Příspěvky uživatele

Podle mě je v takovém případě nezbytná změna majitele. 

Ano, jak to píšete, to dává smysl. Ale budete to trénovat “nasucho” když máte jednoho psa a dalšího neplánujete pořídit? Nebo máte více psů a vyplyne to z toho, že jezdíte po závodech a vaši psi se učí od sebe za provozu, tedy mladý pes okouká chování staršího, který bude na úvaze vedle něj? Tak bych to dělala já. 

…A pak je pes vycvičen a vrací se do rodiny… nějakou dobu šlape tak, jak to do něj cvičitel nahustil, ale protože je zpět v rodině, kde si s ním nevěděli rady, neuměli to s ním, nebyli pro něj autoritou, tak to postupně sklouzne ke stejnému chování jako před výcvikem…

To je zajímavé, tady vadí poměrně prostorný zastřešený kotec s přiměřeně velkou boudou. A zloděj, který zřejmě psa ukradl, je považován za zachránce. 

Ale bytová klec, v níž se pes sotva otočí a tráví v ní mnohdy celou pracovní dobu páníka, je zde mnohými považována za skvělou věc. 

To je něco jako motivační dopisy, když se ucházíte o práci. Taky netušíte, co personalistu zaujme, abyste prošli sítem alespoň k tomu, aby vás pozvali na pohovor.

To je mi líto, že ještě nejste OK. Tak se držte!

Budiž ti země lehká…

To jste fakt nečetla pozorně. O přivázání po několik hodin psala Keriton, i o tom, že vyžaduje, aby pes po celou dobu ležel. O kempování pak rozvíjela myšlenky Megi.

Milá Plako, vaše zdůraznění klece v autě spojené s mým jménem je od vás velmi hezké. Vy jste vůbec nepochopila, proti čemu brojím.  Pro vaši informaci - proti zavírání psa do klece doma, nebo jinde, třeba u babičky, u dědečka, strýčka,… tedy jsem proti takovému brutálnímu omezení prostoru. V kleci se pes neprojde, neudělá ani pár kroků. A když ho tam někdo zavírá na dlouhou dobu v řádu hodin, třeba když je v práci, tak je to podle mého názoru týrání.

Tak znovu a doufám naposled - nevím proč chtít po psovi, aby ležel x hodin přivázán někde. Vy to potřebujete ke stanování? Nebo Keriton? Necháte psa bez dozoru x hodin někde uvázaného a ještě ho budete při nácviku nutit pořád ležet? 

Dělejte si obě co chcete, já to svému psovi dělat nebudu. 

To je bez debaty obecně známý fakt.

Výměnu kapalin si já teda hlídám a intervaly dodržuji. Je to asi to nejmenší, ale podle mě velmi důležité.

Já vám Čeňka nechci znechutit. Jen  se mi zdá, že už jste na něm řešila víc problémů,než se mi zdá zdrávo. Ale je to jen můj dojem a můj pohled. 

No vidíte, a já jsem myslela, že “děcka” se říká na celé Moravě. Člověk se holt pořád učí.

No nevím. Mám Forda Focus kombi první generace, tedy bez palubního počítače, a řeším pouze běžné opotřebení a výměny náplní. Pak mám Opel Crossland, a tam jsem nad rámec běžné údržby řešila pouze zámek u předních dveří, kdy “blblo” zamykání. Nechala jsem ho vyměnit a je po problému. Syn u toyoty řeší též jen běžné opotřebení a druhý syn u fabie to stejné. A nejsou to nová auta. 

Takže ty problémy, co máte s Čeňkem nejsou normální, a v mé bublině je poruchovost aut docela marginální.

Sarah, u vás se neříká “děcka” jako oslovení mezi kamarády, skupinou známých, spolupracovníků, a podobně? Tady běžně. 

Nějak nechápu ty narážky na věk orionky. Každá můžeme mít a máme jiné vzpomínky a zkušenosti z dětství. Co bylo normální před padesáti lety, z toho by dnes rodiče i sociálka dostala osypky. A přežili jsme to ve zdraví. 

Můj starší syn (9) vodil mladšího (5) do školky. Jen od rozcestí u školy a školka byla hned za školou, ale i to byla pro mě velká pomoc, když jsem nemusela ztrácet čas než se mladší ve školce převlékne. Po domluvě s učitelkami ve školce ho mohl později výjimečně i vyzvednout. To by dnes neprošlo. 

Tak kdybyste pozorně četla co jsem psala, věděla byste, že dřív jsem měla vypilované odložení. Tím dřív myslím před cca čtyřiceti lety. Byla jiná doba, tehdy to smysl mělo. Psa jsem odkládala před obchodem, bez vodítka, jen s náhubkem, který nosil ostatně pořád. Jednak to předepisuje dosud platná vyhláška a jednak to prostě bylo tak jednodušší. V HD jezdil též bez vodítka, chodil u nohy navolno. 

Dnes už toto možné není, nebo jen obtížně, i tak je třeba odložení trénovat, ale ne odložení trvající hodiny. To je extrém. 

Zrovna s tímto psem jsem dělala vše - mimo jiné spala pod širákem, ve stanu, jezdila na člunu, a podobně. Když bylo potřeba, pes se odložil…

Nebyl potřeba žádný nácvik, ale prostě ty situace žil se mnou a vystačili jsme si s běžnou poslušností. 

Stejně on ani pozdější psi nebyli pořád připravováni na jednotlivé situace, ale na každé vycházce, každé venčení jsem s nimi cvičila běžnou poslušnost. Ne jako blok cvičení jako mnozí s jiným obojkem, vodítkem, aby pes poznal, že teď teda, zrovna teď, se cvičí, ne, prostě po cestě se procvičily povely tak jak bylo potřeba. 

Je to tak nepochopitelné? 

Tohle - přivolání, pamlsek, opětovné puštění na volno, zpět do hry, děláte výborně. Taky to tak děláme. Chodka už to dělá i tak, že si hraje se psy, pak odběhne k paničce aniž by byla volána, je pochválena a vrací se do hry. Důležité je neoddělovat čas kdy jako cvičíme a jako necvičíme. Protože cviky, jak vidno i na vašem příkladu, se procvičují neustále. Ne jen od - do. 

Já to mám podobně. Kdysi jsem měla dlouhodobé odložení vypilované. Ale dnes? Kde může člověk s klidným svědomím nechat psa samotného? Ať už na volno nebo přivázaného vodítkem? Asi už nikde. 

Sarah, školky byly od padesátých let… 

Školka byla pro mě nutné zlo. Musely jsme tam se sestrou chodit, protože mamka šla do práce. Po obědě nás vyzvedával dědeček, který bydlel nedaleko, tak jsme ve školce nemusely spát. Učitelky byly celkem fajn, ale hospodářka, to byla strašná baba. Museli jsme všichni dojídat, i tlusté maso. A sedět, dokud nedojíme. Několikrát jsem se z toho pozvracela.