chudák Gustík! A teda i chudák Hary! 😀

Jen teda ano, Horsana mi připomněla. Toho zkušeného dozora jsem doporučovala, tazatelko, hlavně proto, aby se předešlo mezi vámi a koněm k nedorozumění.

Protože to je ono. Nedorozumění je příčinou veškerého problému mezi člověkem a koněm. (pokud jeden z nich není psychopat) 

Samozřejmě, moje okamžitá reakce na fyzický útok koně na mě je fyzické ohrazení. Ale hned druhá věc je pátrat po příčině toho chování. A samozřejmě příčinu odstranit. Je-li příčinou jeho nejistota, dám mu větší jistotu, je-li to neznalost, pak ho/se poučím, je-li to bolest, pak řeším zdravotní problém (vředy, záda, cajky), a tak dále.

K tomu se vztahovalo moje “pokud nedokážete vyřešit ani takovou maličkost” - vyřešit neznamená potlačit.

Jinak samozřejmě pokud budete řešit jen fyzickou inzultací, také si můžete vyrobit koně, který bude ve svém upozorňování na problém stále důraznější, až někoho jednou zmrzačí/zabije.

Tak naše děcka se to učí normálně při první vyjížďce ven 😀

Máme tato pravidla popsána i ve stájovém řádu.

Teda změnu směru ukazujeme rukou, jezdíme už bez bičíků. Navíc ne každý kůň je zvědavý na mávání bičíkem nad hlavou. Navíc bičík je neviditelný pro řidiče, lepší je nechat otevřenou dlaň (nebo mít na ruce odrazku, že). U nás změnu směru ukazuje každý jezdec samostatně, nikoli že by vedoucí jezdec zacláněl někde vprostřed cesty. Jednak je to tak zákonem vyžadováno (znamení o změně směru dává řidič, řidič je každý jezdec samostatně), za druhé zákon vyžaduje jet v zástupu (tj. nikoli že bude některý jezdec trčet uprostřed cesty), zatřetí potřebujeme, aby nás auta v případě potřeby mohla předjet.

Navíc my, pokud nás jede řekněme do pěti kusů, odbočujeme přes cestu vždy všichni naráz, tj. jednotlivě obrat vlevo, abychom na té cestě překáželi co nejkratší dobu 🙂

Jinak souhlas, dříve se jezdectví opravdu ještě řídilo nějakou štábní kulturou, tedy taky v závislosti na tom, kdo to tam vedl, že, ale dnes již po jezdecké kultuře a tradicích ani vidu ani slechu, no bohužel často ani po znalostech základních dopravních předpisů.

Předevčírem. Poník mezi páskami.

(máme výběh, který sousedí s výběhem cizích koní, takhle v létě. Výběh je normálně oplocený pletivem, sousedi mají svoje koně taky ještě ze svojí strany za el. páskou, ale my máme z našeho výběhu směrem dovnitř ještě pětimetrový pruh “uříznutý” dvojitou ohrádkou (takové nárazové “pásmo nikoho” - známe své pappenheimské…) - směrem k cizákům je kozí elektrická síť bez proudu, ale mechanicky špatně průchozí (je připevněná k lepším tyčkám, než jsou ty integrované) - směrem k našim je dvojité elektrické lanko pod proudem)

Takže mezi kozí sítí a lanky stál poník. A byl nešťastný. Všichni mu utekli, protože jsem dávala papání, místovala, dávala čerstvoučké seníčko do domečku, aby na ně hodným nezdrhacím konýškům nepršelo. A jeho jsem tam nechala úplně do konce svého počínání. Mezitím pracoval pilně na tom, aby mezi ohrádkami nic nerostlo, ale to prosím nikoli okusem, ale zběsilým nakrknutým cvalem sem tam (tak se mi to líbí, aspoň ho to zase nebude chvíli lákat strkat tam rypák). 

