Rezzzy:Já bych taky ráda vlastní vajíčka, ale já mám že slepic hrůzu, tak kupuju od sousedů
Můžete si slepice zaopatřit tak, abyste s nimi vůbec do kontaktu nepřišla 🙂 Ale počáteční náklady jsou značné, to se vám vyplatí ta vejce od sousedů ;-)
Příspěvky uživatele
Buggyra
Taky se v tom nevyznám, a tak bych zrovna oslovila ten úřad, aby mi pomohl. Sakra, od toho si ten úřad platím, no ne?
Buď se ta faktura odkazuje na ceník, který je transparentní, a nebo je transparentně vyvedena faktura. Pokud ani jedno neplatí, už bych to hnala vejš.
Je klidně možné, že je to prostě jeho styl klusu. Máme shetlandy a to jsou prostě šicí stroje, umějí klusat i pomalu, ale je to pro ně náročnější (musejí natahovat nožičky), takže uvolněně klušou spíš rychle. Také jsem znala huculu, která měla drobný rychlý klus, začátečník měl co dělat, aby zvládnul tak rychle vysedávat.
Porovnejte klus poníka na lonži s jezdcem a bez jezdce, tak poznáte, jestli poníkovi působí potíže klusat s jezdcem. A jestli ano, příčin může být mnoho, špatná rovnováha poníka (ještě to zkrátka s jezdcem neumí, nemá vybudované svaly), špatně působící jezdec (není jezdec v rovnováze, není uvolněný, špatně vysedává, cuká koni v hubě…), nesedící sedlo nebo jiná část postroje (sedlo vepředu může blokovat pohyb předních nohou, sedlo vzadu pohyb beder, podbřišník může tlačit na citlivé místo, špatně nastavený podocasník, vše se zvýrazní, když si sedne jezdec)… Můžete také zkusit klus bez sedla třeba na dece, jestli bude změna.
No a samozřejmě vyhodnotit by to měl váš instruktor, trenér, cvičitel, dohlížitel, majitel koně. Ten by vám měl i poradit, jak postupovat dál.
Musím se naučit uskladnit mrkvu.
Já poslední mrkve tahala ze země před Vánocemi a byly chutné. S našimi zimami už to za chvíli bude i na ponechání v zemi. No a když mi přes zimu přežila jablka v seně, tak vlastně kdybych přes ty mrkve hodila kopku hnoje, určo by přestály i ty mrazy (nakonec však jsou tak vyrobené). Letos vyzkouším.
Mám velikou radost, hádejte z čeho? 🙂
Já se ani nepochlubila, že jsem zase (podruhé) vytáhla šicí stroj! Zašila jsem si rajtky (a to je nějaký materiál, jednak tuhý, za druhé pružný) a zlomila konečně dvě jehly (tuhý, pružný…). Ale zašila! A vypadá to místy i jako že se to šilo na šicím stroji a nikoli že si s tím hrála kočka (teda většina švů vypadá spíš na tu kočku, ale dva centimetry čistého jsou pro mě úspěch epochální 🙂).
Pak jsem z pružného švu typu M přepnula na šev typu B (malý jednoduchý cik cak), ověřila jsem si v manuálu, že mám stroj dobře nastavený v ostatních parametrech, a jala jsem se zašít jedny ty punčocháče. Šlo to báječně, už jsem nic nezlámala (musím zaběhnout do galanterky pro jehly… sice jich mám asi ještě deset, ale jak to vidím, ty budou lítat jak vlaštovky…) a punčochy jsem úspěšně vyspravila, dokonce lépe než jsem čekala. Tak mám radost, že to funguje! 🙂 A dlužno dodat, že jsem si ještě nepřišila ruku (už umím spouštět tu patku, tak už se nebojím) ani nevystřelila ničím oko!
