivějších podmínek (pro ně, pro vás i pro ta zvířata) docházet do nějakého jezdeckého kroužku.

A jestli bude mít na zahradu přístup i bez vašeho bdělého dohledu, když už ji zmiňujete, musíte vzít v potaz, že buď mu vyhradíte místo, kde na ní může svobodně hospodařit (tedy že to místo oplotíte) a nebo vám ji zhospodaří celou 🙂 

(výkopové práce, orba, zastřihování květeny a korekční řez dřevin, vysazování z truhlíků, avantgardní výstavka domácích předmětů v zahradních expozicích…)

chudák Gustík! A teda i chudák Hary! 😀

Jen teda ano, Horsana mi připomněla. Toho zkušeného dozora jsem doporučovala, tazatelko, hlavně proto, aby se předešlo mezi vámi a koněm k nedorozumění.

Protože to je ono. Nedorozumění je příčinou veškerého problému mezi člověkem a koněm. (pokud jeden z nich není psychopat) 

Samozřejmě, moje okamžitá reakce na fyzický útok koně na mě je fyzické ohrazení. Ale hned druhá věc je pátrat po příčině toho chování. A samozřejmě příčinu odstranit. Je-li příčinou jeho nejistota, dám mu větší jistotu, je-li to neznalost, pak ho/se poučím, je-li to bolest, pak řeším zdravotní problém (vředy, záda, cajky), a tak dále.

K tomu se vztahovalo moje “pokud nedokážete vyřešit ani takovou maličkost” - vyřešit neznamená potlačit.

Jinak samozřejmě pokud budete řešit jen fyzickou inzultací, také si můžete vyrobit koně, který bude ve svém upozorňování na problém stále důraznější, až někoho jednou zmrzačí/zabije.

Tak naše děcka se to učí normálně při první vyjížďce ven 😀

Máme tato pravidla popsána i ve stájovém řádu.

Teda změnu směru ukazujeme rukou, jezdíme už bez bičíků. Navíc ne každý kůň je zvědavý na mávání bičíkem nad hlavou. Navíc bičík je neviditelný pro řidiče, lepší je nechat otevřenou dlaň (nebo mít na ruce odrazku, že). U nás změnu směru ukazuje každý jezdec samostatně, nikoli že by vedoucí jezdec zacláněl někde vprostřed cesty. Jednak je to tak zákonem vyžadováno (znamení o změně směru dává řidič, řidič je každý jezdec samostatně), za druhé zákon vyžaduje jet v zástupu (tj. nikoli že bude některý jezdec trčet uprostřed cesty), zatřetí potřebujeme, aby nás auta v případě potřeby mohla předjet.

Navíc my, pokud nás jede řekněme do pěti kusů, odbočujeme přes cestu vždy všichni naráz, tj. jednotlivě obrat vlevo, abychom na té cestě překáželi co nejkratší dobu 🙂

Jinak souhlas, dříve se jezdectví opravdu ještě řídilo nějakou štábní kulturou, tedy taky v závislosti na tom, kdo to tam vedl, že, ale dnes již po jezdecké kultuře a tradicích ani vidu ani slechu, no bohužel často ani po znalostech základních dopravních předpisů.

Předevčírem. Poník mezi páskami.

(máme výběh, který sousedí s výběhem cizích koní, takhle v létě. Výběh je normálně oplocený pletivem, sousedi mají svoje koně taky ještě ze svojí strany za el. páskou, ale my máme z našeho výběhu směrem dovnitř ještě pětimetrový pruh “uříznutý” dvojitou ohrádkou (takové nárazové “pásmo nikoho” - známe své pappenheimské…) - směrem k cizákům je kozí elektrická síť bez proudu, ale mechanicky špatně průchozí (je připevněná k lepším tyčkám, než jsou ty integrované) - směrem k našim je dvojité elektrické lanko pod proudem)

Takže mezi kozí sítí a lanky stál poník. A byl nešťastný. Všichni mu utekli, protože jsem dávala papání, místovala, dávala čerstvoučké seníčko do domečku, aby na ně hodným nezdrhacím konýškům nepršelo. A jeho jsem tam nechala úplně do konce svého počínání. Mezitím pracoval pilně na tom, aby mezi ohrádkami nic nerostlo, ale to prosím nikoli okusem, ale zběsilým nakrknutým cvalem sem tam (tak se mi to líbí, aspoň ho to zase nebude chvíli lákat strkat tam rypák). 

