Příspěvky uživatele

Já tedy pokud píšu, snažím se vždy psát správně, ať je to oficiální dokument, nebo příspěvek na sociální síti. Pravidla českého pravopisu platí stále. 

Je to tak trochu srovnatelné s dnešní módností rozlišovat směrem ke psu, kdy cvičíme a kdy necvičíme. Povel by ale měl být splněn vždy, bez ohledu na to, jestli “teď cvičíme” nebo “teď necvičíme”. Nikdy jsem nerozlišovala cvičíme - necvičíme, cvičili jsme pořád, protože každý povel je cvičení. A nikdy jsem k tomu nepoužívala nějaké zvláštní pomůcky - obojek pouze na výcvik, aby si pes uvědomil, že teď teda cvičíme. Výjimkou je stopovací vodítko. I obrany se kdysi dělaly bez postroje, jen na obojku. 

A dodržování pravidel českého pravopisu je to stejné. Nelze říct, že na fb neplatí, ale ve škole /v práci ano.

Jenže my tady neopravujeme jemné nuance češtiny, ale základy, tedy učivo prvního stupně základní školy. A to je rozdíl. Základku jsme absolvovali všichni (snad 🙂).

Jistě chce, ale třeba to bere trochu jinak. Třeba si říká, že je důležitější slovní zásoba, než úplná správnost. Nevím. Třeba to bere tak, že on česky taky nemluví, neumí, zcela správně,…

Feminar se taky platil. 

Nemyslím si, že je opravování gramatických chyb jen česká specialita. Kdyby ty chyby  každý nechal plavat, tak se tak časem zprzní jazyk, že nebudeme rozumět, co chtěl autor sdělit. Právě proto jsou důležitá ta pravidla českého pravopisu. Každý jazyk má svá pravidla…

Vy dáváte jako příklad učení angličtiny, tedy cizího jazyka, a rozdíl mezi českou učitelkou a rodilým mluvčím. Já se nedivím, že vás učitelka opravovala, protože vás chtěla naučit angličtinu správně. Rodilý mluvčí je rád, že něco řeknete, protože i on je v pozici, kdy se učí nebo učil češtinu a chybuje v ní taky. Snažím se učit angličtinu a neskutečně mě štve, že musím dodržovat slovosled na rozdíl od češtiny, kdy stejná slova mohu poskládat do věty různě a i tak věta dává stejný smysl.

V anglicky mluvících týmech nejsou jen rodilí mluvčí, ale i směsice lidí, jejichž rodným jazykem není angličtina. V takovém týmu samozřejmě je, musí být, obsah nad formou. 

U člověka jehož rodným jazykem je čeština, jsou pravopisné chyby neomluvitelné, pokud není dys-. I to je ale třeba brát s rezervou a lidi by na to neměli hřešit. Hodně lidí má pocit, že na sociálních sítích, v sms, atd. , a hlavně po opuštění školních lavic, nemusí pravopis řešit. Ale jakýkoliv písemný projev o autorovi něco vypovídá. 

Sunarka byla instantní kaše. Nekupovala jsem ji, vařila jsem dětem krupičnou kaši. 

Stejně jako ze sušeného mléka. Není to tedy ani v jednom případě marcipán, protože marcipán je původně z mandlí a cukru. 

V celé československé republice se Sunar prodával, většinou v lékárně, ale aby ho dotyčnému člověku prodali, musel předložit lístky. Lékárník příslušný počet lístků odtrhl nebo označil, proškrtnul.

Jestli to už někdo psal, tak se omlouvám za duplicitu, ale čtu to zde se zpožděním.

I já pro syna, též narozeného v roce 1990…

Jsem zcela jistě starší než vy a za mě Sunar byl. Myslím, že i Feminar. Už tehdy se vědělo, že dávat neupravené kravské mléko novorozenci není dobré. Ale určitě se dřív, před sunarem a spol., dávalo. Taky kozí…

Ano, neopravovat je moderní. Neopravovat zde, neopravovat na fb, nikde. Jen se autora chyb nedotknout.  Chodit po špičkách kolem každého, kdo nezvládl učivo třetí třídy základní školy. Místo, aby se člověk, který hrubky udělal, zastyděl, má se stydět ten, kdo ho na chybu upozorní. Zvrácený svět… 

Chápu, že jsou zde cizinci i lidé s dys-. A my to nepoznáme. Zamýšlím se nad tím, kdyby se to týkalo mě. A došla jsem k tomu, že bych byla ráda, kdyby mi někdo napsal, jak to má být správně. Na anglické diskuzi vždy upozorním, že angličtinou nevládnu a používám překladač. 

Taky dělám chyby a stydím se za ně. Většinou jsou to čárky ve větě. Často se to stane, když věty měním a přepisuji. Nebo při psaní na mobilu zaměním krátké a dlouhé samohlásky. 

Opravovat nebo neopravovat bude věčná otázka. 

Bohužel se mi zdá, že českému pravopisu se ve škole klade čím dál menší důležitost. 

Tak je lepší neopravovat a nechat autora v blažené nevědomosti a nedat mu šanci zjistit, že dělá chybu a neukázat mu, jak je to správně? 

To mně přijde pokrytecké. 

Co? Prodloužit vodítka takovým způsobem? Já jsem podobně spojovala vodítka i na jiné naše psy, když jsem je venčila současně. Mně se tak s voditkem lépe manipuluje.

Hlídám bišončí slečny našich mladých. Z bezpečnostních důvodů venčím jen na vodítku, a protože nemám ráda flexi, tak jsem zkombinovala tři vodítka. 

Idorka je mi líto. Tohle by se stávat nemělo. A pokud, tak by se k tomu měl majitel “pachatele” postavit čelem. Myslím, že tady k tomu došlo - omluvili se vám a věc předali na pojišťovnu, od níž získáte odškodné. 

Kdyby si všechno to, co o něm píšete, Mates přečetl, tak vás kousne do zadku. Protože jak vy ho podceňujete, jak ho shazujete a nevěříte mu, to je pro mě nepochopitelné. 

Tak tchýně byla manželova maminka, tak proč jí tak neříkat, když si to přála… můj ex mé mamce taky říkal maminko, mamko. “Babičky” byly obě naše maminky pro naše děti. A analogicky tchán - taťka a dědeček. 

Každá rodina to má podle svého, jen mě zajímalo, jak u vás. Děkuji za odpověď.

Vetka se pak bude o ta štěňata starat? (když je nechce utratit)

Taky jsem říkala tchýni mamko a tykala jí. Jak se říká tchýni u vás? 

Třeba ve Šluknovském výběžku bylo celkem běžné oslovení tchýně “panímámo". Byla jsem překvapená, když jsem to poprvé slyšela. 

Se svými snachami si tykám a oslovujeme se křestními jmény.