Jediné co, že jsem používala špulky s nitěmi, co jsem dostala se strojem (potřebovala jsem černé nitě, ty už doma nemám, musím pak také dokoupit), a ty nitě na těch špulích jsou zřejmě už nějaké letité, takže se párkrát ta vrchní přetrhla (naštěstí mám nastavené na té spodní jen mírné utahování, takže se trhala ta vrchní, tak jsem nemusela rozebírat pokaždé spodek, jen jsem si donatáhla svrchu…).
A být připravená si při tom setkání zapnout nahrávání na telefonu.
Jako, nevzpomínám, jak je to hříbě staré, jestli dva nebo tři roky nebo jak, ale ze zkušenosti vím, že hrudník může projít vážně bouřlivým vývojem později. Jinak souhlas, u hotového atyp hřbetu je sedlo na míru asi jasná volba.
Tak šup, šup. udělejte tady z toho seznamku, přece ho chudáka nenecháte být bezdomovcem. Jen aby neměl jiné “mouchy”, třeba teplé večeře ?
Teplá večeře není moucha, ale bonus - když ji udělá chlap 😀 A jestli je vykopnut, asi by si vážil i studených.
Já přijedu z dovči 26.7. a 3.8. nastupuji jako vedoucí na tábor 😀
Ale třeba ten víkend v črci nebudu úplně pryč a budu se moct zdejchnout na ten víkend směr Brno.
To asi záleží na tom, který bederní pás si vyberete, je jich několik typů. Já mám ten z odkazu nahoře a přidělala jsem si k němu podprdelní pás, tj. když si to zapnu, tak mi bederák hezky drží na místě a neomezuje mě a můžu v něm normálně pracovat nebo jezdit na koni. Samozřejmě na spaní taky dobrý 🙂
Tady jsou pěkně vypsané
na té první vidím placičku - myšleno žádná prsa (jako svaly)
šák je to mládě, kde by to vzalo svaly, chodí to po výběhu od sena k přístřešku… 🙂
Jasně, že top chovatelé mají hříbata v jiné kondici, ale 🙂
Jj, to byl Back on Track, nabízí třeba MushGo, odtamtud mám já.
Já mám slámu od místního zemědělce, co si dělá obilí pro sebe, a ten tam žádné sajrajty neleje. Ale mám ji jako materiál na překážky. Slepicím podestýlám hnízda senem, protože toho méně kvalitního sena mám stálý přísun 🙂 Je měkké a slepicím se líbí. Nedrolí se, dobře saje, a pak se dá vybrat najednou v takovém “koberci”, to nevím, jestli sláma umí, já mám zkušenosti akorát s tou od koní, v té by se mi posedávat nechtělo 🙂
No, z loňska mi zbylo vlastně 8 funkčních stojanů na překážky (4 na ocelových patkách, takže ty hned tak nepodlehnou, jedny březové krásné z březových kuláčů, které jsem si vyráběla loni, jak to elektrikáři pořezali, no a jedny dřevěné, kde vzala za své akorát ta prkénka, na kterých stojany stojí na zemi, takže jsme o víkendu vyměňovali jen ty “nožičky”). 4 z toho teď stojí v té skokové řadě. Jo a vlastně ještě mám další 4 stojany z železných tyčí navařených na disky od kol 😀 Na ty tyče jsem přidrátovala prkénka s přibitými dřevěnými šprušlemi, a to jsou také pěkné stojany - jen prostě ty železné tyče se mi u těch koní moc nelíbí. Máme loni na podzim koupený i profi parkur (teda… použitý, starý) z pozinkovaných ocelových stojanů, ale tam jsou ty tyče na konci zaoblené, na rozdíl od těch uříznutých trubek, tak tam to člověka tak neznervozňuje. No ale ten profi parkur si majitelky zrenovují a schovají a budou nám ho půjčovat jen na závody, a taky asi nebude stačit na všechny skoky, které si navymýšlím (chci dávat více šířkových, kde na jednu překážku jsou potřeba dvoje stojany), takže chci mít do foroty i svoje stojany. Ještě mám dost hranolů na stavbu dalších, to jen že nám došly hřebíky, tak jich je 12, ale s další krabicí hřebíků budeme moct počítám ještě 6-8 stojanů postavit 🙂 Tak to už dá samo o sobě dohromady takový menší parkur. No a s těmi starými stojany z minulých let, to už budu mít pěkné tréninkové zázemí.
