To si myslím taky.
Necvičím, tak mě požadavky zkušebních řádů netrápí. Zajímá mě praktické použití, opravdový zásah psa, když by o něco šlo. Není tam lepší zloba, než kořistnický pud? Mně připadá, že ano.
Je opravdu tak špatné cvičit obrany na zlobu?
…že vytahat štěně na ostnáči je super metoda…
Vy takový cvičák znáte? Kde je?
Oni ti naši předci nebyli žádní blbci, že?
Otevřela jsem dotazník… a zase zavřela. Taky ve mně nebudí důvěru.
Aplikace pro pejskaře? S různými aplikacemi se roztrhl pytel…
Kdybyste, Petro, ne kdyby jste!
Tak dělaly se různé směsi - žloutek, tatra, a já nevím, co všechno. Kozí mléko měl asi k dispozici málokdo. Jen ten, kdo měl kozu, protože koupit se nedalo.
Barva, zálomek na ocasu, psa nijak neomezují v plnohodnotném žití. Ale rozštěp, ektopický ureter, atd. ano. Kdybych chovala, tak takové štěně žít nenechám. Je to tvrdé, ale já si nemyslím, že musí žít a přežít vše, co se narodí. V přírodě by nepřežilo a možná by ho i dnes fena se správnými instinkty zakousla.
Selekce lidí - selekce tělesně i duševně postižených tu už byla. Za Hitlera. Fakt nechci, aby se to vrátilo.
Biothan na vodítko je fajn, máme dvě, teda z hexabiothanu. Koupili jsme i obojek, ale naší chodce tahá chlupy. Měla ho jen jednou na sobě. Docela by mě zajímalo, jestli má ještě někdo tady stejnou zkušenost. Ale na krátké srsti bulteriéra by to mělo být v pohodě.
Gratuluji! Moc krásná kukadla!
Můj samojed se narodil v roce 1993, štěňat bylo snad devět, a všechna dostala PP. Kojnou fenu neměli.
Dílny - taky jsme dělali něco ze dřeva, už nevím co, a taky z plexiskla přívěšek na klíče. Ten jsem měla dlouho schovaný.
Já jsem vyšla z osmé třídy a péči o dítě jsem zažila, tak možná byla nějak částečně v jiném předmětu, už nevím.
Vaření - zelňačku jsme nevařily. Ale jiná jídla, vesměs chutná. Přece si neuvaříme něco, co nebude dobré. Kluci v té době měli dílny, tak jsme je zvaly a jak si pochutnávali. To bylo fajn.
Jistěže existovalo. Uznávalo se jen šest štěňat, ve výběrovém chovu osm. Tato štěňata dostala průkaz původu. Nadpočetná štěňata se měla utrácet. Muselo to být pro chovatele dilema, které utratit, protože co kdyby utratili budoucího šampiona. Relativně jednoduché to bylo třeba u boxerů, kde se utrácela bílá štěňata, nebo ta s převahou bílé barvy nebo nehezkým rozložením bílých znaků. Bylo to z důvodu, aby fena štěňata uživila. V době, kdy nebyla mléka pro štěňata, bylo obtížné dokrmovat. Ale i tak někteří chovatelé tajně nechali nadpočetná štěňata žít, zatajili je i před kotrolou vrhu, a prodali je jako bezpapíráky. Někteří z lásky ke psům, někteří z lásky k penězům, někteří z lásky k obojímu…
Tohle skončilo plus mínus s koncem éry socialismu (přesně nevím, snad mě znalejší opraví). Jako mýtus to přetrvává dál. Stejně jako mýtus o tom, že má mít fena jednou v životě štěňata, nebo mýtus, že se psům nemá dávat syrové maso, aby nebyli agresivní.
Já jsem ještě negratulovala. Chtěla jsem, až tu bude fotka, až to bude “hmatatelné”. Ale fotka zatím nikde, takže Plako, gratuluji a přeji, aby se vám spolu dobře a dlouho žilo.
To je mi líto. Abyste si tím užíráním se, ještě něco nepřivodila…
No… zajímavé.
Netýráte se příliš?
My jsme měli pozemky v areálu školy, na školní zahradě. Celkem se tam vypěstovalo dost zeleniny a ta se dávala do školní kuchyně. Dnes je tam tzv. inhalační zahrada. Nevím, jak vypadá a jestli ji děti využívají k inhalaci…
Děs to byl, ale k něčemu jsme přičuchli. Někdo viděl poprvé v životě hoblici, poprvé držel v ruce hoblík, pilku, kleště,… Mě dílny taky nebavily, ale zase bylo to prospěšné. A bylo to pro holky jen jeden rok.