S dospělými bych klidně taky kamarádila a nebo s kýmkoli, koho nemusím do ničeho nutit 🙂 To bych si tam prostě chodila přednášet, protože mě to baví, a ti studenti by ten předmět dělali, protože je to baví, si to vybrali, mají zájem to udělat. Ale když vám několik jedinců na základce pravidelně rozvrací hodinu a nemůžete nic, protože známky je nezajímají a na poznámky už není místo ani na tom dolepeném dvojlistě a rodiče jste za ty dva roky na třídních schůzkách ještě neviděla…
Mno jo, násilná výchova, to se dnes nenosí. Pak jsou z toho traumata do konce života, jako máte vy 🙂
Fikovnice:A proč jste vlastně Buggyro přestala učitelovat? Nebavilo Vás to?
Nebavilo to děti a rodiče 🙂 Já neumím haranty motivovat, nejsem s nima kamarádka, a to se dneska musí, když už se děti nesmí bít. Takže nejsem vhodná pro učitelování u základní školy. Ještě tak přednášet někde na gymplu volitelné předměty, kde ty děti mají vnitřní motivaci, to by šlo. Ale asi mi to nestojí za to 🙂 Na nervy je to fakt náročné.
Ty plevelné nemusejí. Ty se nakonec chytají i jako návnady na ty velké.
No i některé děti jsou samovychovávací, o tom žádná 🙂
Včera se nám tu koupala jedna otužilkyně, až po krk se válela v řece, která teče přímo z hor, tak jako fujky, jen jsem na ni koukla, a hned jsem kýchala 😀
Ve věku, kdy musím dítěti do jeho kontaktu se zvířetem fyzicky zasáhnout, funguje to jako výcvik toho psíka, který se učí, co ano, a co ne. Jednoduché 🙂 Jako samozřejmě dosaďte si tam slova, jaká vám budou příjemnější. Však výcvik je také nenásilný, stejně jako socializace. Nevidím rozdíl. Ten nastává až ve chvíli, kdy se s dítětem zvládám domluvit. Což se zvířetem úplně nezvládám (myšleno řečí, větami…).
“se k tomu používají” - to myslíte k drezuře? To jste si možná nerozuměly nějak v pojmech, mula se rozhodně pro drezuru nijak hojně nepoužívá, a to ani v zahraničí. Je totiž stavbou těla a temperamentem k drezuře nevhodná. Resp. k vyšší sportovní drezuře, samozřejmě. Ale i příznivci klasické drezury si vybírají plemena k tomuto účelu šlechtěná, zejména barokního typu. Tak si spíš myslím, že se jedná o nějaké nedorozumění.
Muly se využívají hojně k terénnímu ježdění a v některých oblastech k pracovnímu ježdění. K tomu jsou velmi vhodné, pohybují se krátkými kroky a nezvedají tolik nohy od podkladu, proto jsou pohodlnější a jistější při pohybu v terénu. To jsou v podstatě opačné požadavky než mají lidé na drezurní koně (kde je vyžadována vyšší akce končetin a energický kmih, schopnost se snadno podsadit a podobně).
https://www.ifauna.cz/clanky/5673-pravdy-a-myty-o-lnenem-seminku.html
Zde si přečtěte: https://equichannel.cz/clanky/nakrm-sveho-kone/nakrm-si-sveho-kone-2-myty-a-fakta-o-krmivech-pokracovani
Jen teda opravím, vojenské sedlo s výklopnými ližinami nesedí každému koni. Samozřejmě nejen úhlení ližin, které je automaticky nastavitelné tím, že jsou na pantu, ale také jejich délka a prohnutí a vzdálenost od sebe musejí koni sedět. A tam bývá již kámen úrazu. Dřív byly vojenské chovy a chovy teplokrevných koní pro armádu velmi uniformní a také se tato sedla samozřejmě podkládala složenou vlněnou dekou, která spoustu nedostatků vykryla.
