Asi záleží jak na které provozovně. Já jsem se v Brně nesetkala vyloženě s nějakým nepříjemným nebo špatným chováním. A to jsem si nechala postupně dovézt dvě auta z jiných poboček. Ale, jo, časově je to náročné, ale zase auto nekupuji každý rok, tak jsem ten čas investovala. Ono mnohem víc času mi zabraly návštěvy jiných autobazarů a webových stránek různých prodejců, protože jsem vybírala fakt dlouho. Abych se vždy vrátila k áčkám…
Po jaké hospitalizaci? Na psychiatrii nebo obecně na všech odděleních? Protože co si pamatuji, vždy, když jsem ležela v nemocnici, tak zprávu jsem pak nesla praktické lékařce já sama.
No, nevím jak by to spolužáci měli poznat. Duševně nemocný člověk se přece nemusí nijak výrazně projevovat. Mohl být samotář, zamlklý, nekontaktní, ale to je fůra lidí a nejsou duševně nemocní. (nevím jaký byl, jak se projevoval, to jen tak hádám)
Tady to hledání, co kdo mohl nebo nemohl, co kdo měl poznat - já vím, vás to zajímá z profesního hlediska, ale mě je to třeba úplně jedno. Takovým akcím se nedá zabránit, to, že někomu “hrábne”, se nedá predikovat, ani to, co potom udělá. Prostě úplné bezpečí neexistuje, nikdy neexistovalo a nikdy existovat nebude. A nikdo neví, jestli si “nevylosuje” že je ve špatnou chvíli na špatném místě. V tomto případě je fajn, že je pachatel po smrti, nehrozí tedy, že by se někdy dostal zase mezi lidi, jak se o to snaží ta vražedkyně.
A mezi námi, pokud duševní zdraví posuzují takoví znalci, kteří posuzovali stav té znásilňované dívky a dali dobrozdání, že to na ní nic nezanechalo, tak co by asi “vyvoslili” u toho střelce?
Asi někde zaslechla vtipnou průpovídku - “fordem tam a vlakem zpátky”.
Říkám to jako majitelka fordů, která na ně nedá dopustit, a kterou fordy nikdy nevypekly a nenechaly na holičkách. Měla jsem dva. Ten druhý slouží synovi jako pracovní auto dosud. Krom běžné údržby a řešení běžného opotřebení na nich nebyly žádné závady. A to jsem oba vozy kupovala jako ojetiny v “áčkách”.
Nejhorší smrt je z vyděšení.
Když jsem byla malá, tak mléčnou vařila teta, slanou, ne s nudlemi, ale s písmenky. Chuťově je to jedno, ale jako děti jsme se sestrou písmenka ocenily. Pak se u nás vařila ještě “sněhurková” polévka, což byla mléčná s bramborami a vajíčkem, s čerstvým koprem. Ta mi chutnala moc. Ani nevím, proč jsem ji nevařila pak svým dětem. Asi proto, že vývary jsou prostě lepší.
V odkazu je to jak - “céčka, sbírám céčka”. 🙂😀
Nedělejte z toho zbytečně vědu. Granulí nesežere celou krmnou dávku, jako kdyby byl výhradně krmen granulemi, a masa taky nesežere tolik, jako kdyby byl krmen jen barfem.
Takhle se stříhají drápky bišončím slečnám. Stříhá výhradně syn…
Dámy, myslíte Zbraslav u Prahy nebo u Brna?
Zásah v Jemenu podporuji. Nikdo by tam nezasáhl, pokud by Húsiové neútočili na lodi. Cesta Suezem je natolik významná a potřebná, že to nelze nechat být.
Jestli se ptáte na to, jestli v důsledku válečných konfliktů na Ukrajině, v Izraeli a Jemenu nemám obavu z rozpoutání třetí světové, tak ano, mám. Myslím, že toho by se tak nějak měl bát každý.
Taky to kombinujeme a v pohodě. Máme nežravku, takže jsme rádi, že žere aspoň nějaké granule a nedíváme se jak moc by je místní odborníci odsoudili (ne, není to šrot ze supermarketu). Dostává každý den maso, kosti, zeleninu, ne vždy vše žere, ale snažíme se s tím žít.
Orionko, taky mám na Rusko názor konzistentní. Jen zřejmě opačný než vy a ten údajně českoamerický baron Prášil…
Kavkazan - pes.