No a pak jsem pro něj došla, zmetka jednoho, moudře jsem si vzala izolovanou tyčku na zvednutí ohrady, aby mohl projít. Jsem si myslela. No ale pro něj - ta hrůza! Přece nemůže podběhnout pod těmi lanky, když jsou zvednutá do metru a půl a on měří metr deset! Neproniknutelná zábrana, pod ohradami se přece nechodí (on se vlastně mezi těmi ohradami zhmotnil, kdybyste nevěděli), čiré zděšení, voko jako talíř, nozdra jako kolo od traktoru 😀 Ve chvíli, kdy jsem prohlásila, že já mám na tyhle srandy celý den, ať nespěchá, a vše si důkladně rozmyslí, prosáknul poník hbitě zpátky do výběhu, jako by tam žádné zvednuté lanko nebylo a s kvíkáním a vzteklým vyhazováním zapadnul do domečku 😂

Buggyra byla pozorná právě už koncem minulého týdne, proto tak letěla do lesa. Jenže v lese houby… asi se to víc vypršelo u vás nebo co 🙂 Ale vyrazím, vyrazím… Dneska ještě ne, dneska auto do servisu a zalévat stromečky a když bude odpo lidsky (ne proudy vody shůry), tak sekat. A zítra ještě ne, protože odpoledne má být lidsky, tak se bude určitě sekat (asi půlhektárek, tak to nějaký čas spápne). Ale možná středa… Ono taky teď jsou lesy proběhané od víkendových túristů. Tak ta středa nejdřív.

Letos asi nebude taková hrůza s tím propršeným srpnem a neúrodou. Na Benešovsku sklízeli obilí zvesela již koncem července v těch největších vedrech, měli to pěkně proschlé, tak to jim to šlo. A když jsem jela zpět na sever, tak podél dálnic skoro všechno už holé, odvezené, jen sem tam ještě řádek slámy.

Houba teda ani práša. Centimetr pod zemí sucho na troud. 

Včera jsem vykopala česneky, trochu už pozdě, ale přeci - bála jsem se, aby mi po tom dešti ještě neshnily, když už jsem je tahala pozdě. No a tahala jsem je úplně suché, z kamenné suché půdy. Naštěstí naproti očekávání se celkem urodilo, dávala jsem do země svazek ani ne půl kila a vytáhla jsem plný kyblík, tak nějaká ta produkce jedna ku deseti by mohla být 🙂 Minimálně na objem.

Po radikálním zásahu stran rozbujelosti rajčat po dovče se začíná snaha vyplácet a první plody dozrávají, tak jsem zvědavá, jakou budou mít letos vegetační dobu. Jsou pod stříškou, tak by nemusely odejít hned zkraje. Letos jsem je též zajistila při výsadbě vápníkem. Tak uvidím, zda to mělo příznivý dopad. A pokud se pěstování na tomto konkrétním místě osvědčí, pořídím tam trvalý zvýšený záhon (stluču si), ať mám jednodušší práci a rostliny více prostoru 🙂 Teď jsou tam ložené v igelitových pytlích.

Slípky spořádaně nesou střídavě 7 a 8 vajec na 8 nosnic, tož jsem spokojená. A přestaly zanášet - našly si nové snášecí místo venku pod střechou, kam jim byla poskytnuta snášecí bedýnka a líbí se jim tam.

Já koním práškové doplňky do KD míchám tak, že kápnu do krmiva olej, který to nalepí 🙂 Takže pokud máte možnost takto přimíchávat třeba na denní spotřebu, tak mám za to, že tím by se to vyřešilo. Jen vychytat množství oleje, aby zbytečně nemastil nádoby, ale vychytal účinně prach.

