»
Odpověď na příspěvek uživatele
orionka-2 z 04.11.2024, 21:48:31
Počkat, přece když posílám dítě do školy, tak nejsem hluchá a slepá. Přece tak nějak vnímám, co v té škole ty děti dělají a probírají, a s dítětem o tom mluvím. Pokud nesouhlasím s něčím, co se na škole děje, tak se školou komunikuji. A s dítětem taky.
Teda to bych dělala jako rodič já.
Jako okusitel učitelského prostředí vím, že rodiče předáním dítěte do školy často upadnou do komatu, kdy mají pocit, že dítě už není jejich starost, a mají naopak pocit, že za vše, co od té vteřiny dítě řekne, udělá nebo vymyslí, může škola.
Tak ale kristepane, kde jsou rodiče toho dítěte, když se to dítě potácí v nějakých problémech s identitou? Jak se může stát, že dítě se rozhodne nechat se přeoperovat a následně zjistí, že to chce vrátit?
Přišlo mi dítě na kroužek a říkalo, že chce docházet, tak jsem si vyžádala kontakt na rodiče a začala se s nimi domlouvat, co je vše potřeba. A rodiče byli překvapení, jaké máme požadavky například na pravidelnou docházku. A maminka mi bezelstně sdělila, že se s tatínkem dohodli, že dcerka si bude plnit školní povinnosti, to jo, ale výběr volnočasových aktivit a dodržování jejich harmonogramu a vůbec jakýkoli přístup ke kroužkům nechají na dítěti. Jedenáctiletém. Takže dítě mi jednou přišlo, jednou ne, když jsem ho donutila se omlouvat, tak omluva zněla “prší, nechce se mi” nebo “radši si budu hrát s dětmi na hřišti”. Tak jsem rodičům sdělila, že takto tedy ne (dítě mi přišlo na polovinu dohodnutých lekcí), a maminka mě líbezně obeznámila s tím, že ona na dítě tlačit teda rozhodně nebude, takhle to nemají dohodnuté, a že jestli chci, aby dítě cosi dodržovalo, tak si to s dítětem musím vyřídit sama 😂 Jakože jim to dítě taky můžu vychovávat, jsem slyšela mezi řádky. Mno jo, tohle dítě bude mít život sakra těžký. A jestli se za pět let zamotá do genderové problematiky, tak hádám zrovna tihle rodiče řeknou “jasně, je to na tobě, vyřeš si to sama, my ti zaplatíme, co budeš potřebovat”. To je, co? 👌