Věřím a nehaním kozí produkty. Jen prostě já je nevyzkouším.
Ph:co dělali ti lidé předtím?
to co ted - nedegradovali cleny domacnosti na delfina v bazenu
By me hamba fackovala, kdyby mi muj pes, co doma rozeznava, ze se na prochazku jde ve chvili, kdy zaklapavam viko notasu, pamatuje si, kam uklizim nakup a kde skocilo to, co on prave potrebuje smlsnout a “rekne” si o to - neveril natolik, abych ho musela spesl trenovat a prokrmovat na vyndavani klistete z kozisku 🙄
Porad mi na to staci kazdodeni zivot se psem =kazdy den ten pes dostava info, ze se mnou je dobre - aby se sebou pes pak nechal manipulovat. A nechal se osetrit v lehu, sedu i stoji -na brise, zadech i boku - vystacim si pokynem -pockej, potrebuju ted tohle….😄
Stejne kdyz ctu ty diskuze na FB tak dotazy k osetreni -zacina to: neznate spesl veta se spesl pristupem - a pokracuje to :samozrejme, ze pracujeme na osetreni se souhlasem, ale jeste porad to nemame dotazene a potrebujeme ockovat…
Kde nic neni ani cert nebere. A kdyz ma zvire duvod neverit - nepreklikate to 😇
👍👍👍
Ani jahody v rumu nebo v kvalitní vodce nejsou marné…
Já jsem kozí mléko nikdy nepila. Jsem vůči němu předpojatá, protože maminka v dětství musela kozí mléko pít, čerstvě nadojené, a neměla ho ráda a nám to líčila tak barvitě, že nějak nemůžu. Ani kozí sýry. Ten blok tam mám.
Zelené švestky jako olivy - to jsem nikdy neslyšela.
Na dno misky piškoty, zalít rumem tak, aby nasákly. Na to marmeláda, džem, co zrovna mám otevřeno v lednici, nebo podle chuti. Na to vanilkový pudink.
Rozinky namočené v rumu mám doma pořád. Na Vánoce dělám rumové kuličky. Višně v rumu mám jen pokud se urodí a loni se nám neurodily. Třešně do rumu nenakládáme, ale takové švestky, to je taky dobrota. Ale naše v posledních letech nemáme, tak nic. Děláme ořechovku, ořechy naštěstí máme…
Cokoliv rozmočeného v mléce nemám ráda. Ale krutony v rybí polevce miluji, nerozmočené i rozmočené.
V takovém režimu by se choďákovi líbilo. Jste akční jak on 🙂.
Velikost - pro nás je malý, máme rádi velké psy. U nás je to kompromis, mamka už nechtěla kavkazanku, ale teď trochu lituje, protože povaha kavkazana jí mimořádně vyhovovala.
Naše chodka váží cca 18 - 19 kilo. Šalinou i autobusem jezdí nadšeně, vlakem ještě nejela, ale to nebude problém.
Vycházku má jednou denně, ráno, 1 - 2 hodiny. Mamka to tak má schválně, protože pak má zbytek dne na práci na zahradě, krom toho v létě ve vedru by s ní stejně odpoledne nemohla jít.
Dafi, jestli sníte o choďákovi, tak doporučuji přidat se do skupiny Chodský pes na fb. Abyste viděla, co taky dokážou.
Máme druhou chodku, ta první žila v letech 2001 - 2009, tato se narodila v květnu 2022. První žila s kavkazankou, společně vytvořily skvělý tým. Když porovnám současnou a předchozí, tak je rozdíl v temperamentu. Současná je jak kdybychom jí dávali redbull, akční, neúnavná, ani není moc mazlivá, dává přednost hraní, u všeho musí být, se vším musí pomáhat (zametání, shrabování listí, zalévání,…), nemá čas spát,… Od malička, jak jsme si ji dovezli, hlídá svoji zahradu, nebojí se ničeho, jen u neznámých věcí je zpočátku opatrnější. Moji mamku, svoji paničku, miluje, poslouchá, mamka ji pouští venku navolno, přivolá ji, to my ostatní si netroufneme. Nijak s ní necvičíme, jen provozní poslušnost.
Jestli chcete temperamentního psa, živé stříbro - jak se říká, tak je chod asi správná volba.