Příspěvky uživatele

Autor Psí bible má prvního psa? To je odborník!

Přečetla jsem si kousek rozhovoru a děkuji, stačilo. 

Samozřejmě, že má velký pes sílu. Ale málokterý prochází plotem. 

S těmi vyraženými dveřmi jsem to špatně pochopila, myslela jsem, že je vyrazil ten pes.

To doporučujete psa téhož plemene, jehož jedinec vám vyráží dveře a  prochází plotem?

Bohužel o té babě, která nechá vykastrovat štěně, a i o veterináři, který to provede, si nemůžu myslet vůbec nic dobrého. Je to hnus.

Chytla jsem pořad Kočka není pes až od toho, jak přicházela ta paní s oběma obříky k panu Desenskému. Takže nevím, jestli tam předtím říkala, proč si pořídila dva velké psy, které nezvládá. 

Kastrace v šesti měsících - co dodat? Jak to může veterinář udělat? Prachy? Asi jo, co jiného. Ale co etika a zdravý rozum? Tohle bych zakázala místo kupírování uší, kastrace před pohlavní dospělostí, protože tohle se mi zdá mnohem škodlivější pro další život psa. Proti kastracím fanaticky nejsem, ale proti kastracím v brzkém věku ano a proti kastracím jako řešení výchovných problémů dvakrát ano. 

Jestli můžu radit, Fikovnice, poslechněte manžela sestřenice. 

Na “lajk” je to, že se feně nic nestalo. Ale jinak máte pravdu.

Ty inkontinentní feny ale nejsou nuceny ležet v té moči, pokud teda nejsou zavřené v kleci. I když dáte velkému psovi plenkové kalhotky, tak při zhruba devíti hodinách samovolného úniku moči musí být jakákoliv plenka naprosto promočená. A do toho stolice…

Proč magor? Prostě má to jinak nastaveno. 

Už bych to uzavřela. Neshodneme se, ale můžeme všichni doufat, že tuto problematiku nebudeme muset nikdy řešit. 

Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Klišé, kterým se vyvolává pocit viny…

Věřím tomu, že chápete rozdíl mezi ochrnutým psem, u něhož je po vyšetřeních jasné, že nikdy nebude chodit (a jedná-li se o mladého psa můžeme hovořit o letech dalšího života v neměnném stavu při dobré péči), a psem po operaci, který se zotavuje a případná nehybnost je dočasná v řádu, dejme tomu týdnů (nevím po jaké operaci by byl pes měsíce ve stavu rovnajícím se stavu ochrnutého psa bez ovládání svěračů). Tak nechápu, jak to můžete srovnávat z hlediska zajištění péče. Pro krátkodobou péči, tedy po té zmíněné operaci, se dá péče  zajistit - např. domluva se zaměstnavatelem na dočasné úpravě pracovní doby či výše úvazku, nebo střídání s někým z rodiny (nebydlícím ve společné domácnosti s předmětným psem), nebo zaplacením někoho na dočasnou pomoc. Ale takhle to jde krátkodobě, když je jasné, že bude pes v pořádku  a takovou intenzivní péči nebude potřebovat do konce života.

Nikomu neříkám, že to musí vidět stejně jako já. Kdo se chce obětovat, obětovat svůj další život pro psa, pro jakékoliv zvíře, ať to udělá. Ale neříkejte mi, že to musím cítit a dělat taky, a když ne, jsem špatná. 

Obětovat se a překopat svůj život jsem připravená pro své blízké, pro syny, maminku, sestru, neteř.

Slevit ze svého pohodlí? To zdaleka není jen o vlastním pohodlí, to je o vlastní existenci. 

Kdo má možnosti se každodenně, celodenně, mnohdy roky, starat o ochrnutého psa a chce to dělat, tak ať to dělá. 

Spousta lidí ale ty možnosti nemá. Spousta lidí musí chodit do práce, protože pečení holuby ještě do úst nelétají. Dá se to zvládat jen po určitý čas, dokud stačí dovolená a pak co? Být se psem zadarmo doma? Nebo ho nechat ležet (nebo plazit po bytě/domě) v moči a výkalech devět hodin než člověk přijde z práce? Dny, týdny, roky? 

Je to podobné, jako když blízký člověk potřebuje celodenní péči. V tom případě má ten, co chce pečovat, možnost jít na dlouhodobou ošetřovačku, která je poskytována 90 dnů. Takže nezůstane bez příjmu. V té době se musí vyřešit, co dál. Jestliže bude dotyčný v domácím prostředí pečovat dál, musí podat žádost o příspěvek na péči (ten se podává i když se žádá o umístění nemocného do nějakého zařízení - LDN a podobně). A pak, po skončení té devadesátidenní  doby bude pobírat příspěvek na péči (pokud ho do té doby přiznají). Nezůstane tedy bez příjmu. Ztratí ovšem zaměstnání, protože musí dát výpověď (nebo ukončit pracovní poměr dohodou). Může také mít štěstí a mít takovou práci, že může pracovat z domu. 