No a pak jsem pro něj došla, zmetka jednoho, moudře jsem si vzala izolovanou tyčku na zvednutí ohrady, aby mohl projít. Jsem si myslela. No ale pro něj - ta hrůza! Přece nemůže podběhnout pod těmi lanky, když jsou zvednutá do metru a půl a on měří metr deset! Neproniknutelná zábrana, pod ohradami se přece nechodí (on se vlastně mezi těmi ohradami zhmotnil, kdybyste nevěděli), čiré zděšení, voko jako talíř, nozdra jako kolo od traktoru 😀 Ve chvíli, kdy jsem prohlásila, že já mám na tyhle srandy celý den, ať nespěchá, a vše si důkladně rozmyslí, prosáknul poník hbitě zpátky do výběhu, jako by tam žádné zvednuté lanko nebylo a s kvíkáním a vzteklým vyhazováním zapadnul do domečku 😂

Buggyra byla pozorná právě už koncem minulého týdne, proto tak letěla do lesa. Jenže v lese houby… asi se to víc vypršelo u vás nebo co 🙂 Ale vyrazím, vyrazím… Dneska ještě ne, dneska auto do servisu a zalévat stromečky a když bude odpo lidsky (ne proudy vody shůry), tak sekat. A zítra ještě ne, protože odpoledne má být lidsky, tak se bude určitě sekat (asi půlhektárek, tak to nějaký čas spápne). Ale možná středa… Ono taky teď jsou lesy proběhané od víkendových túristů. Tak ta středa nejdřív.

Letos asi nebude taková hrůza s tím propršeným srpnem a neúrodou. Na Benešovsku sklízeli obilí zvesela již koncem července v těch největších vedrech, měli to pěkně proschlé, tak to jim to šlo. A když jsem jela zpět na sever, tak podél dálnic skoro všechno už holé, odvezené, jen sem tam ještě řádek slámy.

Houba teda ani práša. Centimetr pod zemí sucho na troud. 

Včera jsem vykopala česneky, trochu už pozdě, ale přeci - bála jsem se, aby mi po tom dešti ještě neshnily, když už jsem je tahala pozdě. No a tahala jsem je úplně suché, z kamenné suché půdy. Naštěstí naproti očekávání se celkem urodilo, dávala jsem do země svazek ani ne půl kila a vytáhla jsem plný kyblík, tak nějaká ta produkce jedna ku deseti by mohla být 🙂 Minimálně na objem.

Po radikálním zásahu stran rozbujelosti rajčat po dovče se začíná snaha vyplácet a první plody dozrávají, tak jsem zvědavá, jakou budou mít letos vegetační dobu. Jsou pod stříškou, tak by nemusely odejít hned zkraje. Letos jsem je též zajistila při výsadbě vápníkem. Tak uvidím, zda to mělo příznivý dopad. A pokud se pěstování na tomto konkrétním místě osvědčí, pořídím tam trvalý zvýšený záhon (stluču si), ať mám jednodušší práci a rostliny více prostoru 🙂 Teď jsou tam ložené v igelitových pytlích.

Slípky spořádaně nesou střídavě 7 a 8 vajec na 8 nosnic, tož jsem spokojená. A přestaly zanášet - našly si nové snášecí místo venku pod střechou, kam jim byla poskytnuta snášecí bedýnka a líbí se jim tam.

Já koním práškové doplňky do KD míchám tak, že kápnu do krmiva olej, který to nalepí 🙂 Takže pokud máte možnost takto přimíchávat třeba na denní spotřebu, tak mám za to, že tím by se to vyřešilo. Jen vychytat množství oleje, aby zbytečně nemastil nádoby, ale vychytal účinně prach.

Já jsem včera venčila jen sebe, ale protože jsem tušila, že se delší dobu budu pohybovat v dešti, pořídila jsem hned včera u vietnamské komunity za tím účelem pláštěnku. Lehoučká, tenoučká, ale teda na to, že má být na postavu 170-180 cm, tak mi, sotva 165, byla úplně akorát (menší tam neměli, naštěstí, asi věděli, proč). Byla do botanické zahrady v Liberci velmi elegantní 🙂 A následně na kopání česneku ze země velmi praktická (nyní již ne tak elegantní). Jen teda nic do terénu samozřejmě, je to takový tenoučký igelitek, křivě se na to podíváš a roztrhne se.

Do terénu a na práci mám totiž rybkab. Tj. rybářský kabát (takový ten na výlov rybníka, né ten na křesílko na pláž). A to je vám dokonalá věc 🙂 Průramky to má od výroby prostřižené, vysoký límec (za krk neprší), průduchy na zádech (přes díry na lopatkách je svrchní díl s přesahem, takže nezateče), velmi odolný materiál (tomu mému je tak odhadem čtyřicet let mládí) a nikdá ani ďovírka (když jsem si prosekla kapsu nějakým hřebíkem nebo čím, přelepila jsem ji izolepou a jede se dál). No, je to nějaká pogumovaná textilie, tenkrát žádné tydle funkční materiály nebyly, ale celek tedy vysoce funkční je.

Jj, já zažila pár převlečených valachů, a mně to vyhovuje prostě víc 🙂 Měla jsem na ně asi i štěstí. A nebo mě odhadly a chovaly se tak, abychom se domluvily - to je klidně možné! Koně jsou totiž geniální.