Proto zdůrazňuji, že to sedlo musí sedět. A to tedy nejen koni, ale i jezdci. A ještě se v něm musí umět sedět.
Můžou ji vcelku - klidně jim tam dejte celý ten klas, jak je (vhodné chránit před znečištěním, někdo klidně i zavěsí do prostoru). Klidně jim ji můžete dát i čerstvou 🙂
Jj, chodím do práce v létě v různých sandálech a podobných (asi i lodičky se mezi nimi najdou), tak potřebuji, aby punčochy zvenčí vypadaly ještě “jedle” 😀
Tomu vyztužení se říká “sed” 🙂 Býval kožený, ale dnes se dělá z různých materiálů. Já zase taková švadlena nejsem, ono to má nějaký střih, musela bych to nějak sešít, a to už je nad moje schopnosti. Navíc vše šiji v ruce, už dva roky si říkám, že si koupím na tohle nějakou tu jednoduchou mašinku… Já můžu nosit na ježdění přímo rajtky, ale chci nejdřív sdělat ty vietláky, ty mám asi dvacatery, a pořád točím ty čtvery nejhorší, abych to mohla konečně vyhodit (jedny už jsem rozstříhala na záplaty!) 😀 Až vyhodím poslední vietláky (asi v důchodu, počítám), tak teprv investuji do nějakých nových kalhot na cajdání u koní. No, je mi líto to vyhodit, když to ještě můžu nosit, že. A není mi líto to ušpinit, oválet, utřít do toho třeba ruce od barvy a tak. To bych u placených kalhot měla zábrany (vietláky jsou poděděné). No a takhle já si tady žiju. Benzinu za 40/l do nádrže mi líto není, tepláků za stovku mi líto je, a radši je budu hodiny zašívat, a pak chodit po vsi s holým zadkem 🤣
Nemám kde vzít staré rifle. A navíc nemám ráda nepružné materiály, tak by mi to vadilo. Ono do těch řídkých vietláků už by se to asi ani nedalo pořádně našít…
K tomu a rodiče téměř nijak nezasáhnou nebo jejich napomínání nemá vůbec žádný efekt…
to už je otázka výchovy rodičů. Pokud rodiče nemají v pořádku řečený morální semafor, pak nechají holt dítě trápit zvíře, a dítě nemá šanci se od nich naučit správnému chování. Takoví rodiče často sami k správnému zacházení se zvířaty nebyli vycvičeni, a tak nemají moc co předat… Pokud ti rodiče sami neumějí odhadnout situaci, pak je na místě nechat si poradit od člověka s potřebnými znalostmi, tedy s odhadem na chování zvířat i dětí.
Samozřejmě se netýká toho, kdy “napomínání nemá efekt”. Tam je evidentní, že výcvik dítěte rodiči má vážné trhliny a nejspíš si to dotyční ani neuvědomují nebo to různě omlouvají.
Když je dítě vychované, lze ho vycvičit, aby se ke zvířeti chovalo náležitě, i v případě, že samo dítě ke zvířatům vztah nemá. Ale samozřejmě dítěti, u kterého si nejsme jisti jeho morálními hodnotami, musíme zajistit dozor.
Lze vycházet z toho, že dítě coby tvor zvídavý, bude se zvířetem nešetrně zacházet vždycky, protože bude jednoduše zkoumat reakce zvířete, stejně jako zkoumá reakce kamarádů nebo vlastní hranice. Známe - nesahej na plotnu, stejně si sáhne. A to je ohroženo dítě samotné. Ohrožení druhého tvora nebude zdaleka takovým argumentem.
Pokud nemáme dítě vychované tak, aby bylo v blízkosti zvířat ovladatelné, potom ho prostě do blízkosti zvířat neuvádíme. A pracujeme na výchově povšechně, protože toto není jen výchovný problém u zvířat, ale takové dítě bude mít výchovné problémy i v jiných oblastech, pochopitelně. Ve chvíli, kdy je dítě ovladatelné u nových podnětů neživých, můžeme přistoupit k regulovanému seznamování s živými tvory jiných druhů.