Já jsem včera venčila jen sebe, ale protože jsem tušila, že se delší dobu budu pohybovat v dešti, pořídila jsem hned včera u vietnamské komunity za tím účelem pláštěnku. Lehoučká, tenoučká, ale teda na to, že má být na postavu 170-180 cm, tak mi, sotva 165, byla úplně akorát (menší tam neměli, naštěstí, asi věděli, proč). Byla do botanické zahrady v Liberci velmi elegantní 🙂 A následně na kopání česneku ze země velmi praktická (nyní již ne tak elegantní). Jen teda nic do terénu samozřejmě, je to takový tenoučký igelitek, křivě se na to podíváš a roztrhne se.

Do terénu a na práci mám totiž rybkab. Tj. rybářský kabát (takový ten na výlov rybníka, né ten na křesílko na pláž). A to je vám dokonalá věc 🙂 Průramky to má od výroby prostřižené, vysoký límec (za krk neprší), průduchy na zádech (přes díry na lopatkách je svrchní díl s přesahem, takže nezateče), velmi odolný materiál (tomu mému je tak odhadem čtyřicet let mládí) a nikdá ani ďovírka (když jsem si prosekla kapsu nějakým hřebíkem nebo čím, přelepila jsem ji izolepou a jede se dál). No, je to nějaká pogumovaná textilie, tenkrát žádné tydle funkční materiály nebyly, ale celek tedy vysoce funkční je.

Jj, já zažila pár převlečených valachů, a mně to vyhovuje prostě víc 🙂 Měla jsem na ně asi i štěstí. A nebo mě odhadly a chovaly se tak, abychom se domluvily - to je klidně možné! Koně jsou totiž geniální.

Jakou má Okamura formu? 

Na bábovku?

Pokud je v místě, kudy jedete, dopravně značená jezdecká stezka, máte dokonce povinnost ji použít, nikoli že můžete. Pokud vás  v tom místě načapou mimo tuto (dopravní značkou) značenou stezku, pak vás mohou pokutovat zcela jistě.

Pokud je náměstí pěší zónou, potom tam jako jezdec na koni nemáte co dělat, takže na takovém náměstí vás mohou pokutovat. Dále nesmíte jezdit po chodníku a po dopravně značené cyklostezce a stezce pro pěší. Všechny tyto případy jsou pokutovatelné. A další místa, o kterých hovoří legislativa (třeba dálnice, že).

Jezdec na koni je brán jako řidič. A pochopitelně jako účastník provozu. "jezdec na zvířeti" je spíš definice typu účastníka provozu pro potřeby legislativy.

(mimochodem, skvělá věc, co jsem objevila a na iF nešla - obrázek zkopíruji z webu pouze do schránky (nemusím ukládat někam do počítače) a ťuknu myší do prostoru “Fotografie” a dám ctrl/v a on se vloží 🙂 )

A to já zase koně biju (jo, řeknu to takhle na rovinu, žůžové holšišky prominou). Chňapne po mně - zařvu a dostane facku, až poskočí. Kousne mě? No to ani nebudu komentovat, radši, aby mě ještě někdo nepopotahoval. Pravda je, že na kousnutí zpravidla nedojde, protože stačí moje reakce na “blbej ksicht”. Většina koní si dvakrát rozmyslí, jestli vůbec chňapne, a na nějaké kousnutí nemají ani pomyšlení (resp. u nás se vedou koně tak, že je to nesmí “ani napadnout”).

Ale jsou i jiné možnosti, bez bití (na to nemám trpělivost a koně to pomaleji chápou, ale k výsledku se dostanete), a to je například práce za trest. Tj. chňapne, a člověk ho nechá couvat (klidně po boxe dokolečka), dokud neuzná, že trest byl dostatečný. Couvání je nejpraktikovanější trest, co jsem koukala, ale určitě se dá vymyslet i něco jiného, zpravidla náročný pohyb - třeba i ustupování na holeň. A někteří lidé také svého koně vychovávají nikoli tak zcela při běžném kontaktu, ale chodí si tyhle problémy řešit třeba do kruhovky nebo jiného cvičebního prostoru. Tam tu efektivitu v přesvědčování vidím ještě nižší, ale určitě to nakonec funguje.