No nejen že chodím do práce, ale ještě třikrát týdně po odpolednách učím členy oddílu jezdit, takže tam si fakt neškrtnu. Dvakrát v pracovním týdnu odpoledne mám sice “volno”, ale k těm koním stejně tak na hodinu musím (připravit krmení tomu “svému”, postarat slepice), a to bych ještě ráda aspoň jednou v týdnu chtěla stíhat jezdit (raději po oba ty dny… jestli se na tu sezonu máme s koněm nějak připravit) a taky to “volné” odpoledne zpravidla využiji k nějakým obíháním civilizace (jakože pošta, nákup, doktor…). Dneska mi kupříkladu přijede sedlář, to bude jistě návštěva min. na hodinu, takže u koní zabité dvě hodiny, no a to se do sedla teda samozřejmě nedostanu 😀 Po cestě musím stihnout Balíkovnu, ale jestli tam bude fronta, tak stihnu houbelec a musím stihnout zítra. Taky musím někdy koupit nopovku a ty hřebíky před víkendem. A další úhelníky by se taky šikly. A vruty… mno… 😀 A tu stavební pěnu bych taky mohla… ale to nespěchá.
Nakonec měl brigádník tento víkend také čas a tak jsem si to konečně řádně naplánovala a makali jsme jak barevní oba dva, využili jsme čas na maximum.
Nejprve jsme tedy upravili kupu zeminy, kterou tam mám u koní už od loňska, a chtěla jsem z ní udělat překážku. Je to vyvýšený čtverec zeminy, ze dvou stran s pozvolným nájezdem (klasická gausovka) a ze zbylých dvou stran ohraničený dřevem, aby byly kolmé (z jedné strany kulatiny, z druhé železniční pražce, tu kulatinovou jsem totiž dělala už před rokem). K tomu jsem přemístila květináčový smrček, který jsem si tam do té kypré země na zimu uplacírovala, takže jsem na něj vykopala jamku u brambořiště. Krásně jsme to v sobotu upravili do tvaru, tu hromadu hlíny (asi půl tatrovky) a po těch zpevněných stranách jsem nastrkala drny a trvalky, co se na ní za ten rok usyslily, že to pěkně po těch stranách proroste. Mezi tyhle drny jsem včera dosázela modřence, co jsem dostala na podzim od macechy a na plochu jsme s máti vysely semínka “květnatá louka” - v noci na dnešek potom vydatně zapršelo, takže doufám, že jsme učinily vše pro zdárné uchycení všeho.
Pak jsme opravili všechny stojany na překážky a kavalety (kavalety pro představu vypadají takto: X------X, tj. dva křížky z hranolů a mezi nimi připevněné bidlo), které byly po loňské sezoně společensky znavené. Nakoupila jsem k tomu v týdnu v předstihu ocelové úhelníky, které se potom vrutovaly na kavalety, aby se vše zpevnilo. V neděli jsem postavila koňovi skokovou řadu a pustila ho do toho navolno a hned samozřejmě zase dvě kavalety padly za vlast, takže tam budu muset zase vyměnit tyč na nich… ale mám spoustu krásných nových březových tyčí od elektrikářů, když vysekávali pod dráty, tak nemám nouzi 🙂 Aspoň tam budou teď čerstvé tyče, které chvíli vydrží.