Takže můj návod na to, jak zajistit, aby dítě bylo vůči zvířeti “empatické” - nařídit mu to a důsledně zajistit dodržování. Ve věku, kdy dítě ještě nějaké vysvětlování nepochopí, nezbývá jiného, než fyzické zásahy do jeho projevů v blízkosti zvířete. Ve věku, kdy dítě chápe vysvětlování, je třeba stejně důsledně hlídat, protože na vysvětlování rádo “zapomene”, takže dokud na to nemá vnitřní semafor (morální integritu), pořád je nutné ho regulovat vnějšími zásahy.
Odkdy je dítě schopné to pochopit - myslím, že definice s lopatičkou a pískovištěm je trefná, a to je u každého dítěte individuální. Odkdy je schopné si uvědomit důsledky svého jednání - to hodně moc záleží na přístupu rodičů k výchově, některé děti si to neuvědomovaly ještě ani na základce, a to mluvím pouze o přímých důsledcích, jako že když počmárám učebnici, tak ji budu mít počmáranou (když budu tahat kočku, tak mě podrápe). Nepřímé důsledky jako že když počmárám učebnici, tak mi ji na konci roku nevezmou zpět a mamka bude muset platit její zbytkovou hodnotu (když budu tahat kočku, tak ke mně příště už nepřijde), to už je daleko za schopnostmi prvostupňových dětí.
Jo, houby jsem kontrolovala v pátek, sucho sucho, pár holubinek nebo čeho, ale to nesbírám. Pod modřínem pod hrabankou se leskly zlaté kuličky budoucích klouzků, ale v tomhle suchu se bojím, že moc nevyrostou. No, uvidím teď na konci týdne, snad se tam dostanu.
lesnizinka: strávila jsem tam místo plánované hodiny skoro tři😎 nakoupila kde co, protože se mi všééééchno hodilo😛To je lepší, než vlézt do hader, tohle je pro mě velká zábava, narozdíl od toho nakupování oblečení👎
Já do železářství prostě NESMÍM 😀 Jinak tam trávím hodiny a přebírám, a ještě tuhle karabinku a nehodila by se mi tahle lepící páska a vlastně novou násadu a hrabičky jsou už skoro uhrabané… konec se mnou… u výlohy s oblečením se ani nezastavím, oblečení dostávám obnošené od kamarádek, v podstatě nic krom spodního nekupuji, max něco konkrétního na bazoši.
Canka: jéé, já chci taky ohýnek a buřtíky! Třeba by se mohlo zadařit v neděli po závodech? Ale spíš ne, to všichni letí domů… Tak asi spíš někdy spunktuju rodinu…
-----------
My jsme mezitím dosušili seno (stroj funguje! Asi se mu prostě nelíbí sekačka, protože s obracečkou běhal úplně bez problémů). A včera nám ho zemědělec nalisoval - tři malé kulaté balíky toho jsou! Řekla bych dohromady tak jeden a půl velkého. Tak máme za tři stovky (za lisování) a pár hodin práce seno na 14 dní 🙂
A podařilo se mi dobře koupit oves, za 400,-/q, takže jsem včera s chlapem skládala tunu do barelů. Jeden jediný pytel se nám nevešel, tak ještě podumám, zda má cenu vyprazdňovat nějaký barýlek s vodou, abych do něj ten pytel zvrhla. Spíš si počkám, pytel jsem umístila do stínu na jeden z barelů pod střechou, tak když se do něj nepustí myši nebo slepice, mohl by tak vydržet ten měsíc, než zkrmíme jeden ze dvou barelů ještě se starým ovsem.
