Ano, náklady na bydlení byly oproti dnešku nízké. Ale za to je dnes levné jídlo. I když to tak nevypadá, většina potravin by byla dnes dražší, kdyby zůstal zachován tehdejší poměr ke mzdě. Je levnější elektronika, elektrospotřebiče i nábytek. Některé oblečení a obuv, některá drogerie.
A proč by měl někdo jakékoliv ženě/dívce platit vložky, tampony, intimky?
Připadá mi neskutečné, jak jsou lidi zblblí různými dotacemi.
Ty peníze musí napřed někdo vydělat, prací, pak si je stát vezme formou daní a přerozdělí. A já teda fakt nechci žádné cizí ženské platit ještě vložky. Jako by nestačilo, že si živíme… však víte koho všechno.
Jenže příjmy byly úměrně nízké. S tím se musí pracovat. Jaká byla mzda tehdy a teď a ceny tehdy a teď.
Přesně tak. Nikomu neužíraly čas… Jen kolik času tu prodrbeme my…
I kdyby tři kila. Jsou to tři krabičky cigaret …
Nevím, jak moc tečete, jak dlouho a jaké vložky si kupujete, a nechci to ani vědět. Ale určitě takový náklad nemá každá žena, protože ne každá má ultrasilnou menstruaci a ne každá si může dovolit nejdražší obalovou techniku (ani nevím, která to je). Krom toho, nelze srovnávat, v případě hrazení vložek státem se bavíme o mladých děvčatech, které zpravidla nemají menstruaci příliš silnou, a to vy už při nejlepší vůli nejste.
Orionko, bezva argument rozením na poli. K tomu lze říct toto - ženy toho opravdu dříve zvládly víc. Ale i matky a babičky dnešních maminek, které ale nic nestíhají, i když nevaří, nepečou, mají pračku, sušičku, myčku,… Samozřejmě, že ne všechny, některé se vrací v čase jak píšete a třeba k látkovým menstruačním vložkám nebo porodům doma. K tomu jen, že žádný extrém není dobrý.
Ad vložky - my jsme byly doma tři ženské, mamka a já se sestrou. Vložky se už v té době nepraly, ale moje babička a teta to zažily. Nic totiž nebylo… když jsem začala menstruovat, a v podstatě až do sametu, byly u nás k dostání strašné vložky. Buď byly tvrdé jak prkna nebo byly měkké vatové. Obojí protékaly, protože neměly žádnou nepropustnou vrstvu a jezdily v rozkroku až na záda, protože se nedaly nijak přilepit.
Co se týká hrazení vložek holkám z chudých rodin státem, nesouhlasím s tím. Vložky na jednu menstruaci stojí přibližně tolik jako jedna krabička cigaret. A ty si dopřávají právě ti chudí na dávkách.
Proč byste to nechtěla dělat při dvou malých dětech? Generace žen to dělaly a to neměly tolik různých technických pomocníků jako mají ženy dnes. A mnohdy měly dětí více. Dnes mají ženy mnohem víc času než dřív. Ale ten čas jim žerou sociální sítě.
Dnes prádlo vypere pračka, vysuší sušička, nádobí umyje myčka, plenky se neperou, takže ani nežehlí,…
Kdy mělo cca 80% lidí medián???
Marmeládu si může uvařit v létě, když ceny ovoce nejsou až tak vysoké a i kdyby, tak ta sklenička marmelády, džemu, doma uvařená, vyjde vždycky levněji, i když musíte koupit ovoce i cukr i nějaký gelfix nebo něco podobného. Stejně tak nakládané okurky a další zelenina.
Kilo mrkve za 32 Kč dítě jen tak rychle nepokřoupe, ale čokoláda, bonbony nebo opatky za tu cenu do něj padnou jak do studny. A ještě k tomu je mrkev zdravé mlsání.
Jak jsem vybírala štěně?
Samojeda tak, že jsme chodili ve městě, kde jsme tehdy bydleli, na procházku kolem zahrady, kde měli dva. Nádherné bílé medvědy. Jednou jsem se s paní na zahradě dala do řeči, pak jsem se tam zastavovala kdykoliv jsme šli kolem. Seveřana jsem nikdy předtím nechtěla, ale pomalu jsem si na tu myšlenku zvykala, roli hrála hodně láska samojedů k dětem. No a když měli štěňata, protože ti medvědi byli chovný pár, tak jsme se domluvili… Výběr z deseti štěňat… Nakonec ze dvou psů toho sympatičtějšího. Vrh byl vyrovnaný, štěňata překrásná, zdravá. Platili jsme až při převzetí.
