Opravdu? To mě dost překvapuje, protože co vím, byl Foglar na indexu až do konce socialismu. 

 U nás kupoval sešity “Rychlé šípy” otec, jsou z 1969 a 1970, kdy ještě plně nenastoupila normalizace. Ty starší, vycházející po válce, které měl jako kluk, někde pozbyl. A ty zmíněné sešity, značně “očtené”, opotřebované, později sešil můj exmanžel do jedné knihy.

Pamětník jsem, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by mohl být Milouš Jakeš v nebi. Doufám, že tam není!

My jsme měli foglarovky doma. I Rychle šípy. Na těch jsem se naučila číst. A mám je stále. Stejně jako mayovky. Povinnou četbu jsem neměla ráda, protože to většinou byly knihy, které mě nezajímaly. Já jsem třeba četla Liona Feuchtwangera, Waltra Scotta,…

V knihovně foglarovky tehdy nebyly. Nebylo to čtení vhodné pro socialistickou mládež, přece…

Úroveň pisálků jde už snad do záporných hodnot.

https://www.desinsekta.cz/atlas-kdc/nemoci-penosne-na-lovka/181-leptospiroza 

Vzhledem k tomu, že mně může vlézt Evropská unie na záda, budu dávat psí exkrementy nadále do běžné popelnice, ať vyfičí komínem.

Taky se hlásím - nikdy jsem žádné drogy nezkusila. Nekouřím a krom asi tří měsíců v pubertě - z prestižních důvodů, tedy z blbosti, protože mi to nechutnalo - jsem nikdy nekouřila. Alkohol piju velmi velmi střídmě a opravdu málokdy. 

A co by jako brňáci měli dělat, anonyme? 

Myslíte, že se něco takového děje jen v Brně? 

Nech ty nehty! 🙂

To jsou perly! Auto řídící dopravu ze škarpy a vzdávající hold.

Tak my sáčky, mikrotenové, taky recyklujeme, i víckrát. Prvotně v nich doneseme nějaký nákup - pečivo, zeleninu, ovoce a tak. Pak se do něj zabalí něco dalšího potřebného, čemu nevadí, že je to po vyjmenovaných potravinách. A pak, nakonec, jej použijeme na exkrementy. U nás je spalovna, takže se odpad spálí a neskládkuje. 

Sebereme do sáčku a hodíme do popelnice. 

Dnes na mě vykouklo na fb v jednom příspěvku “křesýlko". Nevěřila jsem vlastním očím.

Národní výbor?

Naše fena chodského psa to také dělala. Není to proto, že by nemohla moč udržet, protože potřebuje vyvenčit. Je to fakt jen velká emoce. Ani jsme ji přehnaně nevítali a už vůbec na psa nešišláme, protože to sami nesnášíme. Jiní naši psi to nedělali. Přejde to s věkem.  U nás cca v osmi měsících.

Ok, díky za přiblížení. Přečtu.

Fíkovnice, já taky problematice nerozumím, naštěstí diabetes nikdo v rodině nemá, tak se o to zatím zajímat nemusím. Fidovi můžu jen držet palce a to teda dělám!

A držím palce i vám, aby se problém v práci buď vyřešil, nebo abyste našla odvahu udělat krok do neznáma. Držte se!

Jak se říká - “kdo seje vítr, sklízí bouři”. Těm hrozným věcem, co se děly po válce, předcházely mnohem horší věci, které se děly za války. A v případě Sudet i před válkou. I před Mnichovem. A které dělali Němci. Nelze se tedy vůbec divit tomu, co následovalo po skončení války. Nelze na to pohlížet dnešníma očima a soudit, protože to, co lidi za války prožili si nikdo nedokážeme představit. Vydrželi bychom koncentrák? Mučení? Jak by se nám žilo denodenně ve strachu, kdy si pro nás přijdou? 

Nechci se s vámi přít a slovíčkařit, ale nedá mi to. Není pravda, že všechny německé antifašisty Němci vyvraždili. Bydlela  jsem pár let v Sudetech a některé ty osudy poznala. 

Vámi doporučenou knihu neznám. Mrkla jsem tedy aspoň na recenze.  Jestli je pravda to, co jsem z nich vyčetla, tak se kniha zabývá mimo jiné chováním některých českých obyvatel Sudet a jejich příklonu k fašismu. Je to tak? To je známá věc a můj názor na vysídlení Němců to změnit nemůže. Mám pro to své osobní - rodinné důvody.