Milá tazatelko, vám bych doporučila zkušeného koňáka jako dozor. Pokud si neporadíte s takovou drobností jako je chňapání a občasné štípnutí (protože ten kůň vás skutečně ještě nekousnul, to byste psala jinak), čekají vás brzy další nemilá překvapení. Měli jsme milionového houpacího koně ze sedla, ale ze země k němu směli jen poučení lidé, a když u nových majitelů k němu do ohrady vlezla nic netušící nezkušená, tak ji skalpoval…

Verun, držím palce, ať je to vyřešené! Jestli to do zimy bude dobré, tak věřím, že máte vyhráno 🙂

Vím pouze o chovatelích paso fino colombiano, mám za to, že o peruánských paso budou mít velké povědomí, každopádně za zeptání nic nedáte -

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/172470492/hrebec-paso-fino-colombiano-rolls-royce-mezi-konmi.php

Jo, valaši jsou hravější 🙂 My s poníkama pořád a neustále něco řešíme, ale na takové té hravé bázi, kdy když řeknu “dost”, tak je kůň od vteřiny v lati. Zatímco když se se mnou dohaduje kobyla a já řeknu “dost”, tak se kobyla akorát naprdne/urazí. (rozumějte, valach se hodí do klidu, kobyla zvýší tenzi) - to jsou moje zkušenosti s kobylama, jak já říkám, “s kobylí povahou”. Ale samozřejmě znám i kobyly s nekobylí povahou, s těmi si rozumíme 🙂 Zpravidla jsou to kobyly od primitivních plemen, to bývají pohodářky, sice všechno okecávají, ale když o něco jde, jsou spolehlivé jako skály.

150 LET OD TEĎ

Chtěla jsem nadávat, že jsem to nemohla dočíst kvůli tomu, že dotyčný se nenamáhal ten canc ani přepsat do čitelné češtiny. Ale nebudu, protože musím ocenit, že je to ALESPOŇ přeložené, a nehodil to sem rovnou v originále… 

Tyhle “karabiny” nepoužívám ani na klíče, když jsem na ní měla průkazku zavěšenou na krku, karabinka se rozpadla, když se zatrhla o pleteninu svetru😀

A k tomu - a spoléhat, že jsou dnes na silnici všichni rozumní… - to jsem se rozesmála tak, až se kolegyně přišla podívat🤣

Já mám obyčejného nalezence a má takové nějaké základní vychování - sedni, lehni, dej pac, opři se o mě packama, vyskoč sem, vyskoč mi na klín, jíst smíš až ti řeknu, mlč, místo (přenoska), “hodná kočka”, nechoď do pokoje.

Ale mám u něj štěstí i na psí povahu - kdykoli mě rád vidí, kdykoli je nadšený z mazlení, hlazení, drbání, když příliš rozdivočí hru, stačí říct, a zklidní se, naopak když si vezmu rukavice, tak přesně ví, že se do toho může pořádně opřít 🙂

Škoda, že jsem ho jako kotě neučila na procházky, teď bych ho mohla brát ven. Ale on je mimo byt srabák, a kdo ví, jak by to dopadlo. Možná se někdy dokopu vzít ho v psím batohu na zahradu 🙂

Taky jsem si pořizovala kočku, protože nemám podmínky na psa (rozumějte: jsem líná venčit). A že jsem v té době mnoho netušila, pořídila jsem si jen jednu. Až nebude, pořídím koťata dvě, ať je sranda (sousedi si taky musejí užít!).

Tak jasné, proto jsou taky za tu ohromující částku 🙂

Ale umím si představit šikovného člověka, který by je třeba zpevnil, nevím, v ruce jsem to neměla. Možná si je koupím sama, abych viděla, o co jde 😀

Jak se čeština při přechylování jen do dvou forem popasuje s nově bujícími formami pohlaví, to tedy budu s napětím sledovat 😀