S tou školkou - když jsem byla malá, tak do školky brali děti jen těch rodičů, kteří oba pracovali. Ne, že když byla žena na MD s mladším dítětem, tak starší mohla dát do školky. Míst bylo málo, tak to bylo logické.
Když jsem měla děti já, už pak po sametu, byla situace obdobná. Syn chodil do školky, a když se narodil druhý, tak musel skončit. Počítala jsem s tím, že když budu na MD, bude syn doma. Nějak nevím, proč bych dávala dítě do školky, když se o něj můžu starat a věnovat se mu já.
Kdyby se to tak dělalo i dnes, tak nebude takový přetlak na místa ve školkách a nebudou se muset vymýšlet pitomosti jako sousedské hlídání a tak podobně.
Měla jsem kolegu ve věku mých synů, se ženou mají dvě děti. S mladším byla ona na MD. Starší dítě dávali každodenně do školky od rána až do odpoledne, a nebyl to tehdy předškolák. Nechápu dodnes. Přece dítě nemám proto, abych ho vrazila do školky, aby se mu věnoval někdo cizí, když jsem já doma.
Ale já nemám jen nehezké vzpomínky. Mám spoustu hezkých, jen nezapomínám na to, co bylo špatné, jako někteří, kteří si tehdejší dobu idealizují. Nebo ti, kteří v dětství nevnímali že je něco špatně, že to jejich krásné dětství není všechno, že je taky třeba vykoupené právě tou nesvobodou (a nejen nesvobodou). Dětství v rodině nadšeného komunisty bylo určitě jiné než např. v rodině silně věřící nebo v rodině pronásledované za své názory.
Je nádherný!!
Ono záleží co všechno hodnotíte.
Jestli dětství a mládí jen z hlediska rodiny a kamarádů, tak to bylo fajn, určitě lepší než dnes, kdy se jede moc na výkon, některá děcka mají každý den kroužek a hraní s kamarády a lítání po venku v podstatě neznají.
Ve sportu se jede taky na výkon, já chodila do Sokola pro radost, žádné soutěžení, ale prostě si zacvičit.
Na druhou stranu ve škole do nás valili komunistickou propagandu, každý do Jisker, každý do Pionýra, později do SSM. Když jsem odmítla být pionýrkou, bylo z toho ve škole pozdvižení a volali si rodiče do školy. Při přihlášce na střední školu hrál roli dělnický původ a politické smýšlení rodičů.
Dovolená v zahraničí? Výlet do zahraničí? Na nákup do Rakouska nebo Bavorska? Kdepak!Jen do východního bloku. I Jugoslávie byla možná jen na devizový příslib a výjezdní doložku. Naši žádali několikrát, ale nikdy jsme nemohli jet celá rodina, tak jsme nejeli. Itálie? Řecko? Jen prověření soudruzi mohli do Jugošky a na západ s celou rodinou. Dnes jezdí kdo chce kam chce, pro děcka je k dispozici Erasmus, můžou cestovat, poznávat. Nejsme v kleci.
Jen pro zajímavost, jaké plemeno?
Určitě jste to tu dříve psala, ale nepamatuji si to…
Milovnice “zlatých totalitních časů” i zde? To snad ne.
Ano, zatím jedno.
Můj první pes, který vypadal jak groenendael, ale byl to kříženec možná NO a kolie, nevím, měla jsem ho až od jeho roku, miloval vodu. Do vody šel kdykoliv, koupal se i v zimě. Plaval moc rád a byl schopen s námi blbnout na rybníku nad hloubkou, skákal z nafukovacího člunu, vracel se do něj (s naší pomocí). Zároveň byl ovladatelný, takže odvolatelný. Nikdy ale neměl tendence se válet v blátě, v kalužích. Tento pes byl v tomto směru, k vodě, pro mě ideál. Žádný jiný pes tak vodu nemiloval, a žádný ani moc nechtěl plavat. My jsme to nelámali, když jim stačilo brouzdání po břicho.
Chápu. Já se smiřovat nechci, tak nejen proto nemám a neměla jsem retrívra. Tím nechci říct, že takové zábavě nemůže holdovat pes jiného plemena, jen jsem měla štěstí a žádný z našich psů nebyl takový bahňáček.
Fotky - to by byl můj zlý sen.