Příspěvky uživatele

Chudák malej! Držím palce, ať se všechno podaří a je brzy zdravý.

Zelenou míli nemám ráda, pro mě je ten film moc smutný. Ale Shawshank je pro mě top film a vždycky, když ho dávají, se musím dívat.

Pouští a pralesem byla i moje oblíbená. Četla jsem ji vždycky s atlasem světa po ruce a sledovala jsem kudy tou Afrikou putují.

Je mi to moc líto a držím palce.

Jestliže jsem u něčeho brečela, byly to filmy, ve kterých umírala zvířata. Jako malá jsem nechápala, jak mohou nechat umírat tolik koní třeba ve westernech, myslela jsem, že umírají doopravdy. Vámi zmiňované knihy, které byly zfilmované, jsem nečetla právě proto, že jsou smutné. Tomu se prostě vyhýbám. Umírání lidí mě tak nebere.  

Nikdy mě to nelákalo a neláká.

Jak psala Sardullah, že nepatří do klubu náročného čtenáře, tak já taky ne. Od dětství čtu to, co mě baví. Když mě kniha nezaujme od začátku, odložím ji. Nečtu něco jen proto, že to čtou všichni. Samozřejmě výjimkou byla povinná četba, ale ani v tom případě jsem nepřečetli všechno.

V dětství jsem krom pohádek a pověstí  četla Foglara, Maye, Feuchtwangera, Scotta, Vernea, Jiráska, Němcovou, Londona  a spoustu dalších knih dobrodružných nebo s historickou tematikou. Nelíbil se mi Remarque, nikdy jsem nečetla Bulgakova,…

Ne! Tam žádný sympaťák není!

Teda, vy jste neměla jednoduchý život. S kým jste to žila  - “čtení zdržuje od práce”, "nemohla přečíst ani časopis”??

To je smutné.

Mám to stejně. Nemám proč tam chodit zvyšovat návštěvnost…

Dajo, tohle jste napsala 19.4.2024 v 6:08:16 - 

“Moje pomsta jak se tady psalo o tom lepení na prdel je, že tam kde mě blb nemůže předjet o pravdu zpomalím i pod 50 a jedu a máte vidět za mnou gestikulace 🤭”

Fíkovnice se ptala na nejoblíbenější knihy. Já nemám jednu nebo několik nejoblíbenějších, já mám oblíbenou autorku - Ludmilu Vaňkovou. Krom jedné knihy ze současnosti mám všechny, co napsala. Jsou to historické romány moc dobře napsané v historických reáliích o historických osobách.

Nečtu v podstatě sci-fi, nebo jen výjimečně, ale jednu knihu jsem si zamilovala - je to “Poslední den stvoření” od Wolfganga Jeschkeho. Doporučuji, pokud jen trochu hovíte tomuto žánru. 

https://www.databazeknih.cz/knihy/posledni-den-stvoreni-21740

Dajo, promiňte, ale tak to vyznělo. 

A co teprve zrušení nevolnictví v roce 1781, nebo toleranční patent vydaný v témže roce císařem Josefem II. Těch význačných letopočtů je fůra a snad nikdo si nepamatuje všechny…

1212 - velice význačný letopočet, udělení dědičného královského titulu českým knížatům. Dosud byl podvakrát titul král českému panovníkovi udělen jen pro jeho osobu (Vratislav II. a Vladislav II.). Až Přemysl Otakar I. jej získal dědičně dokumentem zvaným Zlatá bula sicilská. 

Děs!

Taky jsem stará. A žasnu nad některými názory.

Ale vy ve svém věku už neděláte přijímačky na střední školu…

Ta škola není jen tak nějaká,  je to naše nejstarší univerzita, první na sever od Alp, což je samo o sobě hodně významné, dokumentuje to, jak byla tehdy Praha významné město, bylo to sídlo císaře Svaté říše římské. A ten byl druhým nejmocnějším mužem v křesťanském světě, hned po papeži. Praha už nikdy takového významu nedosáhla, ani za císaře Rudolfa II., který svůj dvůr též přenesl do Prahy. 

Krom toho, v testu byly zcela návodné nabídnuté letopočty. A jsme zase u toho, že je dobré vědět, kdy kdo vládl, protože od Karla, zakladatele Karlovy univerzity, bylo snadné odvodit příslušný letopočet, protože ostatní dva nebyly ani ve století, v kterém žil a vládl. 

Aha, tak to je snadné. Já nepotřebuji pochopit, co se děje v Izraeli ani na UA. Naštěstí na tom řešení těch konfliktů nestojí. 

Vy to nepotřebujete pochopit, ano, lidí se stejným názorem je hodně. A přitom spouštěčem současné situace je minulost, jak v případě Izraele, tak Ukrajiny. Jaké bude nakonec řešení uvidíme, nebo budeme jeho aktivní účastníci (v případě, že jeden nebo oba konflikty přerostou lokální rozměr). Ale i při řešení bude rezonovat minulost. 

Už jsem vám odpověděla v 10:06:48.