--------------
Bobčo: když ta nádrž na vodu je pod zemí. A nádoby na pití pro koně jsou nad zemí. Bohužel tedy nelze pustit vodu samospádem. Ostatně proto nám taky nefungovalo zezačátku zalití toho čerpadla. Známá se holedbala, jak má s těmi čerpadly-vodárnami zkušenost, tak jsem řízení práce nechala na jí, ale jak byla vodárna průchozí, tak když jsem lila vodu do vodárny, rovnou pokračovala ta voda do té podzemní nádrže. Což známá nějak nepostřehla, dokud jsem jí to nevysvětlila (třikrát a názorně neukázala). Neustále se dušovala, že jí to takhle u ní v mládí fungovalo. No, tak ještě přikoupila zpětnou klapku, s tou i věřím, že by to mohlo fungovat. Ale nebyl čas to vyzkoušet, a hlavně není již nutnost, protože mám toho Mališe, který se vejde všude a jede jak dráha.
----------
K tomu šití: já si teď věčně záplatuju tepláky (vietláky) v rozkroku, jak jezdím na koni, tak ty staré řídké prostě už trpí. Dřív jsem jen stahovala ty díry, je to pružný materiál, tak se dalo, ale když už je díra přes půl stehna, tak přichází na řadu záplata - to je sranda práce s tím 🙂 A samozřejmě je to vždy dočasné řešení, než se prodřou švy na té záplatě…. No a druhá věc, kterou spravuji, jsou šlapky od punčocháčů. Sedím v práci ve studené místnosti, nosím tu zimní teplé punčochy i v parném létě, a jak v nich celé dny cajdám (v zimě si je ke koním nesundavám), tak jsou prošlapané (půl dne v holinách udělá své). No a tam tedy pod paty už také dávám záplaty, protože štupování se mi zkrátka nevyplatí, ta příze se brzy prošlape, a celá štupovačka se rozpadne, to je lepší ta záplata. A na špičky jsem se naučila fígl - vkládám do nich špičky z ošlapaných ponožek 😀 Takže zvenčí vypadá ta punčocha relativně normálně (pokud tou spravovanou šlapkou nemávám někomu před xiftíkem, což nějak normálně v práci moc nedělám 🤣) a můžu v tom chodit i do civilizace, a překvapivě trvanlivost těchto řešení je velká. Vloženou špičku z ponožky dám totiž prodřeným palcem směrem k malíčku záplatované punčochy, takže mám kryté obě díry - i tu v punčoše, i tu v bývalé ponožce. Ale letos budu muset koupit dvoje nové punčochy, protože něco už se spravit nedá, v jedněch už mám díru rozedranou až nad patu na úroveň kotníku, a ačkoli je mi to vážně líto, budu je muset vyhodit. Nic to dnes nevydrží, což je záměr obchodníků, ale jinak jsou ty punčochy v cajku, tak mě to štve. Možná si je nechám na záplaty 🙂
Závody budou až další neděli (17.9.). Ale panika už teď, protože pochopitelně sice jsem už spíchla nějaké ty kokardy a dala do kupy nějaké ty ceny, ale musím dát také do kupy překážky a připravit plac, v sobotu ještě jedu na jiné závody, tak se to musí stihnout ve středu a v pátek, kdy přijdou holky na výpomoc. Asi se to zvládne, ale bez těch nervů by to nebylo ono, že ano 🙂 Dokonce snad na věži rozhodčích konečně budeme mít počítač a už se nám nestane, že bychom špatně spočítali výsledky…
A taky že žák, který strčil do mě, dostal od rodiče naloženo tak, že se neposadil měsíc. A od té vteřiny nejuctivější dítě, nosilo mi kazeťák, běhalo pro třídnici - já ho pak měla snad i ráda! 😀
Jojo, kozy mít prostě nemůžu, těch důvodů se schází čím dál víc. 🙂
Já jsem nad tím nepřemýšlela, třeba to funguje proto, že to máte mezi domy, třeba proto, že ovce pořád zavíráte, cojávím. Hlavně že to funguje, a pro welfare ovcí furt lepší zavírat než nechat žrát vlkem. Člověk ve vaší situaci holt musí volit menší zlo.