Chuli je krásný. Ať vám dělá jenom radost.
Smekám před vámi, já bych nejela - domluvila bych se, že přijedu až bude na silnicích lepší situace.
Chuli je krásný. Ať vám dělá jenom radost.
Smekám před vámi, já bych nejela - domluvila bych se, že přijedu až bude na silnicích lepší situace.
Doufám,že se to zrealizovat nepodaří. Krom toho, že je to kardinální kravina, to bude stát miliardy, protože na rodných číslech je řada evidencí založena.
Pomóc, mimozemšťan!
Tak snad máte ještě něco ve spíži a v mrazáku…
Beru to podle sebe, vždycky mám nějaké zásoby - těstoviny, rýži, mouku, krupici, v mrazáku maso, zeleninu,…
Na briardí tlapy by šly i větší ponožky, třeba co máte doma po dětech. Já jsem na samojedí navlékala svoje, mám nohu č. 37, ale teda při jiné příležitosti, když měl nohu zraněnou.
V Brně…
Dájo, neomezujte. Naopak, teď jsme všichni zvědaví na váš nový přírůstek. Přeji vám, ať s ním zažíváte samé radosti. Je moc krásný a určitě nemá bílou skvrnku nad okem - je to jen kůže jak má zvednutou srst.
No jo, jsou chyby a chyby. Někdy vznikne chyba tak, hlavně v příčestí minulém a u mě/mně že pisatel mění text a smysl věty a nepřepíše vše. To se mi občas stává. Pak jsou chyby v i/y, a to je učivo základní školy.
Přirovnání pravopisu ke zpěvu není adekvátní. Pro zpěv musí mít člověk hudební sluch, ten nejde naučit, je vrozený. Cit pro češtinu, pro jazyk, je taky do jisté míry vrozený, ale vyjmenovaná slova jsme se všichni učili nazpaměť.
Taky tu občas sekám chyby a velice se za ně stydím, protože miluji češtinu.
A věřte, že je pro mě vždycky dilema, jestli opravit a nebo neopravit chyby, které mě třísknou do očí. Nejen tady, ale i jinde. Mnohdy neopravuji, ale někdy si řeknu, že třeba dotyčný bude rád, že bude vědět, jak se dané slovo píše správně.
Dájo, nestahujte se a pište. Neopravila jsem vás proto, že bych vás chtěla urazit, ale proto, že jsem vám chtěla pomoci.
Dájo, chápu, že Gigouška pozorujete, ale vy ho moc pozorujete. Ztrátu parťáka holt každý (i napříč živočišnými druhy) nese jinak. Vy jste taky smutná, zasáhlo vás to, a i toho psa. Navíc on cítí váš smutek a i na ten reaguje. Oba si to potřebujete odžít. Pořízení štěněte je dobrý nápad.
Jo a nezlobte se, mně to nedá - vidět není ani vyjmenované slovo, ani slovo s předponou vy-, proto píšeme měkké i.
Milena:Moc vám děkuji, píšu něco takového:
https://is.ambis.cz/th/ezsnk/Bakalarska_prace_David_Kusy_UCO_37170.pdf
tu omáčku kolem mám hotovou proto se neptám na další věci. A teď řeším bod 2.1. Nejpoužívanější plemena psů v záchranářské kynologii a tam je uvedeno 5 plemen když kouknete, mně stačí 3 plemena a nechci to vyloženě opsat tak se ptám na nějaká další plemena, v té práci je u záchranářů uvedena třeba border kolie což se mě teda nezdá.
Proč jste si nezvolila téma, o kterém aspoň něco víte?
Jak můžete chtít do té práce zahrnout informace, které získáte zde od anonymních diskutujících, a jejichž relevantnost a pravdivost si nejste schopná ověřit? Viz vaše pochybnost o border kolii…
Jestlipak se Milena ještě ozve?
Úžasná je. To nerozporuji. Na pohled je zasněžená krajina nádherná.
Já jsem mívala ráda zimu se sněhem celkem dlouho. Milovala jsem, když jsem šla se psem zasněženým lesem, nikde nikdo, jen my dva, vrzající sníh, padající vločky… Ale jak stárnu, po úrazu na zledovatělém sněhu a po tom, co jsem si udělala řidičák a začala jezdit autem, jsem ráda, když ji přežiju “bez ztráty kytičky”.
Jak byste si představovala zákaz venčení? Že by se psi vyprazdňovali doma? Dokážete si to představit?
V Brně nasněženo není. Jsem ráda, protože aspoň nemusíme odklízet sníh. A že máme na zahradě dost ploch, z kterých se odklízet musí. Obávám se ale, že sněžení nás v dalších dnech nevynechá.
Veselé to není jen proto, že ten střelec bude zavřený.
Chovejte se normálně, nesnažte se dělat nic na sílu. On si to taky musí odžít, pochopit situaci. Jako vy a každý, kdo přijde o někoho blízkého.
Dajo, když zemřel samojed, v téměř patnácti letech, černá ruská terierka na něj ještě měsíc na schodech a venku čekala.
Ta naše zrovna skoro nekašlala, ale spíš to vypadalo, že má něco uvízlé v krku. Dokonce jsme s ní byli i na veterině, protože jak občas žere ty kameny, tak jsme měli strach. Ale byl to psincák.
Jo, taky se nehroutím a beru s rezervou.
Psincák - před časem jsme si ho taky asi dovezli z výstavy. Ale stejně tak ho mohla chytit venku… Člověk neví.