V případě celodenní péče o psa ale nemůže čerpat ani ošetřovačku, ani příspěvek na péči, je doma zadarmo a nejspíš přijde o práci (pokud nemůže pracovat z domu), protože asi žádný zaměstnavatel nebude na zaměstnance čekat roky. 

Někdo si to může dovolit, protože má našetřeno, nebo má partnera, který je uživí, nebo může pracovat z domova, nebo má někoho, kdo se po dobu jeho nepřítomnosti o psa postará. Ale když si to dovolit nemůže? Jaké má možnosti?

Všechno toto i to, co jsem psala v předchozích příspěvcích, si musí člověk objektivně zhodnotit a zvážit. 

😀😀

Jako nevyjádřit svůj názor tady na diskuzi, protože vám se nelíbí? 

Ale já tu “práci, kterou tam ti lidi odvádí” neobdivuji. Prostě nějak nemůžu. 

Mně se kupírovaní psi pořád líbí víc než nekupírovaní. K mnoha plemenům to kupírované ucho a ocas prostě patřilo - patří. Když vidíte vedle sebe knírače kupírovaného a nekupírovaného, rozhodně více zaujme ten kupírovaný. 

S dovolením také odpovím. Kdyby měl člověk opravovat všechny zde diskutující, i ty, jak píšete, stálice, tak by se ty stálice naštvaly a přestaly sem psát. Však tím jedna vyhrožovala. 

Nikdo není neomylný a chyba se stát může. Každému. Oprava pravopisu není vyvyšování, ale snaha pomoci dotyčnému, aby to příště mohl napsat správně. 

Tak já to zopakuji ještě jednou - nenutím vám ani nikomu jinému svůj názor. Píšu o tom, jak bych to řešila já, kdyby ochrnul můj pes.  

Já vám svůj názor nenutím. Píšu, jak bych to řešila já a proč.

Je úplně jedno, jestli pes žije v bytě ve čtvrtém patře bez výtahu, nebo s výtahem, nebo v rodinném domku. Pokud ochrne, a tím myslím zcela neovladatelné zadní končetiny, není to přece jen o vozíčku. Je to i o tom, že psa nelze do vozíčku usadit na celý den a odejít do práce. Nelze ho nechat ležet v moči a výkalech. Nelze ho nechat nevyprázdněného, i když to je ta lepší varianta, když se nemůže vyprázdnit sám, aspoň v tom neleží. Trhalo by mi srdce vidět ho se plazit po domě (protože nemůže být pořád ve vozíčku). 

Je rozdíl úplné ochrnutí a postupné slábnutí nohou na stáří a tím pádem potřeba pomoci psu s pohybem do a ze schodů. To jsem si zažila se samojedem, pomáhali jsme mu do a ze schodů prostěradlem pod břichem. Ale až do své přirozené smrti v téměř patnácti letech se sám dokázal zvednout z lehu, sice těžce, ale zvedl se. Kdyby to nesvedl, byl by to pro mě signál, že je čas. Nenechala bych ho trápit se. Samostatnost v pohybu považuji za velmi důležitý aspekt života.

Každý máme jinak nastavenou lásku ke svým zvířatům, i to, čemu bychom je nevystavili, takže píšu, co bych dělala já. 

Důležité je - nemění majitele, tedy majitel kupírovaného psa je cizinec a pes je registrován a uchovněn v jiné zemi než ČR. 

Pokud kupírovaného psa importuji do ČR, tak ho zde mohu zaregistrovat, ale neuchovním ho a tudíž nebude moci krýt feny registrované a uchovněné v ČR. I psa uchovněného v zahraničí je třeba uchovnit u nás, pokud ho občan ČR importuje. 

Ono je hezké, jak jsou ti ochrnutí jezevčíci v dupačkách roztomilí - ale na videu a jenom pro někoho. 

V reálu u svého psa by mi to roztomilé nepřipadalo. A kdyby ochrnul z nějakého důvodu můj pes a byla tam špatná prognóza, že žádným cvičením, léčbou, by to nešlo napravit, psa bych nechala odejít. I kdyby byl mladý, třeba teď máme dvacetiměsíční fenku… Řešit vozík u velkého nebo jen většího plemena znamená uzpůsobit i prostory, kde se pes pohybuje. A to ne vždy uplně jde. Krom toho takový pes potřebuje (aspoň si myslím) neustálou péči. Nelze odejít do práce na devět hodin. Buď se pes vyprazdňuje samovolně a tak by v tom ležel celou dobu mé nepřítomnosti, nebo by naopak potřeboval pomoc s vyprazdňováním, a byl by řadu hodin bez pomoci… 

Prostě mi přijde milosrdnější, než takto psa trápit, ho nechat v klidu odejít.