Mám (měla jsem) složený na kupě materiál na další překážkové stojany už mnoho let u poslední palety (z kupy palet navezených z práce) na zemi. A protože čas ještě nevelel k ústupu domů, tak jsme nastartili motorovku a brigádník mi pořezal část toho materiálu na potřebnou délku, abychom z toho mohli stlouci stojany. Tak mám dalších 12 stojanů, tj. 6 skoků k dispozici. Tedy až na ně našroubuji lišty, do kterých se dávají držáky na bidla (aby se dala měnit výška bidla). Vypotřebovali jsme všechny dlouhé hřebíky, takže budu muset koupit nové 🙂 Úhelníky jsme ještě všechny nesdělali, ale počítám, že těch posledních 10 vezme také rychle za své, mám v plánu ještě postlouci několik dalších kavalet. Tu poslední paletu, co tam u toho materiálu na zemi zavazela, jsme společnými silami (on svojí silou a já přicmrndávala) odvlekli na stranu, takže je zase více volného prostoru, což mě potěšilo, pomaličku to tam zútulňuji. Ještě bych se mohla dokopat dodělat ten svůj přístřešek na techniku, který už mám rozdělaný tři roky… ehm…
No a jak už měl tu motorovku v ruce, tak jsem ho hned nahnala zakrátit kuláče a zarážecí kolíky u té hliněné hromady, a pak jsme rozřízli ještě strom, který padnul před minulým víkendem nad ohradu, a hrozil, že nám ji poničí. Z té půle, co čouhala do ohrady, bude krásný přírodní skok 🙂 Až ho dovleču na místo…
Akorát teda jsme nenarovnali někde na louce plachtu, která zbyla z prvního zkrmeného stohu sena, což mě mrzí, protože to bylo teplo a dobře by se rovnala a v neděli večer jsme ji mohly s máti složit a uklidit suchou (v neděli bylo teplo a ještě sluníčko), takhle holt leží zmuchlaná v rohu ohrady a prší na ni… taky ty palety zpod sena se mohly uklidit… v nejhorším to počká na další víkend, prý bude mít zase čas 🙂
No a v neděli krom jmenovaného sázení modřenců a setí květné louky na hliněné kupě, jsem oběhla s další bednou modřenců všechna místa s jarničkami, kde mám už modřence, ale i sněženky (ty už čouhají ze země), také narcisy (někde též už čouhají) a bledule a krokusy. Až to pokvete, budu házet fotky 🙂 A květnatou loukou jsme osely nejen hliněnou kupu, ale také všechna odhalená místa ve výběhu, takže u jabloní (kde jsou i ty jarničky), místo pod tou uklizenou paletou, místo, co rozhrabal kůň, když se šel válet, místo, kde loni byla velká paleta, která se používala na soutěže… Takže se těším, že tam budou pěkné barevné kvítka.
Takže takhle jsem byla pilná, mám hroznou radost, protože poprvé jsem fakt brigádníka využila na max, a fakt se udělalo strašně moc práce.
No ony byly dva…vlašáky. Soused pokácel ten papírák! A ten byl fakt bombastickej, to jsi ořech normálka rozmáčkla v ruce. Je ho škoda…
Aha, tak to ale neva, moje drahá přítelkyně má také papíráky a když to stihnu před strakapoudama, tak si každý rok od ní nasbírám. A když to stihnu před prasatama, tak si nasbírám od ní i kamenáče a z loňska jsem vyloupávala asi pět kilo ořechů, co mi zbyly, a z letoška jsem měla taky asi pět kilo, takže doma jsem měla haldy 😀 Co se ořechů týče, klidně poděl jiné holky. Já mám pak ještě ořešák u chaty a pak ještě máme dva veliké na pozemku, který obhospodařujeme pro koně 🙂 Kdybych jako měla málo 😂
Organizátoři jsou sice pochybní, ale do té Prahé jedou přece Pepíci a Frantové fakt z těch zemědělských podniků, ne? Že se nahoře něco domlouvá mezi kámošema u píva, to je asi upe nenechá klidnými.
Jezís, plyšák vedle plyšáka, no to je boží!
